Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 14. kapitola

Počkej si, ona přijde! - 14. kapitolaA je to tady. Svatba. Nevím, co dodat. Je to oddechová kapitola a nic se zde neděje, ale už brzy začne, tím jsem si naprosto jistá. I přesto doufám, že se bude kapitola líbit a zanecháte komentář, ať už s chválou nebo kritikou. AnnieS

14. kapitola


Bella

Celý týden uběhl jako voda a nastal poslední den mé svobody. Zítra už budu paní W. Dohodla jsem se s Jazzem, že chci přijmout jeho příjmení a on souhlasil.

„Lásko, máme problém.“ Jazz přišel do pokoje a posadil se vedle mě na postel.

„Co se děje?“ ptala jsem se s obavami.

„Vidíme se naposled, kluci mě chtějí vzít na rozlučku se svobodou, takže…“ Ach ne, to nevydržím!

„Měl bys jít, ale nebude to žádný striptýz, že ne?“ Znovu mě přepadly obavy.

„Ne, jde i Carlisle.“ Emmett se přiřítil do pokoje jako velká voda v závěsu s Carlislem.

„Hele, neurážej, odmítl to Jasper!“ obhajovala se naše hlava rodiny. No, tak to se dozvídám hezké věci. Sama jsem se usmála a otočila se na Jazze.

„Miluji tě,“ šeptla jsem a přivlastnila si jeho rty. Pootevřela jsem je a okolní svět pro mě neexistoval. Ale nebylo mi dopřáno si tuto slast užívat déle. Emmett nás od sebe surově odtrhl a ještě se tomu smál.

„Tak pojď, brácho!“ okřikoval Jazze Emmett a táhl ho společně s Carlislem ven.

„Uvidíme se u oltáře!“ zakřičel ještě Jazz a zmizel na chodbě.

„Budu ta v bílém,“ zavolala jsem nazpět a padla do postele. Pak jsem se zvedla a šla se postarat o Ness. Seděla v kuchyni a cpala se špagetami společně s Jacobem.

„Mami, taky se tak těšíš na zítřek?“ ptala se mě má malá holčička.

„Ještě víc než ty.“ Dala jsem jí pusu do vlasů a zadívala se do stěny. Přemýšlela jsem o zítřku, ale vyrušila mě Rose.

„To je ale krásná stěna, viď?“ zeptala se se smíchem.

„Vtipné,“ odsekla jsem a ušklíbla se. Po večeři jsem Ness vykoupala, oblékla ji růžové pyžamko a uložila.

„Bude pohádka?“ zeptala se.

„Určitě!“ Popadla jsem první knihu, co mi přišla pod ruku, a začala číst. Pohádku jsem vůbec nevnímala, pořád jsem byla myšlenkami u Jazze.

„Běž si lehnout a vzpamatuj se, už tady dvacet minut čteš jednu větu! Ještěže Nessie usnula už před půl hodinou.“ Rose mi vytrhla knihu z ruky a vláčela mě ke mně do pokoje.

„Běž se umýt!“ okřikla mě a strčila mi do ruky ručník.

„Hm.“ Na nic jiného jsem se nezmohla. Ještě chvíli do mě něco hučela, ale pak to vzdala a odešla. Nevím, jak dlouho jsem tam stála, ale asi dlouho, protože mě probraly až sluneční paprsky.

„Tak, jdeme na to, běž se umýt, ať tě můžu učesat, nalíčit a pak obléct, nemáme na to celý den.“ Do pokoje vtrhla Rose a Esmé jsem slyšela u Ness v pokoji.

„Ty tu stojíš s tím ručníkem celou noc?“ zeptala se pochybovačně Rose.

„Hm,“ zase moje oblíbená odpověď. Už chtěla něco namítat, ale já za sebou zabouchla dveře od koupelny. Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Umyla jsem si vlasy oblíbeným kokosovým šampónem a celé tělo sprchovým gelem s vůní exotických rostlin a mohla jsem vylézt. Osušila jsem se a zamotaná v ručníku jsem vylezla z koupelny právě včas, abych viděla, jak se snaží Rose vyhodit Jaspera. Když si mě však Jazz všiml jen v ručníku, odrazil Rose a vrhl se na mě. Začala jsem ho hladově líbat a vůbec neřešila nadávající Rose.

„A dost! Jaspere, ven!“ zařvala mi přímo u ucha. Ještě jednou mě políbil a s vítězným úsměvem odešel. Zase jsem posmutněla.

„Nesmutni a sedni si, začneme.“ Rose se na mě mile usmála a ukázala na šatnu. Byl zde stůl s líčidly, zrcadlem a křeslo. Oblékla jsem si připravený župan a posadila se. Rose mi začala česat vlasy. Vyfénovala mi je a pak je splétala do různých copánků. Zavřela jsem oči a nechala ji. Později se k ní přidala i Esmé a společně mě nalíčily. Po asi dvou hodinách úprav byly konečně spokojené.

„Postav se, teď šaty,“ rozkázala Esmé. Poslechla jsem, ale ony mi místo šatů strčily do ruky nějaký kousíček látky.

„Co to je?“ ptala jsem se podezíravě.

„To si obleč,“ odpověděla Rose a i s Esmé se se smíchem vypařily. Povzdychla jsem si, ale to titěrné nic si oblékla. Holky přiběhly s úsměvem na rtech.

„Sluší ti to,“ mrkla na mě Rose a já na ni znechuceně zavrčela.

„To jsi vybírala ty?“ zeptala jsem se a nepřestávala vrčet.

„Klid, Bello, dneska je svatební noc, takže se mu musíš líbit, a to prádýlko je vážně krásný!“ domlouvala mi.

„Prádýlko? Za tohle nic jsi něco platila? To je zločin, vždyť to nic nezakrývá! Doufám, že takhle nevypadá celý můj kufr na líbánky,“ nadávala jsem.

„Klid, není to tak hrozné,“ konejšila mě Esmé. Už jsem raději nic neříkala a nechala se nasoukat do bílých šatů, které jsme byly tento týden asi třikrát zkoušet. Pak ještě něco málo doupravily a obě si zatleskaly.

„Tak, teď je to dokonalé, můžeš se kouknout!“ pištěla Rose a odkrývala zrcadlo. Zavřela jsem oči a stoupla si před něj. Otevřela jsem oči a málem to se mnou seklo – ještěže jsem upír. V zrcadle jsem se měla odrážet já, ale tohle se mnou nemělo nic společného. Dobře, brava vlasů a oči. Navíc, tyhle šaty jsme přece už zkoušely, musím to být já, ale hodně upravená a musela jsem říct, že krásná.

Mé vlasy byly spleteny do složitého účesu. Kolem očí jsem měla světlé stíny s nádechem do růžova a mé šaty vypadaly snad ještě lépe, než kdy předtím. Byly moderní, ale dalo se najít i pár prvků z dávných dob - Jasperovi se budou líbit, to jsem si jistá. Můj krk zdobil nádherný náhrdelník a mé uši dvět malé náušnice. Esmé mi podala boty na vysokých jehlách, ale jsem upír, nemusím se bát. Obula jsem si je a s úsměvem přešla do pokoje, kde na mě už čekal Emmett, který bude zastupovat mého otce, otce Jaspera zastupuje Carlisle.

„Sluší ti to,“ polichotil mi a nabídl mi rámě. S úsměvem jsem poděkovala a rámě přijala.

Došli jsme společně s Rosalie a Renesmé až ke schodům a já oněměla krásou toho všeho. Kolem zábradlí byly obmotané bílé stuhy a pod schody začínal rudý koberec, který vedl ven, kam už jsem neviděla. Začala hrát pomalá hudba a Rosalie se vydala dolů, následována mou malou holčičkou, která nesla košíček s bílými a rudými listy růží, které rozhazovala kolem sebe. Dávala jsem pozor, kdyby padala, ale od toho tu byla Rosalie, která šla po jejím boku.

Pak jsme byli na řadě já a Emmett. Pevně jsem se chytla Emmettovy ruky a společně jsme vyšli. Bez úrazu jsem sešla schody a konečně zahlédla zahradu. Koberec se táhnul až k altánku u blízkého lesa. Kolem byly bílé židle obtočené rudými stuhami, u kterých stáli všichni známí a přátelé Cullenů – všichni byli upíři. Viděla jsem dojatou Esmé s Carlislem. Zahlédla jsem i Rosalie, jak došla na místo určení a vzala do náruče Renesmé, aby lépe viděla. Usmála jsem se na ni a pak si prohlédla altánek obmotaný stuhami.

Stál zde kněz – taky upír – a velmi mile se usmíval. Altánek byl poset několika desítkami bílých a rudých růží – vzhledem k tomu, že bílé růže se skoro nepěstují, dalo práci sehnat jich tolik, ale vypadalo to kouzelně. Krásu toho všeho podtrhoval bílý sníh a slunce, které se odráželo od sněhu a hlavně od všude přítomných upírů. Na konec jsem si nechala muže, který postával u altánku. Černý oblek jasně kontrastoval s jeho bledou kůží a jeho oči, úsměv a kudrnaté vlasy mě k sobě přímo volaly.

Emmett mě stisknul ještě pevněji a tiše zašeptal: „On neuteče!“ Všichni přítomní byli upíři, takže se skvěle bavili mou nedočkavostí, ale nedávali to moc najevo. Zaslechla jsem ale útržky rozhovorů, i když jsem sledovala pouze jedny oči, které patřily mému budoucímu a nedočkavému manželovi.

Jediné, co jsem zaslechla dřív, než jsem se i přes pomalou hudbu dostala k Jazzovi, bylo: „Počkej si, ona přijde!“

Roztáhla jsem rty do vřelého úsměvu a zašeptala Emmettovi: „Nejsem jediná nedočkavá!“ Ten už neměl co říct, tak vzal jemně mou ruku a předal ji Jasperovi. Došli jsme spolu na vyvýšený stupínek u altánku a kněz začal svou připravenou řeč. Bylo mi jedno, co říká, já se soustředila jen na zářící oči přede mnou.

„Táži se Vás, Jaspere Whitlocku, berete si zde přítomnou Isabellu Marii Cullen a budete ji milovat a ctít do konce vaší věčnosti?“ zeptal se kněz a já přestala dýchat. Co když řekne ne?

„Ano, beru.“ Oddychla jsem si, když Jazz hrdě pronesl svůj souhlas.

„A táži se Vás, Isabello Marie Cullen, berete si zde přítomného Jaspera Whitlocka a budete ho milovat a ctít do konce vaší věčnosti?“ zeptal se pro změnu mě.

„Ano, beru,“ vydechla jsem radostně. Pak jsme si vyměnili prstýnky a nastal první novomanželský polibek. Jazz se jemně otřel o mé rty, ale to se mi vůbec nelíbilo. Přitiskla jsem se k němu víc a úplně zapomněla na okolní svět, byla jsem jen já a Jasper, nikdo mi nemohl vzít to štěstí, které jsem teď pociťovala.

Můj manžel se ode mě odtrhl právě včas, když se k nám hrnula vlna gratulantů. Prošla jsem snad náručemi všech přítomných, ale až když mě objímala Carmen, došlo mi, že tu bude i on.


 <<<--->>>



Děkuji za komontáře u minulé kapitoly všem čtenářům a taky za opravu všem korektorům. Doufám, že se vám kapitola líbila. Brzy bude další!

AnnieS



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 14. kapitola:

 1 2   Další »
15. love
13.06.2012 [14:10]

honem rychle další povídku už je to moc dlouho!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. nadenka
15.04.2012 [10:06]

Tejden uběhl jako voda, takže BACH NA MĚ! Já tuto povídku miluju a mrzí mě, že tu není pokračování.... Ráda bych četla pokráčko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. nadenka
08.04.2012 [9:56]

Dobře no....Dávam ti ještě týden....Ale to je moje poslední hrozba!!!
P.S.:Nápad spojit dohromady Bellu a Jaspera byl a je úžasný... Vždycky jsem si představovala, jaký by to bylo , kdyby byla sněkým jiným, ale ty jsi to 100% vylepšila... Máš být za co hrdá.. :D

12. nadenka
07.04.2012 [19:33]

Jestli tu do zítřka nebude další kapitola budu vraždit!!!

11. angela val
01.04.2012 [18:23]

už daľši diel,ta poviedka je súper Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. vecernice
11.03.2012 [13:20]

super, jen odkaz je na jinou povídku :D

9. Lucka
09.03.2012 [22:43]

skvělé Emoticon Tak to jsem zvědavá jestli tam opravdu bude. Moc se těším na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. nadenka
09.03.2012 [20:33]

Honéééééém!!! Ať už tu je další kapitola!!!!!!!!!!

09.03.2012 [18:16]

Annie115 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Ceola
09.03.2012 [18:10]

Jůůů...krááááááááása!!! Těším se na další :))) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!