Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pleurs - 2. kapitola

01.10.2010 (07:00) • JoHarvelle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3183×

Překvapila mě dávka odvahy, jež se rozlila v mém těle. Pocítila jsem touhu vmést mu všechno do obličeje, ale nevěděla jsem, kde začít. Jeho výraz byl neutrální, ale v očích se mu odrážela něžnost, která ještě navýšila můj vztek. Zase si ze mě střílí. Tvrdě jsem mu přitiskla prst na prsa a sbírala slova, protože jeho pohled mi je trošku rozházel. Už jsem je našla, ale on mě předstihl.

„Dovol mi ti vysvětlit, proč...“ začal tichým kouzelným hlasem. Semkla jsem oči a než jsem ho přerušila, párkrát jsem se nadechla.

„Ne!“ řekla jsem v momentě, kdy jsem opět otevřela oči. Chtěl něco namítnout. „Nevím, proč bych ti měla dovolovat tohle, když o to nestojím. Nestojím o další tvé lži, chápeš mě? Už nejsem tak naivní, jako jsem byla předtím. Už ti nic neuvěřím.“ Vzhledem k mému vzteku, jsem to proceďovala přes zuby.

„Bello...“ Lítost v jeho hlase byla hmatatelná. Kdybych se nebála, že si něco udělám, praštila bych ho.

„Nestojím. Chápeš? Běž k čertu. Najdi si jinou hračku. Na světě jich běhá hodně.“ Měla jsem toho akorát dost. Otočila jsem se, ale zase si mě přitáhl k sobě. Cítila jsem jeho tělo, jak se tiskne na mé. Nemohla jsem se vzepřít, protože mě držel kolem pasu.

„Bello. Prosím. Není to tak, jak si myslíš. Miláč...“ Jeho láskypný tón mi povolil další uzdu.

„Pusť mě!“ zařvala jsem a mrskala sebou. Nepovolil. „Edwarde,“ - srdce mi zakolísalo - „pusť mě!“ V hlase se mi zračila hysterie. Možná jsem si sebou měla Bena vzít. Jedna slza se probojovala napovrch. Studenými prsty mi ji setřel a stiskl pevněji. „Nech mě. Prosím,“ zašeptala jsem do napětí.

„Poslouchej mě,“ začal znovu, ale nenechala jsem ho. Mlátila jsem do něj pěstmi, i kdybych si měla něco zlomit. Překvapivě mě kolem pasu pustil, ale než jsem stihla utéct, přesunul je na mé lopatky. Přitáhl si mě k sobě a tvrdě přitiskl své rty na mé. Slzy jsem se už nesnažila potlačit. Bránit se, už nemělo smysl. Ten polibek byl nádherný. Když mě přestal líbat surově, dal mi šanci se nadechnout, ale své rty nechal na mých. Jako kdybych ztratila vědomí, jsem ho párkrát líbla, čehož využil.. V hlavě mi probleskl jeden obrázek, který mi probudil mysl.

Už mě nesvíral tak nekompromisně. Odstrčila jsem se od něj a dopadla na chodidla. Rozklepaně jsem na něj zírala, přestože přes slzy to nebylo snadné. Zklamala jsem Jaka. To jediné mě teď zajímalo. Vzlyky se mi vyhrnuly z hrdla a když on ke mně udělal krok, já jsem couvla. „Nenávidím tě,“ zašeptala jsem, když jsem se od něj odvracela a utíkala. Za sebou jsem ho neslyšela. Má slova pravděpodobně byla jasná.

Pár budov od hotelu jsem se zastavila a vdechovala studený večerní vzduch. Setřela jsem si slzy, ale vzlyky jsem zastavit nedokázala. Před vstupem do hotelu jsem zadržela dech, abych vzlyky alespoň trochu omezila. Halou jsem proletěla a schody brala po dvou. Ve výtahu jsem někoho mohla potkat. Do pokoje jsem doběhla a blahopřála si, že jsem na nikoho známého nenarazila.

Obličej jsem měla od slz rozpálený a celé tělo bylo od běhu zpocené. Opět jsem skončila ve vaně. Svlékla jsem se a oblečení hodila na zem. V pokoji jsem popadla své noční oblečení a pustila na sebe studenou vodu. Voda všechno odplavila. Zůstalo jen tiché utrpení.

Oblékla jsem se a chtěla co nejrychleji zalézt pod peřinu, protože mi byla zima. Prudce jsem otevřela dveře a vyletěla z nich. Skoro jsem narazila do postavy přede mnou. V té tmě jsem neviděla na krok. Chvíli jsme stáli proti sobě, pak mě ta postava popadla a přitiskla na sebe. Asi jsem tušila, kdo to je, ale teprve teď jsem si byla jistá. Pokusila jsem se odstrčit, protože zlost se zase prodrala na povrch, ale nepustil mě. Prala jsem se, ale docílila jsem toho, že jsem se mu svezla po hrudi a zůstala viset na jeho rukou. Tiskl si mě na sebe, jako za starých časů. Svou novou masku vyměnil za starou a já se nechala oblbnout. Přestože jsem si všechno uvědomovala, nechtěla jsem se od něj oddělit.

Své dlaně jsem spojila za jeho krkem a opírala si hlavu o jeho krk. Opojně jsem vdechovala jeho vůni a on mou. Právě tohle mě trápilo. Tímhle se spouštěla má bolest. Jednou rukou mě nadzvedl a druhou si jednu mou nohu obmotal kolem svého pasu. To samé jsem udělala já s tou druhou. Srdce opět splašeně utíkalo. Zima zmizela. I když se mě dotýkal svými chladnými prsty na holé kůži. Byla jsem rozpálená. Ohnul hlavu a políbil mě do vlasů.

Odklonila jsem hlavu a jeho rty vyhledaly mé. Už jsem se nedokázala bránit. On líbal mě a já jeho. Nenáviděla jsem ho, ale milovat jej bylo tak snadné a pro mě přirozené. Pár kroky se dostal k posteli a položil mě pod sebe. Opět jsem pocítila touhu po jeho těle. Podpíral se rukou, aby mi neublížil a dál se věnoval mým rtům. Jednou rukou jsem mu zajela pod svetr a tričko a oboje jsem vyhrnovala. Přejížděla jsem po jeho svalech a užívala si, co nejvíce, této chvíle.

Hrnula jsem mu horní ošacení stále více nahoru, na chvíli se odtrhl a sundal si oboje. Tím víc jsem po něm toužila. Hladově jsem mu přejížděla po hrudi a břichu. Nohy jsem stále měla obmotané kolem jeho pasu. Rozpojil je a posunul se tak, aby si mohl klenout a přitáhnout k sobě. Sundal mi malé tričko a znovu spojil naše rty. Přetočil se na záda a přitiskl mě na sebe. Tiskla jsem se k němu, zatímco on mi rozepnul podprsenku. Krev by mi měla zaplnit tváře, ale neudělala to.

Odhodil poslední kus mého horního oblečení a přetočil se zpět na mě. Rty sjel na krk a sjížděl pořád níže. Přejel jimi mezi ňadry až na břicho, kterému se věnoval pár minut. Má touha se zvětšovala. Rukou mi hladil ňadro a mě unikl vzdych. Vrátil se zpět ke rtům a zůstal tam.

Najednou přestal. Odklonil se a po chvíli ulehl vedle mě. Zhluboka jsem dýchala a přetočila se na bok, abych se k němu mohla znovu natisknout, ale teď mi v tom bránil. Zatlačil mě zpět na záda a políbil na rameno, zatímco paži položil na má žebra a palcem mi přejížděl po straně ňadra. „Ublížil bych ti,“ vysvětlil mi zadýchaně. Položil si hlavu vedle mé a nosem mě šimral na tváři. „Nevěřím, že je to možné, ale jsi ještě krásnější,“ pošeptal mi do ucha.

Jsem tak pitomá. Řekla jsem, že už mu nikdy neuvěřím, ale teď polonahá ležím vedle něj a toužím mít ho. Pitomče! Nadávala jsem si, ale nic jsem neudělala. Vlastně ano. Zdravou paži jsem přitiskla na tu, kterou měl položenou na mě. Vtiskl mi polibek na ušní lalůček a přikryl mě dekou. Hrudník se mi zběsile zvedal a opět klesal. Jedna strana paměti byla zablokovaná. Nedovolila mi pohlédnout na to, co mě mohlo zastavit.

Krk mi ovanul jeho studený dech a pak setřásl mou ruku a vysunul ji z pod deky. Přetáhl ji až ke krku a znovu položil svou ruku na mé břicho, tentokrát přes deku. Svou tvář si položil vedle mé, ale tak, aby se mě nedotýkal. Vyjeveně jsem zírala do stropu a poslouchala jeho klidné dýchání. Chtělo se mi křičet. Ústa mi zůstala pootevřená a tvář bolestně stažená. Tohle jsem zapříčinila já, ale teprve teď mi došlo, že mi to nemůže projít bez následků.

V uchu se mi rozeznělo broukání. Má ukolébavka. Tvrdě jsem stiskla oči k sobě a celá se napjala. Jsem tak hloupá! Z hrudi se mi vydral zvláštní zvuk. Odrážela se v něm má bolest, ale vzlyk to nebyl. Edward mě obalil dekou a přitiskl na sebe. V uchu mi stále zněla má melodie a já povolila oči. Abych je mohla otevřít a plnýma nenávisti se na něj podívat. Abych veškerou svou sílu dala do té rány, kterou jsem mu chtěla uštědřit. Abych ho odstrčila a řekla: „Nevracej se. Nech mě na pokoji.“ Abych mu ukázala cestu pryč.

Ale ani jedno z těch "abych", jsem neudělala. Schoulila jsem se v jeho náruči a plná zmatenosti usínala. Svými vlasy jsem poskytla azyl jeho tváři a klidně oddechovala, stejně jako on. Jedna část mě, konsternovaně zírala před sebe, ale ta druhá, ta větší, vlivnější, se jím nechala objímat.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pleurs - 2. kapitola: