Na začátku prvních pár kapitol se vždy vrátíme do časů, kdy se Bella srovnávala s tím, že je lovkyně, abyste měli šanci ji přes minulost lépe poznat. Pak vás čeká současnost a s ní i menší výprava... Přeji příjemné počtení, rezule. ;)
23.06.2012 (19:45) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1563×
1. kapitola – Las Vegas, baby!
„Měla bys něco sníst,“ káral ji zase. Ale copak jde jíst, když vám ještě před pár hodinami žil otec a jeho život vyhasl jen před chvílí? Měl práci, velkou budoucnost stále ještě před sebou a co teď? Má ležet v rakvi pod zemí a nechávat shnít své tělo?
Proč je život nefér? Proč radši nezabil ji?
Všechno bylo tolik... divné. Nedokázala vstřebat ani těch pár informací, co jí Xavier a ostatní dali. Ne, bylo to nad její chápání – jak by mohli žít upíři? A když jsou tolik nezranitelní, jak mohli ksakru existovat takoví lidé, kteří je zabíjejí? Navíc bylo snad ještě podivnější, že podle jejich slov i v její krvi kolovaly tyto geny...
Mohla by se okamžitě stát jednou z nich. Jenže chce to? Může vyměnit svůj život za neustálé zabíjení?
Už nemáš co ztratit, nemáš nic, připomenula jí drsně myšlenka a ona se nedobrovolně otřásla. Nelíbila se jí žádná budoucnost, co se jí nyní naskytovala. Nechtěla nic, chtěla jen zemřít.
Jenže o to se pokoušela již před půl hodinou – bezúspěšně. Amelia ji načapala zrovna v tom nejlepším, kdy jí z loketních důlků stékaly prameny krve, které k sobě pozvala, když se pořezala nůžkami, co našla na stole.
Ta praštěná blondýnka okamžitě způsobila poprask a od té chvíle Bellu neustále někdo hlídal.
Ne, Isabella se v životě nepokoušela sama sobě ublížit. Ale zoufalství, kterým si dnes procházela, pro ni bylo k nevydržení. Cítila se, jako by byla osamělá, přestože s někým v místnosti byla pořád. Byli to pro ni víceméně cizí lidé, o které se nezajímala a o kterých si myslela, že ani nikdy nebude. Byli zvláštní, praštěně s ní mluvili i debatovali mezi sebou.
Nechtěla žít. Neměla důvod.
„Bello, ale něco bys do sebe měla dostat,“ začal znovu. Ona na to však jen umanutě zakroutila hlavou ze strany na stranu. Bezmocně si povzdychl. Nevěděl, co s ní. Jemu rodiče umřeli už když byl batole, takže ani nevěděl, jaké je rodiče vůbec mít, natožpak když vám umřou.
Ona vlastně ani nemá jinou možnost. Musí otce pomstít. Musí se pomstít těm zrůdám za to, že jí vzali posledního příbuzného. Musejí za to zaplatit. A pokud jsou tihle – znovu pohlédla všem lovcům do tváří – schopni zabíjet upíry, musí se to od nich naučit. Musí.
„Chci se naučit zabíjet,“ řekla náhle ledovým hlasem. Všichni v místnosti hlasitě zalapali po dechu. Tušili, že jednou, až se z Charlieho smrti alespoň trochu otřepe, možná svolí a bude zastupovat otcovu nepřítomnost v jejich skupině. Rozhodně to však nečekali tak brzy.
Tehdy si uvědomili, že je mnohem silnější, než si mysleli a než se vůbec zdá. Na pohled to byla slabá truchlící dívka. Ale poté, co vyslovila onu větu, jako by v ní zažehl nepopsatelný plamen síly a oni ho stejně náhle dokázali zahlédnout.
„Myslíš to vážně?“ promluvil za ně všechny znovu Xavier. Zatím sice neproběhlo žádné hlasování, nicméně už teď si byli všichni jistí, že on post nového vůdce vyhraje. Hodil se na něj ze všech nejvíc, jeho zkušenosti a chladná hlava, kterou si i v těch nejhorších situacích dokázal zachovat, mluvily v jeho prospěch.
„Myslíš si snad, že blafuju?“ vyprksla podrážděně. Kdo by na jejím místě nechtěl ten druh zmijí vyhladit? Ona se jen rozhodla udělat ve jménu lidí lepší svět.
Vzala to kupodivu vážně dobře. Teď nám tedy nezbývá nic, než ji naučit a předat všechno umění, co umíme, proběhlo mu hlavou a začal si uvědomovat, že je na tu roli více než dobrá.
„Dobrá,“ přikývl na znamení souhlasu a dál si ji opatrně prohlížel, zda se nezačne ošívat nebo na ní nepozná alespoň malý náznak toho, že jen lže a pokouší se být tolik silná.
Nic však nezpozoroval – dech se jí po pár proplakaných hodinách konečně zklidnil a ona vedle něj seděla vyrovnaná se svým osudem.
Má odhodlání, pravděpodobně se pijavic nebojí. Navíc má viditelné geny lovkyně i ve vzhledu, přesně jak by měla mít. Je krásná. A co teprve, až ji nastrojíme do panenkovských šatů v pastelových tónech a ona tak bude v očích upírů vypadat ještě nevinněji...
Začínal si také uvědomovat, že při pohledu na ni jím prochází podivný elektrický proud. Přitahovaly ho její čokoládové oči plné pomstychtivosti a smutku, krásné dlouhé vlasy i její drobná postava.
Možná, že přece jen jsem našel konečně tu pravou. Rebecca pro něj byla hlubokým zklamáním. Vřele ji miloval, ale tak jako jeho láska k ní vzplanula, tak podivuhodně rychle zmizela neznámo kam. Byla to hodná a milá dívka, o které vždy snil, jenže postupem času... Něco se změnilo a on viděl v jejich vztahu jen samé chyby.
Jistě, jejich vztah nikdy nemohl být na celý život. On byl lovec upírů a jeho životním posláním kromě zabíjení těch zrůd bylo taky zplodit s jednou z lovkyní alespoň jedno dítě – následovníka, který by tuto činnost vykonával po smrti rodičů. A Rebecca mezi ně nepatřila, byla člověk, kterému v krvi nekolovala ani kapka nadpřirozena nebo něčeho vyššího.
Po pár letech
„No tak, Bello, héj!“ křikly dva ženské hlasy už potřetí. Mladá dívka, ne kterou byly křiky mířené, se konečně otočila.
„Co tady děláte?“ vyhrkla překvapeně, ale na odpověď nečekala. Okamžitě přeběhla na druhou stranu vozovky a nastoupila do tmavého Jeepu. Bez řečí popadla bezpečnostní pás a opatrně, aby ho, víc než bylo potřeba, nezašpinila od krve, se jím obmotala.
„Jede se na výlet,“ odpověděla sarkasticky Ilyanna a protočila oči. U ní se to dalo očekávat – ani nikdo z nejbližších ji neviděl smát se často – dokonce by ty situace nespočítali ani na prstech obou rukou. Měli ji ale rádi, patřila mezi ně stejně jako ostatní. Jen se prostě a jednoduše tolik nesmála a byla neustále vážná.
„Nemysli si snad, že kecá. Ona je to vlastně pravda,“ pokrčila rameny Amelia a věnovala ještě stále nechápající Belle nadšený úsměv.
„O čem se to tady ksakru mluví? Může mi to někdo vysvětlit?“ vypálila poněkud rozladěně, protože nervozita, co ji uvnitř těla drásala, začínala být k nevydržení.
„Klídek,“ poznamenala suše Ilyanna, pohodila dlouhým culíkem jako havraní křídla černých vlasů a koukala se z okna. Žádnou jinou odpověď jí nedala.
„Amel?“ s prosíkem odtáhla žádat jinam, když si konečně uvědomila, že Ilyanna jí nic neřekne a radši ji nechá dál koupat v nevědomosti.
„Jedeme lovit upíry!“ vypískla nadšeně Amelia. Její postava ve skupině byla plná rozporů.
Byla nejstarší ženou, přesto se tak nikdy nechovala. Byla energická, ráda flirtovala i se znateleně mladšími muži. Byla věčně vtipná a dokázala každého povzbudit i v těch nejtěžších situacích, a tak ji měli všichni rádi, i přesto, že měla občas až hvězdné manýry. Nikdy nevylezla ven ani s odpadky skvěle nenalíčená. Nejhorší však bylo úplně něco jiného... Odmítala slavit narozeniny, ani slůvkem se nikdy nikdo nemohl zmínit o jejím věku. Byla na něj až přespřílíš háklivá...
„Takže další lov? Ale já nemám sbaleno!“ vyjekla vyjeveně jako odezvu Isabella.
„Co jančíš?“ zasmála se Amelia a hned vysvětlovala situaci. „Xavier volal, že s ostatníma klukama pojedou zvlášť. Tobě jsem zabalila, měla jsi přece něco jiného na práci,“ poukázala volnou rukou, kterou nesvírala volant, na její dlaně potříštěné krví.
Přikývla.
„Jedeme do Las Vegas, baby!“ vykřikla radostně a Isabella s Ilyannou se na sebe nadšeně usmály.
Chtěla bych všem, co pod prolog vložili třeba i jen smajlíka, strašně moc poděkovat, protože jste mě překvapili. Nečekala jsem, že by vás mohlo být tolik, protože tahle povídka bude přece jen dost jiná, a já se obávala toho, že už kvůli tomu by ji nechtěl nikdo číst. Ale nebudu lhát - i tak bych ji psala dál, protože mě baví.
Samozřejmě mě však zajímají všechny vaše postřehy na nové postavy i na Bellu samotnou.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Pohled zabijáka: 1. kapitola - Las Vegas, baby!:
První kapitola rozhodně nebyla o nic horší než prolog, též se mi velmi líbila.
Musím říct, že mě hodně překvapilo, že ses rozhodla i nadále psát pohledem třetí osoby. Málokomu se povede jím napsat povídku tak, aby "nestrádala" - hodně lidé pak totiž zazdí jakékoliv pocity, emoce prostě odstrčí na vedlejší kolej a mnohem víc se zaměří na vnější popisy a situace. Ty si zatím ale vedeš obstojně, a já věřím, že si tenhle styl udržíš i nadále. 
Belly je mi stále stejně líto, je vidět, že byla na otce hodně silně fixovaná, což je dost logické, když to byl její vůbec poslední žijící příbuzný. Bella se na něj upnula, o to větší to pro ni musí být šok... Navíc, když je ta situace již i tak příšerně těžká. 
Je dobře, že se Bella v tuhle chvíli "upnula" na něco, co může alespoň trochu považovat za smysl svého života. Asi to zní zvláštně, ale i pomsta někdy může být dobrý důvod k tomu, aby člověk vydržel. A podle konce této kapitoly to vypadá, že si Bella na styl svého života více než zvykla a že jí dal i přátele, o které se může v nejhorším případě opřít.
Další podařená kapitola, jen tak dál! 
Mně se to prostě líbí! Někdy sice až moc střídáš vážnost, se kterou je Bella braná, a zase takovou lehkost, kterou bych u lovkyně upírů nečekala, ale líbí se mi to. Je to originální, umíš psát, styl je dobrý. 
Xavier je zase super - proč máš v povídkách takové dokonalé chlapi? 
Dobře, promiň, nechala jsem se unést. 
Jsem zvědavá, co bude v Las Vegas, jak zapaří. 
Super, zlato!
Holá, como está?
Sakriš, to som pochytila z toho tvojho Prázdninového denníka. 
Ale prejdime k veci, španielská trojka má ďaleko do tejto krvavo pomstychtivej poviedky, kde sa odohráva boj medzi lovcami a upírmi.
Neviem presne v akom vekovom orzpoložení sa presne nachádzame, ale Xavier je síce priam dokonalý, možno s pár chybičkami, no takto okato páliť za Bellou? Neviem, nevime. A vlastne, sme ešte na začiatku, iba sa to rozbieha a vôbec? Pýtal sa vlbec Belly už niekto, či má nejaký plán s ním? No nie, takže zbytočne predbieham. Už radšej mlčím.
No vidíš, sa tu vykecávam a som skoro aj zabudla, čo som vlastne chcela. 
To, ako píšeš z pohľadu tretej, nezainteresovanej osoby, sa mi fakt páči. Je to zase niečo nové pri tebe a zatiaľ sa ti darí, tak som zvedavá čo z toho ešte bude.
No fajn, tak ja sa teším na krv, sex a upírov, a ty zatiaľ babám usporiadaľ výlet do Las Vegas!
Verím, že to bude rozhodne zaujímavé, ale tento krýtky odsek "po pár rokoch", sa mi moc nepáčil. Bella pôsobila ako malé, zmätené dievčatko a nemyslím si, že to bol zámr, keďže je z nej lovkyňa upírov.
Amelia mi príde už teraz záhadná a nie len kvôli tajnostiam o veku. Ily je také zaujímavé číslo, prípad na psychiatriu. Takže v LV sa rozhodne nudiť nebudeme!
Dúfam, že tými ostatnými chalanmi myslíš sexi chutnučkých chlapcov v čiernej koži. Vrrr! Inak si ma neželaj, sestra! 
Čo viac ešte dodať?
K štýlu by som mala možno viacej výhrad, ale viem istotne, že keď sa viacej stotožníš s týmto žánrom, zlepší sa to.
Predsalen, Svadba a Zabiják, to sú dve rozdielne veci, tak som zvedavá, ako ti to výde, rozhodne pokračujem v čítaní a budem sa tešiť na pokračovanie. 
Já taktéž to je úžasná povídka a už se těším na další kapitolu..:)) krásně jsi to napsala....:)
dokonalé, miluji to, těším se na další
skvelé
* chtěla jsem napsal Las vegas, ne LA, pardón. *stydím se* 
Tak Terez, překvapuješ mě holka! 
Nikdy bych si nedokázala ani představit, že jednou budeš na tak skvělé úrovni! Připadá mi, že tvoje slovní zásoba se čím dál více rozšiřuje a tím tvé další kapitoly dostávájí pořád větší šmrnc (neumím se vyjadřovat).
Tahle kapitola mě dost překvapila. Nečekala jsem, že se z toho Bella tak rychle dostane! Zvládla to dobře. Obdivuju ji. Jsem fakt zvědavá, jaké to bude v LA, baby (moje baby). Moc se těším na další kapitolu.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!