Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 11. kapitola

Počkej si, ona přijde! - 11. kapitolaVrátíme se z aquaparku a další den nastane stěhování. Kam, to už víte, ale jak to bude probíhat, zatím ne. Tak se nechte překvapit a přečtěte si další kapitolu. AnnieS

11. kapitola

 

Bella

K večeru jsme se vydali domů. V aqaparku měli bufet, kde si Ness dala oběd a svačinu. Nechala jsem se přemluvit a šla s Renesmé i na tobogán – docela mě to bavilo. Teď jsme na cestě domů a Nessie v klidu spinká v sedačce. Byl to úžasný den, parádně jsme si to užili. Jeli jsme hodně rychle, a tak jsme po patnácti minutách jízdy parkovali v garáži. Vystoupila jsem a chtěla vytáhnout svoji dcerku, ale Jazz mě předběhl. Vzal ji opatrně do náruče a odnášel do pokojíčku. Usmála jsem se a vydala se za nimi.

„Bello, vezmi Jaspera a přijďte dolů, musíme se dohodnut, kdy se budeme stěhovat a kdy bude ta vaše svatba!“ pošeptala mi Esmé a vydala se s ostatními do obýváku. Kývla jsem, jako že rozumím, a vyšla nahoru.

„Jsi skvělý táta,“ pošeptala jsem své lásce do ucha a objala ho kolem pasu. Skláněl se nad postýlkou a usmíval se. Otočil se na mě a přitáhl blíž k sobě.

„Miluji ji jako by byla moje,“ pošeptal mi na zpět a políbil mě. Odtáhla jsem se od něj, usmála se, chytila ho za ruku a táhla do obýváku.

„Už jste tady!“ vypískla Esmé a hned nám do ruky strkala fotky obrovského domu.

„V tom budeme bydlet?“ zeptala jsem se podezíravě. Přeci jenom jsem stále nebyla zvyklá na ten luxus a navíc tohle byla vila tak dvakrát větší, než tahle.

„Jasně nebo si myslíš, že se na ni budeme jen dívat?“ zeptala se s ironií v hlase Rosalie.

„Ne, to ne.“ Vzala jsem si fotky a sedla si Jazzovi na klín. Prohlédli, tedy spíš, já jsem si je prohlédla, protože Jazz tam nějaký čas bydlel a ví, jak to tam vypadá, a vrátila je Esmé.

„Takže,“ začala svůj proslov.

„Navrhovala bych se zítra přestěhovat, protože dům už je zařízený a svatbu uskutečnit až tam třeba za tři týdny? To bychom mohli stihnout.“ Usmála se a čekala nějaké namitky.

„To je skvělé, bude tam všude bílo – bude to nádhera!“ usmívala jsem se na všechny a Emmett se rozchechtal.

„Seš jak malej, furt se jen směješ!“ okřikla jsem ho, ale to pomohlo akorát k tomu, že začal smát ještě víc. Jazz si mě přitáhl víc k sobě a líbal mě na odhalený krk.

„Pojď nahoru,“ špitla jsem a postavila se. Usmál se na mě a nebezpečně se mu zablesklo v očích. Co zase chystá?! Zděsila jsem se. Najednou jsem necítila pod nohama zem. Než jsem si něco stačila uvědomit, byla jsem v Jazzově – vlastně našem – pokoji, v Jazzově náruči. Zrovna zavíral dveře, toho jsem využila a vyklouzla mu. Tiše zavrčel, ale já byla rychlá, tak jsem vletěla do šatny pro košilku, a pak se zavřela v koupelně.

Svlékla jsem si všechno oblečení a vlezla do sprchy. Když jsem chtěla zapnout vodu, chytla jsem místo kohoutku něčí ruku. Vyjekla jsem a teprve teď si všimla, že tu se mnou stojí Jazz. Uklidnila jsem se, Jazz zapnul vodu a začal bloudit rukama po mém těle. Nechtěla jsem být pozadu. Začala jsem ho vášnivě líbat a na košilku úplně zapomněla.

 


„Mamí!“ rozeznělo se domem, když do pokoje začalo svítit slunce na dokonale modré obloze. Oblékla jsem si župan a s přihlouplým úsměvem vyšla z pokoje. Jazz se ztratil někde v šatně.

„Mami, už mám sbaleno, pomohla mi teta a babička, ale máš mi to zkontrolovat.“ Moje dceruška se na mě usmívala v růžových šatičkách a táhla mě do pokojíčku. Prošla jsem pokojem, kde zůstaly jen věci, které by se mohly za několik desítek let hodit, až se sem vrátíme, jinak měla Ness všechno sbaleno.

„Zkontrolováno to máš, ale teď se převlečeš, nepojedeš na Aljašku v šatech!“ pokárala jsem ji za výběr oblečení a vytáhla z tašky zelené tepláky, žluté tričko a mikinu, zelnou bundu a tenisky a červenou soupravu čepice, rukavic a šály. Převlékla jsem ji a do pokoje přišla už oblečená Rose.

„Já to odnesu a pohlídám Ness, ty se běž trochu připravit a přestaň se tak přiblble usmívat!“ Mrkla na mě a já, kdybych mohla, jsem rudá, až na zadku. Upíří rychlostí jsem se přesunula k sobě do pokoje a v šatně si vybrala něco vhodného na sebe. Něco jsem si sbalila do tří kufrů a zbytek nechala tady, kdybychom sem jeli třeba na prázdniny – já vím, zní to blbě, ale co, i upíři můžou jet na dovolenou! Do pokoje přišel Jazz a odnesl mé kufry do auta. Ještě jsem se porozhlídla, jestli mám všechno, vzala kabelku a kabát a šla do garáže za ostatníma.

Renesmé už byla připoutaná v sedačce a všichni ve svých autech. Nasedla jsem na místo spolujezdce vedle Jazze a vyjeli jsme. Celou cestu jsme jeli v zástupu tří aut, jako poslední, ale nevadilo mi to, vždyť je to jedno. Za čtyři hodiny jsme dojeli na místo. Zastavili jsme uprostřed lesa a před námi stála obrovská budova. Na fotkách teda vypadala menší. Vystoupila jsem a úplně oněměla. Dům… Ehm, tedy spíš hotel, byl opravdu obrovský a hlavně krásný. (pozn. autorky: Představte si okolo sníh ;))

„Esmé, já vím, že máme hodně peněz a všude máme velké domy, ale nepřijde ti trochu divné, že nás bude bydlet v tomhle… hotelu jenom sedm?“ zeptala jsem se a tím rozesmála Emmetta.

„No, aspoň má každý své soukromí, takže… ehm… je to pohodlnější. Pro všechny,“ vysvětlila Rose a začala vytahovat zavazadla z kufru od auta. Stále jsem jen nepřítomně hleděla na tenhle obr dům a snažila se přimět mozek uvědomit si, že v tomhle budu bydlet.

„Lásko, vezmi Renesmé dovnitř, všechny kufry už tam jsou!“ probral mě z mého uvažování Jazz.

„Jasně,“ zašeptala jsem pro lidské uši neslyšně.

„Zlatíčko, jdeme!“ křikla jsem a teprve teď zjistila, že Ness si tu běhá ve sněhu a je jí jedno, že je úplně promočená. Vyběhla jsem za ní a rychle ji vytáhla z hromady sněhu.

„Nastydneš!“ pokárala jsem ji.

„Musíš se lépe obléct,“ doporučila jsem a už ji nesla do tepla domu. Otevřela jsem dveře a chtěla jít dál, ale zastavila jsem se v půli kroku.

„Všichni do... obýváku!“ zařvala jsem do domu, až si Ness zacpala uši. Pohladila jsem ji po vláskách a pohledem se omluvila. Úsměv mi oplatila, ale začala se klepat zimou. V domě bylo asi stejná zima jako venku. Byla jsem neskutečně naštvaná, ale byla jsem si vědoma toho, že jsem to měla připomenout.

Stála jsem v ohromné hale spojené s obývákem, tak jsem Ness posadila na pohovku a přikryla ji dekou, která ležela na křesle. Mezitím dorazili všichni členové rodiny.

„Co se děje?“ ptal se starostivě Jazz, ale já na něj teď neměla náladu, mrzne mi tu dítě.

„Je tu zima!“ vyjela jsem na něj. Trochu se stáhl, tak jsem se omluvně usmála a Emmett se rozchechtal.

„Tobě je zima? Pojď, já tě zahřeju,“ vykoktal mezi záchvaty smíchu a objal mě. Odhodila jsem ho od sebe a pobídla Rose, ať ho drží dál.

„Mě ne... ehm... Emmette, ale zapomínáš, že tu máme napůl člověka!“ okřikla jsem ho a pak pohlédla na každého člena naší malé rodinky. Esmé už stála u telefonu a zařizovala s kýmsi zápis domu, aby zde mohli topit – to tady vážně nikdy netopili? Carlislea jsem slyšela z pracovny, jak hledá nějaké pomůcky, aby mohl zahřát a vyšetřit Renesmé, jestli jí nic není, Emmett na mě stále hleděl a nic mu nedocházelo a Rose s Jazzem se snažili sundat Renesmé mokré oblečení a obléct ji do suchého, pomohla jsem jim a přikryla svoji dcerušku několika dekami. Zatopila jsem v krbu v místnosti a šla uvařit čaj.

„Promiň, zapomněl jsem na to,“ omlouval se mi Jazz a omotal mi ruce kolem pasu, při vaření čaje pro Ness.

„Ty za to nemůžeš, měla jsem se zeptat.“ Vyprostila jsem se z objetí a donesla čaj Renesmé.

„D-děk-kuji,“ drkotala zuby. Bezmocně jsem si sedla naproti ní a čekala, kdy začnou topit. Carlisle jí změřil teplotu a dal jí láhev s horkou vodou na zahřátí a zase se vypařil. Rose pohladila svoji neteřinku po vláscích a odtáhla Emmetta do pokoje někde v patře. Esmé zmizela se svými zavazadly někde za nimi a Jasper si sedl do křesla vedle mě.

„Už topí,“ zašeptal do ticha a zvedl se, aby mohl nastavit nejvyšší možnou teplotu.

„Už bude dobře, zlatíčko,“ pošeptala jsem Nessie a vzala ji i se všemi dekami do náruče.

„Kde má pokoj?“ zeptala jsem se. Jazz jen pokrčil rameny, ale přihnala se Esmé a nasměrovala nás správným směrem.

„Díky,“ poděkovala jsem slušně a vydala se po schodech následována Jasperem. Otevřel mi dveře pokoje hned na začátku krátké chodby a já se octla v docela malinkém bílo vínovém pokoji. Byla zde postel ohraničená policemi a stolem, u kterého stála židle a taky obrovská skříň. Položila jsem Ness do téměř čtvercové postele a podívala se do dveří, které byly hned vedle. Byla to docela velká koupelna s vanou i sprchou, umyvadlem a záchodem. Zase jsem zavřela a zjistila, že Renesmé usla.

„Má to tu krásné, sice je to spíše pro starší, ale ona vyroste,“ ohodnotila jsem pokoj a společně s Jazzem vyšla ven. Potichu jsem zavřela a rozhlídla se kolem sebe. Byly tu ještě dvoje dveře. Tázavě jsem se podívala na Jazze, který se na mě usmál, čímž odhalil dvě řady nádherných bílých zubů a chytl mě za ruku. Dotáhl mě k prvním dveřím.

„Zavři oči,“ pošeptal mi do ucha a já ho sice nerada, ale poslechla. Omotal mi ruce kolem pasu a popostrčil dovnitř.

„Můžeš!“ zašeptal. Otevřela jsem oči a vykulila oči. Stáli jsme v pokoji, který zřejmě nebude jen náš, ale i tak je nádherný.


<<<--->>>

 


 

Děkuji za komentáře u minulé kapitoly, moc potěšily. Doufám, že se vám kapitola líbila a zanecháte alespoň smile (další kaptiola tu bude rychleji!). Děkuji také KacenQaCullen za opravu. ;)

AnnieS



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 11. kapitola:

 1 2   Další »
29.02.2012 [16:00]

alicecullen105úžasný jhenom doufám že tam zase nevtrhne alice a nebudu jazze chtít od belly odlákat

10. D.C.T
27.02.2012 [20:18]

Emoticon Emoticon

9. Lucka
23.02.2012 [19:53]

perfektní kapitola. Snad nebude Ness nemocná, když měli v novém domě zimu. Hlavně, že si na to Bella uvědomila. Moc se těším na pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. lucka2010
23.02.2012 [17:52]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Roel
23.02.2012 [16:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. AddyCullen
23.02.2012 [13:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. perla
23.02.2012 [12:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Jana
23.02.2012 [11:58]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Bee1
23.02.2012 [11:35]

Bee1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. leluš
23.02.2012 [10:44]

ndherná .. Emoticon Emoticon ož sa nemôžem dočkat dalšej:D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!