Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Počkej si, ona přijde! - 10. kapitola

20.02.2012 (12:00) • AnnieS • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1284×

10. kapitola

Bella

„A mami, půjdeš se mnou na tobogán?“ ptala se mě Renesmé, když jsme kráčeli směrem k bazénu, kde měli čekat naši společníci.

„Ne, maminka s tebou nepůjde, ale neboj, půjdeš s Emmettem, ten se na to vyloženě těší!“ odpověděla za mě Rose a já se zděsila – Emmett na tobogánu a s mojí dcerou? – to bude ještě zábava. Vyšli jsme a pohledem hledali své polovičky. Všimli jsme si jich a já se musela držet, abych nevyprskla smíchy. Ty jejich pohledy… Viděla jsem, jak se Emmettovi nebezpečně zablýsklo v očích, jak Carlisle vykulil oči na svou ženu a Jazz na sucho polkl. Jen jsme stály a kochaly se pohledem na jejich obnažené svalnaté hrudě.

„Strejdo Emmette, půjdeš se mnou na ten červený tobogán?“ Renesmé si z nás nic nedělala a snažila se přitáhnout pozornost taky na sebe, kdybych ji nedržela za ruku společně s Rose, tak už se dávno plazí po Emmettovi a doprošuje se, aby s ní šel blbnout. Nessiin křik je probral a vydali se k nám, pustila jsem Ness ve stejnou chvíli jako Rose a všechny tři jsme políbili své milované druhy. Úplně jsem zapomněla, kde jsme a že jsou tu i jiní lidé a upíři, prostě jsem se jen plně položila do polibku, ale vyrušila mě, i všechny ostatní, má dcera.

„Mohli byste si to nechat na doma a teď se mnou jít do té vody?“ zeptala se chytře a ruce si založila na prsou. Všichni jsme vyprskli smíchy a toho samozřejmě využili kluci. Jazz mě shodil do vody, takže jsem hodila placáka, ale stihla jsem vykřiknout, že mu to jen tak neprojde a zahlédnout Emmetta, jak skáče s Ness do vody – to je magor, vždyť neumí plavat! Jen co jsem se ponořila, jsem zase rychle plavala vzhůru.

„Emmette Cullene, to dítě neumí plavat!“ zařvala jsem na něj a on ihned tahal kuckající Ness z vody. Carlisle se přestal smát, rychle pomohl Esmé – kterou hodil do vody ještě dřív, než jsem tam skončila já – a věnoval se Ness.

„Jsem v pohodě, jdeme na ten tobogán?“ zeptala se a odháněla nás od sebe. Po kom to to dítě má? Ptala jsem se sama sebe a ušklíbla se nad vzpomínkou, kdy jsem já pořád říkala, že mi nic není a jsem v pohodě.

„Naučíme tě s Emmettem plavat, aby se maminka mohla jít bavit, a pak si na něj zajdeme,“ rozhodla Rose a skočila šipku do bazénu.

„Běžte do menší hloubky a, Rose, nenechávej ji bez dozoru nebo mě zavolej, já si ji pohlídám,“ napomenula jsem je a strhla za nohu Jazze do vody.

„Neboj!“ slyšela jsem ještě Rose, ale pak mě něco stáhlo pod vodu. Otevřela jsem oči a viděla Jazze. Usmála jsem se a doplavala až k němu. Objala jsem ho a políbila, nepotřebujeme vzduch, takže ho můžu z plic klidně vypustit. Co mě překvapilo, že mě táhl k hladině. Vynořili jsme se těsně u Esmé a Carlislea, kteří už byli dávno ve vodě.

„Musíš se nadechovat, bylo by to podezřelé,“ špitla mi do ucha Esmé a pak políbila Carlislea a dál si mě nevšímala.

„To mě nenapadlo,“ řekla jsem, už spíš pro sebe.

„To je v pořádku, budu s tebou a budu tě zachraňovat, kdyby ses náhodou topila, dám ti klidně i umělé dýchání,“ šeptal mi do ucha můj snoubenec. Jak krásně to znělo, budu se vdávat za někoho, koho miluji, a hlavně někoho, kdo miluje mě!

„Miluji tě!“ špitla jsem a políbila ho na dokonalé rty. Polibky mi vroucně oplácel. Po minutě jsme se od sebe odtrhli a trochu si zaplavali. Jedním okem jsem sledovala Emmetta, Rose a Ness a nakonec jsem se k nim i vydala – samozřejmě s doprovodem.

„Tak jak vám to jde?“ zeptala jsem se a posadila se na okraj malého bazénku.

„Už to um-“ Nessie nějak neodhadla mluvení při plavání, a i když už jí to viditelně šlo, potopila se. Okamžitě jsem seskočila z okraje a hnala se za ní, ale Emmett byl pohotovější a hlavně blíž, takže ji vytáhnul nad hladinu dřív, než jsem k ní došla.

„Vidím, zlatíčko, že už ti to jde, ale musíš dávat pozor, aby ses nám tu neutopila!“ řekla jsem a vzala si ji od Emmetta do náruče.

„A můžu jít už na ten tobogán?“ zeptala se hned, jak popadla dech. Trochu jsem se zamračila. Emmett se rozesmál, ale přestal hned, jak jsem odpověděla Ness.

„Já nevím, jestli tě Emmett uhlídá.“ Tázavě jsem se podívala po Emmettovi, a když jsem viděla jeho uražený škleb, musela se zasmát.

„Lásko, nemohl bys čekat někde poblíž, aby se Renesmé nic nestalo, já si zajdu s Rose do sauny.“ Otočila jsem se na Jazze.

„Když myslíš,“ odpověděl mi můj snoubenec, lehce mě políbil na rty a pak se i s mračícím Emmettem a vysmátou a děkující Renesmé vydali k tobogánu – pro můj klid zvolili ten nejmenší, zatím.

„Tak pojď!“ popoháněla mě Rose.

„Oni to zvládnou!“ okřikla mě Esmé, která se tu vzala ani nevím jak, a všechny tři jsme se vydaly k sauně. Strávily jsme tam asi půl hodiny, pak jsme vylezly a vracely se k bazénu za zbytkem rodinky. Zahlédla jsem, jak kolem Ness postává nejen Emmett a Jazz, ale i Carlisle a navzájem se potápí – jak malí! Pomyslela jsem si.

Všichni chlapi se za námi otáčeli. Tři docela mladí kluci nám neuhnuli jako ostatní a zastavili se před námi. Už jsme je chtěli obejít, ale oni se na nás nalepili a nechtěli nás pustit.

„Nezajdete na drink?“ zeptal se jeden přesládlým hlasem.

„Ne!“ odsekla Rose.

„Jsme zadané!“ doplnila ji Esmé.

„Ale to nevadí, můžete se s nimi rozejít, my jsme lepší, než nějací ubožáci,“ řekl ten, co se lepil na Esmé. Všechny tři jsme se uchechtly.

„Ubožáci?“ zeptala jsem se s ironií v hlase a přestavila si Emmetta, potom Carlislea a nakonec Jazze, jak stojí vedle nich - vždycky by byli ubožáci ti kluci, navíc to jejich chování…

„Dvě z nich jsou i vdané a jedna se vdávat bude, navíc myslím, že lepší nejste!“ okřikl ty kluky Emmett a za sebou jsme krom toho, díky našemu upířímu sluchu, slyšely i troje tiché zavrčení. Ti kluci se se strachem v očích stáhli.

Jazz své ruce obmotal majetnicky kolem mého pasu a Ness mě chytla za volnou ruku. Políbila jsem Jazze, chytla ho volnou rukou a pobídla ostatní, ať mě následují. Došli jsme k vířivce pro šest lidí a nasáčkovali se tam.

„Budeme se stěhovat na Aljašku, tak jen ať víte,“ prohodila jen tak Esmé. Byla jsem trochu naštvaná, protože tam někde je Edward. Ten, který mě už po druhé opustil, a tentokrát i jeho dceru, ale nebudu na něj myslet. Za nedlouho si vezmu Jaspera a všechno bude naprosto dokonalé!

Ještě více jsem se k němu natiskla a vdechovala jeho omamnou vůni. Ness poskakovala mezi našima nohama, které sice neviděla, ale o to víc ji to bavilo. Neustále byla pod vodou, ale vypadala, že se jí to líbí.

<<<--->>>

Děkuji za komentáře u minulé kapitoly, moc si jich vážím. Velké poděkování patří Roxaně, která mi minulou kapitolu opravovala. Tato kapitolka je trochu kratší, ale brzy zde bude další díl, kde vám to doufám vynahradím.

AnnieS

Autor: AnnieS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Počkej si, ona přijde! - 10. kapitola: