Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 36. kapitola

26.01.2012 (16:45) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 64× • zobrazeno 8434×

Edward:

Ležel jsem vedle Belly a snažil se ji co nejopatrněji zabalit do přikrývky. Usnula nahá s nohou a rukou přehozenou přese mě. Ze spánku se chvěla zimou, kterou k ní vysílalo moje tělo, a  přesto se neodtáhla. Proto jsem se jí snažil dopřát alespoň nějaké pohodlí.

Malinko jsem ji pootočil na záda a deku, kterou jsme si skopali k nohám, jsem vytáhl mezi nás. Nespokojeně zamručela a přetočila se na druhý bok. Opatrně jsem ji přikryl a obešel postel, abych jí viděl do obličeje. Rty měla lehce pootevřené a tiše oddechovala. Srdce jí bilo v pravidelném rytmu a hrudník se jí nadzvedával v lehkých nádeších.

Nedokázal jsem pochopit to, jak lehce se s tím vším smířila. Ať už se jednalo o tu stresovou poruchu nebo o mé upírství. Jsem na tomto světě dlouho. Tedy alespoň v porovnání s lidmi; v porovnání s jinými upíry jsem ještě mladíček. Ale i tak. Zažil jsem spoustu věcí, příjemných i nepříjemných. Viděl jsem spoustu věcí, které bych si přál nikdy nevidět a jiné bych chtěl zažít ještě jednou… Jako například tuto noc.

Dovolila, abych si ji vzal. Abych se jí dotýkal rukama, které ji dříve děsily svou silou. Abych ji líbal ústy, ve kterých se skrývá nebezpečí samo. Abych se s ní miloval, aniž bych měl před ní jakékoliv tajemství. Věřila mi a naprosto se mi odevzdala.

Byl jsem její muž. Ve všech smyslech tohoto slova. Tedy, pokud pominu sňatek, na který se Bella ještě určitě necítí. Vycítil jsem to z její reakce, když jsme se bavili o mém zasnoubení s Tanyou.

Vlastně ani já se nechci hnát do něčeho unáhleného. Stačilo jednou. Podruhé si chci své zasnoubení užívat. Žádné výčitky, žádné hádky vyvolané kvůli tomu, že se jí nelíbí tohle a támhleto a že bych to měl tedy nějak změnit a napravit. Žádné nazývání vrahem a následné omlouvání se, že to tak nemyslela. Žádná touha naplnit mýty o sukubách a tím následující nevěry, probíhající v naší posteli. Žádné další pokusy začínat stále znova od začátku…

„Edw…“ Bella si vzdychla a přetočila se na záda. Na chvilku se zamračila, opět si vzdychla a vytáhla nohu z pod přikrývky. Chtěl jsem ji zakrýt, když se najednou celým bytem rozezněla pomalá melodie. Byl to Bellin mobil. Našel jsem ho v jejích džínách, které se ještě válely po zemi. Ihned jsem stlačil tlačítko pro vypnutí melodie a koukal na blikající jméno. Charlie. Co může chtít v pět ráno? Váhal jsem, jestli ten hovor přijmout. No, nakonec jsem to neudělal. Až se Bella vzbudí, nebo spíš, až ji probudím, tak jí řeknu, aby mu zavolala. Telefon jsem položil na noční stolek a posbíral naše oblečení.

Bella:

Probouzela mě zima. Napůl spící a napůl bdělá jsem vnímala ten chlad, který mi putoval po stehně. Zlehka, ve dvou bodech, které se posouvaly pomalu nahoru a pak zase dolů, mi způsoboval zimomravky. Chtěla jsem se ohnat, ale neudělala jsem nic. Na to jsem byla ještě moc unavená.

Další mrazivý bod se mě dotkl mezi obočím. Pootočila jsem hlavu a chtěla se propadnout zpátky do toho sladkého nevědomí, když se vedle mě ozvalo jemné zasmání. Edward ležel vedle mě. Hlavu si opíral o pravou dlaň, Tou levou mě hladil po obnaženém stehnu.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě pološeptem. Všimla jsem si, že není oblečený. Tak jako já.

„Dobré,“ zachrapčela jsem a přitáhla si deku výš ke krku. Nevím, kde se ve mně vzal ten stud. Ale v tom denním světle, které na nás shlíželo skrz prosklený strop, mi přišlo, jako by se ta včerejší atmosféra změnila. Sice ne úplně, ale zkrátka něco bylo jinak. Něco v Edwardově intenzivním pohledu bylo jiné. Silnější. Vroucnější. Zbožnější.

„Jak ses vyspala?“ zeptal se a odhrnul mi pramen vlasů z tváře.

„Příjemně.“ Neměla jsem žádné noční můry, takže jiná odpověď nepřicházela v úvahu. Edward se usmál a pak se otočil. Když se na mě opět podíval, v ruce držel můj mobil.

„Volal ti Charlie,“ podal mi telefon. „Sedmkrát.“ Sedmkrát? Zmateně jsem pohlédla na displej a opravdu. Byla tam sedmička. Už už jsem chystala zavolat mu zpátky, abych zjistila, co se stalo, když se mobil rozblikal.

„Ahoj, tati,“ odpověděla jsem na příchozí hovor.

„Bello,“ vydechl úlevně. Ale ta úleva byla zřejmě jen chvilková záležitost. „Isabello Swanová,“ jeho hlas přešel do autoritativního tónu, který na mě použil naposledy, když mi bylo osmnáct. Tenkrát jsem z maturitního večírku nepřišla domů; přespala jsem u Erica.

„Můžeš mi laskavě říct, kde jsi?“ Hrklo ve mně. Snad za mnou nepřijel do Seattlu. „Tak?“

„No…“ kousala jsem se do rtu. Co mu mám říct? Ležím nahá vedle svého upířího přítele? Edward se potutelně usmíval; přišlo mu to vtipné.

„No?“ Charlieho hlas vyskočil o oktávu výš.

„Já… jsem na cestě do školy,“ lhala jsem a posadila se, abych svým slovům dodala alespoň minimum pravdivosti. Edward se uchechtl. Praštila jsem ho přes paži, aby se trošku zklidnil. Co když ho Charile uslyší?

„A kde jsi strávila dnešní noc?“ Tátova otázka se mi vůbec nelíbila. Mám mu na ni odpovědět? Opravdu chce slyšet, kde přesně jsem ji strávila? I Edward se tvářil zvědavě.

„No… já… já…“ Ne. Tohle mu nemůžu říct po telefonu. Nemůžu mu takhle strhnout tu pásku z očí a sebrat mu iluzi o tom, že jsem jeho malá a nikým nedotčená holčička. Jenže Charlie je policajt. Takže mu to zřejmě došlo, což dokazovalo i jeho zděšené panebože.

„Bello, ty…“ nemohl najít ta správná slova.

„Co já?“ Edward se zářivě usmál a propletl naše prsty. Charlie si vzal timeout.

„Ty… někoho… máš?“ ozval se po chvilce.

„Já. No. Jo?“ zvedla jsem svou odpověď do otázky. Tohle nebylo tak, jak jsem si to představovala. Chtěla jsem to Charliemu říct o samotě. Ne s Edwardem a jeho supersluchem vedle sebe.

„Ty si nejsi jistá?“ zeptal se táta. Jo, rozhodně to byl trapný rozhovor.

„Ne,“ vyhrkla jsem. „Teda jo, jsem si jistá,“ přikyvovala jsem, i když mě nemohl vidět.

„A teď jsi s ním?“ začal s výslechem. Nechtěla jsem lhát, takže jsem jako poslušná dcera odpověděla pravdivě.

„Ano.“

„A v noci?“

„Jsem byla u něj.“ Charlie se zhluboka nadechl a pak pomalu vydechl. Dokázala jsem si ho živě představit, jak sedí na pohovce v obýváku, ruku na čele a pohledem se soustředí na jedno místo.

„A byli jste… no, víš?“ Nevěděla jsem.

„Co, tati?“

„No… opatrní?“ Zrudla jsem. A určitě jsem nebyla sama. Charlieho ruměnec mě pálil i přes to sluchátko. Edward se kousal do rtu, aby se nerozesmál. Hlavou padl do polštářů a obličej si přikryl dekou, kterou jsem se zakrývala i já.

„Jo, byli,“ zahučela jsem a snažila se přinutit svou krev, aby se vrátila na své původní místo – do zbytku mého těla.

„Dobře. Dobře,“ Charlie se zjevně uklidnil. To ho opravdu tak moc vyděsila představa, že by byl dědečkem? „Hm, Bello, a představíš mi ho?“ Projelo mnou nečekané nadšení. Táta se chce sejít s Edwardem. Znamená to, že se s tou představou o jeho již dospělé dceři tak rychle srovnal? A pak jsem si uvědomila něco jiného. S ničím se nesrovnal. Jen chce zjistit jeho totožnost, aby si ho mohl proklepnout.

„Já…“ Nevěděla jsem jak odpovědět. Když řeknu ne, Charlie si bude myslet, že je Edward nějaký grázl. Navíc bych tak urazila i samotného Edwarda. Mohl by dojít k mylnému názoru, že se za něj stydím. Jenže já se bála o to, aby Charlie nepřišel na to jeho upíří tajemství.

„Ale no tak, Bells.“ Výzva v tátově hlase byla nepřeslechnutelná. Edward se mračil. Přikryla jsem mikrofon a nahla se k němu.

„Chceš se s ním sejít?“ Edward sklopil pohled.

„Chápu, že mu mě nechceš představit.“ Ááá, zasténala jsem v duchu. No, neříkala jsem to?

„Chci mu tě představit,“ zašeptala jsem. Edward se na mě ale nepodíval. Ranila jsem ho. „Edwarde, opravdu po ničem jiném netoužím,“ snažila jsem se ho přesvědčit. „Jen mám strach.“ Střelil po mně nechápavým pohledem. „Aby si tě Charlie neprověřoval a aby pak nepřišel na to-“ Chladný prst přiložený k mým rtům mě umlčel. Edwardův šťastný úsměv mě uklidnil.

„Nepřijde na to. I kdyby pátral sebevíc.“ Radostně jsem se usmála. Nemohla jsem se dočkat, až tátovi představím muže, kterého miluji.

„Dobře, tati. Přijedeme v pátek.“ Edward souhlasně přikývnul. Stále se usmíval.

„Tak jo. Nachystám večeři.“

„Tati, nechceš radši něco objednat?“ Tušila jsem, že Edwardovi bude jedno, co se bude servírovat. Nepochutná si na tom, i kdyby to byla francouzská delikatesa. Ale to neznamenalo, že i já budu muset přemlouvat svůj žaludek, aby ten tátův pokus strávil.

„Ještě uvidím, Bells.“ Naštěstí se Charlie nijak neohradil. Zřejmě už pochopil, že při vaření je nejužitečnější v jídelně.

„Tak jo. Myslím, že-“ Mou řeč přerušila náhlá myšlenka. „Tati, jak jsi věděl, že jsem dneska nespala na ubytovně?“

„No…“ Jeho hlas znejistěl. Muselo to být něco, co se mi nebude líbit. Něco, co…

„Tys mě nechal hlídat?“ vyjekla jsem. No jistě, ta recepční a její vyzvídání!

„Bells, uvidíme se v pátek,“ řekl spěšně. „Já… já už musím-“

„Tati,“ zavrčela jsem.

„Mám tě rád, holčičko. A dej na sebe pozor.“ Pak to típnul.

Ještě chvilku jsem zírala na displej mobilu. On mě fakt nechal sledovat vysloužilou policistkou? Nebo mě strážil někdo jiný a ona ho jen informovala o mých příchodech a odchodech? Ať tak nebo tak. Já už nejsem malá holčička. I když musím přiznat, že mě ta jeho starost na chvilku dojala… Ale už jsem dospělá a tohle se prostě nedělá a...

„Chceš mu to vrátit?“ Edward se na mě usmíval. V očích ďábelské jiskřičky, které dávaly jasně znát, že se jeho nápad mému tátovi moc líbit nebude. Přikývla jsem. Rozhodně jsem nestála o čtyřiadvacetihodinový dohled tátových kolegů.

„Přestěhuj se. Ke mně.“

xxx

Paní recepční se na mě ani nepodívala, když jsem kolem ní procházela do patra. Musela z mého pohledu jasně poznat, že mi dvě opravdu kamarádky nebudeme. Jak mě jen mohla napráskat tátovi? Je to vůbec legální?

No, odpověď jsem nezjišťovala. Bez pozdravu jsem prošla kolem ní a mašírovala si to do svého dočasného útočiště. Už dneska budu spát někde jinde. A taky se budu sprchovat v pěkně horké vodě, tak jak to mám ráda. A ne v té ledárně, která zbyla v bojleru po mých ostatních spolubydlících. Nevýhoda toho, když si dáváte ranní sprchu o půl deváté ráno, kdy už jsou všichni ve službě a ti, co přišli z noční ve svých postelích.

Edward mi nabídnul, že se můžu klidně umýt u něj. Ale to bychom pak z bytu odcházeli jednotlivě; on spěchal za doktorem Wellingtonem. A já jsem nechtěla sama procházet kolem Normana, což je ten pán, který sledoval tu moji nedávnou scénku v garáži s Astonem. Takže jsem si jen opláchla obličej a zuby vyčistila prstem. Upíři kartáček nepotřebují.

Edward se mi při procházení kolem recepčního smál. Prý, i když ten můj zběsilý úprk před nablejskaným fárem neviděl na vlastní oči, tak v myšlenkách vrátného společně s jeho tichými komentáři to byla docela švanda. Ha ha. Zase to jeho čtení myšlenek…

Do školy jsem přijela o hodinu později a ihned jsem obvolala všechny důležité lidi, kteří byli potřeba k té projektové schůzce. Škoda jen, že Edward u toho nebude. A ještě větší škoda je, že je nucen odejít. Neměla bych být náhodou taky potrestaná? Edward neměl poměr sám se sebou…

„Bello, to je blbost,“ přeťal mě, když jsem mu řekla, že půjdu požádat rektora, aby rozhodl jinak. „Nekaž si kvůli tomu studium a ten projekt. Navíc, mně je celkem jedno, kde budu studovat,“ ujišťoval mě, když jsme se loučili na parkovišti před jeho bytem. Ono ani tak nešlo o to, kde bude studovat, ale o to, že už ho nebudu mít na blízku.

„Budeš mi tam chybět,“ vyznala jsem se. Lehce se pousmál a přitáhl si mě k sobě blíž.

„Ber to z té druhé stránky,“ šeptal mi do ucha. „Už žádné schovávání a  budu tě moct po škole vyzvedávat. A nebo tě tam ráno vozit. A budu moct udělat tohle.“ Ukazováčkem mi nazvednul bradu a políbil mě. Silně a vášnivě. Já se ani nedokázala nějak vzpamatovat. Byla jsem tou představou vzrušená. Už žádné tajné dotyky u automatu na kafe, žádné schovávání se mezi regály v knihovně nebo toužebné pohledy ve výtahu. Špičkou jazyka jsem ochutnala jeho ret. A pak celá ústa. Těšila jsem se, až nás takhle uvidí Stevansová. Určitě pukne vzteky. A ty dvě nány z Edwardovy přednášky taky a-

„Myslím, že ti zakážu chodit bez podprsenky,“ zaúpěl a odtáhl se. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, o čem mluví. Ten jeho superhmat a supercit jsou asi opravdu moc sensitivní…

„Aspoň si příště rozmyslíš, jestli ji rozkousneš, nebo rozepneš,“ poškádlila jsem ho a nasedla do náklaďáku.

„Příště si nebudu muset vůbec nic rozmýšlet,“ šeptnul a chtěl mě opět políbit. Nenechala jsem ho.

„Jak to myslíš?“

„Protože budeš chodit nahá. Ber to jako nedílnou část svého nájemného,“ vysvětlil mi s tím sebevědomým úsměvem. Edward nechtěl o tom, že bych se finančně podílela na nájemném, ani slyšet. Prý si to vybere v naturáliích… A teď to bylo tady.

„Co je ta další část?“ zeptala jsem se zvědavě a přitáhla si ho k sobě. Jaké štěstí, že Chevy má sedadlo řidiče ve výšce Edwardova pasu.

„To si ještě rozmyslím,“ prozradil mi s pekelným zábleskem v očích. „Ale můžeš být klidná. Určitě to bude příjemné pro nás oba.“ Nedal mi jedinou šanci na odpověď. Jazykem rychle vniknul k tomu mému a rukou se dostával pod mou bundu a triko. Tu podprsenku jsem opravdu neměla...

Já vím. Kapitola vlastně o ničem, ale oni opravdu potřebovali trochu toho medu...

Jinak povídka se blíží ke konci. Počítám, že ještě tak dvě kapitoly s epilogem a zazvonil zvonec.

A ještě moc děkuji za komentíky u minulé kapči.

A ještě jedna poslední věc: Někteří z vás se ptali, proč Edward Belle neřekl nic o tom, co s Tanyou prožil. Lidičkové, ruku na srdce. Vy svým partnerům vyprávíte o tom, co jste dělali se svými bývalými? Nepřišlo by vám, kdyby si Eda Belle stěžoval, že by to bylo negentlemanské? Needwardovské?

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 36. kapitola: