Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Personal sun for Bells: 13. kapitola: Bella

Personal sun for Bells: 13. kapitola: BellaBella zažívá jednu velkou vlčí chvilku a dochází jí jedna neuvěřitelná věc.
Bree

Přijela jsem domů ani nevím jak. Vůbec jsem v tu chvíli nebyla při smyslech. Vběhla jsem do domu - zamkla jsem vůbec auto? Nevadí. - a otočila klíčem v zámku. Charlie se bude nejspíš divit, proč je zamčeno, ale to mi bylo úplně jedno. Potřebovala jsem si být aspoň trochu jistá, že jsem v bezpečí.


Šla jsem do kuchyně a dala do konvice vařit vodu na čaj. Čaj mě vždycky aspoň trochu uklidní. Tolik se mi třásly ruce, že mi vyklouzl z ruky hrneček a rozbil se. Co se dá dělat. Rychle jsem uklidila střepy a vzala si nový. Když jsem měla konečně sáček mátového čaje zalitý vroucí vodou, posadila jsem se na křeslo. No, spíš se do něj schoulila, sevřela hrnek oběma rukama, až mě od toho horkého čaje pálily dlaně, a v hlavě si přehrávala, co se dneska stalo.

„Co to do háje bylo?” vydechla jsem si pro sebe. „Tohle přeci není možný, to se přeci nemůže dít.”

Nedokázala jsem pochopit, co se právě stalo, kromě toho očividného - objevil se tady Laurent. A není sám. Někde se tu potlouká i Victoria, ale Laurent mě objevil rychleji. Chystal se mě zabít. Protože ona se mě také chystala zabít. A najednou se objevili ti obří vlci - takže žádní medvědi, protože jsem si na sto procent jistá, že to byli vlci - a Laurenta zničili, jako by se nechumelilo. A pak se ten první vlk, ten, který Laurenta smetl, vrátil na cestu a šel ke mně. Tedy, k mému autu. Děsilo mě to, takový obří vlk dokáže člověka dost slušně vyděsit. Ale zároveň… bude to znít šíleně, ale něco mi říkalo, že mi nechtěl ublížit. Nevrčel, nebo něco takového. Jen se na mě díval. Možná jsem mu měla poděkovat. Potřásla jsem hlavou a napila se čaje. To by bylo šílený. Ale upřímně, nezažila jsem tady už dost šílených věcí? Jen upíři jsou kapitola sama o sobě, a teď ještě obrovští vlci, kteří zabíjí ty upíry.

Buď se svět aspoň tady ve Forks a nejbližším okolí úplně zbláznil, nebo jsem se zbláznila já. Je to tak? Může to tak být? Třeba jsem se po odchodu Edwarda opravdu zbláznila. Třeba jsem si všechna svá setkání s Jacobem jen představovala a nevytáhla jsem od toho rozchodu paty z domu. Anebo ve skutečnosti právě teď trčím někde na psychiatrické klinice. Myslím si, že tady už je všechno možný.

Zase tu byl ten vlk. Díval se na mě velikýma hnědýma očima. Vůbec jsem se ho nebála, i když mezi zuby mu ještě visel jeden z Laurentových dredů.

„Tys mě zachránil,” zašeptala jsem, šla blíž a pohladila obrovského vlka po šíji. „Byls to ty, že jo? Viděla jsem tě.” Žďuchnul do mě lehce hlavou, jakoby si to hlazení užíval, podíval se mi zpříma do očí, a pak se otočil a zmizel ve tmě.

 

Nevím, jak je možné, že se mi podařilo usnout. Aspoň že mě předtím napadlo odložit čaj na stůl. Mít ho horký vylitý v klíně, to by nebylo příjemné probuzení. Zkontrolovala jsem telefon. Bylo už pět hodin. Prospala jsem vlastně celé odpoledne. Čaj už byl samozřejmě studený, ale i tak jsem ho dopila, protože mi bylo líto ho vylít. Charlie už byl také doma a právě se sprchoval, jak jsem usoudila z toho, že slyším puštěnou sprchu. Po chvíli se voda vypnula a za několik dalších okamžiků si Charlie oblečený v županu sedl na gauč.

„Dobré ráno,” řekl pobaveně. „Jaký jsi měla den?”

„Vlci,” vyrazila jsem ze sebe. „Nejsou to medvědi, tati. Jsou to vlci. Obrovští vlci. Já je dneska viděla.”

„Viděla?” Charlie se zarazil. „Copak jsi zapomněla, že do lesa platí zákaz? Neříkal jsem ti to snad zrovna dneska? Cos u všech čertů vůbec pohledávala v lese?”

„Neprocházela jsem se tam jen tak,” dodala jsem rychle. „Projížděla jsem tudy autem, když jsem chtěla navštívit Jacoba.”

„Jak mu je?” zajímal se. „Billy mi nedávno říkal, že má mononukleózu.”

„Jo. Nedojela jsem tam,” zalhala jsem. Nechtěla jsem tátovi říkat, jak náš krátký rozhovor s Jakem probíhal. „Ti vlci mi přeběhli před autem, když jsem jela tam. Dostala jsem strach, takže jsem to otočila a jela domů.”

„Takže povídáš vlci,” řekl zamyšleně. „A obrovští?”

„Vysocí možná jako já,” přitakala jsem.

„Dobře. Pojedu to nahlásit. Zítra je najdeme, ať ten problém vyřešíme.”

„Počkej, odjedeš hned teď? Sotva jsi přijel..”

„Budu brzy zpátky, Bello. Jen je potřeba dát to vědět na okrsek hned, aby se do zítra mohla zorganizovat lovecká skupina. Dej si dobrou večeři a neboj se o mě. Na tvýho tátu si nikdo nepřijde.” Usmál se, zvedl se, a za chvíli už oblečený vycházel ze dveří.
Zase jsem byla sama. Co se dá dělat. Charlie má pravdu, že se to musí hlásit hned. Jen bych prostě po dnešku byla ráda, kdyby se mnou někdo byl. Pomyslela jsem na to, jak ráda bych tu měla Jacoba. Upřímně mi chybí, o to víc, když mě dneska ráno vyhodil. Samozřejmě, že jsem věděla, že si za to můžu sama, ale kdyby jen tušil, jak moc mě to celé mrzí. Nikdy jsem ho nechtěla ranit. Hodně mi na něm záleží, ale prostě nemůžu mít jen tak nový vztah. Žádný vztah nebude jako ten s Edwardem. Takže to prostě nemůžu udělat, protože by to nebylo upřímné. A tohle bych Jakeovi nikdy neudělala.

Zvedla jsem se, umyla hrnek od čaje a vydala se nahoru po schodech do svého pokoje. Když jsem procházela kolem okna, zastavila jsem se a vyhlédla ven, protože jsem měla pocit, že ho vidím. Opravdu. Nemýlila jsem se. Mezi stromy stál ten velký vlk s nazrzlou srstí, který mě zachránil před Laurentem. Vlk z mého snu, vlk, který se nechal hladit. Najednou zvedl velkou hlavu a podíval se na mě. Byla jsem si jistá, že se mi dívá přímo do očí. Byla jsem z toho až trochu nervózní. Nevím, co mě to napadlo, nejspíš už mě život nebaví, ale šla jsem zpátky dolů a vyšla jsem ven z domu. Ani se nepohnul. Pořád stál na stejném místě, nerozběhl se proti mně, aby se na mě vrhl, i když jsem byla venku a jen několik metrů od něj.

„Díky,” řekla jsem. Hlas se mi třásl. „Díky, žes mě zachránil.”

Vlk sklopil hlavu, jakoby chtěl říct: To je v pořádku. Rádo se stalo.

„Uteč,” řekla jsem najednou. „Uteč, než tě někdo uvidí.” Skoro jakoby přikývl, pak se otočil a zmizel mezi stromy do tmy. Nebyla jsem si jistá, co to celé znamená, ale věděla jsem, že mi rozuměl. Bylo to vážně celý divný. Vrátila jsem se do domu, ale než jsem došla ke schodům, někdo klepal. S mírným povzdechem, že tu lítám tam a zpět, jsem se vrátila, otevřela dveře a zůstala stát na vteřinu s ústy pootevřenými. Stál tam někdo, koho jsem myslela, že už neuvidím.

„Jacobe!” Nedokázala jsem uvěřit tomu, že je tu a vrhla jsem se mu do objetí. „Promiň mi to, vážně, strašně moc mě to mrzí,” breptala jsem.

„Bello,” řekl a ještě chvíli mě k sobě tiskl, než jsme se spolu vrátili dovnitř a on za sebou zavřel dveře.

„Jsi v pořádku?” zeptal se překvapivě on mě.

„To se ptáš ty?” zeptala jsem se zmateně. „Na to bych se měla ptát já. Nemáš snad mononukleózu?”

„Už je mi dobře,” řekl s úsměvem. „Koukni, Bello. Strašně mě mrzí, co jsem ti dneska řekl. Nechtěl jsem na tebe bejt hnusnej. To je to poslední, co chci. Ale jen jsem tě potřeboval dostat pryč. Stalo se pár věcí… Věcí, o kterých ti prostě nesmím nic říct, i když bych strašně moc chtěl… Ale nesmím… A prostě bude lepší, když už se vídat nebudeme.”

„Ne,” zavrtěla jsem rozhodně hlavou. „Nedovolím ti teď odejít, Jakeu, ne když jsi sám přišel. Musíš mi říct, co se děje. Zasloužím si přece vysvětlení, nebo ne?”

„Jenže ty už to vlastně víš,” vyhrkl najednou, jakoby ho ta slova měla spálit. „Já už ti to jednou říkal, Bello. Já vím, že to nebylo v nejbližší době, ale už jsem ti to řekl.”

„Ne, neřekl,” nesouhlasila jsem. „Něco takovýho bych si určitě pamatovala.”

„Možná… Možná si jenom nepamatuješ všechno,” odpověděl a šel si natočit do skleničky trochu vody, aby se napil. „Vzpomínáš na tu legendu, co jsem ti vyprávěl loni v La Push?”

„Jo, tohle. Myslíš ten příběh o vašem nepřátelském klanu…” O upírech. O Cullenových.

„No, ohledně toho. Vím, proč si z toho pamatuješ jenom tohle. Už mi nemůžeš lhát, Bello. Vím, že tvůj milovanej byl upír.” Ušklíbl se a vypadal trochu znechuceně, ale já jen ztuhla a nemohla věřit jeho slovům.

„Počkej… ty víš, že…” koktala jsem ze sebe překvapeně.

„To kvůli nim se to děje, Bello. Kvůli takovým, jako jsou Cullenovi.” Zdálo se mi, že chtěl říct ještě něco, ale zmlkl. „Nemůžu o tom mluvit. Vážně nemůžu. Musím už jít.”

Přišel zpátky ke mně a objal mě. Nechala jsem se a zabořila mu tvář do trička. Uvědomila jsem si, že brečím.

„Neodcházej, Jakeu,” zašeptala jsem. „Prosím tě, nenechávej mě tady.”

„Promiň, Bells,” zašeptal také, stále se mnou v objetí. „Jenom… zkus si vzpomenout, jo? Ani nevíš, o kolik to pak bude snazší.”

A pak odešel, stejně náhle jako se objevil, a já zůstala stát s hlavou v jednom kole. Promítala jsem si znovu v hlavě všechno, co řekl. Ta legenda, co mi povídal… Nepřátelský klan… Jaký byl zatraceně ten druhý? Tak dobře, vědělas, že Quileutové byli původně potomci vlků? Ne, to je přeci úplně bláznivý. Ale ten vlk mě přeci zachránil. Nezaútočil na mě, i když mohl. Zdálo se, jako by mi rozuměl. A Jake najednou ví o upírech.

Musela jsem si sednout. Zjištění, že Jacob by mohl být vlkodlak - bože, jak šíleně to zní - se mnou otřáslo stejně, jako když jsem si byla jistá, že Edward je upír. I to znělo šíleně, ale byla to pravda. Ale pokud to tak je, Charlie na ně zítra vyrazí s loveckou skupinou… Ne. Tohle by mi musel Jacob nejdřív potvrdit, protože to je úplně neskutečný. To si jen blbě vykládám.

Když jsem ale otevřela dveře a zavolala jeho jméno, byl už dávno pryč.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Personal sun for Bells: 13. kapitola: Bella:

 1
08.12.2019 [18:01]

EmpressTak teraz budem ešte viac napnutá, než som bola doteraz. Emoticon Emoticon Emoticon

08.12.2019 [16:49]

BreeTanner Emoticon A zas trochu se o toho Jakea bát můžem, další nápady budou docela ostrý, už si to na pauze v práci sepisuju, abych nezapomněla Emoticon

08.12.2019 [16:46]

EmpressUrčite bude Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.12.2019 [13:01]

BreeTannerDěkuji. Emoticon Já doufám, že vás nezklamu. Mně se ty další kapitoly velice líbí, tak můžu jen doufat, že budou i vám. Emoticon Emoticon

6. Petronela webmaster
08.12.2019 [12:09]

PetronelaMusím říct, že to byla opět skvělá kapitola. Jsem ráda, že Bellu napadlo poděkovat tomu vlkovi a... že to potom udělala je ještě lepší. Vážně se mi líbí, jakým způsobem sis NM upravila a vyvíjí se to jako opravdu skvělý příběh. Opravdu se nemůžu dočkat, čím nás oblažíš v následujících kapitolách. A ještě víc jsem zvědavá, když nám tady tak slibuješ dokonalost 17. kapitoly, co sis pro nás připravila. Emoticon

08.12.2019 [11:42]

EmpressTeraz sa na ďalšiu kapitolu ešte viac teším Emoticon Emoticon

08.12.2019 [10:44]

BreeTannerJake a trpět? To bych mu neudělala. Emoticon Myslím si, že zrovna u něj osobně se nemáme zatím čeho bát. Do budoucna nevím, to nemůžu nic slibovat, ale v nejbližších kapitolách se zrovna o něj nemusíš bát. Emoticon

08.12.2019 [10:40]

EmpressSom napnutá ako guma na teplákoch, čo si si na toho nášho hrdinu pripravila. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Nebude ale trpieť tak ako v New Moon od Steph, že nie? Emoticon Emoticon Každopádne sa teším na ďalšiu kapitolku. Emoticon

08.12.2019 [0:45]

BreeTannerNeboj, Jake si dá bacha. Emoticon Já už se nemůžu dočkat, co mi řekneš na ty další kapitoly, teď jsem dopsala 17. a musím říct, že je zatím asi moje úplně nejoblíbenější. Ten konec mi přijde úplně dokonalej. Emoticon Schválně, jestli se pak shodneme. Emoticon

08.12.2019 [0:25]

EmpressBree, opäť super!! Veľmi sa mi páčila Bellina reakcia, ako sa chovala po návrate domov. Bola taká normálna a prirodzene ľudská. Emoticon A že si všimla, že "náš vĺčik" ju nechcel zožrať, že si všimla tých náznakov. Emoticon Emoticon Emoticon
Jupí, Jake prišiel, on prišiel, nenechal to len tak!!! Emoticon A aj ja by som sa hneď rada zaborila do jeho trička. Emoticon Emoticon
Len teda dúfam, že Bella stihne loveckú skupinu zastaviť. Emoticon Emoticon
Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!