Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Personal sun for Bells: 11. kapitola: Bella

3.volterravamp- Louka


Personal sun for Bells: 11. kapitola: BellaBella už ztrácí trpělivost s tím, že o Jakeovi a jeho zdravotním stavu nemá žádné zprávy, a vydává se ho navštívit. Setká se s Jakem vůbec? Jak na tom je? A bude s ní chtít po tom odmítnutí v kině chtít vůbec mluvit?
Bree

Ahoj Jacobe, jak je ti? Vážně mě to moc mrzí.

Jakeu? Vím, že se mnou asi nechceš mluvit. Ale dělám si velkou starost.

Jakeu, chybíš mi.

Volaný účastník hovor nepřijímá. Zkuste to prosím později. Volaný účastník… Volaný…

Jacobe, nezvedáš mi ani telefony a já mám opravdu strach. PROSÍM, NAPIŠ! Bella

Nic. Je to už týden, co se mnou Jacob nemluví. Já se to vážně snažím napravit, opravdu. Nedokážu přestat myslet na to, co se v tom kině stalo. Jak moc jsem mu asi ublížila? Jak moc ho to muselo ranit, když tolik vyletěl? Jak těžce to asi nese, když se mnou odmítá komunikovat?

Pamatuji si každé jeho slovo. O tom, že on by tu pro mě vždycky byl. Že on by mi nikdy neublížil… Věděla jsem to, samozřejmě, že jsem věděla, že by to pro mě byl ten správný kluk, který by mě miloval až za hrob… Který mě miluje až za hrob. Jenže já miluji Edwarda Cullena. A to se nikdy nezmění. Je mi jedno, že odešel. On mě možná opustil, ale já jeho ne. Alespoň ne v duchu. Lásku, kterou nejspíš Jake cítí ke mně, jsem já cítila k Edwardovi. Nic jiného není přijatelné. Je mi to vážně líto, Jakeu.

Zkontrolovala jsem telefon, jako bych čekala, že si silou mysli přivolám odpověď od něj sama. Ovšem že to nefungovalo. V otevřené konverzaci byla stále poslední má zpráva. Mnoho mých zpráv. Už jsem na to neměla. Na to psaní Jakeovi a marné čekání. Šla jsem ještě v tílku na spaní dolů do obýváku, kde na stolku ležel Charlieho telefon. Zase si ho zapomněl, když rozespalý spěchal do práce. Vzala jsem ho do ruky a v kontaktech našla Billyho číslo, které jsem vytočila. Vyzvánělo. Dobrá zpráva, alespoň to nejde rovnou do hlasové schránky. Když v telefonu klaplo, ve mně trochu hrklo. Už jsem ani nedoufala.

„Charlie?“ zeptal se Billy najisto.

„Ahoj Billy, tady je Bella Swanová,“ odpověděla jsem mu a modlila se, aby mi to netípl.

Netípl. Jen bylo u Billyho chvíli ticho. „… Bello,“ ozvalo se za chvíli, „co že voláš?“

„Promiň, že tě ruším,“ omluvila jsem se rychle. „Jacob se mnou nemluví. Mám o něj starosti.“

„Jo tohle. Nemusíš se bát, Bello. Je nemocný. Hodně spí, tak si nevšímá telefonu.“

Nemocný… Chudák Jacob!

„Můžu ho přijet navštívit?“ zeptala jsem se aktivně. Vážně tu chci být pro něj.

„Nepřijímá návštěvy, Bello. Má… mononukleózu. Vážně hnusná věc. A pořád v infekčním stádiu. To nechceš chytit.“

„Mononukleózu? A co to vůbec obnáší?“

„Musím končit, nezlob se. Přišel doktor, aby se na Jakea podíval. Pozdravuj tátu.“

V telefonu klaplo. Tentokrát to bylo ukončení hovoru. Bylo mi z toho smutno. Kdyby mi alespoň dovolil ho jít navštívit. Chápu, že je těžce nemocný, ale určitě by byl vděčný za přátelskou tvář… Uklidni se, Bells. Jen nechce, aby ses nakazila. I tak mi to bylo líto. Tolik jsem ho potřebovala vidět. Tolik jsem ho chtěla vidět.

Ovšem, že ne. Zkoušela jsem to ještě několikrát, volat a psát, ale odpovědí jsem se nedočkala. Bylo to tady: Zase jsem byla sama. A to mi slíbil, že tu pro mě vždycky bude. Stejně jako on. Oba jsou stejní. Oba mi zmizeli ze života stejně náhle, jako se objevili. Oba mi ublížili. Nechtěla jsem tomu věřit. Nechtěla jsem přijmout, že by mi Jake ublížil. Že by mě zrovna on zradil. Sebrala jsem si bundu a vyšla jsem ven z domu. Tátův telefon jsem nezapomněla vzít s sebou. Musím mu ho hodit.

Zamkla jsem dům, nasedla do svého červeného náklaďáčku a vyrazila k policejní stanici. No, po cestě, když jsem na benzínce tankovala, jsem si koupila i balíček popcornu do mikrovlnky. Máslového. Za chvíli jsem dojela před stanici, vystoupila a vešla dovnitř.

„Ahoj, Bello,” pozdravila mě s úsměvem Hayley, recepční. Ženská asi v mámině věku, co mě zná už od mala. „Dlouho jsem tě neviděla. Co tu děláš? Jak se máš?”

„Táta si doma zapomněl telefon.” Zamávala jsem na vysvětlenou telefonem v ruce. „A jo, mám se skvěle, díky. Co ty?”

„Skvěle, vážně?” zeptala se trochu ustaraně. „Doneslo se ke mně, že se s tebou rozešel-“

„Už jsem z toho venku,” zalhala jsem rychle. „O nic moc nešlo. Aspoň měl tolik slušnosti, že přiznal, že mu na mně nikdy nezáleželo. Byla jsem jenom naivní, když jsem si myslela, že by mě mohl opravdu milovat. Co se dá dělat. Je pryč, tak se s tím nějak smiřuju. Musím už za Charliem. Tak zatím.” Zmizela jsem do chodby směrem k Charlieho kanceláři. Proč o tom rozchodu s Edwardem všichni slyšeli a proč o tom se mnou pořád mluví? Já na to už nemůžu myslet. Tedy, myslím na to dost i bez nich. Fakt nepotřebuju, aby mi to každý připomínal.

Ťuk ťuk. Charlie zvedl hlavu od stolu, když jsem otevřela dveře a vešla dovnitř.

„Bells? Co tu děláš?”

„Mobil, tati,” poznamenala jsem a podala mu ho do ruky.

„Jasně. Promiň. Nějak jsem na něj zapomněl. Děkuju. Tak jeď zase domů, jo? Pusť si nějakej hezkej film a odpočívej. Budu brzo doma.”

„Všechno dobrý?” zajímala jsem se. „Však víš, medvědi a tak…”

„No, vlastně ne.”

Dozvěděla jsem se, že les v rezervaci začíná být řáděním těch velkých šelem trochu zdevastovaný. Nikdo ty medvědy vlastně tak úplně neviděl, ne dost na to, aby je mohl spolehlivě popsat, takže se neví, co je to za druh, ale je fakt, že jsou obří. Aspoň že se zatím nenašlo žádné další tělo. Ale rozhodně pořád platí zákaz vycházení do lesa.

Nejela jsem domů, jak mi Charlie řekl. Nejdřív jsem chtěla, ale pak jsem si to rozmyslela. Na místo toho jsem se v náklaďáčku vydala do La Push. Chtěla jsem vidět Jacoba. Já vím, že je nemocný, ale prostě jsem ho potřebovala nutně vidět. Zaparkovala jsem před jeho domem a šla zaklepat na dveře. Jednou. Podruhé. Potřetí. Pak se otevřely dveře a já viděla Jakea. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli vypadá nemocně, nebo ne. Rozhodně shodil svoji dlouhou hřívu, jako kdyby mu odhalili vši. Ale dohola nebyl. Zdál se mi ještě nabušenější než předtím. Vypadal dobře. Ale to, že sálal jako kamna, jsem cítila i přes půl metru, který nás dělil.

„Jacobe!” vyhrkla jsem nadšeně, že ho vidím, a že stojí na nohou. „Tak je ti už líp, to strašně ráda vidím!” Chtěla jsem se mu vrhnout kolem krku, ale on mezi nás natáhl ruku a zastavil mě. „Promiň. Vím, že jsem ti v tom kině ublížila. Strašně mě to mrzí, jak to mám napravit?” Bylo mi z toho vážně smutno. „Pro případ, že už nebudeš tolik nemocnej, jsem vzala i máslovej popcorn. Můžeme kouknout na nějakej ten film, jak jsi předtím chtěl, a-“

„Jeď domů, Bello,” přerušil mě tvrdě. Do očí se mi nahnaly slzy. Ještě nikdy mě takhle nevyhodil.

„Jakeu, mě to vážně moc mrzí.”

„Mě taky. Ale teď fakt musíš odejít. Nerad bych, aby se ti tu něco stalo.”

„Ty bys…” Zarazila jsem se. „Ty bys mi snad ublížil? Za to, jak jsem tě zklamala?” Nevím, proč mi to přišlo na mysl, ale v tu chvíli jsem se fakt začala bát.

Šokovaně se na mě podíval.

„Cože? Bože, Bello, to nikdy!” Úplně se zhrozil. „Nikdy bych ti neublížil. Ale prostě tu nemůžeš být. Už se nemůžeme vídat. Je mi to líto.”

Opatrným, ale pevným pohybem mě postrčil ven ze dveří.

„Ale ty… Ty jsi slíbil, že mě neopustíš,” zašeptala jsem v slzách.

„Jo,” přikývl, „ale taky jsem slíbil, že tě vždycky ochráním. A jenom takhle si může být jistej, že to dodržím. Měj se, Bello.”

Zavřel mi dveře před nosem a dal mi jasně najevo, že mě tu nechce. Nechce, abych se starala. Ale zároveň jsem z výrazu v jeho tváři neměla pocit, že by mu bylo jedno, co se se mnou děje, a že bych ho už nezajímala. Celou cestu domů jsem na to musela myslet. Co se to děje? O co jde? Věděla jsem jen, že tam už nemůžu jet, pokud mi nedá vědět jinak. Proti jeho vůli za ním nesmím. Každopádně mě právě v hrudi zabolela nová rána.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Personal sun for Bells: 11. kapitola: Bella:

 1
01.12.2019 [23:27]

Empress Emoticon Emoticon Emoticon

01.12.2019 [21:19]

BreeTannerVšimla jsem si, že je to nějaké delší. Emoticon

01.12.2019 [21:15]

EmpressNa prvý raz sa mi uložila len polovica komentáru, Emoticon ale už je tam konečne celý. Emoticon
Jj, dvojzmysly môžu byť pekne zradné. Emoticon

01.12.2019 [21:12]

BreeTannerEmpress, já vždycky ráda pobavím. Emoticon Když jsem si pročítala své předchozí kapitoly, abych se do povídky dostala, málem jsem si vzbudila malou, když jsem si četla ten moment, jak byli u Jakea s tím popcornem, Bella mu pronesla do trika, že už pěkně voní, a on to pochopil jako to tričko... Emoticon

01.12.2019 [21:01]

EmpressWau, super! Emoticon Tak veľmi som sa tešila na túto kapitolku a čakanie sa veru vyplatilo. Emoticon Inak, pobavila ma Bellina úvaha nad Jakeovým novým zostrihom, či nechytil vši. Emoticon A na konci ma potešilo, že Bella neodišla napaprčená, keď ju vyhodil, ale že si z jeho výrazu všimla, že ani jemu to nie je jedno. Emoticon Fakt som zvedavá, ako sa to bude ďalej vyvíjať a s napätím budem očakávať nový diel. Emoticon

1. Petronela webmaster
01.12.2019 [8:00]

PetronelaTak jsem opravdu ráda, že ses vrátila ke psaní. Kapitola byla naprosto super. Úplně jsem se do ní "zažrala". Vážně se mi líbí, jak popisuješ tu dobu Jacobovy proměny. Teď jsem opravdu zvědavá na jeho pohled, ve kterém se toho jistě vysvětlí daleko víc. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!