Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pod hladinou - 9. kapitola


Pod hladinou - 9. kapitolaSprcha, pozvání a Pepsi...

„Už jsem nahá. Můžeš dát ty ruce pryč,“ oznámila, ale moje dlaně už ho stejně nezvládaly korigovat, protože se sám chtěl podívat na krásku přede mnou, která absolutně nechápala nahotu. Jako v mrákotách vydechla a natáhla ruku ke mně.

Jedu by se ve mně nedořezal, protože se všechen nahrnul do toho jediného orgánu, kterým jsem teď myslel. Dotkla se mě na místě… No, v místě srdce taky, ale tohle bylo teď to nejcitlivější a nejdůležitější místo. Celý vesmír se točil kolem její ruky, kterou obepnula moje mužství. Přestal jsem dýchat a jen na ni zíral, jak si ho prohlíží. Zaťal jsem ruce v pěst, protože jsem myslel, že se tu rozskočím slastí… Tohle bylo, do hajzlu, upíří vnímaní. Nic nebylo intenzivnější. Sakra, Edwarde, nastartuj zase mozek! Tři, dva, jedna… Nic.

„To se mi líbí,“ šeptla Bella, naklonila hlavu do strany a oči jí začaly modrat. Moje byly určitě jako noc. Když pohnula rukou a přejela tak po jeho délce, probíhal velký třesk. A taky mi konečně třesklo v hlavě. Odskočil jsem od ní, a když si uvědomila, že jí ruka visí ve vzduchu naprázdno, zamračila se.

„Bello, vypadni!“ zavrčel jsem, protože jsem musel jednat rychle.

„Proč?“ zeptala se na její nejoblíbenější otázku.

„Vypadni!“ zopakoval jsem a jí se oči vrátily do původní čokoládové podoby. Zavrčela na mě, ale pak svěsila ramena a konečně odcupitala pryč. Připadalo mi, že pochopila, že tentokrát to přepískla, protože takhle jsem na ni nikdy nevrčel. Opřel jsem se dlaněmi o roztřískané dlaždičky a hlasitě oddechoval, abych se uklidnil.

„Hele, tohle znělo divně,“ chechtal se Emmett, no, nevěděl, kam až to zašlo. Prohrábnul jsem si vlasy a rozhodl se, že musím Belle něco vysvětlit. Obmotal jsem si kolem pasu ručník a vešel do pokoje. Bella seděla v křesle – nahá – se zkříženýma nohama a rukama na hrudi. Aspoň, že tak.

„Bello, už nikdy, nikdy nelez bez zaklepání do koupelny. Vlastně kamkoliv!“ Sundala si ruce z hrudi a dala je na opěrky. Ježiši Kriste! Teď jsem se vzpamatoval. Odvrátil jsem hlavu a hodil jí šaty, co byly poházené všude kolem, protože nechápala, že věci mají svá místa.

„A po zaklepání můžu dovnitř?“

„Ne. Nejdřív počkáš, až tě vyzvou.“

„Tak to je blbý,“ podotkla a otráveně si přetáhla přes hlavu šaty, co jsem po ní mrsknul. Do kalhot jsem ji skoro nikdy nedostal.

„A nikdy…“

„Už zase nikdy?“

„…se nedotýkej cizích lidí na intimních místech!“

„Ale ty nejsi cizí,“ protestovala okamžitě a já si povzdechnul. Posadil jsem se na lenošku a dal si obličej do dlaní, protože mě tak rozčilovala s tím jejím - a proč, a jak, a kdy… No, zároveň jsem po ní strašně toužil a chtěl, aby dokončila to, co začala. Ale to nemůžu… Ona sama neví, co dělá. Využil bych ji.

Přisedla si ke mně a zavěsila se mi rukama kolem ramen. To je prostě spontánnost sama.

„Bello, já sice nejsem cizí, ale taky nejsem tvůj partner,“ vysvětlil jsem pomalu a klidně. Podíval jsem se jí do obličeje, kde bylo vidět, že se to snaží zpracovat. Měla ho pár centimetrů od mého a zírala mi přímo do očí.

„Buď můj partner,“ hlesla a pobídla mě tím, že si ještě přikývla.

„To nejde jen tak.“

„Tak půjdeme na loď.“

„Na jakou?“

„Na nějakou… Prostě jako Rose a Jack.“ Že jsem se ptal…

„Bello, takhle se to nedělá. Musel bych tě pozvat na rande…“

„Rande?“ vypískla nadšeně. „Edwarde, chci jít na rande,“ rozhodla se.

„No, jít můžeš, ale asi sama, protože já tě nepozval.“ Vypočítala si to a přimhouřila oči. Pak se zatvářila věcně a důležitě.

„Když ty nezveš na rande mě, tak zvu já tebe,“ řekla a usmála se. Asi pořádně nevěděla, co to rande je, ale nemohl bych říct ne. Za prvé – jsem sám chtěl a za druhé – miluju ji, což je velký problém, protože jsem upír, a to znamená, že ji budu milovat navždy, každou buňkou svého těla a celým svým mrtvým srdcem. Takže bych se měl začít snažit, abych nezůstal sám se svojí věčnou láskou. Jenže jak mám mořské panně vysvětlit, že ji miluji, a že je středem mého vesmíru? Ta se začne smát, a pak se mě zeptá - a proč?

„Dobře,“ souhlasil jsem nakonec, protože to bude první krok tomu, jak jí vysvětlit, že si jednoho upíra omotala kolem prstu.

„A pak s tebou můžu do sprchy?“

 

Přestože Bella nejspíš absolutně nechápala význam rande – ještě k tomu pro upíra – těšil jsem se jako pubertální chlapec – což jsem vlastně navěky, ale musím připočíst to, že jsem viděl už miliony zamilovaných schůzek a byl v hlavách jejích účastníků, takže bych to měl brát trochu vlažněji. No, ale výsledkem bylo, že jsem strávil ve skříni hodiny a litoval se, protože mi nic nesedělo – nemám prostě nic na sebe. Vždycky mi připadalo, že toho je jak pro armádu spásy a najednou se to nějak smrsklo. Vytáhnul jsem každý komínek a každé ramínko a všechno pečlivě prohrabal. Střídal jsem košile jako na běžícím pásu, a tak se obraz v zrcadle každou setinu měnil.

Už jsem zuřil a nadával, protože mi žádná nepřišla dost dobrá a několik jsem jich při mém nervózním počínání roztrhal.

„Musíme zasáhnout,“ rozhodl Emmett po chvíli, a než jsem stačil zaprotestovat, stál jsem bez oblečení. Emmett rozházel hromady kolem mě a vytáhnul jednu, která se mi ale moc nezdála, protože ta šedivá mi nepřišla zcela kompatibilní s mojí pletí… Teda, myslel jsem, že se nebude zdát Belle.

„Má poprvé za sto let rande a je horší, jak ženská,“ dodal a hodil mi černé kalhoty.

„Ještě tohle,“ přidal se Jasper a podal mi světle šedivé tričko.

„Teda, myslel jsem, že s Nemem bude velká zábava, ale že tě dostane na rande… Ta se překonala,“ uvažoval nahlas, opřený o rám dveří, zatímco já se s nedůvěřivým výrazem oblékal.

„Co jste vůbec dělali v té sprše?“ zeptal se Jasper s přimhouřenýma očima.

„Nic. Co by?“ hlesl jsem a ani se na něj nepodíval.

„Nějak ti to nevěřím,“ prozradil mi a zahýbal obočím.

„Prosim tě, co by tam ti dva suchaři dělali? Bella se podívala, Edward ji vyhodil – konec příběhu,“ zazdil ho Emmett a mávnul rukou. „Ale možná se brzo dočkáme tření, když už to dotáhli na rande. Škoda, že ani jeden nemůže mít děti. Takový upíří pulec… Pulčí upír… Ryboupír,“ vymýšlel různé verze a já viděl v jeho hlavě zrzavou mořskou pannu se zlatýma očima a zachmuřeným výrazem, který mám podle něj pořád. „No, kdyby ten mutant vypadal jako ty, tak to by to chytil,“ podotknul a začal se zubit. Má někdo za bratra takového idiota jako já? Má. A zrovna já... Rovnou dva. Jasper si to totiž v hlavě vyfantazíroval taky.

„Jděte do hajzlu,“ zavrčel jsem a chtěl projít. Každý mě chytil za jedno rameno a strčil zpátky. Dopadl jsem na umyvadlo a věděl, že teď přijde přednáška.

„Takže, milý bratře…,“ začal Emmett vážně.

„Konečně si se dočkal,“ dořekl Jasper.

„Je to sice ryba…“

„Ale pěkná ryba.“

„Každopádně jsme na tebe hrdí.“

„Našel sis domácí zvířátko. Dům je skoro celý prosklený, takže se bude cítit jako doma v akváriu.“

„Víš, že tě máme rádi, bráško? Nepotí se ti nervozitou dlaně?“ chechtal se Emmett. Pak se na sebe oba podívali a přikývli. Rozběhnul jsem se pryč, ale oni ze svých těl udělali zeď, takže jsem zapadnul s hromovou ranou zpátky. Synchronizovaně mi plivli do tváře a já si jed znechuceně stíral z obličeje. Aspoň, že vynechali oblečení, když už jsem si konečně vybral, protože s propálenou košilí bych moc nepořídil.

„To je pro štěstí. Třeba si díky nám konečně vrzneš. Hlavně se nepřibližuj k mořské vodě, jinak máš smůlu.“

„Víš, a protože máš nejlepší bratry na světě, kteří tě nenechají ve štychu…,“ začal věcně Jasper a já už tušil nějakou další vylomeninu.

„Jinak bys byl úplně ztracený.“

„…tak se podívej pořádně v autě. Máš tam záchranu. Do kina bez jídla nelez,“ dodal a oba se blýskli sebevědomým úsměvem. Emmettova hlava… První komora – Rosein zadek. Druhá komora – Roseiny prsa… A takhle to pokračovalo. Jasperovy myšlenky byly jiné pouze o majitelku zmíněných částí těla. Protočil jsem oči a vyrazil konečně z koupelny – z jejich dosahu.

Myslel jsem jen už na moji krásnou rybku. To jsem musel opravit, když jsem ji spatřil, protože momentálně to byla krásná žena. Alice ji oblékla – s velkými potížemi – a teď stála v krátkých, černých, přiléhavých šatech, kdy měla díky kulatému, hlubokému výstřihu polonahá prsa. Díky, Alice.

„Tak jdeme na rande?“ zašveholila nadšeně, a pak si mě změřila pohledem. „Ty ses taky přefiknul,“ poznamenala a oči jí zazářily.

„Vyfiknul. A tohle nosím pořád,“ bránil jsem se chabě.

„Ale ta barva se mi líbí,“ vysvětlila a vzala mezi prsty lem košile. Roztomile se usmála a já najednou nevěděl, co dělat. Ale to ona taky ne, takže bych se ztrapnit neměl.

V autě jsem se podíval do přihrádky na pití, kde trůnily dva kelímky s logem Pepsi a brčkem. Podle vůně byla v pravé krev a v levé mořská voda. Bez jídla do kina nelez…

 

„Edwarde, kde tu mají ovladač?“ pošeptala mi rozčíleně Bella, když už několik minut běžely na plátně reklamy.

„Tohle není televize, ale kino,“ odpověděl jsem trpělivě, protože tohle bylo nové prostředí, což vedlo k milionu otázek.

„Ale mě tohle nebaví,“ postěžovala si a kroutila rty. Obrátila se na mě a zaostřila na pár vedle nás, který se držel za ruce a podle mlaskavého tření a jejich roztoužených myšlenek to rozjížděli. Bella se podívala na svoji ruku, a pak zase na ně. Natáhla dlaň k mé na opěrce a bez rozpaků propletla své prsty s mými. Civěl jsem na naše spojené ruce a ať už to bylo jakkoliv jednoduché gesto, létal jsem štěstím. Já jsem to ale dopracoval daleko…

Světla pro lidské oči pohasla a Bella zapadla zády do křesla. Skenovala plátno, kde začal film, který mě absolutně nezajímal. Věnoval jsem totiž svoji pozornost jen jí. Ale za to jí jsem byl totálně ukradený. Jen tiskla moji ruku a prudce se nadechovala, když někdo skončil s mozkem na silnici.

„Proč mu useknul hlavu?“ zeptala se s vážným výrazem a naklonila se tak ke mně. Ovál mě její dech, který byl cítit svěžestí moře. Začichal jsem, když mě to polechtalo v nose, ale ona čekala na odpověď.

„Bello, je to horor. Tam k tomu nepotřebují mít důvod,“ vysvětlil jsem zastřeným hlasem a přiblížil se k té zvláštní vůni, která mě lákala a přitahovala blíž.

„Hezky voníš,“ prozradila mi, když jsem jí vydechl silnou koncentraci do tváře. „Edwarde, já půjdu pryč,“ řekla najednou.

„Co?“

„No, chci tě políbit, a to se u nás dělá přece jen, když se loučíme…“ Nedořekla to, protože jsem se jí vpil do rtů a zase cítil moře. Jako kdyby do mě narážely rozbouřené, vášnivé vlny a hrály si se mnou, jenže s tím rozdílem, že tohle byly vlny, které mě dokázaly smést. Ani jeden jsme nepotřebovali vzduch, což mi najednou připadalo jako dar z nebes. Rukou jsem si ji okamžitě přitáhnul k tělu a nedokázal to udržet na úrovni prvního, nesmělého polibku v kině. Ale ta malá potvůrka si šla taky za svým, když mi po chvíli pátrání na vnitřní straně stehen nahmatala rozkrok, který byl v tu ránu připraven se podívat na svět, jak jí tlačil proti ruce a chtěl být osvobozen. Druhou rukou mě tahala za vlasy a já pečlivě prozkoumával každou část jejího nádherného těla.

Ty vole, ty si to tady snad rozdaj… Ta myšlenka z řady nad námi mě profackovala. Snažil jsem se ze sebe tu krásku sundat, ale z jejího vzrušení pramenila pořádná síla, kterou si mě přidržela a dravě si mě podávala dál. Nadrženější část mé osobnosti se rozhodla – no, ta rozhoduje zcela svobodně a rozumně – že jí bude polibky dál oplácet.

„To patří k tomu filmu?“ zeptala se žena o tři místa dál a snažila se pochytit, od které postavy na plátně ten zvláštní zvuk přichází.

„Ne, miláčku. Podívej se doprava,“ hlesl pobaveně její partner a žena se na nás zaměřila. Uvědomoval jsem si, že s Bellou vrčíme jako pominutí. Ona vrčela jako rozzuřené koťátko a prokládala to vrněním. Já jsem byl absolutně na jiné frekvenci, kdy se lidem rozbušilo srdce jako splašené, když k nim dolehnul zvuk nebezpečí. Vycházelo mi to z hrudi a bylo to hluboké a temné, zatímco ten Belly vrkot byl rozvášněný a roztomilý. Ale dokonale jsme se doplňovali.

„Ježiš, co to je? Slyšíš to?“ V kině to šumělo, když se na nás otáčelo čím dál víc hlav. Teď už jsem musel vzít rozum do hrsti, protože ta zvuková kulisa, co doprovázela náš výbuch vášně, byla nelidská. Opřel jsem se do Belly svou normální silou, což mi bylo proti srsti, ale jinak bych ji ze sebe nestrhnul. Dopadla na sedačku vedle mě a měřila si mě pohledem, ve kterém se mísilo tucet emocí. Její ledově modré oči mě nahněvaně propalovaly, ale svým způsobem vypadala vykolejená.

„Nejsme tu sami,“ upozornil jsem ji a ukázal na rozhořčené obecenstvo.

„Ale já chci ještě,“ ignorovala moji poznámku a zase si mě chtěla přitáhnout. Chytil jsem ji za ramena a vtlačil zpět do sedadla. Sáhnul jsem za sebe a podal jí kelímek s krycím názvem Pepsi.

„Obráceně,“ hlesla a já se nadechnul, abych identifikoval obsah kelímku. Vzal jsem druhý a vložil jí ho do ruky. Netvářila se moc nadšeně. No, vrazila si brčko do úst a s nevraživým výrazem sála mořskou vodu. Vzal jsem svůj a uklidnil svůj klín dávkou krve. A tak jsme tam seděli – oba zaměstnaní svým vlastním jídlem. Když si Bella myslela, že nekoukám, zírala na mě a ani si nevšimla, že její kelímek je vyprázdněný, takže srkala na celé kino.

„Edwarde, já se chci líbat,“ zašeptala mi znovu nedočkavě.

„Bello, jsme v kině,“ zasyčel jsem.

„No, tak jdeme do auta, ne?“ 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pod hladinou - 9. kapitola:

« Předchozí   1 2 3 4 5 6 7 8   Další »
30.03.2012 [14:32]

klarushaNaprosto doknalá kapitola. Ta Bella mě dostává. Nemůžu se dočkat pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. Adus15
30.03.2012 [14:30]

Adus15Úžasný naprosto ÚŽASNÝ jen tak dál Bello! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19. lelus
30.03.2012 [14:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. BellaEdward
30.03.2012 [13:57]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. MyLS
30.03.2012 [13:23]

MyLSpěkné

16. paulus
30.03.2012 [13:14]

paulus Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon haháá parádna kapitolka!! bella spoznáva všetký pozitíva človeka super! Emoticon Emoticon hlavne rýhlo dalšiu kapitolku Emoticon

30.03.2012 [12:50]

NissiBellJeď, Bello!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. BabčaS.
30.03.2012 [12:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Lenka
30.03.2012 [12:25]

Emoticon Emoticon

12. Nosska
30.03.2012 [12:17]

NosskaJééé, tak nejsem jediná, komu v hlavě vrtá spojení pulce a "pulce" Emoticon Emoticon Emoticon
Ty ses taky přefiknulEmoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon - to mě málem zabilo!
Chudinka auto, nebo že by to upír stihnul domů popř. do lesa??? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

« Předchozí   1 2 3 4 5 6 7 8   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!