Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pan asistent a já - 21. kapitola

20.09.2011 (22:00) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 84× • zobrazeno 11067×

Ano, ani mně se nevyhnul ten trend mít trailer k povídce. Takže se na něj mrkněte. Je fakt skvělej a já ještě jednou moc děkuji domcemerci za její šikovný ručičky. :-)

Jessica:

„Co se jí stalo?” Tanya byla docela zmatená. A já jsem si málem šla dobrovolně omlátit hlavu o ten masivní stůl. Doufala jsem, že jí ta léčba šokem pomůže. Vždyť i mně to tenkrát pomohlo.

„Měla teď jedno složité období… Asi to na ni dolehlo,” nelhala jsem. Jen jsem si nechala detaily pro sebe. Bojovala jsem sama se sebou. Mám jít za ní, nebo ji mám nechat samotnou?

„Je v tom chlap, že?” Tanya se v tom začala pitvat. Zřejmě bych měla vycouvat, sbalit ty časopisy a jet domů. Ale… třeba bych dostala pár informací výměnou.

„Jo. Milovala ho, plánovali společnou budoucnost. Chtěl ji k sobě přestěhovat. A pak zjistila, že ji podváděl, a tak ho poslala k vodě.” Další obecná pravda.

„Jak to zjistila?” Trochu zvláštní otázka.

„No, viděla je.” Vážně se mi dařilo nelhat.

„To měla štěstí,” prohodila. Obočí se mi vyhouplo málem až nad hlavu.

„O čem to mluvíš?” Přichází moje chvilka. Teď se něco dozvím. Cítila jsem to v kostech. Tanya si povzdechla a sedla si na postel.

„Edward má milenku.” A do prdele! Ona to ví!

„Jsi si jistá?” Střelila po mně pohledem. Rozhodovala se, jestli mi může věřit. „Nikomu to neřeknu,” slíbila jsem. A taky jsem lhala. Tohle se Bella bude muset dozvědět.

„Jo… teda… já nevím. Vypadá to tak,” mluvila dost překotně.

„Jak jsi na to přišla?” Posadila jsem se vedle ní.

„Má pronajatý byt na kraji města. Je tam jen obývák s kuchyňským koutem a obrovská ložnice s koupelnou. Když jsem tam přišla, na první pohled mi bylo jasný, k čemu slouží,” mluvila mnohem tišeji.

„Tys tam byla?” Přikývla. No, aspoň ví, jak se asi před chvílí cítila Bella. „Jak ses tam dostala?”

„Našla jsem v šuplíku klíče. Hledala jsem čistý papír do tiskárny a narazila jsem na smlouvu o pronájmu a ty klíčky ležely hned vedle.” Co na to říct? Zřejmě bych vydedukovala to stejné co ona.

„Aha.” Na nic jiného jsem se nevzmohla. Mám ji snad utěšovat? Nebo ji podpořit v tom, aby ho poslala k vodě? Ráda se míchám do cizích věcí, ale tohle zavání průšvihem. Co když přijde na to, že ta milenka byla Bella? Nebo jich měl víc? A vůbec, do kterého bytu chtěl Bellu přestěhovat? Do tohoto království, nebo ji chtěl umístit do podhradí?

„Navíc,” pokračovala. „Od té doby, co jsem tady, tu byl přes noc jen dvakrát. Chová se ke mně odtažitě a dost mi to připomíná tu dobu, kdy mě podváděl. Zkrátka jsem neměla do Seattlu vůbec jezdit,” vzlykala. Už ji podváděl? Kdy? Jak? Proč? A proč se teda s ním zasnoubila?

„Promiň, ale nějak nechápu souvislosti.” Kecala jsem. Rozuměla jsem všemu, co řekla, ale ráda bych úplný obrázek.

„Víš, já a Edward jsme spolu chodili na střední,” zasněně se usmívala. „Každá holka ho chtěla a snažila se ho získat, ale on si vybral mě. Byli jsme dokonalej pár. Každej nám říkal, že se k sobě strašně hodíme. A po maturitě mě požádal o ruku,” ukázala na ten šutr, co měla na prstě. „Souhlasila jsem. Oba jsme bydleli na Aljašce, takže bylo docela logický, že jsme šli na vejšku do Juneau,” povzdechla si a zachmuřila se.

„Jenže na vysoké se Edward změnil. To víš, už nebyl pod dozorem rodičů. A tak zkoušel, co se dalo. Večírky, alkohol… holky. Trvalo dlouho, než jsem mu na to přišla. Když jsem mu o tom řekla, ujistil mě, že se spraví. A je fakt, že začal sekat latinu. Ale ve druháku jsem otěhotněla. Edward byl ze začátku dost vyvedený z míry, ale smířil se s tím a začal plánovat svatbu. Byla jsem šťastná…” Hodně mi to připomínalo můj a Mikeův příběh. Teda až na to, že my jsme si tím bouřlivým obdobím prošli už na střední. Tenkrát jsme si opravdu dělali dost hnusné věci…

„Ale pak jsem potratila. Byla jsem sama doma a dostala jsem do břicha šílený křeče. Krvácela jsem. Moc si toho nepamatuju, protože jsem omdlela. Probudila jsem se až o tři dny později. Tenkrát mi doktor řekl, že už nikdy nebudu moct mít děti,” šeptala a upírala zrak do neznáma.

„Když jsem se vrátila domů, našla jsem prázdnej byt a na ledničce vzkaz, že za všechno můžu já. Svatba se samozřejmě nekonala. Nebo spíš, ona proběhla, ale on se na ni nedostavil. Byla jsem naivní. Doufala jsem, že se to v něm rozloží a pochopí, že takový věci se prostě stávaj. Vždyť studoval psychologii. Měl by to přece vědět.” Díky jejímu hlasu a díky mým rozbouřeným hormonům mi začaly téct slzy. Pro jistotu jsem se chytila za břicho. Nemůžu přijít o svého mrňouska…

„Edward se tím propil a hlavně prosexoval. Po roce, kdy jsme se vyhýbali jeden druhému, jsme se setkali na fakultním plese. Všechno jsme si vyříkali a Edward navrhnul, abychom začali od začátku.” Opět se jemně usmívala.

„A tak jste začali,” dopověděla jsem. Přikývla.

„Ano. A už čtyři roky je náš vztah naprosto báječnej. Bez problémů. Po vysoké si chtěl Edward dodělat doktorát. Jenže forenzní psychologii u nás neotvírali. Nejbližší škola byla v Seattlu. Domluvili jsme se, že sem pojede a já za ním přijedu až ukončím ročník. Od podzimu mám nastoupit do doktoranského programu. Chtěla jsem Edwarda překvapit, a tak jsem si udělala všechny zkoušky s předstihem, abychom mohli být co nejdřív spolu,” uzavřela své vyprávění.

„A teď si myslíš, že tě podvádí,” konstatovala jsem další skutečnosti. Váhavě přikývla.

„Bojím se s ním o tom mluvit. Co když mě zase opustí?” V tu chvíli se na mě dívala zoufalá holka, která naletěla akcionářovi.

Bella:

Ten hlasitý zvuk klaksonu a pištění brzdících pneumatik mě zastavil. To auto se řítilo přímo na mě. Nevím, jakou mělo značku nebo barvu. Všechnu svou soustředěnost jsem upírala na jeho zastavení. Chtěla jsem zůstat živá a zdravá. Neprahla jsem po smrti ani po zranění. Nechtěla jsem nic, co by mě nějak odřízlo od mého, teď věčně žalostného, já. A pak, o pár chvil a dvou větách jediné modlitby, kterou jsem znala, později, jsem se rukama opírala o jeho kapotu. Nesrazil mě. Nepohnula jsem se. Zírala jsem do vyděšených očí nějakého chlapa. Mohl být stejně starý jako Charlie. Já si ale uvědomovala jinou věc.

Ta, která ho uloví, bude muset mít fakt dobrého anděla strážného, aby, kdyby ji náhodou opustil, nechtěla spáchat sebevraždu.

Jenže já se nechtěla zabít. Nikdy jsem o tom, že bych po jeho „odchodu“ chtěla umřít, ani nepřemýšlela. Zkrátka jsem se v tom jen utápěla…

A v ten okamžik jsem se konečně mohla svobodně nadechnout. Nyní jsem viděla všechno s úžasným nadhledem. Bez emocí. Bez citů…

„Ty blbá krávo…“ Ten řidič mě začal urážet. Zřejmě proto, že jsem z něj málem udělala vraha. Z jeho úst se řinuly další a další „pochvalné“ tituly na mou adresu… A já se jim smála.

Do bytu jsem dorazila ve veselé náladě. Věděla jsem přesně, co chci a hlavně a co musím udělat. Razila jsem si to rovnou do pokoje, jenže mě zastavila Jessica.

„Bello?“ Byla ohromená. Zřejmě nečekala, že když se jí kámoška před necelou hodinou zhroutila před očima, tak dorazí domů v povznesené náladě. Ta lehkost mého bytí mi dávala neuvěřitelnou sílu se stále usmívat. Byl to ten úsměv, co nejde zastavit. Byl pevný, nekonečný a hlavně upřímný. Svaly v obličeji mě už trochu pobolívaly, ale to mě nutilo smát se ještě víc zeširoka.

„Ano?“ odpověděla jsem otázkou. Další její nevěřícný pohled.

„Jsi v pořádku?“ Jess začíná být vážně docela dost starostlivá. Bude z ní dobrá máma.

„Teď už jsem,“ přikývla jsem. Moje kamarádka se zamračila.

„Nejedeš v drogách, že ne?“ Vyprskla jsem smíchy. Tohle mi říká ona? Jessica, která nám sehnala na střední trávu? Jessica, která jako jediná z nás zkusila hašiš?

„Neboj se, Jess,“ kroutila jsem hlavou. „Nic takovýho… Jen jsem si uvědomila jednu věc.“

„Jakou?“ Starostlivá a pořád stejně zvědavá. Pohodila jsem rameny.

„Stalo se mi to, co se stává milionům holkám na celým světě.“ Nerozuměla mi. „Naletěla jsem chlapovi,“ vysvětlila jsem jí s dalším oslnivým úsměvem.

Jessica:

Nevěděla jsem, co si mám myslet. Vážně už je v pohodě? Nebo to je další z jejich pokusů držet se nad věcí? Ani se mě nezeptala, jak jsem ten její úprk vysvětlila Tanye. I když to je taky dobře. Zřejmě bych to nevydržela a prozradila bych jí to „tajemství“, co mezi sebou ti dva mají. A tím bych určitě tu její veselou náladu pohřbila.

Celý večer se Bella nedostala z pokoje. Balila. Prý nám nechce zaclánět a určitě si budeme chtít její pokoj vymalovat a připravit na příchod miminka. Nevyvracela jsem jí to. Ne proto, že by měla pravdu, ale proto, že jsem jí nechtěla odporovat. Už jsem to jednou pokondila, když jsem ji nutila prohlídnout si Cullenův byt.

xxx

Do školy jsme jely každá zvlášť. Bella se na to už údajně cítila a já se s ní nehodlala hádat. Pokud chce začít od znova, tak prosím. Jen se bojím, že dnešek pro ni bude zatěžkávající zkouškou. Cullen byl všude. Za celý dopoledne jsem ho potkala třikrát. A teď jsem ho viděla zas.

Jak jsem na něm mohla kdy něco vidět. Je to jen obyčejný hajzl. Rozmazlenej spratek, co si myslí, že mu patří celej svět. Ještěže se Bella nedostala do takové situace jako Tanya. Chuděra. Maloval jí vzdušný zámky, pak jí udělal dítě, a když o něj přišla, tak ji z toho obvinil a zmizel. Já bych tohle asi Mikeovi nikdy neodpustila. A teď ten sobeckej zmetek na mě zíral jako vyoraná myš. Mám snad někde skvrnu od té marmelády z koblihy? Začala jsem se prohlížet. Nikde jsem nic neměla. Nejen že je to naprostej idiot, ale taky to je magor. Proč na mě tak zíral?!

Bella:

Celej den mi bylo příjemně. Možná proto, že jsem konečně neměla zlé sny. Nebo za to mohl fakt, že jsem se dokázala posunout dál. Sbalila jsem věci a rozhodla se odejít z toho bytu, kterej mi ho připomínal. Bylo to preventivní opatření. Nechtěla jsem riskovat recidivu.

Charlie byl docela překvapený, když jsem mu volala se žádostí, jestli by mi nemohl domluvit ubytování na policejní ubytovně. Ale jakmile jsem mu vysvětlila tu situaci s Jessicou, Mikem a tím mrňousem, pochopil. Za půl hodiny volal zpátky, že pozítří se můžu stěhovat. Těšila jsem se. I když tam budu úplně sama a koupelnu budu mít společnou s celým poschodím.

V menze jsem si koupila oběd a běžela za Jess. Ona obědvala už nějaký ten čas venku na lavičkách, protože jí ten zápach z kuchyně nedělal dobře. Byla jsem rozradostněná jen tím, že mi je konečně líp, takže ten obrázek, co se mi naskytl před očima, zafungoval jako ledová sprcha. Tanya a Jessica seděly vedle sebe a živě o něčem diskutovaly. Oprostila jsem se od něj. Myslela jsem si, že mi ho už nebude nic připomínat. Jenže jeho snoubenka se zřejmě rozhodla mi ukrást mou kamarádku. Rozhodným krokem jsem se vydala za nimi. Doufala jsem, že se mi podaří Tanyi nějak zbavit. Jenže než jsem je stihla upozornit na svou přítomnost, z druhé strany vylítnul Edward. Byl rozzuřený.

„Tanyo,“ zakřičel. Obě dvě se ohlédly. Já pomalu došla k nim.

„Ano, Edwarde?“ Tanya byla docela klidná.

„Mohl bych s tebou mluvit?“ Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Vůbec si nebral servítky. I když vlastně tu scénu jsme sledovaly jen já a Jess. Byla doba oběda, takže všichni byli buď v menze nebo v restauraci.

„Samozřejmě.“ Tanya přikývla a tím ladným krokem došla až k němu. Mluvili dost potichu, protože jsem jim nerozuměla ani slovo. Kam se poděl ten jejich harmonický vztah? Edward výrazně gestikuloval rukama a Tanya se ho snažila uklidnit. Jessicu jsem vnímala jen napůl. Zaznamenala jsem jen útržky toho, co mi šeptala do ucha. Tanya. Edward. Střední. Zásnuby. Univerzita. Nevěra. Těhotenství. Potrat. Svatba. Nevěra. Rok. Happyend. Milenka. Ty, Bello.

A pak se na mě Edward a Tanya současně podívali. Ona mu něco řekla a on přikývl. Usmála se a on ji políbil. Na rty.

Ne! Vůbec jsem se neradovala. Vidět ty dva, jak jsou spolu a jak spolu ruku v ruce odcházejí, mě uvnitř zabilo. Už jsem se nesmála.

Ta, která ho uloví, bude muset mít fakt dobrého anděla strážného, aby, kdyby ji náhodou opustil, nechtěla spáchat sebevraždu.

Já jsem nic páchat nechtěla. Ani jsem nemohla. Jsem mrtvá už sedm dní.

Strašně moc děkuji za komentíky u předcházející kapči. Teď jsme se dozvěděli, jak to vlastně bylo... Nebo nebylo? Příště by to mělo být víc akční...

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pan asistent a já - 21. kapitola: