Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Personal sun for Bells: 10. kapitola - II. - Jacob

Personal sun for Bells: 10. kapitola - II. - JacobVe druhé části desáté kapitoly PSFB se Jake setkává se svou smečkou, a zjišťuje, že být vlkem nezahrnuje jen nějaké potrhlé skotačení v lese...
Bree

Nedokázal jsem ani vypovědět, jaký mě přepadnul vztek, když jsem pomyslel na Bellinu hloupost. Ona se stýkala s upírem! A teď pro něj ještě truchlí! Musel jsem jít ven, protože jsem měl chuť všechno kolem rozmlátit a doma jsem nechtěl nic zničit. Rozběhl jsem se až na pláž. Počasí bylo na nic, takže tu nikdo nebyl, a já se mohl pořádně vyřvat. Uvědomuje si vůbec, jak jí mohl ublížit? Nedokázal jsem pochopit, co na chladných vidí. Neznal jsem je, ale co jsem si pamatoval z legend našeho kmene, byly to jen necitelné stvůry, které zničily, na co přišly, a neměly žádné svědomí. Jasně, ti dnešní upíři už musí být víc kultivovaní, víc společenští, aby zapadli, ale to nic nemění na tom, že jsou to chodící mrtvoly. Bezduší. Teď už mi bylo jasné, proč ji opustil tak snadno. Protože je mrtvý a žádné city mít nemůže. Proto se kvůli tomu ani necítil špatně. Zajímalo by mě, jestli věděl, jak jednoduché je zlomit srdce člověka. Bellino srdce. Měl by to vědět, protože se mu to povedlo. Rozdrtil ji na padrť.

Celý jsem se třásl. Pořád se mi chtělo řvát, ale teď jsem ze sebe nedokázal dostat ani hlásku. Místo toho jsem cítil, jakoby se mi lámaly a transformovaly všechny kosti v těle, a bolelo to, jen to bolelo mnohem míň, než bych u něčeho takového čekal. Když do plážového písku dopadly mé těžké tlapy s nazrzlou srstí, věděl jsem, že jsem se právě proměnil. Byl jsem teď příliš rozčilený na to, abych se nějak víc zkoumal, jen jsem cítil, že pořád ještě vzteky sálám.

Jacobe! Ve své hlavě jsem slyšel povědomý hlas, a za malý okamžik přede mne z lesa vyskočil velký černý vlk. Jacobe, zkus se uklidnit. Takhle rozčilený bys mohl někoho zabít!

Same? Nerozuměl jsem tomu, že jsem si to jen pomyslel a on mě slyšel, protože pokýval velkou černou hlavou. Nejspíš nějaká vlčí telepatie nebo co… Já tomu nerozumím.

Pochopíš, Jakeu - odpověděl mi. Bylo to jednodušší, než by sis myslel, co? - zeptal se mě, přišlo mi, že trochu pobaveně, a já se chtěl zamračit, protože mě jeho povýšenost urážela, ale nešlo to. Vlčí mimika funguje nejspíš trochu jinak, než ta naše. Logicky. Ještě jsem neviděl vlka se usmívat.

Ha, ha, ha - pomyslel jsem si tedy jen ironicky. Já bych se bez toho klidně obešel.

To já taky - odpověděl mi vážně. Myslíš, že si to někdo z nás vybral? Být vlkem, vypustit vnitřní zvíře… Zní to báječně, dokud to není pravda. Souhlasil jsem přikývnutím. Konečně z něj vypadlo něco rozumného. A to jsem si už pomalu myslel, že to u Sama není možné. Evidentně každý umí překvapit.

Nech si ty poznámky - odsekl, a ve mně hrklo, protože jsem si uvědomil, že si pro sebe nemůžu nechat vůbec nic.

Funguje tohle i v lidský podobě? - zeptal jsem se trochu s obavami.

Neboj se. Když budeš chodit po dvou, můžeš mě pořád urážet, jak je libo. Skoro jako bych v té myšlence slyšel úšklebek. Měl by ses seznámit s ostatními. Se smečkou.

Nejsi na to nějak hr? Podíval jsem se na něj. Ráno jsem zjistil, že to není celý jen blbej vtip a teď už mám běhat po lesích s vámi? Přísahal bych, že se Sam zamračil. Aspoň se mu nějakým takovým způsobem zalesklo v očích. A hlas, který jsem slyšel v hlavě, zdrsněl.

Není to zábava, Jacobe. Máme práci.

Nech mě hádat. Krvesaje. A co já s tím? Velký černý vlk se začal třást. Proč mě tak baví riskovat? Proč ho provokuju?

Neber to na lehkou váhu! Máme chránit lidi! Před nimi! Nebudou si vybírat, koho zabijou, když je nezastavíme! Líbilo by se ti najít tělo Belly bez jediné kapky-

Neber si její jméno vůbec do pusy! Opovaž se něco takového ještě jednou říct! Tohle Sam přehnal. Úplně jsem cítil, jak ztrácím svoji příčetnost a on o pár kroků ustoupil.

Uklidni se. Nějak jsem tě musel motivovat.

Nikdy… zavrčel jsem na něj. Už nikdy nic takového neřekneš… Je to jasný?! Od vyceněných zubů mi odkapávaly sliny a pěnily mi u tlamy, jako bych byl pes se vzteklinou.

Ještě mi nevelíš - postavil se mi najednou Sam, kterého se má povýšenost dotkla. Ale jasný. Beru na vědomí.

Jedním mohutným skokem překonal skoro čtyři metry a ohlédl se za mnou od lesa.

Následuj mě - řekl mi a já ho bez zaváhání poslechl.

Někde v sobě jsem se přistihl, že si to užívám. To poznávání nové stránky sebe sama. Jakkoliv jsme byli obrovští, naše tlapy dopadaly na zem lehce a téměř neslyšně. Když jsme přeskakovali průrvy v zemi, jako bychom létali. Začalo mi docházet, že tohle jsem já. Tohle jsem vždycky byl já. Teď jsem úplný, teď jsem celý.

Na palouku, kde jsme se spolu se Samem zastavili, už čekali další dva. Byli si dost podobní. Jeden z vlků, ten s Paulovým odstínem očí, byl spíš černošedý, zatímco Embry černobílý. Moc jsem na popisování barev nikdy nebyl, ale rozdíl jsem viděl. Oba na mě přátelsky kývli huňatými hlavami a Embry přišel ke mně a přátelsky do mě strčil čenichem.

Ahoj Jakeu.

Ahoj Embry.

Zvládáš to?

Co mi zbývá.

Sam přerušil náš drobný rozhovor mohutným skokem mezi nás všechny. Zaujal majestátní postoj, který mě u něj vůbec nepřekvapil, a všechny nás sjel pohledem. Pak se zastavil u mne.

K našemu úkolu, Jakeu - rozezněl se mi jeho hlas v hlavě. Už jsem ti to vlastně říkal, ale vždyť víš. Někteří upíři prochází přes naši půdu, což je nebezpečný pro lidi – ty naše, i ty ve městě. Takže zkráceně, musíme se jich zbavit.

Jak – zbavit? - zeptal jsem se pro ujištění.

V bezprostředním ohrožení lidí zabít. V ostatních případech vyhnat.

A oni se nechají vyhnat? Nebyl jsem si úplně jistý, že by se zabijáci tak snadno vzdali.

Pořád mají ještě mozek. A Jacobe, my jsme silnější. Ví, že pokud nechtějí umřít, musí rychle utíkat.

Bylo mi z toho trochu ouzko. Jako by jedny příšery nestačily.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Personal sun for Bells: 10. kapitola - II. - Jacob:

 1
1. Petronela admin
17.05.2018 [20:57]

PetronelaSuper kapitola, jsem zvědavá jak to bude dál. Zatím se Jake jenom vyrovnává se všemi novými informacemi, ale jak to nakonec ovlivní jeho vztah k Belle???
Už se moc těším na další dílek. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!