Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Playboy - Kapitola 9. Prásk

13.11.2009 (07:30) • Barchetta • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6831×

Playboy - Kapitola 9. PRÁSK!

Když to dostatečně vydýcháme, doploužíme se s vysmátýma holkama na snídani. Vědomí, že se Edward ještě nevrátil, mi udělá nesmírnou radost. Ani Ang s Jess, ani já totiž při zmínění Chosé Edwarda nedokážeme udržet vážnou tvář, natož se na něj přímo dívat. Škola je otravná jako vždy, ale odpoledne mě čeká překvapení. Vylezu si to ze společenské budovy a tam je opřený... Jake. Holky v čele s Lauren kolem něj poskakují a natřásají svoje přednosti.

„Páni, Jakeu. Posiluješ co?“ chválí jej a mají za co. Vidět ho Rambo, spáchá sebevraždu.

Příjde mi hloupé jít tam za nimi a tak je prostě co nejrychleji minu a nevšímám si jich.

„Bello!“ zavolá na mě k Laurenině zděšení a mé radosti Jake a doběhne mě. Holka vypadá, jak kdyby si cucla citrónu. Uchechtnu se. Patří jí to.

„Jaku! Ahoj...“ nasadím úsměv bohyně, když srovná svůj krok s mým.

„Proč jsi tak pospíchala? Vyletěla jsi z toho baráku jak baseballový míček a já tě skoro skoro nechytil,“ směje se. Došlo mi tak, že čekal na mě a že Lauren nemá ve výstřihu nainstalované magnety, jak jsem ji dřív podezřívala. Obojí se mi líbí.

Jdeme se projít na molo. Pořád si máme co říct a já začínám mít Jakea radši a radši. Strávíme tam pomalu celé odpoledne a já mu povídám o Phoenixu, Mámě, Forks a taky o Lauren, co mi vyvádí...

„A jéje!“ podotkne, „pěkná potvora. Něco mi na ní nesedělo, ale tohle je síla,“ soucítí se mnou.

„A představ si jak je vlezlá. Než jsem odběhl za tebou, šeptala mi do ucha, že v 5 se půjde sprchovat a vůbec by jí nevadilo, kdybych se tam zastavil. Prý mi nechá otevřeno,“ zasměje se na celé kolo. Popíchne mě to.

„Tak to bys měl co dělat, aby jsi to stihl!“ mrknu na něj a šklebím se. 5 je ani ne za dvě minuty. Jake se zamyslí a v očích mu blýskne.

„Podle toho jak jsem poslouchal, co ti vyvádí, bych se tam zastavit rozhodně měl. Tak zatím ahoj!“ rozesměje se a odběhne. Koukám na něj s otevřenou pusou. Apríl už byl, pokud se nepletu a tenhle vtip nebyl vůbec vtipný. Nakrkle se loudám směrem k chajdám, kopu do všeho, co vidím a potkám Ang s Jessicou, které mají žhavé novinky.

„Bello, představ si to! Lauren byla ve sprše a někdo jí nejdřív vypnul přívod teplé vody a když vylezla ven, zjistila, že jí dokonce ukradl oblečení. Běžela až k chatce zamotaná do prťavého ručníku. Kdo neviděl ten její obrovský zadek, musel být vážně slepý. Svítil jí jak světlušce!“ smějí se na celé kolo a mně to vyjasní tvář. Jake mě sice ne úplně rytířsky pomstil, ale rozhodně to stálo za to.

„A taky se vrátil Edward!“ mrknou na mě a krapet mi tak zrychlí tep.

„Potkali jsme ho a vážně promiň, nešlo se nesmát. Úplně jsem tě v hlavě viděla „Chosé Upíre Edwarde". Koukal na nás jak z jara a málem to s ním seklo. Čekali jsme nějakou reakci, ale asi nám to tentokrát prošlo,“ pokrčí rameny. A já si připomenu dnešní noc. To teda bylo...

Prozatím se s nimi rozloučím a rozhodnu se skočit si do jídelny na kafe. Naliju si z konvice svoji denní dávku do plastového hrníčku a pomalu piju. Přemýšlím nad Jakem a Edwardem. Jak jsou úplně jiní a oba se mi přitom vkrádají do hlavy. Neměla jsem to dělat, protože kafe ani nevím jak, převrátím na sebe.

„Jeeee!“ vyjeknu poplašeně a hrnek zahodím. Na svém oblíbeném triku mám obrovský flek.

„Do háje!“ ulevím si a dívám se po hrnečku. Měla jsem pocit, že se zakutálel pod stůl.

Kleknu na čtyři a vrhnu se pod něj, má dlouhý ubrus a já se do něj zamotávám.

Nemůžu tu zatracenou věc najít, když v tom do místnosti vejde Edward s mobilem u ucha a rozhlíží se kolem, jestli je sám.

Zahlédnu ho pod cípem ubrusu a jsem v tu ránu ticho jak Černobyl po výbuchu. Ne, že bych chtěla poslouchat, ale jsem celá politá a navíc pod stolem a rozhodně nechci, aby mě takhle viděl.

„Ahoj Carlisle, tady Edward... Zkrátka mám trochu problém a nekřič, prosím tě. Stalo se něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. Totiž, nevím jak, ale tři holky tady se prostě nějak dozvěděli, kdo jsem... Prosil jsem tě abys nekřičel... Carlisle!“

Z telefonu se ozývá naštvané mumlání a já našponuji uši. Co to má znamenat proboha?

„Ne, nevím jak... Ne.Taky ne. Ne, říkám, neprořekl jsem se. Ne, nebyl jsem namol! Carlisle DOST! Mají ze mě totální srandu! Myslíš, že mě neštve, že nějak zjistili, že moje druhé jméno je Chosé a že jsem...“

„COŽE?!“ neudržím se a zaječím a rozřehtám se pod stolem, pročež se napřímím a PRÁSK!

Ten stůl byl nějak moc nízký. Všechno kolem se mi začíná zamlžovat a poslední, co vidím, jsou mrňaví netopýrci s Edwardovým obličejem, kteří mi krouží kolem hlavy namísto hvězdiček. Pak už je jenom tma.

Když znovu otevřu oči, sklání se nade mnou nějaký blonďák.

„Auuu!“ zaúpím.

„Jen klid,“ poručí mi.

„A vy jste kdo?“ ukážu na něj prstem.

„Doktor!“ usměje se.

„Jsem v nemocnici?“ zeptám se vyděšeně. Hrůza v mém obličeji ho pobaví.

„Ne. Jsi ve své chatce. Ve své posteli. Přijel jsem sem za tebou.“

„Odkdy jezdí doktoři za pacienty namísto toho, aby oni jezdili za nimi?“ zeptám se nevěřícně a nějak se mi to nezdá.

„Od té doby, co mě o to požádal můj syn. Byl jsem poblíž takže... jsem rád pomohl,“ přihodí další úsměv.

„Jsem Carlisle Cullen,“ představí se a podá mi ruku.

„Bella,“ odvětím, když si máváme zápěstím a jsem naprosto zmatená.

„Co se vlastně stalo?“ zeptám se.

„Dala sis hlavou o stůl, když jsi šmírovala Edwarda,“ vyčte mi, ale stejně se usmívá.

„Nešmírovala! Totiž, to je složitější!“ vysvětluji mu celá červená.

Vzpomenu si na své polité tričko a hrnek, kvůli kterému to celé vzniklo.

Triko mám pořád na sobě a hrníčku v duchu slibuji pomstu.

Chvíli mi dělá nějaká vyšetření a pak mi doporučí klid na lůžku a odejde.

„Děkuju!" houknu na něj, když je mezi dveřmi.

„Nemáš zač Bello a dej na sebe větší pozor, Emmett tě potají přezdívá Lady katastrofa a ani se mu nedivím!“ zasměje se a odejde.

„Ha ha ha...“ zabručím na oplátku naštvaně do peřin. Vstanu, převleču se a přitom si všimnu telky, která tady předtím nebyla a zjistím, že mám vedle sebe ovladač. Aspoň něco, usměju se pro sebe a začnu přepínat kanály, když v tom někdo zaťuká na dveře.

„Dále!“ houknu a dveře se otevřou. Je to Jake. Tváří se vyděšeně a v ruce drží kytku.

Vykulím oči.

„Ahoj Bello! Tak jak ti je? Bál jsem se o tebe, když se to ke mně doneslo!“

Přeruší do další zaťukání na dveře.

„Dále!“ houknu podruhé. Dveře se otevřou a tam stojí Edward a táhne kytici tak velikou, že přes ni Jakea přehlédne.

„Ahoj Bello! Jak se cítíš? Bál jsme se o tebe, když jsem tě...“ nakrčí nos a zarazí se.

Oddělá kytku ze svého zorného pole a změří se Jakea, zastaví se na kytce, kterou Jake drží v ruce a povytáhne spokojeně obočí.

„Jake se zašklebí. Abys věděl, na velikosti nezáleží. I s malým kašpárkem, můžeš hrát velké divadlo.“ A hodí vítězný pohled na Edwarda, jak ho setřel, ale ten se nafoukne a o to víc se mu rozlije blažený výraz ve tváři. Jakeovi to dojde a chytne se zděšeně za pusu: „Tak jsem to...“

Nedořekne, protože jej Edward přeruší.

„Když myslíš,“ mrkne na něj a významně se opře o televizi, ve které zrovna jede reklama na „MAXI KING“.

„Můžete toho nechat? Oba!“ přeruším naštvaně jejich hašteření. To jsem tak potřebovala.

Zatváří se jak nakopnutí psi, ale pořád po sobě střílí výsměšnými pohledy, zvedají nos a nafukují hruď. Mělo by mi to lichotit, ale namísto toho mě to naprosto vytáčí.

„Jakeu Edward. Edwarde Jake,“  představím je.

Šťouchnu do Edwarda a ten se skřípající zuby procedí: „Těší mě!“ a zúží oči.

„Rád bych řekl to samé, ale doma mě učili, že lhát se nemá!“ vyjede po něm Jake.

„Jakeu!“ okřiknu ho. „Nechte toho a podejte si ruce!“ nutím je.

To se Jakeovi i Edwardovi kupodivu líbí: „Samozřejmě, rád!“ řeknou synchronně a střelí po sobě zúženými a zvláštně sebejistými pohledy, které opět oběma současně zmizí ve chvíli, kdy se jejich dlaně spojí. Vykulí oči a spadne jim čelist. Hned se ale otřepou a začnou si dlaně svírat tak silně, jak jen dokáží. Jake má tílko a Edward modrou košili s krátkým rukávem a já vidím, jak se jim pod kůží na předloktí napínají svaly a dlaně se mírně třepou.

„Co ty jsi vlastně zač, Superman z Antarktidy?“ procedí mezi zuby naštvaně Jake a Eward mu se stejným tónem i výrazem odpoví: „Co jsi zač ty? Lepší studenej než přihřátej. Počet tvejch stupňů Celsia nemají ani v tom největším Gay-klubu na světě!“

Uniká mi něco? Jejich dlaně se teď třepou mnohem víc.

„A dost!“ zaječím! “Pusťte se!“

Ale oni na mě vůbec nereagují. Bezva, poslouchá mě tu vůbec někdo? Zvednu se z postele a aniž by si toho všimli, odejdu. Sedím na verandě a poslouchám ptáčky a výkřiky z mé chatky.

„Tak už to vzdej!“

„Ne, ty to vzdej!“

Na zápraží se objeví Emmett. Mám nesmírnou radost, že ho vidím. Aspoň mi pomůže ty dva blbouny zastavit.

“Čau Bell, už je ti líp?“ zeptá se mě povzbudivě.

„Bylo! Až do chvíle než se tvůj bratr začal přetahovat s Jakem.“

„Cože, to si dělaj srandu ne?“ zaječí Emmett.

„Díky, alespoň někdo mě tady chá...“ ale dojde mi, že Emm mě vůbec neposlouchá a míří si to rovnou ke dveřím.

„Jak si někdo dovoluje dělat zápasy v páce a mě nepozvat! To si říkáš bratr?!“

Složím si obličej do dlaní. Ach jo...

Kapitola 8. Chosé nepřijel***Kapitola 10. Non-štop

Shrnutí povídek od Barchetty

Autor: Barchetta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Playboy - Kapitola 9. Prásk: