Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 2. kapitola

31.12.2011 (20:15) • AnnieS • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1537×

Rosalie

„Řekni Esmé, že jsem šel na lov a ještě nevím, kdy se vrátím,“ řekl Jasper, vyskočil z okna a byl pryč.

No super, Bella je zavřená v pokoji a Jazz utekl – to bude Esmé nadšená.

Povzdychla jsem si. Emm mě objal.

„To bude dobrý, oni se z toho dostanou, radši přemýšlej, co řekneme ráno Nessie. Bella nevypadá na to, že by vylezla z pokoje.“

Měl pravdu, Bella teď určitě nechce s nikým mluvit, ale Renesmé se ráno probudí a bude chtít Bellu nebo Edwarda a i kdybychom jí řekli, že šli na lov, protože to normálně dělali, tak další den už by byli zpátky a Nessie se stejně bude ptát. No, jsou normální? Edward už podruhé opustí svou lásku, Alice to sice udělala poprvé, ale nemá k tomu ani pořádný důvod. S těmito myšlenkami jsem došla až dolů do obýváku.

„Poraďte mi, co mám Nessie říct, až se zeptá na Edwarda?“ ptala jsem se rodiny. Všichni se na mě otočili a začali přemýšlet, jen Emm, který přišel hned po mně, začal nadávat.

„Ten Edward je vážně idiot, to si neuvědomuje, že tu má dítě, které potřebuje otce?“ mluvil pro sebe, ale samozřejmě ho slyšeli všihni. Sedl si na gauč k Esmé, ta ho hned okřikla a pak se otočila na mě.

„Neměla by jí to říct Bella?“

„Bella se zavřela v pokoji a nevím, jestli by byla schopna utěšovat svoje dítě, když ona sama to psychicky moc nezvládá a navíc, myslím, že by taky nevěděla, jak to říct…“ odpověděla jsem a čekala, co mi poradí a jak zareaguje Esmé na to, že se Bella zavřela v pokoji a že je psychicky na dně.

„No dobře, tak Renesmé řekneš, že Edward odešel, protože chce teď žít nějakou dobu s jinou rodinou, no a až bude starší, tak jí prostě řekneme pravdu. A pro jistotu zavolej Jazze, ať ji v případě nouze uklidní,“ řekla svůj plán, ale já ji musela zase zklamat.

„No, víš, on Jazz…“ nevěděla jsem, jak to říct, Esmé byla smutná už kvůli Belle a ještě Jazz… „Jazz se chtěl odreagovat, a tak šel na lov a vzkazuje ti, že ještě neví, kdy se vrátí.“ Esmé se po mně smutně podívala.

„No, tak to budeš muset zvládnout sama, my ti asi moc nepomůžeme,“ šeptala do ticha, které panovalo v celém domě. Pak se podívala na mě. V jejích očích bylo tolik smutku a bolesti, že jsem se musela podívat jinam, bylo to strašné. Celá rodina se bude trápit, protože náš dokonalý Edward si našel jinou a Alice se z nepochopitelného důvodu přidala k Volturiovým.

Zvedla jsem se a šla do svého pokoje. Chvíli jsem ležela a potom přišel i Emmett. Lehl si vedle mě a objal mě, přitiskla jsem se na jeho svalnatou hruď a zavřela oči. Když začalo svítat, vstala jsem a převlékla se. Pak jsem šla přichystat něco k jídlu pro Nessie. Emmett zůstal nahoře.

Nachystala jsem Nessie do láhve krev s mlékem a postavila jí to na stůl a šla se podívat, jestli už je vzhůru. Když jsem došla do pokoje, zůstala jsem v šoku stát ve dveřích.

„Co tu děláš?“ šeptala jsem, abych Nessie neprobudila. Jazz stál u postele té naší malé princezny a smutně se na ni díval.

„No, myslel jsem si, že bude mít Esmé strach, a tak jsem se ještě vrátil a říkala něco o Renesmé a taky o Edwardovi, moc jsem to nepochopil, no, ale zůstal jsem a čekám, až se probudí,“ řekl a já jsem si hlasitě oddechla, možná to nebude tak strašné, ale to jsem ještě nevěděla, co mě a vlastně celou rodinu čeká.

„Takže budu potřebovat, abys ji uklidnil, potřebuju vědět, že vezme moji verzi natolik v klidu, že bude ochotná odjet do La Push s Jacobem. Mezitím se Bella vrátí do normálního života a Nessie se třeba spokojí jen s maminkou,“ řekla jsem a šeptem dodala, „doufám…“ Jazz se na mě podíval s lítostí v očích.

„Tak maličká a už si toho tolik zažila. Toto si nezaslouží.“

Měl pravdu, nezaslouží si to. Otočila jsem se na Nessie, která si právě protírala očička. Byla neskutečně sladká, nechápu Edwarda, jak ji mohl opustit.

„Dobré ráno, zlatíčko, jakpak ses dneska vyspala?“ ptala jsem se jí a vytahovala ji z postýlky.

„Klásně!“ Zívla a já se musela usmát. Převlékla jsem ji a odnesla dolů do kuchyně. Mezitím se probrala a už začala křičet, že si na židli vyleze sama a že chce snídani do sklenice a ne do láhve, ostatně jako každý den, si musela něco vymyslet. Tak jsem jí snídani přelila a sedla si vedle ní. Když dopila, začala jsem realizovat svůj plán.

„Půjdeš se mnou a strejdou Jazzem na chvilku do pokoje?“ zeptala jsem se jí. Chvilku přemýšlela a pak přikývla. Vzala jsem ji do náručí a zavolala na Jazze. Poslušně přišel za mnou a za Nessie. Posadila jsem se na postel a Nessie si dala na klín. Jasper si sedl vedle mě a snažil se uklidnit jak Nessie, tak mě.

„Takže, Nessie. Určitě sis všimla, že tu není teta Alice ani tatínek,“ řekla jsem a chtěla pokračovat, ale Nessie mě předběhla.

„A kde jsou?!“ vzlykala, ale Jazz ji rychle uklidnil.

„Vzpomínáš si na Volturiovy?“

„Tlošku.“

„Tak za nima odešla teta Alice, ale možná se vrátí, musíme čekat,“ šeptala jsem jí do ouška.

„A co tatínek? Není na lovu? A kde je maminka?“ ptala se.

„Tatínek není na lovu, odjel na nějakou dobu pryč za jinou rodinou a maminka…“ zase mi skočila do řeči.

„Ploč? Já chci tatínka!“ křičela a vzlykala. Jasper na ni rychle použil svůj dar. Přestala a čekala odpověď.

„Zlatíčko, on tatínek jel za svými kamarády. A maminka je ve svém pokoji.“ Už se začala kroutit, aby mohla jít za Bellou, ale já jsem ji pevně držela.

„Ona spinká. Dokud bude spinkat, musíš být hodná a vydržet to bez maminky. Slibuješ, že za ní nepůjdeš, dokud za tebou sama nepřijde?“ zeptala jsem se jí a doufala, že není natolik chytrá, aby jí došlo, že nikdo z nás nespí, ale zase dost chytrá na to, aby se nás nevyptávala na to, proč ji tatínek nevzal sebou.

„Slibuju,“ šeptla a pak už se začala smát a hulákat.

„Můžu jet se stlejdou Jakem do lezelvace, plosím?“ Musela jsem se nad tím jejím výrazem zasmát. Štěněčí pohled a neodolatelný úsměv.

„To víš, že můžeš, a řekni strejdovi, ať tě naučí říkat r a ř, jo?“ zasmála jsem se. Prošlo to. Už se nebude ptát, to bylo jasné, teď ji Jake zabaví natolik, že si na tatínka ani nevzpomene.

„Dobže. Jaku!“ volala se smíchem a utíkala dolů, kde Jacob čekal, až si ji bude moct vzít sebou. Usmála jsem se na Jazze.

„Můžeš jít.“ Kývla jsem hlavou na otevřené okno. Chtěl se asi usmát, ale vyšel z toho spíš škleb, kterému bych se za jiných podmínek smála. Bylo vidět, že už chce být daleko odtud, vypadalo to jako by se bál, že nám někomu ublíží. Bylo mi ho hrozně líto, stejně jako Belly, doufám, že si nic neudělají.

„Nic si neudělám, jdu jenom na lov!“ volal ještě Jazz, který mezitím vyskočil z okna.

A já si myslela, že myšlenky tu uměl číst jenom Edward. Usmála jsem se té představě. Při balení věcí pro Nessie mě ještě něco napadlo, rychle jsem zatřepala hlavou, abych ty myšlenky na toto téma vyhnala a šla dolů předat tašku s věcmi Jakeovi.

Jasper

Vyskočil jsem z okna a ještě zavolal na Rose, která měla viditelně strach.

„Nic si neudělám, jdu jenom na lov!“

Ucítil jsem několik losů a vyběhl jejich směrem.

<<<--->>>

Moc děkuji za komentáře u předchozích kapitol. Doufám, že tu zase nějaké necháte, ať se můžu zlepšit. Předem děkuji.

Autor: AnnieS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 2. kapitola: