Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Personal sun for Bells: 21. kapitola: Bella

Personal sun for Bells: 21. kapitola: BellaPosun o několik týdnů. Bella se konečně rozhoupala, aby dala Jakeovi najevo, co k němu cítí.
Bree

EDIT: Článek neprošel korekcí

Byl to už měsíc od toho dne, kdy byl Jake pokousaný Victorií. Pravidelně jsme se scházeli, trávili spolu čas a bylo nám skvěle, ale já se ještě pořád neodhodlala mu říct, jak moc skvěle mi je. A že už mi víc času dávat nemusí. Ne, že bych snad zapomněla na Edwarda. To ani omylem, na něj nejde zapomenout a něco cítit k němu budu už navždy. Ale… no, zkrátka mám strach, že o Jacoba přijdu. Minulý měsíc visel jeho život na vlásku a já se cítila strašně už jen proto, že jsem mu nepřiznala, jak moc ho vlastně chci. A když se uzdravil, a já zase nabyla dojmu, že máme na všechno čas, stáhla jsem se zpátky a nebyla jsem schopna cokoliv byť jen naznačit. Ne, že bychom náš vztah udržovali v čistě přátelské rovině, to zase ne. Nebál se mě už chytit za ruku a když mě doprovodil večer domů, vždy mě políbil. Ale já jeho nikdy. Už mě to štve.

Zrovna teď jsme šli po parku ve Forks a povídali si o všem možném a nemožném. Najednou jsem se zastavila. Jake ušel ještě dva tři kroky, než si uvědomil, že já stojím. Otočil se a vrátil ke mně, a sledoval, jak nevím kam s očima a trochu nervózně přešlapuji z nohy na nohu.

„Bello, je všechno v pořádku?” zeptal se starostlivě a vzal mě za ruku.

„Jo,” řekla jsem rychle a pak k němu zvedla oči. „Jakeu, nešel bys do kina?”

Vyhrkla jsem to tak, že si ani nejsem jistá, jestli mi bylo rozumět, ale potřebovala jsem ho pozvat rychle, než ztratím odvahu. Nepochopil mě. Nebo se aspoň vůbec nezměnil jeho výraz.

„Jasně, Bello. Na co půjdeme?”

Musí to pochopit, zatraceně. Musí vědět, že se ho snažím nenápadně dostat na rande! No, nenápadně to asi nepůjde. Stoupla jsem si špičky a krátce ho políbila. Z nějakého důvodu jsem se na něj podívala se strachem v očích. Co když už ho nebavilo čekat, než se rozhoupu? Co když už je mezitím zakoukaný do nějaké jiné? No, to je nejspíš nesmysl. Kromě času se smečkou tráví veškerý čas se mnou, takže by na jinou holku nejspíš neměl čas. I tak jsem se bála.
 
Byl tak moc v šoku, že mě během toho krátkého políbení nestihl ani obejmout, pohladit, nic. Jen zíral, co se to právě stalo. Jo, Jakeu. Právě jsem tě sama od sebe políbila. To je pecka, co? Probral se vteřinu potom, co jsem se odtáhla. Přitáhl si mě zpátky, držel moji tvář v dlaních a hluboce mě políbil. Objala jsem ho kolem krku a na chvíli náš polibek prodloužila. Pak se odtáhl - jen tak na pět centimetrů - a lehce si olízl naběhlý ret.

„Takže jdeme na rande?” zeptal se s úsměvem.

„Pokud ti to nevadí,” špitla jsem a on se pobaveně usmál.

„Bells. To je to poslední, co by mi mohlo vadit.” Objal mě. „Tak jaký bude plán?”

„Zajdeme ke mně,” řekla jsem, „a povídáme se na stránky kina, co hrají a v kolik. Pak mi necháš pár hodin na přípravu, přijedeš pro mě a pojedeme do Port Angeles. Dáme si kino a večeři. To zní super, nemyslíš?” Podívala jsem se na něj s úsměvem.

„Máš to naplánovaný do puntíku,” řekl pobaveně. „Zní to skvěle.”

Okamžitě jsme se vydali k nám. Charlie byl ještě v práci, takže jsme měli dům pro sebe. V mém počítači jsme si otevřeli stránky kina v Port Angeles a po chvíli uvažování jsme si vybrali nějaké scifi se slibovanou špetkou romantiky, ale nic přeslazeného - ne, že bych takové filmy neměla ráda, ale zaprvé kluci tohle nemusí a zadruhé to bylo první oficiální rande, takže jsem se na vysloveně romantický film moc necítila. přesně jak jsem řekla, rozloučila jsem se s Jacobem, abych měla čas se trochu přichystat. Když se za ním zavřely dveře, přepadla mě najednou nervozita. V podstatě jsem to byla já, kdo pozvala Jakea na rande, a tím jsem úplně překonala sama sebe. Úplně jsem se roztřásla.

Seber se, Bello, okřikla jsem se v duchu a vydala se do koupelny, abych se učesala, vyčistila si dneska už podruhé zuby a nahodila alespoň řasenku a lesk na rty. V pokoji jsem si ze skříně vytáhla džíny a bílé tričko - úplně obyčejné oblečení, protože na šaty jsem vážně nikdy moc nebyla a Jake by se asi divil, že měním styl - a tmavé tenisky. Když jsem byla převlečená, šla jsem si do kuchyně ještě předtím, než půjdeme, udělat čaj, abych se trochu zklidnila.

Jsi vážně strašná, zlobila jsem se na sebe. Je to jenom kluk, kterého dobře znáš, tak se přestaň chovat jako pitomec.

Když Jake zazvonil na zvonek u dveří, bylo to pro mě vysvobození. Překvapilo mě, že na mě nevykoukla jeho snědá rozesmátá tvář, ale nádherně obvázaná růže. Do tváří se mi nahrnula krev.

„Jsi blázen,” zašeptala jsem a usmála se. „Děkuju.”

Vzala jsem si květinu a než jsme vyšli, seřízla jsem šikmo stonek a dala květinu do vázy. Pak jsem si vzala batůžek s peněženkou a telefonem a šla za Jakem ven. Hledala jsem pohledem jeho auto, ale namísto toho jsem našla motorku a připravené helmy.

„Svezeš mě na tomhle?” zeptala jsem se s pousmáním. Ráda jsem s Jacobem jezdila na motorce. Milovala jsem ten pocit.

„Nemohl jsem se dočkat, až se mnou zase pojedeš.” Usmál se na mě.

Za okamžik už jsem měla helmu nasazenou na hlavě a seděla za Jakem. Pevně jsem se ho chytila a opřela si o něj hlavu. Když jsme byli pořádně usazení, Jake nastartoval a obrovskou rychlostí vyrazil. Zbožňovala jsem sledovat, jak kolem nás rychle ubíhá krajina, slyšet vzduch, který nám hvízdal kolem uší, a vdechovat Jakeovu vůni. Než jsem se nadála, už parkoval před kinem, a sundaval mi helmu z hlavy.

Šli jsme ruku v ruce koupit lístky a potom mi koupil popcorn a colu. Sobě koupil také pití, ale popcorn si nabízel ode mne, což mi nebylo proti srsti. Protože jsme tu byli více méně na čas, šli jsme potom rovnou do sálu, kde jsme si sedli na naše místa a povídali si. Moc lidí tu zrovna nebylo, ale to nevadí.

„Jak to, že ses rozhodla?” zeptal se.

„Prostě už mě nebavilo nechtít si to přiznat,” řekla jsem a podívala se na něj.

„Co si přiznat?” zeptal se on a podíval se mi do očí.

„Že…” Dívala jsem se do jeho očí a úplně jsem zamrzla. Musela jsem uhnout pohledem, abych to mohla doříct, jinak bych ze sebe nevykoktala nic. „Že tě miluju.”

Vzal mi něžně bradu a přiměl mě, abych se mu znova podívala do očí. Usmíval se.

„Co že mě?” zeptal se na to znovu. Neřád jeden. Nedovolil mi teď podívat se jinam a já byla červená jako rajče.

„Miluju tě.” Dokázala jsem to jen zašeptat, tak moc jsem byla nervózní z toho, že mu to přiznávám, ale to mu naštěstí stačilo.

Naklonil se ke mně a věnoval mi jeden ze svých láskyplných polibků, při kterých mi poletovaly motýlci v břiše. Nevadila mi jeho horká kůže, kterou se vlkodlaci vyznačují. Ty vroucí polibky jsem si okamžitě zamilovala a byla jsem na sebe pyšná, že jsem se dokázala vyjádřit, protože teď si jich budu moci užívat, jak moc jen budu chtít. Přitiskla jsem se k němu a nedovolila mu se odtáhnout - kdyby náhodou chtěl - líbali jsme se tak dlouho, dokud jsme se oba nepotřebovali nutně nadechnout.

„Páni, Bello,” vydechl Jake. „Tys mě teda musela chtít líbat, co?”

Pobaveně jsem se usmála a bouchla ho zlehka do hrudi.

„Přestaň.”

V tu chvíli se v sále setmělo a my zaměřili pozornost na plátno. Film trval něco málo přes dvě hodiny a byl vážně skvělý. Když skončil, byli jsme tak učarování, že jsme čekali ještě do konce titulků, abychom nepřišli o ten skvělý soundtrack, a pak jsme se teprve zvedli a odešli. Po cestě jsme vyhodili prázdné kelímky od coly a také kornout od popcornu. Vyšli jsme před kino a probírali, o čem film byl a jak se nám líbil. Jake si se mnou propletl prsty, zastavili jsme se a já se mu podívala do očí.

„Je to vážně skvělý večer,” řekla jsem a usmála se.

„Jo, to je,” odpověděl a také se usmíval. „Máš hlad, Bells? Půjdeme na tu večeři?”

„Vlastně zas tolik hlad nemám. Ale můžeme si zajít někam sednout.”

Vstoupili jsme do prvního podniku, co jsme měli při cestě. Až po chvíli nám došlo, že je to spíš bar než restaurace nebo kavárna, ale nechtěli jsme vypadat jako blbci, co se spletli, takže jsme si statečně sedli k baru. Za chvíli se k nám naklonil nakrátko ostříhaný blonďatý barman.

„Co to bude?” zeptal se nás.

Zarazila jsem se. Žádný nápojový lístek? Já normálně vůbec nepiju! Co si mám jen tak z fleku vymyslet, abych nevypadala jako hloupá? Co to vždycky Angela říkala, že byl první míchaný drink, který ochutnala?

„Ehm, vodku s džusem,” vykoktala jsem ze sebe.

Jake se na mě překvapeně podíval, ale neřekl nic proti.

„Taky si jednu dám,” objednal a barman to odešel namíchat. „Nevěděl jsem, že máš rád vodku s džusem.”

Podivila jsem se, že mu bez ptaní tu objednávku vzal. Buď má barman blbý odhad, nebo je tu prostě moc tma na to, aby si všiml, že Jakeovi ještě osmnáct nebylo. A nebo takhle nabušení a urostlí šestnáctiletí kluci prostě běžně nebývají. To bude dost pravděpodobný.

„Vlastně nemám ráda nic. Vůbec nepiji, Jacobe. Ale když jsme sem už vlezli…” Pokrčila jsem rameny.

„Máš pravdu. Je blbý přiznat, že jsme vlastně chtěli někam jinam,” zazubil se.

Úplně jsem překvapila sama sebe. Strávili jsme nakonec u baru možná tři hodiny a lili jsme to do sebe jako blázni. Ráno mi bude strašně blbě. Na Jakeovi nebyl alkohol vůbec poznat, vlci to asi mají jinak, ale já jsem se sotva držela ve vzpřímené poloze. Všiml si toho, takže za nás zaplatil, podepřel mě a pomohl mi ven na vzduch. Celý svět se se mnou motal, a já se zavěsila Jakeovi na krk, abych neupadla, ale byl to vcelku příjemný pocit. Cítila jsem se jako v mlze a krásně uvolněná. Za vteřinku už jsem svému společníkovi olizovala ušní lalůček.

„Bello,” zašeptal. „Co to děláš?”

Byl strašně otravnej. Vždycky byl tak tupej, že mu to nedochází? Přiložila jsem mu svůj ukazováček na rty, aby mlčel, a přesunula se svými rty na jeho krk, zatímco volnou rukou jsem sjížděla jeho tělo a zastavila se až v rozkroku, kde jsem ho hladila a cítila, jak se látka jeho kalhot napíná a jak mi malý Jake tvrdne pod rukou. Nezdál se být až tak malý. Evidentně mě chtěl, ale i tak mě za tu ruku vzal a podíval se na mě.

„Bello,” šeptl znovu. „Jsi opilá. No tak.”

„Nech toho,” zabručela jsem otráveně. „Nejsem až tak opilá, Jakeu. Prostě tě chci! A ty mě chceš taky, tak se přestaň chovat jako mnich.”

Přitlačila jsem ho ke zdi baru, ze kterého jsme před chvílí vyšli a znovu zabloudila rukou na to místo. Snažila jsem se jednou rukou rozepnout knoflík na jeho kalhotách a vůbec jsem neřešila, jestli nás někdo uvidí. Mezitím jsem se lačně přisála na jeho rty a jazykem se snažila probojovat se do jeho úst. Na chvíli už ztratil tu svoji otravnou zdrženlivost, pootevřel rty a pozval mě dál. Naše jazyky se navzájem oťukávaly, mazlily a pak se vášnivě propletly. Já rukou vklouzla pod lem jeho trenek a byla ještě víc překvapená tou velikostí a tvrdostí, která tam čekala. Když jsem po něm konečně přejela holou rukou, a ne přes žádnou látku, slastně zamručel. Pak se odtáhl. Moji ruku ale nechal, kde byla.

„Bello,” začal zase.

„Mlč, Jakeu,” odpověděla jsem už vážně trochu rozčíleně.

„Bello, přestaň.” Podíval se na mě a já na něj.

„Proč?” zeptala jsem se nechápavě. „Nestojíš o mě, nebo co?” Stáhla jsem svoji ruku z jeho rozkroku zpět podél svého těla.

„Stojím o tebe tak, že z toho šílím,” odpověděl a vyvedl mě tak z omylu. „Ale nechci to takhle.”

„Jak - takhle?” Pořád jsem mu nerozuměla. Tolik jsem chtěla, aby do mě vnikl a tvrdě a divoce mě tu odpanil, a jemu se nechce!

„Nechci to, když jsi vypila šest skleniček vodky s džusem. Nechci to, když nejsi plně při smyslech a rozhoduješ se na základě opojení alkoholem. Když se zítra probudíš a budeš mě pořád chtít, s radostí na to vlítneme,” usmál se na mě. „Ale dneska ne.”

Když mi to řekl takhle přímo, jakoby se mi v hlavě rozsvítilo. Odtáhla jsem se a sklopila zrak, zatímco jsem byla červená až ke kořínkům vlasů, a on si zapnul kalhoty.

„Máš pravdu. Promiň, vůbec nevím, co to do mě vjelo. Taky to nechci zažít takhle. Své poprvé si chci vážně užít, a vědět o každé vteřině a každém dotyku, a ne si ráno možná nic nepamatovat…”

„Jo. Já taky.” Podívala jsem se na něj.

„Tys nikdy…?” zeptala jsem se překvapeně.

Myslela jsem, že po něm musí letět spousta holek, s jeho vzhledem a povahou… Byl úplný ideál kluka, kterého by měla chtít každá. A on se ještě s žádnou nevyspal?

„Ne Bells, nikdy,” usmál se na mě. „Znáš to, chtěl jsem, aby to bylo perfektní a taky s někým, koho fakt miluju. A jediná holka, kterou miluju tak, že bych za ní položil život, tady stojí přede mnou.”

Byl to pro mě šok. Teda, věděla jsem, že mě miluje. Jasně že jo, miloval mě strašně moc. Ale že až tolik, to mi vyrazilo dech. Láskyplně a dlouze jsme se políbili.

„Odvezu tě domů, jo?” zeptal se šeptem a já přikývla.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Personal sun for Bells: 21. kapitola: Bella:

 1
2. Roy
07.03.2020 [12:04]

Ahoj, moc povedené! Hrozně moc se těším na další díl! Doufám že velmi brzy, nemůžu se dočkat ! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Elis
01.03.2020 [20:14]

ooooooo honem další kapitolu prosím!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!