Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Playboy - Kapitola 15. Fifty - fifty

Playboy - Kapitola 15. Fifty - fiftyTěžká bývají rána opilcova. Jaké je mají účastníci výjezdu čtěte v kapitole 15. Fifty - fifty

Playboy - Kapitola 15. Fifty - fifty

V minulém díle jste četli...

Spokojeně spinkám až do rána, abych se stejně spokojeně probrala. Tedy, až do chvíle než si uvědomím, že mi v hlavě duní zvony. Auuu. Moje alkoholové opojení mi právě ukazuje své důsledky. Angela ještě spí, Jessica nikde a tak se sama odplazím z postele na snídaní, kterou nechci ani vidět. Natočím si jenom kafe na probrání a sednu si sama ke stolu. Murphyho zákon schválnosti ale zafunguje dokonale, když přede mnou přistanou toasty se sýrem.

„Jez! Pomáhá to na kocovinu,“ pobídne mě docela mile hlas, který mě z neznámých důvodů naprosto rozněžní a já zvednu hlavu k hrdinovi svých snů.

„Jak to tam včera dopadlo? Už si to pak nějak nepamatuju...“ Usměju se na něj, protože je příjemné se ním jednou nehádat a protože ze včerejšího dne mám totální okno. Od té nucené pusy, který byla ale famózní, mám v hlavě jen střípky.

 

„Ne-pa-ma-tu-ješ?“ nakouskuje to slovo vyděšeně.

„Je něco, co bych měla?“ vykulím na něj oči. Něco mi zaručeně uniká... Matně si pamatuju, jak mě někdo odtamtud táhl a pak už jenom ten krásný sen. Píchne mě ve slabinách, když si vzpomenu na Edwardovo snové lepší já a ten skutečný se jenom usměje a zavrtí hlavou.

„Vlastně ne.“

..................................................................................................................................................

"Vlastně ne,“ odvětil s mírným úsměvem a po chvíli rozmýšlení rozpustile dodal: „Někdy ti to... připomenu.“

 

Moje bolavá hlava plná zbytkáče se snažila promazat si závity a srovnat počet koleček, ale cedule „mimo provoz“ v mém mozku visela příliš vysoko na to, aby bylo možné ji pohodlně sundat. Pokrčila jsem tedy rameny a tématem se dále nezabývala. Edward ke mně postrčil talíř s jídlem a já neochotně zvedla jeden ze čtyř připravených toastů.

„Musím?“ hodila jsem na něj pohled krávy před porážkou a myslím, že jsem pro efekt udělala i nešťastné „bů“.

Leč... nezabralo to.

„Musíš do sebe něco dostat. Bude ti líp, uvidíš,“ prohlásil autoritativně a já se s povzdechem zakousla do připraveného jídla. Chvíli jsem jen tak mlaskala a přežvykovala a přitom si prohlížela Edwarda, který seděl naproti mě a mlčky mě pozoroval. Zamračila jsem se na něj a on zmateně vytáhl obočí: „Nechutná ti?“

Odpověděla jsem okamžitě: „Proč já musím jíst, ale pro tebe to neplatí?“

Edwardovi po tváři přeběhlo až přehnané zděšení a okamžitě se začal ošívat: „Ehm... já no.“

„Pomáhá to na kocovinu,“ připomněla jsem mu se špetkou ironie jeho vlastní slova a Edward naprázdno polknul.

„Nepil jsem,“ zkusil to na mě s přiškrceným hlasem. „Fakt. Přísahám.“ Jeho vyděšené oči mě nabodávaly a téměř prosily.

„Jenom nekecej!“ zakroutila jsem naštvaně hlavou a přistrčila jsem mu svůj talíř s toasty. "Teď je to fifty-fifty kámo,“ mrkla jsem na něj jako starej námořník a Edward opatrně zvedl svůj příděl z talíře, jakoby to byla nějaká hnusná ropucha. Znovu naprázdno polknul a ještě jednou se na mě podíval.

„Šup to do sebe!“ pokynula jsem mu netrpělivě rukou a on neochotně poslechl a opatrně ukousl opravdu mrňavoučký rožek snídaně, který bezmála dvě minuty povaloval na jazyku.

„To si říkáš chlap?“ zavrtěla jsem s povzdechem hlavou. Edward se trochu narovnal a řekla bych, že i mírně zvedl nos a pak se bojovně podíval na ten kus žvance. Magor... Vypadalo to, že narážka na jeho ego zabrala. Začal si pro sebe mumlat cosi jako: „Edwarde, jo... jsi ten největší chlapák široko daleko...“ a „Já na to mám, já si vyskočím, já si poskočím,“ a...

...a pak si celý toast naráz nacpal do pusy.

Přišlo mi, že mu přitom mírně vylezly oči z důlku, minimálně je kulil tolik, že to tak vypadalo. Znechucená linie úst byla momentálně obkreslená dvěma obrovskými boulemi jeho tváří. S výrazem totálně vyvedeným z míry jsem sledovala, jak se plně soustředí na každé přežvýknutí a boule se pomalu zmenšují. Když nakonec významně polknul a pyšně se na mě podíval, jsem si jistá, že jsem se tvářila jak mentálně postižený orangutan. Trochu ho to rozhodilo, ale výraz „pojď do mě baby, jsem tak drsnej“ se ho stále ještě statečně držel.

„Gratuluji. Snědl jsi toast, Edwarde. Jsi fakt hustej,“ podotkla jsem ironicky a znovu si sama pro sebe zavrtěla hlavou.

„Si myslim,“ zamumlal si ten mamlas a důležitě si vzal párátko, aby si jím začal čistit svůj dokonalý chrup, za který by mu víla Zuběnka nechala pod polštářem zaručeně pěknej balík. Nesouhlasně jsem zkrabatila čelo.

„Co je?“ zatvářil se trochu zmateně a s tichým zděšením sjel pohledem na můj prst, který významně poklepával o hranu talíře.

 

„Ještě druhej. Jak jsem řekla, Edwarde. Fifty-fifty.“

 

 

.............(Později téhož dne).............

 

 

„Fifty–fifty,“ naložil na mě Edward načučeně takovou hromadu polének, až jsem zalapala po dechu. Zašklebila jsem se na něj, jak nejlépe jsem dovedla a on na mě na oplátku vypláznul jazyk. To, že jsem mu vnutila snídani mi doteď nezapomněl.

 

Vrávorala jsem lesem s dřevem v náručí, abych jej dopravila z bodu A – kde Edward a jeho aktivní sourozenci porcovali sekyrou staré suché stromy na malá polénka, do bodu B – kde se stavěl dnešní budoucí táborák. Poté, co Banner našel dnes ráno na své terase Mika s osudnou lahví Tequilly, jak se snaží pověsit na jeho prádelní šňůru, rozhodl se nastolit tvrdou šikanu a naší pomyslné svobodě utnout tipec. Ono by se možná až tolik nestalo, kdyby ten moula Mike nezapomněl dodat: „Ty vole Bannere, ještě že jdeš! Doufám, že máš v plánu si odsud šundat ty svý zaprděný trencle, nehlodám vedle nich viset celej den. Škyt.“

 

Němě jsem si povzdychla nad naším údělem a plazila se dál určeným směrem, abych se zbavila své hromady a jako ostatní spolutrpitelé se odebrala pro novou dávku, podporována Bannerovým pozitivním přístupem „Hop hop hop, Swanová! Tady nejsi na dovolené!“ a jeho píšťalkou, která mi pravidelně ječela do ucha. Au.

Aby byl tenhle den na houby ještě víc, po několika dnech se zase objevil v plné polní (kromě trička) Jake.

Ne, že by mi vadila jeho přítomnost, ale on se do té mé zrovna nehrnul. Sice se usmál, kývnul na mě a Edwarda zkropil pohledem nasraného permoníka, ale tím to haslo. Nic. Koukala jsem na toho kluka, se kterým jsem si tak perfektně rozuměla, jak se vybavuje s každým - jen ne se mnou. Moje dumání o tom, jak jedna debilní „skoropusa“ všechno pokazí, přerušilo velice významné odkašlávání za mými zády. Zdrceně jsem se otočila, aby mi padl pohled na nabručeného Edwarda, který si netrpělivě poklepával nohou.

„Bello, mluvím na tebe bezmála dvě minuty a ty mě totálně ignoruješ! Se zblázni z toho striptéra...“

„Hmm...“ pokrčila jsem rameny, abych ho tak definitivně odrovnala a otočila se zpátky tam, kde jsem tušila svého – teď už asi ex-kamaráda. Chvíli jsem na něj ještě zírala, nicméně moje dumání nad filozofií sociálních vztahů přerušily velice záhy obdivné vzdechy, které se pomalu začaly nést lesem. Co to... ?

„Můžeš konečně Bello?“ štěkl za mnou opět ten netrpělivý hlas a mně konečně došlo, co způsobilo ten nečekaný rozruch.

„Co to tady nacvičuješ?“ nakrabatila jsem nechápavě obličej, jelikož Edwardova mikina a triko se válely v šáší a polonahý nafouknutý Edward přede mnou splaskl jako píchlá šprcguma.

„Nic,“ donesl mi vztekle hromadu dřeva - přísahala bych, že větší než minule – a hodil mi ji do náruče. Mu dneska hrabe nebo co?

„Prej budliky čudliky... a teď si hraje na netykavku,“ procedil na mě dotčeně mezi zuby, když se vracel zpátky k místu, kde ležela sekyra a definitivně mě tím přesvědčil - jo, hrabe mu...

 

Bonus - Edwardův pohled *** Kapitola 16. Tříhlavá saň

Shrnutí povídek od Barchetty



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Playboy - Kapitola 15. Fifty - fifty:

 1
30.05.2012 [17:49]

Irmicka1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. AddyCullen
28.05.2012 [15:29]

Ahooj... Téééda... Fakt to bylo super!!! Doufám, že další dílek bude brzo brzičko!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.11.2011 [16:22]

ZelviNo co to je? Kde je konec? Emoticon

2. Afrodita_Alice_Cullen
23.08.2011 [3:49]

Sto procentě sohlasim s marcelou a mám i stejnej názor. Prosím, prosím ,prosím, prosím. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. marcela
05.06.2011 [15:10]

Četla jsem to jedním dechem,prosím,aspoň napiš jak to skončí. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!