Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pitomá sázka 1.kapitola

28.11.2009 (21:15) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3970×

„To nééééé, už zase,“ vzdychla jsem si a sedla si na postel. Už mě to tady vážně nebaví, macecha na mě řve. Nikdo mě nemá rád. Žádný kluk se mnou nechce chodit. A proč? Protože jsem moc slušná. Prý neumím nadávat, ale to není pravda. Jen... jen mě zatím nikdo nedokázal tak vytočit, abych se na něj směla zlobit. A jééééé, jsem v háji! Je to pravda...
„A dost Bello!“ přikázala jsem si nahlas!

Vstala jsem z postele a začala se přehrabovat ve skříni. Jako každý nudný den jsem musela do školy. Zpět do toho pekla. Do pekla, kde nemám jedinou dobrou kamarádku. Samozřejmě mohla jsem se začít bavit s typy holek jako je Jessica
Stanleyová a podobně. Ale nač mít falešné kamarádky? Zbytečně by mne to potom bolelo! Často jen sedím a říkám si jaké by to bylo být někde jinde. jaké by to bylo, kdyby ještě tatínek žil. Jaké by to bylo, kdybych neměla tu otravnou macechu pořád za zadkem.
,,Isabello! Pojď už konečně dolů. Mám hlad!" křičela na mě ta ježibaba. Já ji tolik nenáviděla. Ale co zmůžu? Co zmůže jeden obyčejný - zbytečný člověk na tomto světě?
Nic... nic nedokážu! I když... pro pána krále, to je nápad. Že mě to nenapadlo dřív!
„Na co sakra zase myslíš? Člověk se kvůli tobě může přetrhnout a ty se mu odvděčíš nevšímavostí. Komunikuj!“ křičela na mě.

Zvedla jsem své oči k jejímu obličeji a poprvé se jí postavila!
„Víš co? Já můžu myslet na co chci! A TY mi to nezakážeš. Myšlenky jsou totiž jen a jen moje! No a tvoje snaha zatím nebyla nikdy dost velká, abych ji postřehla! Promiň, ale nemám hlad, musím si ještě pořádně promyslet můj geniální nápad,“ usmála jsem se na ni a běžela do svého pokoje.
Sedla jsem si za svůj počítač z roku nebreč. Byl to první počítač, který jsem od tatínka dostala a od té doby jakž - takž funguje. Tedy, když s ním má člověk trpělivost. Nikdy bych si o něj nedovolila říci své maceše. Vždy jsem se jí trochu bála, ale také jsem byla jako můj otec - rebel.
Konečně počítač naskočil a já pohotově zapnula internet. Před dvěma dny mě totiž otravoval jeden kluk na ulici, který hlásal nábor do klášterní školy. Tenkrát jsem si říkala, kdo by tam chtěl jít.
Ale teď se mi to nezdálo jako špatný nápad. Nikomu tu chybět nebudu. O nic nepřijdu. Když láska a povšimnutí ze stran kluků nepřišla doteď, tak už těžko něco zachráním a navíc se zbavím své milující a pečlivé maminky, která by mě určitě jednou přivedla do hrobu.
Netrpělivě jsem cvakala do stolu desky a čekala až se mi načte internetová stránka té školy. Byla jsem opravdu překvapená, že vůbec nějakou internetovou stránku mají.

Nevím jak je to možné, ale docela by se mi tam líbilo. Nebyli by tu žádné namyšlené nány, které by se vytahovali ať už svými kluky nebo značkovým oblečením.
Tohle bylo to pravé ořechové. Škola, kde budu mít naprostý klid. Nikdo se mi nebude posmívat a moje slušné chování bude naprostá výhoda.
Koukla jsem na obrazovku počítače a hlasitě jsem se rozesmála. Mě snad začne konečně něco vycházet.
Na tu školu, berou okamžitě. Stačí prý opravdu chtít a mít pevnou víru. Tak to pude jedna báseň.
Jen mě teď zajímá jak to oznámím mé milované macešce. I když, udělám to jednoduše.
Znovu jsem se začala křenit a zapnula jsem tiskárnu. Najela na přihlášku a zmáčkla tisk. A je to! Postavím ji před hotovou věc.
Vytrhla jsem tiskárně papír přímo z chřtánu a utíkala za ní. Seděla za stolem a když jsem se k ní nahrnula jako velká voda zvedla naštvaně hlavu.

„Co chceš?“ zavrčela.
„Ulehčit ti život,“ odvětila jsem jí a položila před ni přihlášku.
„Co to je?“ hleděla na mě jako bych se zbláznila.
„Přihláška na školu,“ poučovala jsem ji.
„To vidím, ale na co? Ty už na jednu školu chodíš,“ výhružně zasyčela.
„Chci přestoupit,“ usmála jsem se na ni.
„A proč?“ ptala se a chytila přihlášku do rukou.
„Proto...“ konstatovala jsem a ukázala směrem k papíru.
„Cože? Církevní škola? Ve... ve... ve Skalistých horách? Vždyť to je od Phoenixu daleko,“ děsila se.
„No právě,“ odpověděla jsem jí s nelítostným úsměvem na tváři. Jsem zvědavá jak to tu beze mne zvládne. Neumí si udělat ani snídani. Smála jsem se jí v duchu.
,,Ale já tě nikam nepustím a na školné ti také nedám." řekla uštěpačně. Oh myslela si, že vyhrála.
,,No vzhledem k tomu, že mi je už osmnáct a že se na té škole žádné školné nepožaduje tak myslím, že mám celkem vyhráno." sdělila jsem jí a jí spadla okurka, kterou měla na tváři do toho nejdražšího čaje na světě.

Už jsem se s ní nijak dále nebavila. Prostě jsem se zavřela do pokoje a začala si balit věci na cestu. Vážně jsem se těšila až se od ní dostanu co nejdál. Budu tam muset dojet osobně. Nové studenty a zájemce chtějí vidět na vlastní oči. A také budu muset prodat své auto, abych měla něco naštřeno na nečekané výdaje. Protože, jak jsem stihla zaregistrovat, tak macecha není tak úplně spokojená s mým plánem opustiti rodinné hnízdo.

Pohled: Edward Cullen

„Vsaď se!“ ponoukal mě Emmett.
„Zase prohraješ,“ posmíval jsem se mu.
„Hele Edwarde přestaň si už konečně tak věřit,“ kopla do mě Rose.
„Jo, co když tentokrát prohraješ?“ posmívala se mi Alice.
„Zrovna ty moc dobře víš, že to tak není,“ ujišťoval jsem se.
„Vážně?“ uchechtla se a začala si přeříkávat japonskou hymnu.
„Hej... přestaň, já chci vědět jak to dopadne,“ káral jsem ji.
„Nene, musíte mít oba stejnou šanci na vítězství,“ vyplázla na mě jazyk.
„Tak už se do toho dejte,“ přidal se Jasper.
„Tak ty už taky?“ ptal jsem se ho.
„Jasně, u vašich sázek se vážně člověk pobaví,“ mrkl na mě.
„Haha...“ vyplázl jsem na něj jazyk.
„Počkat, já u toho chci být taky,“ zvolala najednou Esme a hnala se k nám.
„Tak když celá rodina, tak já taky,“ ozval se Carslie z jeho pracovny a pomalu se vydal za námi.
„Bezva, tak už jsme tu všichni, můžeme začít?“ nechal se slyšet Emmett.
„Můžete,“ odpověděli všichni sborově.

,,Edwarde o co se vlastně jedná?" zeptal se mě zvědavě Carlisle. Byl jsem udiven tím, že to neví. Mluvili jsme o tom už celý týden, ale Ememtt mě k tomu šílenství donutil až teď.
,,Carlisle, kde jsi to byl, že to nevíš?" podíval jsem se na něj zvědavě. On a Esmé v tu chvíli dělali, že tam vlastně ni nejsou, že se jich to vůbec netýká.
,,Edwarde, to neznamená, že když si panic, že ostatní žijí v celibátu. Viď maminko." spiklenecky na ni mrkl. Vsadil bych se, že kdyby Esmé mohla tak už je dávno červená až za ušima.
Výhružně jsem zavrčel na Emmetta.
,,Ale no tak bráška. Měl by jsi si najít babu." zasmál se.
,, I když k tomu dnes možná budeš mít možnost. S Edwardem jsme se vsadili o to, kdo udělá lepší striptýz v baru. Kdo více vydělá." prskal u toho smíchy.
,,Už si tam to poleno umím představit." šťouchl do mě. On si prostě nedá pokoj. Viděl jsem na Carlisleovi jak se sotva drží, aby se mi nesmál.
Oni mi vážně nevěřili.

,,Tak pojďte ať svět konečně vidí nejlepšího striptéra světa." vykřikoval Emm a Rose mu dala pohlavek, aby se zklidnil. Nějak se jí nelíbil nápad, že by měli před Emmettem slintat jiné dívky a strkat mu za trenky peníze.
Nevím, co jí na tom vadí. Její miláček má vždycky hloupé nápady, ale já to musím vyhrát! Prostě musím!
„Héééééj, srabe... jedeme!“ zamával mi rukou před obličejem můj potrhlej brácha.
„Přestaň!“ ohnal jsem se po něm, ale stihl uhnout.
„Budete se tady ještě dlouho kecat o zhovadilostech, nebo se konečně začne něco dít,“ vrčela Alice.
„No jo, vždyť už jdeme!“ konejšil jsem ji.
„Hurá,“ konstatovala suše a vyběhla před dům.
„Ta je ale natěšená,“ nechal se slyšet Emmett.
„Jo... jako velikonoční zajíček na vánoce a pojď už radši nebo se na nás vrhne!“ popohnal jsem ho.
„S tím zajíčkem jsi to posral!“ zamračila se na mě.
„Ale no tak...“ hrál jsem si na lítostivého.
„Herec seš dobrej to je fakt!“ upozornila mě Rose.
„Vy jste si na mě dneska nějak zasedli,“ mračil jsem se.
„Dobře ti tak! Nemáš provokovat,“ přidala se k nim Esme.
„Už i ty mami?“ ptal jsem se zděšeně. A ona? Ona se na mě jen usmála. Co to má jako znamenat?
„Já vám to všem ještě natřu!“ nedal jsem se.
„To chci vidět,“ řehnil se Emm.
„Haha, tak dělej jedeme!“ postrčil jsem ho před sebe a posadil za volant. Chci to mít už za sebou. Přeci jenom mi není moc příjemné svlékání na veřejnosti. Aspoň že to co „vyděláme“ půjde na dobročinné účely!

„Proboha...“ vzdychl jsem hrůzou, když jsem uviděl naše obecenstvo.
„Super, tak dneska to bude vážně zajímavé,“ uchechtl se Emmett, který byl naprosto klidný. Jenže ve mně to vřelo jako v papiňáku. Já jsem začínal mít strach a to není moc dobré.
„Jdeme na to bratříčku, Edíčku...“ zpíval si ten blázen co si nechává říkat můj bratr.
Přikývl jsem a podal mu svoji ruku na potvrzení. Usmál se a s radostí ji přijal. Carslie nás rozsekl a bylo rozhodnuto. Osud je v rukou těchto dívek a žen!

Nikdy bych neřekl, že se upír může potit, ale mě to tak připadalo. Celá ta místnost na mě působila divným dojmem. Všechno to vypadalo tak moc sladce - tak žhavě. No prostě striptýz klub. Na stěně jsem si všiml, že je dnes speciální den. Totiž dnes tancují kluci. No alespoň, že tak. Nevím co bych dělal, kdybychom museli tancovat před pány - no a oni by z toho asi také moc nadšení nebyli. Mmm, myslím, že by to byla zajímavá představa jak se tu kroutíme.... *Tak dost!* okřikl jsem se.
Jak jsem byl najednou rád, že číst myšlenky umím jen já, protože by mě určitě měli za gaye. Ale copak já za to můžu, že sem ještě nepotkal nikoho s kým bych chtěl být?
Ne, že bych nabídek neměl dost. Třeba takový vytrvalá Jessica a nebo přesladká Tanya. Možný by mi mohla být dobrou partnerkou, kdyby jí ovšem neprozrazovaly stupidní myšlenky.

Vešli jsme s Emmettem do šatny, kde jsme se měli převléknout a na koho jsme tam nenarazili. Samozřejmě naše milovaná sestřička Alice. Tak tohle už vážně trochu smrdělo.
Alice se tak krásně uculovala a přeříkávala si čínskou abecedu.
,,Tak Alice, kde máme oblečky?" zeptal se nadšeně Emmett.
Alice se mírně uculila. Tohle opravdu nevypadalo dobře.
,,Alice zdržuješ," ten Emmet byl tak nedočkaví. Byl si naprosto jistý svým vítězstvím.
Alice ustoupila o krok a já spatřil ty hrůzy.
Podíval jsem se na Emmetta jestli v tom také náhodou nemá prsty, ale on také koukal jak JoJo. Pusu otevřenou dokořán. Dokonce jsem mohl slyšet jak hlasitě polkl.
,,Alice to snad nemyslíš vážně!!" řekl jsem zděšeně, když jsem se alespoň trochu vzpamatoval.
Emmett se toho ihned pohotově chytil.
,,Takže odstupuješ brácha?" ptal se až příliš horlivě. Jeho myšlenky byly šťastné, že si to nemusí oblékat. Ale já jsem se usmál.
,,Ne a ty?" zeptal jsem se s naději v hlase.
Ale on jen zakroutil hlavou. Byl tak strašně paličatý. Proč se nechtěl vzdát? Já se vzdát nemůžu! Jak bych potom vypadal.
Znovu jsem se podíval na ten obleček, který nám přichystala Alice. Nedokázal bych odhadnout, který z nich je horší.

Edward

Emmett

Alice nás okamžitě nahnala do kabinek, kde jsme si měli převléci do těch ohavností.
S tíživým vzdychnutím jsem se převlékl do toho příliš těsného oblečku. Raději jsem se na sebe ani nepodíval do zrcadla, protože bych určitě jako první upír v historii zvracel.
Emmett byl na tom nějak podobně.

*Nikdy jsem si nemyslel, že je má sestřička tolik zvrácená! Tohle jí nedaruji. Vypadám jak naprostý teplouš i když nejsem. Ale aspoň v tom nejsem sám. Edward vypadá jak teplouš, i když tohle nemá na sobě. takže v klidu Emmetku.*
Měl jsem sto chutí ho prohodit oknem, ale stalo se něco mnohem lepšího.
,,ÁÁÁÁŮŮŮŮŮŮ" zařval Emmett.
Vběhl jsem do kabinky, kde byl Emm.
,,Emme co se stalo?" nemohl jsem zadržet úsměv.
,,Skřípl jsem si malého Emmettka." zaskučel
Musel jsem se rozesmát na hlas. Už jsem to nevydržel.

,,No nesměj se a raději mi pomoc." řekl bolestně. Tolik jsem mu to přál, za ty jeho stupidní myšlenky. Opravdu po mě chtěl, abych mu pomohl vytáhnou....
,,Edwarde prosím." zakňučel. Nemohl jsme se na to děcko dívat. Podíval jsem se jestli tu náhodou nikdo není. Zatáhl jsem závěs a podíval se na Emmettovu bolístku z blízka.
,,Edwarde dělej." zasyčel.
Nevěděl jsem jak začít. bylo to opravdu trochu trapné. Pevně jsem ho chytl kolem boků a znehybnil. Sáhl jsem mu mezi nohy a pokoušel si představovat, že se koupu v moči a chytám kluzkého úhoře.
Chňapl jsem zip a úhoře a trochu trhl.
,,Já tě neprosil o depilaci."

Neposlouchal jsem ho a snažil se ať to mám rychle za sebou.
Prudčeji jsem škubl a Emmett vyskočil do vzduchu. Ještě, že mám tak rychlé instinkty a pustil toho úhoře než jsem ho mohl urvat.
,,ÁÁůůů. To bolí. To hoří. ÁÁÁÁÁ." vyběhl z kabinky a běhal po místnosti do kola.
,,Hoří! Hoří Vodu." juchal na celou místnost.
Popadl jsem vázu ve které byla voda a chrstl ji Emmettovi do rozkroku.
,,ÁÁ bože díky ti." vydechl
,,Stačí Emmette." usmál jsem se na něj přidrzle.
,,Tak pánové jdeme na to?" do pokoje vstoupila Rose.
Emmett se na ní zamračil.

,,Miláčku myslím, že na to nepůjdeme ještě hodně dlouho. Emmettek měl malou nehodu a zmetek Edwardek mu pomohl." stále mluvil jakoby ho někdo vykastroval. No málem se to stalo.
Rose se na nás nechápavě dívala, ale ani já ani Emmett jsme neměli chuť to vysvětlovat. Emmett si převelice opatrně dozapl svůj komplet a vydal se ke dveřím.
Musel jsem se mu smát. Chodil jakoby měl v kalhotách.
,,Edwarde co se mu stalo?" ptala se Rose a šklebila se Emmettovi. Já nad tím jen máchl rukou a čekal než se otevře opona.

---------------------------------

Dofáme, že se vám kapitolka líbila. Prosím vyjádřete se k této kapitolce ať víme jak vás to zaujalo. V příští kapitolce by jste se mohli těšit na neodolatelný striptýz.

Vaše ďáblice4 a LoveCullenka

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pitomá sázka 1.kapitola: