Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 20. kapitola

12.08.2011 (17:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1392×

20. kapitola – Takže je to pravda?

„Musíme rychle vypadnout!“ křičela jsem na něho, ale bylo vidět, že ho už dostali.

„Emmette! Emmette!“ křičela jsem.

„Alice, běž! Rychle než tě chytí!“ křičel smutně.

„Miluju tě!“ řekla jsem a potom zmizela.

O 10 dní dříve

„Slyšela jsem dobře?“ zeptala jsem se a on se usmál.

„Ano, slyšela,“ řekl.

„Řekni mi tvůj příběh!“

„Co?“ zeptal se Emmett.

„Dělej!“ vykřikla jsem.

„Fajn, fajn.“

...

Psal se rok 2567 před naším letopočtem a já se narodil. Od mého narození jsem ale rodiče neměl. Byl jsem zavřený v místnosti celých 18 let. Zatímco tobě posílali lidi, mně posílali jídlo. Po mých osmnáctých narozeninách mě navštívil muž a kousnul mě. Nevěděl jsem, co se se mnou děje, ale když jsem se probral, tak jsem viděl všechno jasnější, byl jsem rychlejší a hrozně mě pálilo v krku. Hned první den mi do místnosti poslali pár lidí. Během sekundy jsem je všechny vypil. Takhle to dělali celý rok stejně jako s tebou. Problém byl v tom, že mě nepustili ani po tom roce. Po třech letech jsem konečně objevil svoji schopnost a dostal se ven. Byl jsem tenkrát v minulosti a viděl sebe jako batole v náručí své matky a otce. Bylo vidět, že před něčím utíkají a já věděl před kým. Byl jsem to já. To já jsem je zabil. Měl jsem totiž takovou žízeň, že jsem se neudržel a oba je zabil. Schoval jsem je pod stromy a sebe jsem vzal sebou. Dítě jsem potom odložil do jednoho chrámu v Egyptě a po několika hodinách se nade mnou snesl záblesk a já se dostal zpátky do té místnosti.

„Konečně!“ řekl někdo na druhé straně místnosti.

„Jsem Amun,“ řekl.

„Kde to jsem?“ zeptal jsem se.

„Jsi doma,“ pověděl a nechal otevřít dveře.

„Můžu jít?“ zeptal jsem se.

„To můžeš, ale jestli půjdeš do světa, nepřežiješ ani den. Nevíš totiž nic o upířím světě,“ řekl usměvavě.

„Dobrá,“ řekl jsem a šel s ním. „Strávil jsem tam snad 500 let a potom mě napadlo, že o světě vím dost, a tak jsem zdrhl. Celá garda egyptské smečky mě hledala, ale jelikož jsem pořád chodil do minulosti a budoucnosti, tak neměli nejmenší šanci. Jednou jsem ale narazil na jednu dívku, spíš ženu. Jmenovala se Athenodora. Řekla mi, že mi pomůže a já jí věřil. Nejdřív jsem si myslel, že ji miluju a ona miluje mě, ale měla jiné plány. No a potom to znáš. Athenodora proměnila Caia a vzala si ho. Potom narazili na Ara a Marcuse a proměnili jak je, tak jejich manželky. Začal jsem jim sloužit a bylo to."

Vstala jsem a šla od něho pryč.

„Alice! Alice! No tak, počkej!“ řekl.

„Ne, tohle už nesnesu,“ pověděla jsem a šla dál.

„Co nesneseš? No tak, zastav!“ Zastavila jsem se a podívala se mu do očí.

„Tohle… tohle všechno. Samé lži, intriky, překvapení. Mám schopnost předvídat budoucnost a pokaždé se nějakou novinku dozvídám až jako poslední. Každý by čekal, že když mám takovouhle schopnost, tak bych měla takovéhle věci předvídat… zatraceně,“ zaklela jsem a rozhodla se, že půjdu pryč.

„To musí naštvat,“ řekl.

„Cože? To je jediné, co k tomu řekneš?“ zeptala jsem se ho. Vkročila jsem do lesa a uslyšela kroky, a nebyly to jen tak ledajaké kroky… byly upíří. Chtěl mi něco říct, ale já mu zadělala ruku pusou. Ukázala jsem doleva a on pochopil. Vyskočili jsme na stromy a čekali. Za pár vteřin se dole ukázali tři upíři. Žena a dva muži. Skočila jsem dolů a usmála se. Věděla jsem, proč tu jsou.

„Hledáte nás?“ zeptala jsem se a cítila, jak se dolů snesl i Emmett.

„Patříte k Volturiům?“ zeptal se jeden upír.

„Proč klást zbytečné otázky, když odpovědi jsou předem jasné?“ zeptala jsem se ho a přišla k němu blíž.

„Na co čekáš?“ pošeptala jsem mu do ucha. Chtěl mě odstrčit, ale já vzala jeho ruku a zkroutila mu ji za zády. Složila jsem ho na zem, stoupla jsem si na něho levou nohou, vyskočila jsem a kopla upírku pravou nohou přímo do tváře. Sklátil se na zem k prvnímu upírovi.

„A co s tebou?“ zeptala jsem se. Třetí upír se na mě chtěl vrhnout, ale rozmyslel si to a zmizel.

„Dobrá volba,“ řekla jsem.

„Co uděláme s nimi?“ zeptal se.

„Já nevím, ty seš tu starší,“ odsekla jsem.

„Zase?“

„Divíš se?“ zeptala jsem se.

„Ano, Alice, divím se ti. Ty dokážeš být naštvaná kvůli každé hovadině, už mě to dost štve,“ zakřičel.

„Páni, chlapeček se nám hezky vybarvil,“ řekla jsem.

„Fajn, tohle nemusím poslouchat,“ řekl, snesl se záblesk světla a byl pryč.

„Zatraceně, takže si mě tu nechal. Jsi vážně zlatíčko,“ zakřičela jsem do prázdna. Mezitím se upíři probudili.

„Sakra,“ řekla jsem a běžela odtamtud pryč. Upíři mě sledovali snad dva dny. Bylo vidět, že jsou nejspíš spolu. Dobré bylo, že jsem věděla, kdy se Emmett objeví a taky jsem přesně věděla, kde je. Vzpomněla jsem si totiž na den, kdy jsem zachránila malou holčičku, a Emmett z budoucnosti mi pomohl. Po několika dnech za mnou přišel znova a něco mi řekl.

„No, pohádali jsme se, tak jsem přišel za tebou.“

A potom jsme spolu měli sex. Věděla jsem, že tenhle den přijde, takže jsem to ani moc neřešila. Je dobré vědět, že je se mnou, i když v jiném časovém pásmu, ale víc bych ho teď potřebovala tady. Schovávala jsem se různě po skalách a tak. Potom jsem toho už ale měla dost, a tak jsem vylezla ze svého úkrytu a čekala na své pronásledovatele.

„Zdravím,“ řekla jsem. Upír se proti mně rozeběhl. Vyskočila jsem do vzduchu, udělal salto vzad a přeskočila ho. Proběhl pode mnou a zastavil. Jeden upír po mé levé straně a jedna upírka po mé pravé straně.

„Máte jména?“ zeptala jsem se.

„Jsem James,“ řekl upír po levici.

„Já jsem Victoria,“ řekla a usmála se.

„A já jsem Alice, těší mě.“ James se pousmál a vykročil.

„To bych nedělala,“ řekla jsem.

„A proč pak?“ zeptal se.

„Protože umím být velmi sadistická.

„Má pravdu,“ řekl Emmett, který se objevil mezi stromy.

„O-ouh,“ řekla upírka.

„Přesně tak,“ řekla jsem a vystartovala po Victorii. Roztrhala jsem ji na cucky a zapálila ji. Myslela jsem, že Jamesova reakce bude jiného typu, ale vypadalo to, že se jí už dávno chtěl zbavit.

„Vypadáš velmi šťastně,“ podotkla jsem.

„To jsem,“ řekl a chtěl zdrhnout.

„Emmette!“ křikla jsem. Emmett mu zastoupil cestu a James se ke mně znovu otočil.

„Ty nepatříš mezi ty, co by patřili mezi Volturiovi,“ řekl.

„Ano? A jak jsi na to přišel?“ zeptala jsem se ho.

„Myslím, že bys měla při ptaní použít jiné otázky.“ Usmál se.

„Jaké?“ zeptala jsem se.

„Jak se dokážeš spokojit s tím, že ti vyvraždili celou tvou upírskou rodinku? A jak se dokážeš spokojit s tím, že ovlivnili tvého otce, aby zabil tvoji matku… svoji manželku?“

„Nevím, o čem to mluvíš,“ řekla jsem.

„Zabij mě, ale tím pravdu nezměníš ani jeho, protože jestli nevíš, co ti provedl… Měla by ses ho na to spíš zeptat,“ navrhl.

„Cože?“ řekla jsem.

„Slyšela jsi správně. Jestli chceš vědět, kdo zapříčinil smrt tvé matky, tak ten někdo stojí přímo před tebou.“

„Emmett?“

19. kapitola - 21. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 20. kapitola: