Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek od Jacoba s příchutí pomsty 3

nešťastný_konec.jpg


Polibek od Jacoba s příchutí pomsty 3Po dlouhé době se vracím s třetím pokračováním Polibku od Jacoba. Možná by neškodila rekapitulace toho co se stalo. Takže... hned na začátku je dobré říct, že se Bella stala upírkou, tedy poloupírkou, ale nikdo to nedokáže vysvětlit. Edward si ji po krátké přeměně odvedl domů, kde ji po dlouhém spánku požádal o ruku. Jenže Bella mu neřekla ani ano ani ne. Zřejmě proto, že má nějaké tajemství. Krátce před lovem se ještě ve vile Cullenových strhla hádka ohledně Belly, samozřejmě jejím iniciátorem byla Rosalie s níž si vážně promluvil Carlisle. Edward a Bella společně s Alicí vyrazili na lov. Jenže Bella málem porušila dietu Cullenových a vrhla se na nevinného chlapce, který se připletl do cesty, díky Edwardovi a Alici se však pohroma nekonala. Bohužel nastala jiná a to ta, že se Bella rozhodla zapříst rozhovor s Jacobem z něhož utekla rozrušená, po zjištění, že Jacob ví o jejím tajemství. Což je těhotenství. Stále se však neví čí dítě to je. Jacob tvrdí, že jeho má však pravdu? Poví Bella Edwardovi konečně co se s ní děje? To se dočtete v tomto díle. Budu ráda za kritiku. Nebojte se jí.
Dílek bych chtěla věnovat ZabZe-díky za hudbu, je nádherná, Ejdrian a KristenSwan.

Edward:

„Edwarde já… musíme si spolu promluvit.“ Bella se na mě sklesle podívala. „Je to důležité, ale chci si promluvit o samotě.“ Zíral jsem na ni dost nechápavě, ale proč bych jí nemohl vyhovět? Jen jsem začínal mít strach, co se stalo, že si chce promluvit mezi čtyřma oči. Jestli jí ten hnusnej čokl zase něco udělal, tak tentokrát se vážně neudržím a raději ho zabiju, protože nikdo mé Bellince nebude ubližovat. Nikdo a on zvlášť.

Bella šla lidskou chůzí dál od té chaty, kde Jasper hlídal toho… Nenašel jsem žádný správný výraz, kterým bych ho mohl nazvat. Jaspera jsem zahlédnul, jak se vrací k chatě. Poslal mi myšlenku, že se o něj postará a znepříjemní mu další chvilky za to, že tak Bellu rozrušil. Lehce jsem přikývnul a okamžitě šel za mou nastávající, tedy pokud mi řekne ano, která měla ruce položené na břichu, jakoby jí bolelo. Nevěděl jsem, co mám říct, jen jsem za ní šel dál. Dokud nezastavila a neotočila se ke mne čelem.

Takový zmučený výraz jaký měla na tváři jsem ještě u ní nikdy neviděl. Oči se jí lesky slzami, které pomalu přicházeli. Nechtěl jsem, aby kvůli čemukoliv brečela. Drásalo mi to mé mrtvé srdce, jež poslední dobou dostávalo silné rány od osudu. Nehodlal jsem se však vzdát a jen tak nechat mé milované kolem sebe trpět.

Přistoupil jsem k Belle a lehce ji objal. Její krev mi už nevoněla tak jako před tím než se stala tím čím je teď. Něčím neuvěřitelným a neskutečným, o čem se v našem světe neví a nebo spíš moc nemluví, protože kdyby na to přišli Volturiovi, zřejmě by chtěli takové jako je Bella asi zabít. To bych nikdy nedopustil. Bojoval bych za ni a za naši lásku až do roztrhání těla. Doslova.

„Bello, lásko, neplakej prosím. Řekni mi co se stalo.“ Políbil jsem ji do vlasů. Celá se chvěla a srdce jí bilo jak splašené.

„Já si nejsem jistá Edwarde, že to co ti teď řeknu, se ti bude líbit. Já sama jsem z toho trošku v šoku. Chtěla jsem to říct už před časem, ale nebyla jsem si jistá. Teď jsem se v tom ještě více utvrdila a jen mi vrtá hlavou, že jste to vy nepoznali.“ Zabořila mi hlavu do saka a začala tiše vzlykat, cítil jsem slanost z jejích slz, které se mi vpíjely do oblečení.

„Bello, tak mi to už řekni. Co bys měla tak vážného na srdci, že by ses bála mi to říct? Vždyť víš, že bych ti nikdy neublížil.“

„Já vím, ale mám obavu z tvé reakce. Nechci, abys nikomu ublížil, ať je to kdokoliv.“

„Jestli mluvíš o tom čoklovi, ten stejně umře, protože tohle mu nebudeme trpět my, natož jeho smečka.“ Drtil jsem slova mezi zuby, ale nechtěl jsem Bellu ještě více děsit. Chtěl jsem vědět, co má na srdci. Jaké tajemství mi chce svěřit.

„Já vím Edwarde, ale každý má právo na…“

„On ne, Bello! Copak nevíš co ti udělal? A teď to udělal zase. Vždycky když se s ním střetneš je to katastrofa a mě připadá, že se od sebe vzdalujeme čím dál víc a to jen díky tomu čoklovi.“ Vztekle jsem zavrčel, ale nepřestával Bellu hladit po rameni.

„Edwarde jsem těhotná.“ Pronesla rychle a více se ke mně přitiskla a hlavu schovala tak, abych nemohl vidět její uplakanou a vystrašenou tvář.

„Cože?“ zůstal jsem na místě jak opařený. Neschopen pohybu. Jako bych vrostl do země. Nemohl jsem uvěřit slovům, jež vyšli Belle z úst. Vlastně jsem netušil, co na to říct. Jestli mám být šťastný, že budu táta nebo nešťastný, že nevím jaké dítě to bude a zda-li Belle neublíží. Vážně jsem si v té chvíli nevěděl rady. Bojovala jsem se zlobou, ale i radostí. Oba pocity mě zaplavovali naprosto stejně rychle. Ani jeden nepřevažoval.

„Bello jak?“ to byla pěkně hloupá otázka. Jasně, že jsem věděl jak, ale nějak mi to nedávalo smysl. Jak bych já, jako upír mohl být otcem? Je to vůbec možné? Vlastně může. Carlisle jednou říkal, že jako upíři ustrneme vždy v té chvíli kdy nás promění, ale jak víme muži jsou plodní stále, jenom u žen je to jiné. U nich se musí tělo měnit, aby mohli mít dítě. Kdežto u nás ne. My bychom teoreticky mohli mít dítě, ale jaké by to bylo dítě? Poloupír? No jasně poloupír. Ani člověk, ani upír. Jen něco mezi tím. Stejně jako je teď Bella.

„Edwarde, já vím, že je to…“ odstrčila mě od sebe. Ve tváři měla tak smutný výraz. Nebyl však jenom smutný, ale i plný bolesti a nepochopení. Jenže z čeho? Já to naprosto chápal. Sice to bylo neobvyklé a také jsem nevěděl, co mám od toho dítěte čekat. Jenže Bellu si už tentokrát vzít nenechám. „Pochopím, když se mnou nebudeš chtít dál být. Vůbec se za to na tebe nebudu zlobit. Sama bych se nerozhodla jinak, ale prostě se to stalo Edwarde. Nejde to vrátit zpátky. Možná bylo lepší, že jsem na tvoji žádost zatím neodpověděla. Jen bych ti tím více ublížila.“ Po tvářích jí nepřetržitě tekly obrovské slzy, které mi drásali srdce. Natáhl jsem k ní ruce, ale uhnula před nimi.

„Bello, lásko. Já se na tebe nezlobím. A je hloupost co tady říkáš. Proč bych tě měl opouštět, když čekáš naše dítě? Sice mám obavu, ale Carlisle nám může určitě pomoct. Nechci tě již zklamat. Tentokrát ne. A už tě nikdy neopustím. To ti slibuji. Jen se ode mne neodvracej. Ani nevíš jak jsem šťastný. Pochopíš, když ti řeknu, že mám i strach, ale jinak by to ani nešlo ne?“ rozplakala se ještě více a klekla přede mne na kolena.

„Edwarde prosím odpusť mi. Odpusť, ale už ti nemůžu lhát nejde to. Já nemůžu. Nechci, abys žil ve lži. To prostě nedokážu.“ Hlasitě vzlykala a prosila mě o něco, čemu jsem naprosto nerozuměl. Nechápal jsem, co se to děje. Chtěl jsem ji zvednout, ale ani se nehnula. Bál jsem se, že bych mohl ublížit jí a nebo hůř našemu miminku. To bych nechtěl. To ne.

„Bello, o čem to tu mluvíš? Řekni mi to. Co se stalo tak hrozného, že tu jsi přede mnou na kolenou a prosíš mě o odpuštění? Já nechápu za co?!“

„To dítě není tvoje,“ zašeptala a schoulila se do klubíčka. Víc neřekla, jen tam tak ležela. Ztrápená a vzlykající.

Kdyby moje srdce ještě tlouklo, zřejmě bych v té chvíli dostal infarkt. Tím jsem si byl jistý. Prvně jsem nemohl uvěřit tomu, že Bella čeká naše dítě a teď se dozvím, že není ani moje. Koho by mohlo být. Jedině…

„Já ho zabiju. Vážně ho zabiju.“

„Edwarde ne, prosím. Ne. Už kvůli mně a kvůli tomu dítěte, nemůže za to. Nemůžeš mu zabít otce!“ Bella byla okamžitě na nohách a snažila se mě zastavit, ale já se nenechal. Jemně jsem ji odstrčil. Jenže mě ovládal vztek. Šílený vztek. Ten hnusnej čokl. Pořád se mezi nás musí plést a pořád musí Belle ubližovat. Tohle však opravdu přehnal.

„Ne Bello! Zabiju ho. Ať je to otec nebo není. Tohle překročilo všechny meze! Už mu to nemůže procházet!“ největší rychlostí jsem se rozběhl zpátky k chatě. Už z dálky jsem slyšel Jacobovi myšlenky, které mě rozdráždili ještě více. Dokonce už věděl, co se mé Bellince narodí a dal mu i jméno. To vážně přehnal.

Z chaty vyběhl Jasper. Okamžitě navozoval klidnější atmosféru, nechal jsem se jí strhnout, ale jakmile jsem si to uvědomil, vztek mě zachvátil ještě více.

„Nech si to pro někoho jiného!“ zavrčel jsem na Jaspera. Ten se mi postavil do cesty a nechtěl mě pustit dál. Díval se na mě a pořád mě svým darem uklidňoval, ale to mě rozlítilo ještě víc. Ještě k tomu jsem vzadu uslyšel Bellu. Běžela k nám, ale nemohl jsem dopustit, aby se znovu setkala s tím čoklem.

„Jaspere uhni, nechci ti ublížit!“ zavrčel jsem na něj. Neustoupil, jen mi oplácel vrčení vrčením a vražedným pohledem. „Dobře jak chceš!“ chytil jsem ho za ruce a chtěl ho od sebe odhodit. Nedal se však tak snadno. I on se po mě natáhnul a držel mě za jednu ruku a snažil se mě strhnout na stranu. Jenže jsme byli oba dva tak nějak silově vyrovnaní. Bleskově jsme oba uhnuli od našeho původního záměru, aniž by nám to došlo. Vymanil jsem se ze sevření a Jasper skončil na zemi a já ho zatlačoval do země.

„Edwarde, nedělej to! Způsobíš válku!“ zakřičel Jasper a snažil se vymanit z mého ocelového sevření, ale naštěstí jsem měl navrch. Zloba mi dodávala větší sílu a odhodlání se pomstít. Skoncovat s tím čoklem jednou provždy!

„Ta už stejně začala!“ zařval jsem na něj vztekle. Rychle jsem ho zvednul a odhodil pryč. Slyšel jsem jak dopadl na zem a křik Belly, jak se snažila mi něco říct, jenže já nic nechtěl slyšet. Nechal jsem se ovládat vztekem a zlobou vůči tomu odpornému čoklovi.

Vylomil jsem dveře chaty a vběhnul dovnitř. Ten parchant tam jen tak klidně ležel a vesele si hvízdal a v hlavě se přehrával scény, kdy ubližoval Belle. Jak ji znásilňoval, bral si ji násilím. Viděl jsem její vyděšený obličej. Což mě dopálilo ještě víc.

„Ty hajzle!“ přiřítil jsem se k němu. Jeho škodolibý úsměv nebyl opravdu na místě a koledoval si. Vztekle jsem mu odtrhnul pouta a zvednul ho. Pořád se mi vysmíval do obličeje.

„Copak sis myslel, že bys ty. Tak hnusná pijavice, mohl být otcem? To jsi tedy na velkém omylu. To dítě je moje a nikdy nedopustím, abys ses ho jenom dotknul, protože nechci, aby byl cítit po komkoliv z Vás. Stačí, že Bella je kvůli tobě poloupírka. Jestli to bude mít dopad i na mého syna tak si mě nepřej.“ Praštil jsem s ním o zeď takovou silou, až jsem slyšel opět praskání kostí.

„Jak se opovažuješ? Nestačí, že jsi Belle pořád ubližoval? A teď chceš znovu? Ona ti své dítě nikdy nedá, protože to dítě si nezaslouží mít za otce takovýho parchanta jako jsi ty! A na ně se nevztahuje ta smlouva! Pokud mi ji chceš připomínat. Tak na to hodně rychle zapomeň. Nejraději bych tě na místě zabil, ale rada má určitě pro tebe připravené něco jiného.“ Znovu se mi vysmíval do obličeje a neustále si přehrával scény s Bellou.

To už jsem opravdu nevydržel. Silně jsem ho chytil za ramena a odhodil přes celou chatu. Tvrdě dopadl na skříň, která se pod jeho vahou praskla a zasypala ho obrovskými třískami. To bylo spouštěč pro jeho přeměnu. Během pár vteřin mi na hrudník dopadly přední tlapy a povalily mne na zem. Neváhal jsem, hned jsem ho ze sebe strhnul až mi v dlaních zůstala hrst jeho hnusných smradlavých chlupů. Celou chatou se rozléhalo jeho hluboké vrčení. Cenil na mě zuby a myslel si kdoví jak není nebezpečný.

„Budeš pykat Jacobe!“ bleskově jsem k němu přiskočil a ladně se vyhnul jeho zubům. Uštědřil jsem mu pořádnou ránu do toho jeho nenasytného čenichu. Bolestě zavyl, ale nenechal si to líbit. Mrště se vyhnul další mé ráně a zahryznul se mi do ruky. Začal hlavou trhat ze strany na stranu, ale k ničemu mu to nebylo, protože jsem ho opakovaně mlátil do čenichu až mě pustil a trochu se stáhnul dozadu. Zahlédl jsem jak i ocas stáhnul mezi nohy. Toho jsem využil a okamžitě na něj skočil. Přitlačil jsem ho k zemi, aby se nemohl ani pohnout. Žalostně vyl, ale proti mně teď neměl šanci. Moje zloba se dala krájet a tímhle jsem si ji konečně mohl vybít. Mlátil jsem do něj hlava nehlava. Naprosto jsem si užíval ten zvuk. Zvuk lámajících kostí. Jen to vytí mě štvalo, silně jsem mu stisknul krk, aby to nedělal. Ozývaly se divné zvuky, ale nakonec přestal. Jeho srdce sláblo. Nedostávalo se mu dechu. Najednou jsem byl jak smyslů zbavený. Probudil se ve mne ten netvor, kterého jsem tak dlouho potlačoval. Nechal jsem mu volný průběh, aby vyplul napovrch a dělal si co chtěl. Vlastně ho ani nešlo ovládat. Jako bych to ani nebyl já. Stačila mi chvíle, abych ho znovu zvednul a odhodil opět přes celou chatu. Obrovský rudohnědý vlk zůstal ležet a stěží oddechoval. Tipoval jsem to na několik zlomených žeber, o dalších kostech ani nemluvě. Pomalou chůzí jsem k němu došel. Čupnul jsem si k němu a zahleděl se mu do těch jeho proradných vlkodlačích očí, které neukazovaly nic hezkého. Jako zvířeti jsem mu tak dobře nemohl číst myšlenky. Pořádně jsem se na něj soustředil.

Bella je moje. Zachytil jsem tuto nelichotivou myšlenku.

„To tedy není. Nikdy nebyla a nikdy nebude. Ne po tom co jsi jí provedl. Možná tě brání kvůli tomu dítěti. Jenže mě to nemůže zastavit. Vím, na co pořád myslíš a nedovolím ti, abys jí nějak ublížil. Jí ani dítěti! Nedovolím, aby bylo jako ty! Hnusnej podvraťák, kterej když něco nemá tak si to vezme násilím.“ Chytil jsem ho pod krkem, zvyšoval jsem stisk, už moc nezbývalo a zadusil bych ho, kdyby…

„Edwarde, ne! Přestaň, prosím.“ Otočil jsem se a ve vylomených dveřích stála Bella, za ní se tísnil Jasper. Snažil se uklidnit situaci. „Edwarde to nejsi ty. Prosím ne. Nezapomeň na to kdo jsi.“ Mé Belle začali po tvářích téct slzy. To jsem nechtěl. Nechtěl jsem ji rozrušit. Odstoupil jsem od toho hnusného čokla a začal jsem si pomalu uvědomovat co jsem provedl. K čemu jsem se nechal kvůli němu dohnat. Po tak dlouhé době jsem nechal průchod tomu netvorovi, co je uvnitř. Tak to nemělo dopadnout. Takhle ne.

Couval jsem ke dveřím, ale stále ho nespouštěl z očí. Věděl jsem, že se jen tak nezvedne, ale kdyby náhodou. Až u dveří jsem se otočil a pohlédl Belle do vystrašené tváře, která byla rudá a oplakaná. Tohle jsem nechtěl. To ne. Sklopila přede mnou hlavu a uhnula mi.

Vyšel jsem ven. Zády se opřel o stěnu a sjel až na zem. Seděl jsem tam a tupě zíral před sebe. Zklamal jsem ji. Opět jsem Bellu zklamal. Chtěl jsem myslet na ni a nic jiného nevnímat, ale Jasperovi myšlenky mi to nedovolovaly. Jak moc bych si přál slyšet Bellu. Její myšlenky. Co teď cítí. Jestli mě nenávidí, protože jsem právě klesnul na úroveň toho zpropadeného čokla.

Nenáviděl jsem se za to. Víc než to. Připadal jsem si sám sobě odporný. Hnusná stvůra, která se nedokáže ovládat. Ani vidět jsem se nemohl. Raději jsem skryl tvář do dlaní, ale ani to nemohlo nijak uklidnit moje rozervané nitro, co stále bojovalo s tím netvorem. Snažilo se ho usměrnit. Věděl jsem, že se mi Jasper snaží pomoci, ale tohle jsem musel zvládnout sám. Bez toho, aby mi všichni podávali pomocnou ruku. Tohle bylo na mě. Jenom na mě. Když to nezvládnu sám, tak už nikdo jiný.

Najednou jsem ucítil teplý dotek něčí ruky… Co něčí. To mohla být jedině Bella. Nikdo jiný.

„Bello, ne. Zmýlil jsem se. Nejsem tak dobrý, jak jsem si myslel. Jsem monstrum.“ Ovinula kolem mne ruce a přitáhla si blíž. Vdechoval jsem její dokonalou vůni, která pomalu uklidňovala můj vnitřní neklid. Bylo to tak osvobozující. Postupně mi začínalo být lépe a lépe, ale někde hodně hluboko ve mně někdo křičel. Křičel, že Bella teď už moje skutečně nebude. Teď už byla spojená s tím psem, ale tolik jsem si přál ji mít u sebe. Dopřávat jí tu lásku, kterou jsem jí odebral po té oslavě jejích osmnáctých narozenin. To že jsem ji tu nechal samotnou a napospas tomu psovi.

„Edwarde, ty nejsi monstrum. Jen se snažíš mě ochránit a za to jsem ti vděčná, ale zabitím Jacoba to nevrátíš zpět. Sice mě to bolí přiznat. Zároveň je to nefér vůči tomu malému, ale má právo vědět kdo je jeho skutečný otec. A vyvarovat se tomu, aby byl stejný jako on. Hodně mě to bolí Edwarde, ale chci tě mít u sebe. Ty mi dáváš novou šanci, abych začala žít. Opravdu žít. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli tomu, co teď nosím pod srdcem. Tolik bych si přála, abys mu byl otcem ty. Ani nevíš jak. Miluji tě, Edwarde. Bála jsem se ti říci ano. Doufám, že nyní chápeš proč.“ Opatrně mi zvedla hlavu. Stačilo to, abych zahlédl její milou tvář. Tvář co skrývala tolik lásky a porozumění.

„Miluji tě, Bello.“ Přitáhnul jsem si ji k sobě. Do náruče. Nepřestával jsem vdechovat její dokonalou vůni. Začínal jsem si uvědomovat, proč mi tolik chyběla. Znovu jsem o ni nechtěl přijít. „Odpusť mi to všechno Bello. Takhle jsem to opravdu nechtěl. Vážně ne. Moc se ti za to o…“ přiložila mi k ústům prst.

„Pšt. Nic neříkej. Bude to dobré. Spolu to zvládneme.“ Lehce jsem přikývnul a přitáhnul si ji k polibku, který mi oplácela. Byl dlouhý a vyjadřoval všechno co jsme oba dva cítili.

„Smím se tě na něco zeptat Bello?“

„Ptej se Edwarde.“

„Vezmeš si mě, Bello? Vím, ptám se podruhé, ale nedá mi to.“ Moje sladká Bella se zasmála.

„Pokud nás budeš chtít oba?“ její pomněnkově modré oči se vpíjely do těch mích.

„Budu, postarám se o Vás o oba. Slibuju.“

„Ano. Já říkám ano. Vezmu si tě Edwarde Anthony Masene Cullene.“ Líbilo se mi, že řekla celé mé jméno.

„Jen máme jeden menší problém, Bello.“ Zdrceně jsem se na ni podíval.

„Jaký?“

„Moji sestru. Tohle nebude malá svatba.“ Oba jsme se zasmáli a políbili.

 

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Polibek od Jacoba s příchutí pomsty 3:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!