Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Personal sun for Bells: 20. kapitola: Jacob


Personal sun for Bells: 20. kapitola: JacobRekapitulace 19. kapitoly z pohledu Jacoba.
Bree

EDIT: Článek neprošel korekcí

Dneska to vypadá na opravdu náročný den. Jen co jsem odvedl domů Paula, Volali mi rodiče Jareda, že se mám okamžitě stavit. Prý se totiž právě přeměnil. Navíc jsem měl pocit, jakoby mě právě praštil do nosu pach té upírky, Victorie, a byl jsem si jejím návratem stoprocentně jistý i ve své lidské podobě. Rychle jsem Belle poslal zprávu, že dnes nepřijdu, že se proměnil Jared a hlavně - že se vrátila Victoria. Na hlídku kolem Belliina domu pošlu Embryho, a já se společně s ostatními postarám jednou provždy o to, aby Victoria už napořád zmizela. Pak jsem se proměnil.

Jarede? Slyšíš mě? zeptal jsem se v hlavě, když jsem se snažil ho najít někde v lese. Jarede, to jsem já, Jacob Black. Jestli jsi právě vlkem, stačí, když si odpověď jen pomyslíš.

Jacobe? Jaredův hlas zněl zmateně.

Musel si připadat stejně ztracený jako já, když jsem se proměnil poprvé. Naštěstí mě navigoval a já ho rychle našel. Ležel u jednoho stromu a vypadal dost zkroušeně. Když mě uviděl, vyvalil na mě oči.

Klid, Jarry. To jsem já.

Zase se uvolnil.

Co má tohle znamenat? zeptal se. Já tomu nerozumím.

Jo, já tomu také nerozuměl. Proměnil ses ve vlka, abys nám pomáhal chránit lidi před upíry.

Všechno jsem Jaredovi vysvětlil. Od samého začátku, od toho, jak jsem se cítil já, když jsem se stal vlkem, až po to nejhorší - ještě dneska máme práci. Musíme najít a zničit zatraceně rychlou a vychytralou upíří mrchu.

V noci se sejdeme na mýtině kousek od našeho domu. A vyrazíme na ni. Oznámil jsem mu pevným tónem. Zvládneš to tu? Musím za Embrym.

Embry taky? podíval se na mě.

Jo. Já, Embry, Paul, Sam a ty.

Pět vlkodlaků. Fíha. To už je slušná obrana.

V duchu jsem se usmál. Byl jsem rád, že už má zase dobrou náladu.

Můžu jít s tebou? zeptal se ještě po chvíli.

Na okamžik jsem zaváhal, pak jsem přikývl a společně jsme se rozběhli najít Embryho. Na moje volání nereagoval, takže nebyl proměněný. Mezi stromu u jeho domu jsem se proměnil a oblékl si kraťasy uvázané u nohy. Pak jsem se rozběhl k domu a zaklepal na dveře. Otevřel mi a tvářil se rozespale.

„Dáváš si odpolední spánek po obědě? To jsme ve školce nebo co?” zeptal jsem se pobaveně.

„Odpolední spánek je zdravej, Jakeu. Proč to taky nezkusíš?”

„Za denního světla neusnu. Hele, proč jsem tady. Vrátila se ta zrzka.”

„Takže ji vyrazíme sejmout?” Embry si energicky poskočil, ale já zavrtěl hlavou.

„MY ji vyrazíme sejmout. TY budeš hlídkovat u domu Swanových, kdyby se tam chtěla objevit. Je to důležitý.” Vypadal trochu zklamaně, že se nezúčastní akce. „Hele, Embry. Jde mi o to, že… s tebou jsem si nejvíc padnul do oka. Samovi nevěřím, že by mě poslechnul a že by tam byl, aby Bellu chránil. A Paul je jeho největší kámoš, takže asi chápeš, co tím chci říct. A dneska se proměnil Jared - ten je samozřejmě ještě moc velkej nováček na to, aby ji případně zvládnul sám, kdyby se tam objevila. Každopádně. Kdyby cokoliv, voláš nás. Jasný?”

„Jasný, Jakeu. Neboj,” usmál se.

„Dobře. Takže večer tam buď. Měj se.”

Otočil jsem se a běžel zpátky za Jarrym, který na mě čekal v podobě tmavě hnědého vlka, který ve stínu vypadal jako černý a podobal se tak Samovi, akorát v trochu menší verzi. Sam byl z nás všech nejstarší, proto byl největší. Za ním byli Jared s Paulem, potom já a Embry. Svlékl jsem si kalhoty a zase si je pečlivě přivázal. Nehodlám si je roztrhat. A potom jsem se proměnil.

Takže… ty tomu velíš? zeptal se zvědavě.

Jo, jsem alfa. Sam je beta. Ale ještě včera ráno byl alfou on.

Co se stalo?

Porazil jsem ho v boji.

Páni. Tak moc gratuluju, Jacobe.

Dík.

Strávili jsme ještě pár dlouhých hodin běháním po lese a blbnutím. Proč ne. Jsme přeci pořád ještě náctiletí kluci, a máme právo na to, dělat hovadiny.

Jacobe? Zkoušels někdy cliff diving? zeptal se.

Vím, že s klukama z rezervace někdy skáče jako magor z útesů do moře, a že tam často chodí i Paul se Samem, ale já to zatím nezkusil a nějak jsem necítil tu potřebu.

Ne. Co je na tom tak skvělýho? zeptal jsem se. Opravdu mě zajímalo, co na tom tak žerou.

To se nedá jen tak říct. Jen si skočím pro kalhoty. Jak se proměním?

Prostě… skoč a mysli každým milimetrem svýho mozku na to, že se chceš proměnit zpátky.

Doběhli jsme až poblíž jeho domu, kde se Jarry na první pokus skvěle proměnil a za chvíli už se ke mně vracel jako člověk oblečený jen do kalhot. I já jsem na něj čekal už ve stejné podobě a také jen v kalhotách, které jsem u sebe měl. Vydali jsme se pěšourem na pláž a vyběhli po stráni až na vrchol útesu. Podíval jsem se dolů a odhadoval tu výšku.

„Jarry já ti nevím,” řekl jsem. „Stojí to za to?”

„Jasně že stojí. Zkus to jednou a uvidíš, co je na tom tak skvělýho.”

Couvnul možná o deset kroků, rozeběhl se a se zařváním „whoůů” skočil dolů. Sledoval jsem ho, jak letí vzduchem a nakonec dole zahučí pod vodu. Couvnul jsem si podobně jako on. Trochu jsem byl na sebe naštvaný, protože jako vlk se tu honím za upíry úplně v klídku, a tady se bojím úplně obyčejného cliff divingu. Jo, protože moje lidská tělesná schránka je tak nějak křehčí, pomyslel jsem si.

„Jakeu, nebuď srab,” snažil jsem se vyhecovat sám sebe, a pak jsem po Jaredově příkladu skočil. Mohl jsem už jen doufat, že minu ostré vrcholky útesů pode mnou. Minul. Vzduch mi svištěl kolem uší, já letěl šusem dolů a celou dobu jsem měl otevřené oči, abych to všechno viděl. Uvědomil jsem si, jak velký je to pocit svobody, jen tak si letět vzduchem. Když jsem se přiblížil k hladině, zadržel jsem dech a vzápětí jsem se už potopil. Voda se nade mnou zavřela a já si na okamžik prohlédl svět pod hladinou. Výška byla taková, že mě to vrhlo vážně hluboko, takže jsem viděl ryby, korály, mořské řasy… Zkrátka úplně všechno. Doplaval jsem až ke dnu a ulovil si jednu perlotvorku. Doufal jsem, že budu mít štěstí. Pak jsem i se svým úlovkem vylezl z vody.

„Už jsem se lekl, žes to nedal,” zasmál se. „Co to máš?”

Ukázal jsem mu svůj poklad, zatímco šel zvědavě blíž.

„Myslíš, že tam bude perla?” Vzal si ji do ruky a zkoumal ji pohledem. „To bys měl opravdu velký štěstí.”

„Já vím. Ale doufám, že jo.”

„Pro Bellu, co?” Podíval se na mě a zubil se.

Nechal jsem ho bez odpovědi a pak vyběhl s novým členem naší smečky zpátky nahoru. Musím říct, že mě to nějak chytlo. Ukázal mi, jak ve vzduchu dělat přemety, abych si to ještě víc užil. Byla to pecka a za chvilku už jsem vůbec nerozuměl tomu, čeho jsem se ze začátku tolik bál. Strávili jsme takhle skoro celé odpoledne, než se začalo stmívat, takže jsme se dohodli, že se půjdeme domů navečeřet a pak se sejdeme na smluveném místě. Poradil jsem také Jaredovi tu věc s uvázáním oblečení k noze, aby po proměně vždycky neběhal nahý.

Když jsme se po večeři sešla smečka - až na Embryho, samozřejmě - na mýtině, už měl i Jarry kalhoty přivázané u zadní tlapy.

Tak jo, všichni ji cítíte, že jo? Chladný, ostrý pach… Nedá se to s ničím jiným poplést. Všichni přikývli. Takže ji najdeme a zlikvidujeme. V kapse kalhot mám strčený zapalovač, protože rozdupat ji na prach zabere moc času a spolehlivě je zničí buď tohle, nebo oheň, nic jiného. Plán je jasný všem? Dobře, tak jdeme.

Šli jsme po její pachové stopě. Nejspíš už ji nebavilo se s námi kočkovat, protože jsme za vcelku krátkou dobu její pach našli tak silně, že by měla být přímo u nás, ale nikde jsme ji neviděli. Obklíčili jsme ten prostor, kde jsme ji cítili nejvíc, a čekali. A najednou se to stalo. Jared se ohlédl na opačnou stranu, jestli ji neuvidí, a na to čekala. Seskočila z koruny stromů přímo nad ním a už se řítila na něj. Se zavrčením jsem po ní skočil a strhl ji na zem vteřinu předtím, než by se dotkla Jaredova těla. Zmítali jsme se společně po zemi - zrzavý vlk a zrzavá upírka - a ostatní mi nemohli nijak pomoci - kdyby se na nás vrhli, snadno by mohli urvat hlavu mně. Drápal jsem zběsile do jejího těla, ale držela mě tak chytře, že jsem se vůbec nemohl natáhnout, abych jí ukousl hlavu. Zato ona mě měla jako na podnosu, a aby se mě zbavila, sehnula hlavu a zabořila do mě tesáky. Bolestně jsem zavyl a svalil se z ní na zem. Jako v mlze jsem vnímal, jak znechuceně vyplivla moji krev a zvedla se, vzápětí se po ní některý z vlků vrhl a zabil ji. Já se mezitím proměnil a dokázal jen řvát.

Bolest, jakou jsem prožíval, byla nepopsatelná. Nebylo to normální zranění, nebyl to nějaký škrábanec nebo vlčí kousanec z boje se Samem. Ta pijavičská svině do mě vpustila svůj jed! Cítil jsem, jak se mi dostal do oběhu a měl jsem pocit, že mě zevnitř celého zaplavil oheň. Jakoby mi ten jed spaloval vnitřnosti stejně snadno jako papír. Tělo mi zachvátila nekončící křeč a já přestal vnímat své okolí. Nevěděl jsem, že se Sam přeměnil a odnesl mě ve své náruči až domů, ani jsem nevěděl, že Paul vzal z mých kalhot zapalovač a spálil tělo Victorie. Neměl jsem nejmenší ponětí o tom, jak jsem se dostal až do své postele a co tu zatraceně dělá Bella. Její hlas byl jediný, který jsem ve svých mukách dokázal vnímat. Hladila mě po rameni a mluvila na mě prakticky neustále, snažila se mě trochu uklidnit, ale neměla přitom ani nejmenší tušení, jak moc to bolí.

Když jsem si uvědomil, že brečí strachy o mne, sebral jsem veškerou sílu, co mi ještě zbývala, abych jí řekl, že to zvládnu a že nemá brečet. Pak už jsem ale zase dokázal jen řvát bolestí a brečet.

Napadlo mě, že nějak tak asi musí bolet, když se člověk mění v upíra. Až na to, že tohle bolelo ještě víc. úplně jsem cítil každou buňku svého těla, jak bojuje s jedem, který ji zaplavuje. Nedokázal jsem se skoro hýbat a už jsem byl moc vysílený i na to, abych dokázal myslet. Odevzdal jsem se bolesti.  

Neměl jsem vůbec ponětí o čase. Nevěděl jsem, jestli jsem v bolestech strávil hodiny nebo dny. Vím jen, že nakonec jsem dokázal usnout, že bolest trochu polevila. V hlavě jsem si promítal celý svůj život, protože jsem myslel, že umírám. Že ta bolest polevila, protože mému tělu už dochází síla. A že až zavřu oči, bude konec všemu.

To naštěstí nebyla pravda, a když jsem se konečně úplně bez bolesti probudil, mohl jsem vstát z postele a shledat, že jsem se na sto procent vyléčil. žádný kousanec od upíra, žádná bolest, žádné křeče. Vzal jsem si ze skříně čisté oblečení a odešel rovnou do koupelny, abych se osprchoval a hlavně ze sebe mohl shodit to nechutně propocené oblečení, které bylo ke všemu ještě špinavé od mé krve. To už je nejspíš na vyhození. Ani jsem se neobtěžoval dávat ho do koše na prádlo, po tom, co jsem se osprchoval a oblékl, jsem šel staré oblečení rovnou hodit do koše.

Když jsem přišel do obýváku, bylo pro mne velké překvapení, že tu celou dobu byla Bella. Když se probudila, vítal jsem ji svým širokým úsměvem a ona se mi vrhla kolem krku. Brečela mi do ramene a děkovala všem svatým, že žiji. Dlouho jsme byli v tom objetí a užívali si blízkosti toho druhého. Později u snídaně jsem jí vyprávěl všechno, co se mi stalo, protože se na to ptala a protože bych jí to jinak stejně řekl. Když jsem skončil, s novou salvou hysterického pláče se ke mně znovu vrhla.

„Jakeu…” vzlykla a já ji k sobě tiskl a hladil ji po vlasech.

„Pšt, Bello. Jsem v pořádku. Dostal jsem se z toho. Jsem tady. Jsem tady.”

Zvedla ke mně zarudlé a uslzené oči a já ji pohladil po tváři a políbil na čelo. Věnoval jsem jí jeden ze svých kouzelných úsměvů a pohladil ji znovu po vlasech. Povzdechla si a znovu se schoulila v mé náruči. Byla tady. Byla se mnou v jednom pokoji a já si uvědomil tak jako nikdy dřív, že ji potřebuji k životu stejně moc jako vzduch.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Personal sun for Bells: 20. kapitola: Jacob:

 1
22.02.2020 [23:59]

EmpressTak, konečne som sa dostala k napísaniu sľúbeného komentáru. Emoticon
Veľmi sa mi tento dej z pohľadu Jakea páčil a hlavne moment v ktorom si opisovala, ako prežíval to pohryzenie Victoriou. Emoticon Ale náš Jake je bojovník a zvládol to. Emoticon Teším sa na ďalšie kapitoly, ako sa vzťah medzi Jakeom a Bellou bude vyvíjať. Emoticon Emoticon Emoticon

2. Roy
20.02.2020 [22:40]

Ahoj, moc povedené! Velmi se těším na další kapitolu! Snad co nejdříve! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Elis
18.02.2020 [19:38]

Prosím prosím další kapitolu!! Nemůžu se dočkat pokračování!! Nádhera!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!