Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 15. kapitola

Počkej si, ona přijde! - 15. kapitolaCo se bude dít dál? Asi každého napadnou líbánky, ale jak budou probíhat tady? V této kapitole je ještě kousek ze svatby a pak samozřejmě dlouho očekávané líbánky. Příjemné čtení přeje AnnieS.

15. kapitola - Líbánky? A opravdové...

 

Stála jsem tam a nepřítomně hleděla před sebe. Co když tu doopravdy je? Co když mi vezme Renesmé?

„Bello, lásko, co je ti?“ slyšela jsem vedle sebe.

„Renesmé!“ vyhrkla jsem a rozběhla se do davu, abych ji našla.

„Klid, má ji Rosalie.“ Jasper mě doběhl a objal.

„Je tady Carmen, takže všichni z Denali, že jo?“ zeptala jsem se s obavami a přitiskla se na Jazzovu hruď.

„Ne, je tu jenom Carmen a Elezar,“ uklidňoval mě můj muž.

„Díky Bohu. Děkuji,“ zašeptala jsem a vtiskla mu polibek. Odtáhla jsem se a šla ke stolu. Carlisle pronesl přípitek a všichni jsme si připili. Renesmé seděla u Rose a Emmetta, kteří ji společně s Jacobem hlídali, protože tu byli i upíři živící se lidskou krví a Renesmé je z části člověk. Byl tu i dort z něčeho lidského a krve, takže jsme byli nuceni se navzájem nakrmit a sníst tak malou část toho obrovského dortu. Pak už mě odváděl Emmett na první tanec otce a dcery – no jasně, to jsem si zas vybrala otce.

Emmett se mnou různě točil a vůbec mu nevadilo to, že na něj vrčím jak já, tak Esmé, která to považovala za nepřípustné. Když tanec skončil, pořádně jsem si oddechla a praštila Emmetta do žeber, aby se mnou pro příště nevyváděl takové hlouposti na mojí svatbě. Ublíženě se na mě podíval a uraženě odkráčel za Rose požádat ji o tanec. Já jsem tančila ještě s Carlislem, Jacobem, který mi nezapomněl připomenout, že jsem strašně mladá a už se vdávám po druhé, ale Rose ho umlčela vražedným pohledem a vyceněnými zuby, takže jsem vzpomínky vyhnala z hlavy a šla si zatančit s Elezarem a několika dalšími upíry. Konečně jsem se dostala za Jasperem. Tančili jsme spolu asi hodinu, než mě od něj Rose násilně odtrhla a dotáhla do domu

„Na, tohle si obleč!“ nařídila mi a strčila mi do ruky kostýmek.

„V žádném případě, chci něco jiného!“ Vrátila jsem jí to a čekala, co mi donese. Přišla Esmé s šaty a botkami, pak mi upravila účes a nechala mě se převléct. Žluté šaty do půli stehen s černou stuhou a černým bolerkem jsem doplnila černými šperky a botami na nízkém podpatku. Vyšla jsem ven z pokoje, kde na mě čekal Jazz.

„Sluší ti to!“ zašeptal a vedl mě dolů ze schodů. Všichni nás symbolicky posypali trochou rýže, ale Emmett se musel ukázat, takže na mě vysypal asi tři kila a strašně se u toho smál. Jasper po něm vrčel, ale umlčel ho až zákaz vstupu do ložnice, kterým mu Rose vyhrožuje poslední dobou každý den. Dala jsem pusu Renesmé.

„Brzy se vrátíme, holčičko, tak nezlob a všechny poslouchej!“ nařídila jsem jí a ona mi to všechno odkývala, pak dala pusu Jazzovi a mohli jsme vyjet. Jeli jsme na dovolenou ještě severněji, než jsme teď, ale jsme upíři, tak nám to nevadí. Dvě hodiny v autě jsme si s Jazzem povídali o všem možném, až jsme zastavili u obrovské budovy, které Cullenovi říkají chata.

„Jsme tady!“ zahlásil Jazz a vystoupil. Přirozenou rychlostí se přemístil k mým dveřím a otevřel mi.

„Děkuji. Můžeš mi vysvětlit, co je zas tohle? Neříkal jsi chata?“ poděkovala jsem a začala se vyptávat na spoustu věcí, které mě právě zajímaly.

„Říkal, ale tohle je chata, všechny chaty jsou takhle veliké,“ odpověděl Jazz a začal vytahovat kufry z auta. Pomohla jsem mu a brodila se k domu závějemi sněhu. Jazz byl rychlejší, takže když jsem došla ke dveřím, už jsem neměla žádná zavazadla. Chtěla jsem překročit práh a jít si prohlídnout dům, ale nebylo mi to dovoleno. Jazz mi podrazil nohy a chytil mě do náruče.

„Dodržujeme přece tradice,“ zašeptal a přenesl mě přes práh domu. Myslela jsem, že mě hned postaví, ale donesl mě až do krásného modrého pokoje. Teprve tady mě postavil.

„Líbí?“ zeptal se a rozsvítil.

„Je nádherný.“ Usmála jsem se a prošla se až k oknu. Byl odtud krásný výhled na jezírko a vodopád. Všechno to obklopoval hluboký a tmavý les.

„Půjdu se umýt,“ řekla jsem a přirozenou rychlostí se přemístila ke kufru. Chvíli jsem se v něm přehrabovala a hledala něco na spaní, ale našla jsem pouze krajkové košilky zakrývající… nic. Povzdychla jsem si a vzala do ruky černou košilku, toaletní taštičku a ručník. Otočila jsem se na Jazze, který se nepatrně usmíval, ale oči měl černé už teď. Mrkla jsem na něj a zmizela v koupelně. Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Pustila jsem horkou vodu a dala jsem si do vlasů oblíbený šampón. Vlasy jsem si opláchla a tělo umyla sprchovým gelem. Vylezla jsem se sprchy a oblékla si černou košilku, ale jak znám Jazze, moc dlouho nevydrží. Vysušila jsem si vlasy a trochu si je pročísla. Neobtěžovala jsem se vzít si župan, stejně na mě bude Jazz čekat. Vylezla jsem z koupelny, ale pokoj byl zahalený ve tmě a nikoho jsem neviděla.

Když už jsem se chtěla vydat hledat mého manžela do jiného pokoje, obmotaly se mi kolem pasu ledové ruce a na krk se mi vášnivě přisály stejně ledové rty. Usmála jsem se a přetočila se k Jazzovi čelem. Omámeně na mě hleděl s otevřenou pusou, toho jsem využila a vrhla se na jeho rty. Na nic nečekal a vzal mě do náruče. Donesl mě až k posteli a jemně mě na ni položil. Až teď jsem si všimla, že nemá košili, tak jsem mu přejížděla prsty po každém svalu a nemohla se vynadívat. Celou noc jsme se poddávali vášni a chtíči. S prvními paprsky slunce jsme se odebrali do koupelny a společně si zalezli do sprchy. Teď jsem stála u kufru a zírala na ty šatičky, košilky a jiné hadříky nezakrývající nic a potichu vrčela.

„Děje se něco, lásko?“ volal na mě Jazz z koupelny.

„Vůbec nic,“ odpověděla jsem a v duchu se usmála. Když už tu mám takové hadříky, tak je patřičně využiju. Vzala jsem do ruky plavky a krátké šaty na ramínka a oblékla se. Jazz vyšel z koupelny s ručníkem obmotaným kolem pasu, moc mi to neulehčoval. Došla jsem k němu a pohladila ho po obnažené hrudi.

„Viděls to jezírko u lesa?“ zeptala jsem se co nejsvůdnějším hlasem, který jsem ze sebe dokázala dostat.

„Jistě, proč?“ zeptal se trochu přiškrceným hlasem Jazz. Vypadal, že to moc dlouho nevydrží, ale chtěla jsem si s ním trochu pohrát. Dál jsem ho hladila po hrudi a záměrně se mu ani jednou nepodívala do očí.

„Docela ráda bych si šla zaplavat.“ Mlsně jsem si oblízla vrchní ret a mrkla na něj. Když asi minutu neodpověděl, nenuceně jsem se odvrátila, chytla do ruky žabky, které mi tam někdo chytře přibalil, a raději ani nepomýšlela na to, jak se v nich budu brodit sněhem. Otevřela jsem dveře, seběhla ze schodů a vydala se k jezírku. Dostat se přes závěje sněhu bylo trochu obtížné, ale nakonec se mi to povedlo a já stála na okraji dokonale kulatého jezírka a obdivovala malý vodopád naproti mně. Omámená jsem ani nevnímala osobu stojící vedle mě, až když mi Jazz začal rozepínat zip a nesouhlasně zamručel, že mám plavky, jsem se trochu probrala. S Jazzovou pomocí jsem si sundala šaty a skočila ukázkovou šipku do otvoru v ledu, kterým byla pokryta hladina jezírka.

Zespodu jsem led prorazila přesně uprostřed a vylezla na led tak, abych se po něm mohla dostat až k vodopádu, který ku podivu nezamrzl. Postavila jsem se před něj a sledovala kapky vody, dopadající na led pode mnou. Po chvíli do mě někdo žduchl. Proletěla jsem pod vodopádem a zastavila jsem se až na konci jeskyňky, která byla ukryta za vodopádem. Než jsem se stihla otočit, začal mě hladově líbat můj nenasytný manžílek.

 

Když jsme ruku v ruce a oba s úsměvem na tváři prošli pod vodopádem, byla už tma a já se začala nekontrolovatelně smát. V tu chvíli mě napadlo, že jestli to takhle půjde dál, mohli jsme zůstat doma, protože z okolí neuvidím nic, žádné zajímavé aktivity, které bychom doma dělat nemohli, taky nebudeme dělat a ani společné večery u televize zatím nepřipadají v úvahu. Spát nepotřebujeme, takže to vidím tak, že další týden strávíme v posteli nebo v jeskyňce za vodopádem. Jazz očividně nechápal, ale byl spokojený, a tak se na nic neptal.

 

 


Ráda bych poděkovala všem za komentáře u minulé kapitoly a zároveň se omluvila za dlouhou neaktivitu. Bohužel to teď nemám moc jednoduché, takže se opravdu omlouvám, ale slibuji, že o prázdninách se polepším a kapitoly budou zase přibývat častěji.

AnnieS


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 15. kapitola:

 1
17.06.2012 [18:40]

Irmicka1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. love
17.06.2012 [18:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. lucka2010
17.06.2012 [13:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Jana
16.06.2012 [20:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.06.2012 [20:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. angela
16.06.2012 [18:46]

skvele ,a len tak daľej a Emmett ten sa jednoducho nezaprie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. nadenka
16.06.2012 [17:49]

Kolek je ještě dílů do konce??? Jo a skvělý dílek!!!

1. Lucka
16.06.2012 [17:15]

skvělý díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!