Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 5. kapitola


Počkej si, ona přijde! - 5. kapitolaDalší kapitola mojí povídky je zde! Co se bude dít dál? Jak dopadne "tajné" vyhazování roztrhaných šatů? A co se bude dít dál v domě plném upírů? To si musíte přečíst v 5. kapitole povídky Počkej si, ona přijde! Příjemné čtení!

5. kapitola

Dala jsem si do vany pěnu a užívala si ten pocit uvolnění. Byla jsem šťastná, poprvé za dobu, co odešel Edward. Vzpomínka na něj ještě bolela, ale nebylo to nic tak hrozného v porovnání s tím, co jsem cítila před týdnem.

Asi po hodině válení se ve vodě a relaxování, jsem vylezla. Oblékla jsem se do připravených bílých džínů a košile, obula si boty a vyfénovala si vlasy. Pak jsem vylezla s koupelny. U okna seděl Jasper, když jsem vyšla, otočil se, rychle vstal a zamířil směrem ke dveřím.

„Promiň, měl jsem počkat, až půjdeš -“ Nenechala jsem ho to doříct a zastoupila jsem mu cestu.

„To je dobrý. Cos potřeboval?“ ptala jsem se s úsměvem. Byla jsem ráda, že tu je, s ním jsem byla šťastná, nevím, jestli díky jeho moci, nebo to bylo kvůli němu, ale byla jsem šťastná. Chvíli se mi díval do očí a já se v nich začala topit. Byly tak podobné těm Edwardovým, ale zároveň tak jiné, zlatavě hnědé a tak pronikavé, snažila jsem se pravidelně dýchat, ale moc to nepomáhalo, podlamovala se mi kolena. Naštěstí začal s vysvětlováním.

„Jen jsem ti chtěl poděkovat. Díky Tobě jsem se znovu zasmál a cítím se šťastný. Děkuji Ti.“

„Já Tobě taky, Jazzi, bez tebe bych se taky nikdy nevyhrabala s toho, že odešli. Děkuji!“ šeptla jsem a pohladila ho po tváři. Překvapeně se na mě podíval, ale pak se usmál a pohladil mě po vlasech.

„Sluší ti to!“ Mrkl na mě a odešel.

„Dík,“ řekla jsem sice tiše, ale věděla jsem, že mě slyší. Sedla jsem si na postel a přemýšlela. Pak jsem si uvědomila, že je tu někde Renesmé. Dlouho jsem ji neviděla, rychle jsem se zvedla a šla za ní a za rodinou. Už se nebudu trápit, kvůli někomu, kdo za to nestojí. Došla jsem do obýváku. Jazz už tam byl a s Emmettem se o něčem živě bavili. Rosalie s Renesmé si četly nějakou knihu. Esmé seděla vedle Carlislea a oba si taky četli. Musela jsem se usmát, bylo to jako dřív, jen tu chyběli dva členové, ale na to si zvykneme. Došla jsem k nim a sedla si vedle své holčičky.

„Ahoj, zlatíčko, jakpak se máš?“

„Mamííí!“ zakřičela a skočila mi kolem krku. Ostatní se jen usmívali.

„Nessie, povykládej mamince, co jsi dělala, když spinkala!“ promluvila na ni Esmé a dala důraz na poslední slovo. Jen jsem se na ni vděčně usmála. Esmé kývla a dál se věnovala knize. Renesmé se neobtěžovala s mluvením, všechno mi ukazovala, všechno bylo fajn až na chvíli, kdy jí Rose řekla, že Edward odešel za jinou rodinou. Renesmé se na otce naštěstí neptala, tak jsem ji nechala, ať doposlouchá tu pohádku a šla jsem si sednout na gauč vedle Jezze a Emmetta. Chvíli jsem je poslouchala, ale trochu mi unikal význam slov, tak jsem se vrátila do pokoje. Čela jsem si, a když už se začalo stmívat, šla jsem zpátky dolů.

„Mamí, já chci spinkat! Ulož mě, prosím!“ prosila Renesmé a já ji nemohla nevyhovět.

„Tak pojď!“ Chytla jsem Renesmé do náruče a odnesla ji do pokojíku. Byla sice už velká, ale mně nedělalo problém ji vzít. Byla už umytá a v pyžamku, tak jsem ji jen položila do postýlky, přikryla a přečetla jednu pohádku. Uprostřed vyprávění mě přerušila.

„Mami, já vím, že tatínek neodešel s kamarády, ale když se mnou zůstaneš, nebudu se ptát.“ Mluvila jako dospělá, přitom jí byly jen tři, a já na ni chvíli nechápavě hleděla.

„Holčičko, neboj se, určitě s tebou zůstanu, nikdy bych tě neopustila. Mám tě moc ráda a to s tatínkem ti jednou vysvětlím, ale jsi ještě malá, netrap se tím.“ Pohladila jsem ji po vláskách a ona se usmála. Četla jsem dál. Konec už neslyšela, usnula. Položila jsem knížku na polici, pohladila Renesmé a otočila se k odchodu. Ve dveřích někdo stál.

„Jsi skvělá matka,“ chválil mě a já se usmála.

„Díky, ale nemyslím si. Nechala jsem ji tu dva týdny s tím, že spím a ještě jí to říkala Rose.“ Jazzovi se ale nelíbilo, když jsem se kritizovala a jenom se mračil.

„Nemrač se, nesluší ti to!“ usmála jsem se na něj a vyšla z pokoje. Zakroutil hlavou, otočil se a vydal se za mnou. Sešli jsme do obýváku a posadili se na gauč vedle Emmetta a celou noc si povídali. Přidala se k nám i Rose s Esmé a docela jsme se i nasmáli. K ránu jsem se zvedla a šla nachystat snídani pro Renesmé. Udělala jsem jí lívance a pěkně jí to přichystala na stůl. Pak jsem se vydala za ní. Už seděla v postýlce a hrála si s plyšáky, co v ní měla.

„Dobré ráno!“ usmála jsem se na ni a ona vypískla.

„Mamí! Mám hlad!“ křičela a už se hrabala z postele. Vzala jsem ji do náruče a vybrala jí tepláky, tričko, mikinku a boty. Oblečenou a učesanou jsem ji odnesla do kuchyně a postavila před ni palačinky.

„Bylo to moc dobré!“ usmála se Renesmé a už utíkala do obýváku za ostatními. Zakroutila jsem nad tím hlavou a šla do pokoje. Převlékla jsem se a vzala roztrhané šaty ze včerejška. Chtěla jsem je nepozorovaně vyhodit, ale když už jsem byla na posledním schodě, všimla si mě Renesmé a utíkala za mnou.

„Mamí, můžu jet k Jakeovi?“ ptala se a všichni se na mě otočili.

„Určitě! Rose, pomůžeš jí sbalit?“ optala jsem se Rose a zároveň schválila výlet k mému nejlepšímu příteli.

„Ano, tak pojď, Nessie, koukneme se, co bychom ti vybraly na pobyt u strejdy.“ Rose se na mě podívala a já se usmála. Jsem strašně ráda, že mám kolem sebe rodinu a přátele, jinak bych to asi nezvládla, ale nejvíc jsem ráda za Renesmé. Je to můj osobní anděl, který mě drží při životě i v těch nejhorších chvílích. Nikdy bych ji neopustila, tak jako on.

„A jak dlouho tam můžu být?“ Renesmé mě probrala z mého uvažování a poskakovala kolem mě. Rose odnášela tašku s oblečením dolů, ale poslouchala, jestli tam nemá ještě něco přibalit.

„Tak víš co? Dneska je úterý, tak přijedeš v pátek a v sobotu si někam zajdeme, platí?“ zeptala jsem se jí a vzala ji volnou rukou do náruče.

„Tak jo!“ vypískla nadšeně moje dceruška a smála se na celé kolo. Její dobrá nálada se rychle šířila, takže bylo fajn, když se smála. Nevím, jestli mu někdo volal nebo to vytušil, ale najednou do dveří vešel Jacob.

„Ahoj, Jakeu!“ pozdravila jsem ho a on se na mě usmál.

„Ahoj, Bells, kdy ti ji mám přivézt?“ zeptal se a vzal si ode mě Renesmé a do druhé ruky chytil tašku od Rose.

„Mamka říkala, že v pátek a v sobotu se mnou někam půjde!“ chlubila se Ness.

„Tak jo, mějte se!“ zavolal na nás a Renesmé nám zamávala.

„Ehm, Bello?“ Esmé mi jemně nadzvedla ruku a já se na ni podívala. Ach ne!

„Co to je?“ zeptala se vyděšeně.

„Co se ti stalo? Neublížil ti někdo?“ ptala se dál a táhla mě do obýváku, kde byl i zbytek rodiny. Emmett nás ignoroval a sledoval nějaký zápas, Rose šla vedle mě a prohlížela si ty roztrhané šaty, Carlisle se mě vyptával, jestli mi opravdu nic není a Jazz se smál.

„Jaspere, proč se směješ?! Někdo jí možná ublížil a ty se směješ! Jsem ráda, že máš dobrou náladu, ale tohle přeháníš!“ napomenula ho Esmé a to jsem se začala smát já. Dopadla jsem vedle Jazze na pohovku a smála se.

„Tak budete zticha? Já nic neslyším!“ začal nadávat Emmett.

„Kup si naslouchátko!“ křikla jsem na něj a Jazz se znovu rozesmál.

„Nechte toho a vysvětlete nám, co se tady děje!“ okřikla nás Rose a strčila mi do ruky ty šaty. Když jsem se já i Jazz uklidlili, začala jsem vyprávět příběh mých šatů.

„Měla jsem je na sobě, když jsem běžela na lov. Nedávala jsem pozor a tak se trochu potrhaly. Pak mi je rozerval medvěd, a proto jsou taky od krve. No a -“ Nedořekla jsem to, protože mi Emmett skočil do řeči.

„Ty jsi lovila medvědy?“ zeptal se hysterickým tónem.

„Ano, byl nejblíž!“ vyplázla jsem jazyk a už ho ignorovala. Naštěstí tam byla Rose a odvedla ho do pokoje.

„A?“ ptala se Esmé dál.

„A pak mi zmokly a já v nich ležela na louce, takže se pokrčily a proto jsem přišla v Jazzově košili, protože mi řekl, že to vypadá hrozně.“ Esmé si oddychla, vzala šaty a odnesla je do koše. Pak si sedla vedle Carlislea a oba se začetli do nějaké knihy.

 

<<<--->>>


 

 

Moc děkuji za komentáře u minulé kapitoly, moc mě potěšily. Doufám, že zde zase nějaký necháte a bude se vám kapitola líbit. Jestli máte nějaké nápady nebo prosby, jak by to mělo vypadat dál, pište! Nebojte se, když se mi to nebude líbit, hlavu vám neutrhnu, ale chtěla bych znát váš názor.

 

Vaše Annie



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 5. kapitola:

 1 2   Další »
11. Laura
03.02.2012 [12:09]

Určutě poračuj :D :D :D :D to to skvělá povídka :D :D

10. Hejly
02.02.2012 [19:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Anna
02.02.2012 [17:47]

Moc pěkný, těším se na další Emoticon

02.02.2012 [15:23]

Annie115 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. martty555
02.02.2012 [10:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Jana
01.02.2012 [21:35]

vždycky mě tvá povídka rozesměje....těším se na další díl....doufám, že přibude rychle.... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. ZuzunQa
01.02.2012 [21:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.02.2012 [21:08]

FeelaeJé, to je krásný :) Rychle další

3. leluš
01.02.2012 [20:27]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Roel
01.02.2012 [20:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!