Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pitomá sázka 2.kapitola

03.12.2009 (22:00) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4369×

2.KAPITOLA: Už nikdy...

V těch pár sekundách co jsem čekal na popravu, jsem přemítal nad tím jestli to radši nevzdám a neuteču, ale když jsem viděl odhodlanost s jakou Emmett vcházel na pódium věděl jsem, že se nevzdám. Tuhle sázku musím vyhrát!
Opona se rozevřela a mi dva vystoupili v těch našich oblečcích ven. Celým klubem se rozezněli roztoužené vzdechy dychtivých dam.
„To bude tóčo,“ zašeptal Emmett.
Jen jsem mu na to kývnul hlavou, ničeho dalšího jsem nebyl schopen.

Píseň!!!!!

Začala píseň a Emmett se začal okamžitě pohybovat. Díval jsem se na něj s otevřenou pusou a mé sebevědomí pokleslo, ale já se nevzdávám.
Začal jsem se neohrabaně pohybovat. Ty kostýmky byly opravdu krapet těsné. Nedalo se v nich dýchat natož tancovat.
Rozezněl se refrén ´sex bomb´ a Emmett se začal svléket.
Ne, nemohl jsem mu dovolit tohle vyhrát. Začal jsme tancovat naplno. Přešel jsem k tyči a začal se u ní vlnit jako kočka. Vyskočil jsem na tyč a svezl se po ní dolů. Mělo to působit sexy a možná by to tak působilo, kdybych si nespálil svého přítele v tom těsném trikotu. Pustil jsem se tyče a sletěl na zem, chytil jsem se v rozkroku a zasténal.
Emm na mě chvíli zíral a pak mu to docvaklo, uculil se a rozjel svůj tanec naplno. Věděl jsem, že to mám prohrané, ale já z bitvy neutíkám.
Emmett zkusil jinou taktiku. Strhl ze sebe obleček vyskočil jeho ruka se ocitla v rozkroku
,,Au“ zařval.
*Aby si se taky jednou z toho Jacksona neudělal!* pomyslel jsem si. A on si začal dráždit rozkrok.
*Vážně neumí číst myšlenky?* usmál jsem se pro sebe

Postavil jsem se na nohy a pokračoval jsem v tanci. Vlnil jsem se v rytmu hudby a pomalu, hodně pomalu jsem si sundával přezku od mého šíleného oblečku. Proč nevyzkoušet stejnou taktiku jako Emmett. Postavil jsem se pevně na nohy a chtěl tancovat Moonwalk,. Jenže ono to opravdu vypadlo lehčí než-li to bylo. Ale nevzdával jsem to. Už mi to začínalo jít a dívky křičet, kdyby mi ten šmejd Emmettskej nehodil pod nohy zip od svého oblečku. Rozjely se mi nohy. Praskl mi rozkrok a já skončil přímo na mém Edíkovi! Připadal jsem si jak kastrovaný kocour! Už toho více asi nestihnu. Píseň je skoro u konce a ten hajzlík má všechno pod kontrolou. Ještě se mi směje i v myšlenkách. Kretén!
Písnička skončila a já zůstal ležet na místě s mým přirozením venku. Ani jsem se to nesnažil nějak zakrýt, protože jediný pohyb mne bolel jakoby mě tam někdo kopal. A pak, že upíry nic nebolí.
,,Pojď bráška. Musíme ošetřit výbavičku,“ řekl mi Jasper a spolu s Carlislem mě tahali do zákulisí. Neprotestoval jsem - nechtělo se mi dívat na davy žen a dívek jak se ženou Emmettovi k nohám a strkají mu peníze za těsný trikot. Měl si ho tím zipem utrhnout.
„Seš hlupák... dali by tam něco i tobě, kdybys neutekl jako poražené zvíře!“ posmívala se mi Alice.

„No jasně, díky sestřičko,“ zavrčel jsem naštvaně, ale poté co jsem upadl na svou choulostivou část jsem mluvil jako bych si něco šlehl.
,,Á Edík nám mluví jako by mu dal někdo přeš koulišky,“ šišlal na mě a já se na něj chtěl vrhnout, ale to už u mne byla Esmé s pytlíkem ledu.
,, Už to nebude dlouho bolet miláčku,“ řekla mi Esmé a měla ruce v mém rozkroku. začala mi do něj vykládat led.
,,Mami!" řekl jsem naštvaně. Mohlo by to být horší?
,,Ale miláčku musíme to ošetřit,“ řekla laskavě.
,,A nechceš pofoukat bebíško?" ptal se Emmett s hysterickým smíchem.
,,Jak to vypadá?" ptala se Alice a snažila se uhrát úsměv.
,,No 0:1 pro podlahu," zahřměl Emm.
,,Emmette už dost! poručil mu Carlisle.
,,No mohl by to být horší," konstatoval Carlisle.
,,No tak to je toho. Edwarde vem to takhle k čemu to potřebuješ? Čůrat nechodíš, kakat nepotřebuješ a nikam do žádný ho ne...."
,,Emmette!!!" okřikla ho Esmé.
„Co zas dělám?“ zeptal se sklesle.
„Co? Ty se ještě ptáš? Dávej bacha abych ti jednu nevrazila!“ naštvala se Esme.
Waw, tak tohle jsem nečekal. Příjemné zjištění, že mě má aspoň někdo v této rodině rád.
„Hej, už je to dobrý mami,“ řekl jsem a snažil se sundat její ruce z mého rozkroku.
„Nevypadáš na to,“ snažila se mě přesvědčit, ale Carslie jí dal pokynem hlavy na vědomí, že už to stačilo. Ještě že tak.
„Tak šup, obléknout, oba dva!“ vyhrkla naštvaně a Emmetta do kabinky přímo dotáhla. Hned se cítím líp.
Převléknout se mi dalo docela dost zabrat, to by člověk, teda upír, ani netušil jak mě něco může tak nehorázně bolet.
„Jede se domů?“ ptal jsem se.
„Jasně, jdeme vymýšlet tvůj úkol,“ zakřenil se na mě Emm.
„Tak to jeďte sami. Stačí když mi řeknete co mám dělat. Projdu se,“ kývl jsem na ně a zmizel.
„Ale Ed...“ vyhrkla Alice, ale víc jsem neslyšel, nechtěl jsem slyšet!

Pohled: Isabella Marie Swanová

Konečně jsem byla na místě. Musela jsem se usmát nad vzpomínkou jak mě má macecha na kolenou prosila, abych zůstala. Bylo mi z ní špatně. No jo, vidina toho, že se bude muset o sebe strat sama hold bolí.
Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala na mohutné zdi kláštera.
,,Kdo jste?" vyštěkl na men nepříjemný hlas nějaké ženy. Nejspíše neměla svůj den.
,,Dobrý den jsme Isabella Marie Swanová podala jsem přihlášku na tuto církevní školu."
Než-li jsem se nadála tak se otevřely dveře a v nich stáa buclatá sestra, který byla napresovaná v jejím hábitu. Připadala mi jako tučňák.
Přisně shlédla mé oblečení. Doufala jsem, že mě tu nechají nebo jestli  mě nenechají už ani v kláštěře, tak je to se mnou hodně zlé.
,,No, pojďte za mnou."

***
,,Slečno Swanová jste si jistý, že chce vstoupit do tohoto kláštera?" zeptal se mne přísný otec představený.
,,Samozřejmě."  přitakala jsem.
,,V tom případě vítejte na naší škole. Sestro Agáto doprovoďte slčnu Swanovou do jejího pokoje." přikázal jí.
Sestra Agáta opravu vypadala naštvaně, že mě přijal.

Pohled: Edward Cullen

Musel jsem se jít projít, protože jsem nestál o chechtající se ho Emmetta. Chodil jsem jak žesnká po porodu možná hůře. Všichni se na mne otáčeli a smáli se mi. No, ale přiznejme si - kdo by se mi nesmál?
Vstoupil jsem do osudné místnosti, kde na mě čekala celá rodina. Všichni měli co dělat, aby se mi nesmáli . Nejspíše dostali nakázáno od Esmé, aby se mi nesmáli. No ono bohatě stačili jejich myšlenky.
,,Tak tady máme naši královnu." usmál se Emmett
,,Emmette nechej toho nebo po tobě skočím!"
,,Edíku zase si chceč natrhnout Frantíka?"
,,Emmette tak dělej!"
,,No takže tvůj úkol bude...."

,,Neeee!" zakřičela Alice.
Chvíli vypadala jako by  byla v transu. Nepochytil jsem její myšlenky. To jsem tak prosil svůj klín, aby mě přestal bolest, že jsem nepochytil její vize?
Jakmile procitla začla myslet na něco jiného.
,,Emmette můžu mu dát prosím úkol? Nebudeš litovat?" mrkla na něj Alice
Uff, takže už i ona se do mě bude navážet?
,,Jistě." přitakal Emmett.
,,Takže můj milý bráško - jelikož se ti stala tato příhoda rozhodla jsme si tě poslat tam, kde to snad nebudeš potřebovat. No takže co kdyby jsi šel na rok do kláštera ve Skalistických horách?" zeptala se mě a odkryla zářivou sadu zubů.
,,No to je gól! Upír v klášteře. No ono Edíku je to docela příjemné. Svého ptáčka tam potřebovat nebudeš, i když nevím jestl by byl schopenn fungovat."  , to už jsem nevydrežl a vystartoval jsem po Emmettovi. Sklouzl jsme se po mokré dlažbě a opět spadl.
,,ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ" zakřičel jsem opět přiškrceným hlasem, jako když mne někdo tahá za bradavky.

---------------------------------------------------------------------------------

Doufáme, že se Vám kapitolka líbila. Zanechejte prosím vaše komentáře.

LoveCullenka a ďáblice4

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pitomá sázka 2.kapitola: