Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pianista - 12. kapitola

Pianista - 12. kapitolaMáme tady cestu do Washingtonu. :-) Kapitola je spíš pro posunutí děje, takže nic extra. :-) Pěkné počtení. :-)

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

12. kapitola

Vůbec nevím, jak se jí to podařilo, ale ten skřet mě dostal z nemocnice, aniž by se po mně někdo ptal, aniž by po mně chtěl někdo něco podepsat ba co víc, aby mě někdo prohlížel a zvažoval můj zdravotní stav. Trochu mě děsila, což bylo docela logické, když to bylo mytické stvoření.

„Máš hlad?“ zeptala se, když usedala vedle mě do sedadla v letadle do Washingtonu. Ani jsem nechtěl vědět, jak docílila toho, že jsme v první třídě. Vlastně jsem to trochu věděl, stačilo, aby se na někoho usmála, byl celý její. Ona jim nedávala ani šanci. I když, musím uznat, že to byla docela legrace koukat na toho bratříčka v nemocnici, který by snad i zavrtěl ocáskem, kdyby nějaký měl, jak mi bral tašku a tu její a dával je do kufru auta. Seděl jsem v letadle zachumlaný snad do dvaceti dek, musel jsem pravidelně každých šest hodin polykat pilule a nevím co všechno ještě. Nechal jsem všechno na Alice. Mojí prioritou bylo pro teď něco jiného.

„A ty?“ zeptal jsem opatrně a podíval jsem se na ni upřeným pohledem. Chtěl jsem si být jist, že aspoň tenhle let zvládnu ve zdraví. Alice se rozesmála zvonivým melodickým smíchem, až se po nás ostatní boháči z první třídy ohlíželi.

„Věř mi, že kdybych tě chtěla sníst, udělám to hned, jak jsem tě potkala v lese. Bella ti to nevysvětlila?“ uklidnila mě šeptem.

„Nedal jsem ji ani šanci,“ zavrtěl jsem hlavou. Opřel jsem si hlavu do sedátka a zavřel oči. Jaký jsem to jenom idiot. Ani sám nevím, jak jsem mohl prostě jen tak odejít, když jsem věděl, kolik bolesti mi bude působit, když budeme odloučení. Jako kdyby mi někdo zatemnil mozek.

„Potřeboval si čas. Vlastně se docela divím, že dokážeš takhle vedle mě sedět. Normální člověk by se minimálně sedl na druhou stranu letadla, vědět, kdo jsem,“ ztišila hlas, aby jí ostatní neslyšeli.

„Na to je prostá odpověď. Ostatní totiž nemilují tvojí sestru,“ usmál jsem se na ni, i když jsem se musel trochu nutit. Nebylo to tak, že jsem byl v pohodě. Neustále jsem si připomínal, že tohle vedle mě není člověk. Ale těžko se tomu věřilo, protože ona se chovala jako člověk.

„Tak jak je to s tím jídlem?“ zeptal jsem se, abych odvedl své myšlenky od strachu, který mě vždycky začal pohlcovat, když jsem začal moc přemýšlet o tom, že sedím vedle upíra. I když nevím, jak tomu pomůže konverzace o jejím jídle. Jejich jídlu.

„Jsi si jistý, že to chceš vědět ode mě?“ podívala se mi zpříma do očí.

„Jsem. Až se sejdu s Bellou, rád bych věděl všechno, co je o vašem, ehm, druhu možné. Budu tak víc v pohodě. Aspoň myslím.“ A tak Alice začala vyprávět všechno o jejich mytickém životě. Ani jsem nevalil oči, ani jsem nenechal pusu otevřenou. Všechno jako kdyby šlo mimo mě.  Poslouchal jsem každé slovo, které řekla, dokonce jsem se nutil k tomu, abych v sobě našel alespoň trochu zděšení. Místo toho jsem se o to zajímal víc a víc a najednou jsem se cítil, jako kdybych vyrůstal mezi samými upíry. Lidé mi přišli najednou strašně cizí, fádní, nudní. Tenhle svět, kam mi Bella otevřela dveře, byl daleko zajímavější, neměl tolik pravidel, jako ten náš, a hlavně neznamenal tolik bolesti. Ne pro mě. Kdyby byl můj otec upír, nikdy by nezemřel, no, možná někdy ano, ale nikdy by mu nehrozilo to, že by měl nějakou nemoc, která by ho skolila.

„Tenhle život není tak skvělý, jak se ti jeví, Edwarde. Lidé mají své cykly, které skrývají určitý význam. Žít věčně není tak lehké, jak se může zdát. Když máš někoho k sobě, někoho, kdo je po tvém boku každý den a noc, víš, že on má před sebou tu stejnou věčnost, jako ty, je to něco jiného. Abys věděl, Bella nezačala svůj život, myslím tenhle druhý, ne zrovna moc dobře. Jsem si jistá, že ti o tom poví sama,“ dokončila sáhodlouhou řeč. Člověk by u takového proslovu, kdyby ho přednášel prezident, snad usnul, ale pochybuju, že by měl prezident někdy proslov o upírech a druhém světě, které tady zřejmě existoval.

„Takže vaši rodiče vlastní domov?“

„V podstatě ano. Mimochodem, Esme, naše máma, se na tebe vážně těší,“ usmála se na mě šibalsky. Úžasný, ještě nevím, jestli mě vůbec vezme Bella zpátky, a už se budu se muset setkat s jejími rodiči? No čeká mě pěkný den.

„V autě se koukej trochu prospat. Potřebuju, abys vypadal zdravě a ne takhle, jako mátoha.  Ještě by se tě Bella lekla, a to přece nechceme,“ mumlala nespokojeně Alice, když jsme téměř přistávali a já sotva udržel hlavu zdviženou. Měl jsem pocit, že váží snad tunu a můj krk je příliš slabý, aby ji někdy unesl. Bál jsem se, že se zlomí. Nechala mě chvíli čekat před hlavním vchodem před letištěm. Jen mě v nose zaštípal mráz, popadla mě úzkost. Po tomhle zážitku si na zimu asi už nikdy nezvyknu. Brr.

Nevím, kde Alice vzala auto, vlastně bych se o to asi ani nezajímal, kdyby ke chodníku nepřijel nejnovější Aston Martin C77. Moje vysněné autíčko.

„Neptej se, nechceš to slyšet,“ zavrtěla hlavou, když jsem si sedal na sedadlo spolujezdce a už se nadechoval, abych se zeptal.

„Fajn,“ zamručel jsem a zabořil hlavu do pohodlné sedačky. Netrvalo to dlouho a nevěděl jsem o světě.

___

 

„Alice!“ zahřměl velmi známý hlas a já vystřelil hlavu vzhůru. Na chvíli jsem se zděsil, protože jsem pod sebou spatřil zem a já byl nějakou tu výšku nad ní. Bože, já se vznáším? Já jsem vážně zemřel.

„Ještě mi poděkuješ,“ zamumlala Alice, která mě držela v náruči a nesla do domu. Byl jsem ještě na půl pohlcený spánkem, takže jsem v podstatě nic neviděl. A nebo jsem si to všechno jen představoval. Viděl jsem její záda, jak jdou před námi, jak se co chvíli otočí ten krásný obličej, aby mě přejel starostlivým pohledem, a když si všimne, že se na ni koukám, okamžitě otočí hlavu zpátky. To je pohádka.

„Ulož ho na pohovku, jdu mu udělat čaj,“ ozval se hlas za námi a já natáhl krk jako malé děcko přes svou maminku, abych se podíval na dalšího člena naší výpravy. Mladá žena s medově zlatými vlasy se na mě hřejivě usmála, až jsem měl na chvíli pocit, jako by se na mě usmívala máma. Tohle bude Esme. Snažil jsem se úsměv oplatit, bohužel mě tělo ani mimické svaly ještě pořádně neposlouchaly. Kdybych byl naprosto vzhůru, rozhodně bych se nenechal nést od holky, jako kdybych byl nějaký invalida. Teď mi to bylo docela jedno.

Když mě Alice položila na pohovku, která byla mimochodem vážně velimi pohodlná, rozhlédl jsem se po pokoji. Tenhle obývák byl snad větší, než naše společenská místnost.  Naproti mně byla na zdi připevněná obří LCD televize, po stranách velké skříně z tmavého dřeva. Před gaučem byl krásný stoleček, opět z tmavého dřeva. Přestal jsem s prohlídkou, protože jsem si připadal jako v muzeu nejdražších věcí na světě, a já se bál, abych jen pohledem něco nerozbil.

„Vědí v domově, že je tady?“ zeptala se Bella. Stály s Alice za mou hlavou.

„Zavolala jsem jim, že Esme si vyžádala, aby byl Edward přesunut blíž k ní, aby mohla dohlížet na jeho léčbu. Jako vedoucí na to má právo, takže je to bez problémů,“ vysvětlovala Alice.

„Fajn,“ odpověděl ten krásný. Pak se přede mnou objevila Alice.

„Ještě můžeš spát, vypadáš unaveně. Nejsi na tom ještě zdravotně dobře, takže to koukej pořádně vyležet, nechci tě mít na svědomí,“ přikazovala mi se svraštěným obočím.

„Děje se něco?“ zachrčel jsem. Ani ty hlasivky mě neposlouchaly.

„No, řekněme, že Bella reaguje trochu jinak, než jsem předpokládala,“ pokrčila rameny s omluvným výrazem na tváři. Mě to nijak nepřekvapilo. Přece jsem ji opustil, když mi ona svěřila celý svůj život. V podstatě se vzdala, řekla o sobě celou pravdu, otevřela se mi a já ji takhle bodl. Nečekal jsem, že by mi ihned skočila po krku, ne doslova, samozřejmě. Vlastně se celkem divím, že neudělá  něco proto, abych nebyl ve stejném domě, jako ona. Budu si s ní muset prostě promluvit. Klidně si stoupnu na hlavu, jestli to bude potřeba, udělal bych všechno, abych ji mohl opět svírat v náruči. Zavřel jsem oči, a představoval si, že tu u mě je. Nevím, jestli to bylo ještě z té mé nehody, opět jsem usnul.

Když jsem se probral, stál na stolečku velký hrnek, skoro bych řekl květináč, z kterého se kouřilo a vedle něho na talířku velmi lákavě vypadajícá jídlo. Nečekal jsem ani chvíli, vyhrabal se z pod dek, které se na mě také záhadně objevily, a dál se do jídla. Žaludek se prostě přihlásil o slovo. Čekal jsem, že někdo přijde, ale zdálo se, že je snad dům prázdný. Všude bylo rozsvíceno, ale oknem bylo vidět, že je noc. Všichni spí? Počkat, upíří můžou spát? A sakra, to je musím vytáhnout z těch jejich rakví? K tomuhle domu vážně žádné rakve ale neseděly.

Omotal jsem si jednu deku okolo ramen, přece jenom jsem si stále připadal, jako kdybych byl promrznutý na kost, a vydal se prozkoumat dům. Za velkým obývákem byla ještě větší kuchyň. Z té vedly lítací dveře do chodby, která byla snad ještě větší. Bylo tu schodiště, jedny dveře do další místnosti a jedny dveře vedoucí ven. Vedle prvních dveří bylo něco jako podium. Bylo to, jako kdyby ten klavír, co tam stál, byl jen na výstavu. Byla to první věc, které si všimnete, když vejdete do domu. Teda, já bych si ho rozhodně všiml. Křídlo bylo zvednuté, klávesy byly přiklopeny víkem. Od černé barvy se odráželo tlumené světlo lamp, které byly v rozích po stranách klavíru. Skoro bych se bál toho klavíru dotknout, jak vypadal úžasně. Musel mít rozhodně nádherný zvuk a co se týče stavby zdí, akustika tu musela být naprosto perfektní. Byl jsem si na sto procent jist, kdo tuhle polomístnůtku obýval nejčastěji.

„Měl by si ještě ležet, Edwarde,“ ovzalo se za mnou.

 


Trochu nezáživná kapitola, ale snažím, seč můžu. :-) Moc Vám děkuju, za komentáře, mám z nich neskutenčou radost. Dají se ti dva dohromady? :-)


11. kapitola13. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pianista - 12. kapitola:

 1 2   Další »
09.10.2011 [22:22]

zuzka88Ano, měl ležet, ale co na tom záleží. Tak co bude? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.08.2011 [22:23]

Michangela Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Funny1
08.08.2011 [14:18]

Funny1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Faith
08.08.2011 [0:12]

FaithAby Alice nevedela ako sa Bella rozhodne... Emoticon tak to musela byt Bella riadne nastvana. moc sa tesim na pokracovanie Emoticon

07.08.2011 [20:16]

BellaSwanCullen8krááása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.08.2011 [19:53]

leacullenfunveľmi pekná kapitola. strašne sa teším, čo bude dalej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. BellaEdward
07.08.2011 [19:51]

HONEM DALSI PLOSKY Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. MRL
07.08.2011 [19:06]

Super dílek a honem další Emoticon

07.08.2011 [19:01]

mima19974Dajú..Však? Emoticon Prosím Emoticon Nádherná kapitolka!!!Úplne úžasná! Sa veľmi teším na pokračovanie! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.08.2011 [18:55]

LampasBolo by super, keby sa dali dohromady. Ale fandím obidvom alternatívam.

Úžasná poviedka. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!