Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 8. kapitola

09.02.2012 (13:15) • AnnieS • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1733×

8. kapitola

„Bellinko, prosím!“ prosil dál Jazz do ticha domu. To už jsem měla sbalené všechno oblečení v krabicích a postavené vedle dveří. Otevřela jsem a Jazz vpadl dovnitř.

„Vezmi zbytek!“ přikázala jsem mu a vzala dvě krabice. Nechápavě si mě prohlížel a šel za mnou.

„Ty krabice!“ připomněla jsem mu a on rychle vzal ten zbytek, čili další dvě.

Došla jsem k jeho pokoji a on zůstal jen udiveně stát.

„Co-“

„Jestli ti to vadí, zase se odstěhuju,“ řekla jsem zklesle a otočila se, ale Jazz položil krabice, které nesl on do jeho šatny a vzal i ty, co jsem držela já. Tentokrát jsem nechápala já.

„Vždyť mě tu nechceš, tak proč mi bereš oblečení?“

„Já jsem neřekl, že tě tu nechci! Naopak!“ pošeptal mi do ucha a jeho dech mi ovanul tvář. Zachvěla jsem se a jemu se koutky povytáhly nahoru. Zavřel pokoj a svalil mě na postel. Dívala jsem se do jeho karamelových očí a viděla v nich lásku. Už jsem to nevydržela. Zapletla jsem prsty do jeho zlatých vlasů a políbila ho. Polibek mi oplatil a začal mě hladit po celém těle.

Přestala jsem vnímat okolí a jen si užívala jeho přítomnost. Rozepla jsem mu knoflíčky u košile a prstem objížděla každý jeho sval. Zlíbal celý můj obličej a pak se znovu vrhl na mé rty. Jemně mi vytáhl tričko a hladil mě na břiše. Samozřejmě s mou smůlou to muselo skončit. Někdo zazvonil. Nadskočila jsem, jak jsem se lekla. Stáhla jsem si tričko, upravila vlasy a rychle utíkala dolů otevřít. Slyšela jsem ještě Jazzovo zavrčení a musela se usmát, ale pak jsem si vzpomněla na to, že za dveřmi je někdo, kdo nás vyrušil, zase jsem nehodila masku á la "Vypadni, dokud je čas!" a otevřela dveře.

„Ahoj, Bells!“ pozdravil mě Jake a já se ušklíbla.

„Ahoj, mamí!“ vypískla Renesmé.

„Ahoj, Jacobe,“ pozdravil ho Jasper, který mezitím došel, už se zapnutou košilí, dolů.

„Nazdar,“ oplatil mu pozdrav Jake a pak se znovu obrátil na mě.

„Prosím tě, nezabíjej mě, ale,“ odmlčel se a já už podávala Ness Jazzovi, abych měla volné obě ruce. Jazz odnesl Renesmé do pokoje a já jsem Jakea vybídla, aby pokračoval.

„Klid, nic jsem jí neudělal, jen jsem ti chtěl říct, že až ti bude vyprávět o Jasperovi, tak že jsem to nevymyslel já, ale přišla s tím včera ráno sama. A pak jsem tě chtěl varovat, že už se chová jako dospělá.“ Oddychla jsem si a uvolnila se.

„Fajn, to, že se chová jako dospělá, už vím, ale co je to s tím Jasperem?“ zeptala jsem se.

„No, myslím, že bude lepší, když ti to řekne sama. Měj se, Bells!“ zamával mi můj nejlepší přítel, nastartoval auto a odjel.

„Super!“ povzdychla jsem si a vrátila se do domu. Ze schodů scházel Jasper s Renesmé v náručí. Byl by skvělým tátou.

„Mami!“ křičela a natahovala se ke mně.

„Ahoj, zlatíčko, tak jak ses měla?“ zeptala jsem se a sedla si s ní na pohovku.

„Úžasně, s Jakem jsme byli na pláži a pak taky v lese hledat houby a Emily vaří strašně dobré špagety a dokonce mě Jake vozil na zádech, když byl vlk! Ale mám ti říct, že se nemáš bát, že mě držel Paul!“ povídala mi moje malá princezna, smála jsem se tomu, jak je z toho uchvácená. Poslouchala jsem ji, ale jedním uchem poslouchala, co dělá Jazz.

„No, a pak jsem říkala Jakeovi, že mi tatínek nechybí, protože teď je můj tatínek Jasper. Nevadí ti to, mami?“ zeptala se a já, a podle sluchu i Jazz, jsme ztuhli.

„Mami!“ mávala mi před obličejem Nessie.

„Bell, jsi v pohodě?“ ptal se mě sametový hlas v těsné blízkosti.

„Ano. Renesmé, nevadí mi, že jako tatínka považuješ Jaspera, je to super pro nás všechny. Ano, jsem v pohodě, Jazzi!“ odpověděla jsem na všechny otázky. Jazz si sedl ke mně a omotal mi ruce kolem pasu. Opřela jsem se o jeho hruď. Ness se udělala na čele vráska, ale než jsem stihla něco říct, začala se usmívat. Opřela se o mě a přiložila jednu ruku na mou tvář a jednu na Jazzovu. Ukázala nám obrázek i s otázkou.

Já v bílých šatech s vlečkou, Jasper v černém obleku. Všude jsou rudé a bílé růže. Ness v růžových šatičkách mi nese vlečku. Bude to tak? zeptala se nás a já se tázavě otočila na Jaspera. Usmál se a políbil mě. Brala jsem to jako ano, ale hned jsem se odtrhla, je tu Renesmé a já se musím trochu ovládat. Usmála jsem se, když jsem viděla, jak se Jazz mračí.

„Jestli budeš chtít, tak ano,“ řekla jsem a moje princezna začala radostně skákat po pohovce. Já i Jazz jsme se jenom smáli.

„Miluji tě, Bello, a navždy budu!“ zašeptal mi do ucha. Vzal mou pravou ruku a dal mi na ni nádherný stříbrný prstýnek. Nevím, kde ho vzal, ale to mi bylo jedno. V nepozorované chvíli jsem ho políbila. Dala jsem do toho polibku všechnu lásku, kterou jsem k němu cítila. Bylo to mé "ano" a "miluji tě" zároveň. Nevím, jak je možné, že to tak cítím až teď.

„Co se to tu děje?“ ptala se Rose, která přišla dřív, než jsem se stihla odtrhnout. Och ne! Otočila jsem se na rodinu, která právě přišla. Renesmé se zrovna zastavila a koukala na ně stejně vyjeveně jako já.

„Koukám, že od vás se asi nic nedozvíme,“ konstatoval Emmett a smál se na celé kolo.

„Proč se směješ, strejdo?“ zeptala se ho vážným hlasem Renesmé, a to se rozesmála Rosalie, protože věděla, že Emmett neodpoví. Pořád jsem jen nehnutě seděla a čekala, co se bude dít. Drtila jsem Jazzovu ruku, ale on se mi vykroutil a objal mě kolem pasu a šikovně si mě posadil na klín.

„Jen tak, pojď si hrát!“ křikl na ni a už ji nesl v náručí do pokoje. Věděl, že to všechno uslyší.

„Tak a teď vy, co to bylo?“ ptala se tentokrát Esmé.

„No…“ Nevěděla jsem, jak to říct, a Jazz mi to nijak neusnadňoval. Mlčel a hrál si s mými prsty.

„Jo, a proč tu Ness skákala po sedačce, když jste se vy dva… ehm… víte co,“ ptala se Rose a sedla si naproti do křesla.

„Fajn, tak jo. Renesmé za těch pár dní vymyslela skvělou věc. Přišla na to, že se jí po tatínkovi nestýská, protože tatínek je teď Jasper a-“ Rose mě nenechala domluvit.

„Jasper? Jak na to přišla? Věděla víc než my?“ chrlila na mě otázky.

„Ano, já nevím, jak na to přišla, a ne, nevěděla víc než vy,“ ujal se slova Jazz.

„Přišla na to tak, že se o ni Jasper staral, jako by byla jeho.“ Všichni se vyjeveně koukali střídavě na mě a na Jazze a Jasper si mě jen více přitáhl k sobě a políbil mě do vlasů.

„A teď bych mohla dopovědět svoji prvotní myšlenku. Takže, po tom, co mi to oznámila, mně a Jasperovi ukázala svůj plán do budoucna – já v bílých šatech, Jazz v obleku a všude kolem nás rudé a bílé růže. Když jsme jí to odsouhlasili, začala skákat po pohovce a já řekla své ano tím, že jsem Jaspera políbila. A vy jste přišli v tu nejméně vhodnou chvíli,“ dokončila jsem svůj monolog a okamžitě byla v objetí Esmé.

„Gratuluju, holčičko!“ šeptala mi do ucha. Mezitím přišel Emmett s Renesmé v náručí. Posadil ji na klín Esmé, která mě zrovna pustila.

„Ukaž prsten!“ vypískla Rose, objala mě a zadívala se na moji ruku. Pak mrkla na Jazze a sedla si Emmettovi k nohám.

„Můžu vědět, co se tady děje?“ ptal se nechápavě Emmett pak, co nám pogratuloval i Carlisle.

„Emmette, ty jseš natvrdlej! Bella a Jasper se budou brát!“ oznámila mu Rosalie. Jazz se začal smát a šeptal mi do ucha Emmettovy pocity.

<<<--->>>

Děkuji za kometnáře u minulé kapitoly. Doufám, že se bude kapitola líbit a necháte zde nějaký koment. Brzy bude další kapitola, protože vzhledem k tomu, že jsem nemocná, zde můžu kapitoly dodávat skoro každý den.

AnnieS

Autor: AnnieS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 8. kapitola: