Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pekelnice - 5. kapitola

28.07.2010 (12:00) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4835×

> doporučuju <

„Co hledáš?“ zeptala se a prozkoumávala očima místnost se mnou.

„Chci se ujistit, jestli tu nejsou na blízku žádné svíčky ani vázy,“ dělal jsem důležitého. Cuchla mě rukou do vlasů.

„Všechny vázy jsem dala odnést a svíčka je na druhém konci místnosti. Nic nehrozí.“ Pohladila mě po hrudi.

„Trdlo nás nevyruší?“ ujistil jsem se.

„Ne,“ usmála se mým oblíbeným ksichtícím úsměvem. „Dveře tohoto domu mu nejdou otevřít tak snadno, jako ty předešlé u mě doma.

Víc jsem slyšet nepotřeboval.

5. kapitola

Mary Alice Brandon Whitlock

Usmála jsem se, natáhla se k němu a přitáhla ho k sobě pro něžný polibek. Jasper zasténal. Líbala jsem ho na rty a ochutnávala sladkou chuť. Když se mými částečně otevřenými rty prodral Jasperův jazyk, ucítila jsem vnitřní horko, jež mě mučilo.

Jasper mě hladil po zádech. Pak mu ruce sjely níž, vzal do dlaní můj zadeček a přitiskl si mě blíž k sobě.

Tento příjemný dotyk způsobil třes celého mého těla. Jakoby při novém pocitu ožilo. Jasperovy ruce byly tak teplé a jeho tělo, jež na mně spočívalo, bylo samý sval. Tiskla jsem se k němu, jak jen to šlo.

Jasper vydal hrdelní sten, začal mě líbat na bradě. Zalapala jsem po dechu. Moje pokožka byla na tomto místě hrozně citlivá a Jasperovy rty tomu jen napomáhaly. V klidu jsem ležela a nechala se zasypávat polibky a doteky. Rty sjížděl níž k vzdouvajícím ňadrům, které s největší vášní políbil. Jednomu se věnoval více a druhé dráždil rukou. Při tomto dotyku jsem celá vzplála. Copak to jde ještě víc? Jasper mi ukázal, že ano. Dotkl se něžně bradavky a dráždil ji. Sledovala jsem jen, jak bradavka roste a tvrdne. Jasper vzal bradavku do úst a sál ji. Zalapala jsem opět po dechu a bála se, jestli mi stačí kyslík. Víc jsem se k němu přitiskla a čekala, co bude dál. Věděla jsem, že musí nastat ještě lepší okamžiky, než ty co teď prožívám.

V břiše mi začalo divně šimrat. Byl to jako boj o jeho pozornost.

„Ano, miláčku,“ zašeptala jsem. „Chci víc.“ Podíval se na mě a usmál. Já opět přivřela oči rozkoší, kterou jsem cítila každičkou částečkou svého těla. Když se odtáhl, zamumlala jsem na protest. Chci tohohle muže a taky ho dostanu!

Jelikož jsem nezkušená, nechala jsem se vést Jasperem. Ten mi jedním ladným pohybem ruky sundal košilku a já se ocitla nahá. Nejde vycouvat a já ani nechci.

„Chci víc,“ prosila jsem. Teď jeho ruka přejížděla po mém břiše a motýlci uvnitř zesílili. Bylo to k nevydržení. Kůže se mi chvěla. Když sjel ještě níž a pohladil černé chloupky v podbříšku, ostře jsem nabírala dech. Citlivé místečko začalo pulzovat a já nevnímala nic jiného.

Jasper se spokojeně usmál. Naklonil se ke mně a tvrdě mě políbil na rty. Nemohla jsem se nabažit této chuti.

„Chci tě,“ zašeptal mi mezi polibky do úst. „Moc tě chci.“ A já ho chtěla ještě víc. Uvědomila jsem si, o co jsem přišla o svatební noci. Tohle dobrodružství jsem už mohla znát a být jeho součástí. Pokud je to ovšem odměna za tu zbabranou noc, tak měl Jazz pravdu. Nezáleží na tom kdy, ale s kým a proč.

Když se na mě Jasper položil do té správné polohy, ztuhla jsem a vyčkávala. On mě pohladil po bříšku a zašeptal, ať se uvolním, že to pak nebude tolik bolet. Bolest, toho jsem se nejvíc obávala, ale věděla jsem, že je tu se mnou, a že mě bude chránit. Neublíží mi.

„Miluji tě, pekelnice,“ řekl mi přerývavým hlasem a stále se mi upřeně díval do očí. Miluje mě? Už jen slyšet to, je pro mě rajská hudba.

„Taky tě miluju, nezbedný Jaspere,“ vyznala jsem mu lásku a k tomu si rýpla. Líbal mě všude, kde mohl.

„Teď to bude bolet. Vydrž, prosím.“ Pronikl do mě. Narazil na překážku. Na chvíli se zastavil a políbil mě. Pak zatlačil.

„Au! Jaspere, to bolí!“ svíjela jsem se bolestí.

„Já vím, promiň, pekelnice,“ omlouval se. Ať přestane! Bolí to a moc! „Za chvíli ucítíš už jen rozkoš,“ snažil se mě ukonejšit. A měl pravdu. Bolest zmizela a já zažívala něco naprosto nepopsatelného. Ať už to romány a ženy popisují, jak chtějí. Popsat tu skutečnost opravdu nejde.

Pohybovali jsme se spolu v rytmu a já věděla, že nechci nikdy nic jiného zažít. Nechci nikdy přestat. Nechci nikdy o něco takového přijít a nechci přijít ani o Jaspera.

„Miluju tě, lásko,“ vzdychla jsem mu do prsou a políbila ho na ně.

„Já tebe víc, miláčku,“ řekl přerývaným dechem.

Netrvalo dlouho a já zažila orgasmus. Myslela jsem, že se rozprsknu na milion malých částeček. Hned po mně dosáhl vrcholu i můj manžel. Vykřikl přitom mé jméno a já se culila radostí a blahem. Během chvilky jsem usnula. Slyšela jsem ještě Jasperova slova lásky a cítila jeho políbení do mých vlasů.

Ráno mě probudily sluneční paprsky, které se neposedně dostaly přes záclony skrz okno.

Protáhla jsem se a ucítila těžkost celého svého těla. Musím uznat, že to byla příjemná těžkost. Vzpomínky na noc plnou vášně a konce mého panenství ve mně vyvolaly úsměv od ucha k uchu.

Cítila jsem na sobě Jazzovu ruku omotanou kolem mého pasu. Otočila jsem se k němu čelem a dala za ucho jeho neposlušný pramínek vlasů. Pohladila jsem ho po vlasech a přejížděla obličej.

„Mmm,“ zamručel. „Na tohle bych si zvykl.“

„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit, lásko,“ líbla jsem ho lehce na rty.

„Naopak. Bylo to úžasné probuzení.“ Vrátil mi polibek.

„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se.

„Co bys ráda?“ odpověděl otázkou na otázku.

„No… já bych… o něčem věděla,“ řekla jsem svůdně a začala mu svými rty oťopkávat hruď.

„To ty jsi neposedná, pekelnice, a ne já,“ usmíval se. „Ale co bych pro svou ženu neudělal.“ Vrhl se na mě a líbal mě všude, kam ho napadlo.

„Jaspere, to lochtá!“ křičela jsem smíchy.

„Ale jdi,“ odbyl mě a zase mi slíbával krk.

Ozvalo se bušení na dveře.

„K čertu,“ zamumlal Jazz. „Kdo je to?“ zeptal se nahlas.

„Dolores, Jaspere. Nechala jsem ti soukromí, jak jsi chtěl, ale pokud okamžitě nevstaneš a nepůjdeš se najíst, ztratíš sílu a můžeš si jít zas lehnout nemocný,“ mluvila přes dveře.

„Dolores, nemám tě rád,“ křikl na ni se smíchem.

„Má pravdu, miláčku. Potřebuješ sílu. Když ji nebudeš mít, jak mě pak chceš udělat šťastnou?“ snažila jsem se na něj vyzrát.

„Jsem přece chlap, ne?“ obhajoval se.

„Rychle zapomínám, to víš,“ škádlila jsem ho. „Mimochodem, co myslela Dolores tím: Nechala jsem ti soukromí, jak jsi chtěl? Vždyť ona nevěděla, že ses probudil nebo ano?“ Jen pokrčil rameny.

„Jaspere! Ty podvodníku. Tys to na mě narafičil!“ nadávala jsem mu a mlátila ho přitom peřinou.

„Účel to splnilo,“ ušklíbl se.

„Radím ti, běž se najíst.“ Vstala jsem omotaná v přikrývce a šla do vedlejší místnosti pro oblečení.

„A pak mi to odpustíš, když půjdu?“ slyšela jsem ho z ložnice.

„Jaspere, jestli okamžitě nevylezeš z postele a nepůjdeš se najíst, slibuju, že ty dveře vyrazím a vlastnoručně tě tam dotáhnu a sama tě budu krmit. A to nechtěj!“ vyhrožovala přes dveře Dori.

„Víš co, já asi opravdu půjdu a tebe si usmířím později, neboj,“ křikl na mě. Dostal chlapeček strach z chůvy. Je on normální? Z bandy zlodějů si nedělal nic, i když byli v přesile.

Vrátila jsem se a držela v rukou tyrkysové šaty.

„Budu se těšit,“ hrála jsem uraženou. Přistoupil ke mně a políbil mě.

„Budeš prosit, pekelnice,“ zašeptal mi do úst a jazykem projel celou délkou mých rtů. Vzdychla jsem. Byla jsem zase v jeho moci.

„Jak to děláš?“ postěžovala jsem si.

„To ta láska, slyším její bublinky šeptat,“ zakřenil se.