Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou - Kapitola 41. - Luciferův gambit

fajne držky


Padlí andělé nepláčou - Kapitola 41. - Luciferův gambitEdward s Jakem mají sto chutí si to tentokrát s Mikem vyřídit po chlapsku. Jenže to hraje do karet pekelným úmyslům, a záleží jen na Edwardovi, jestli to ustojí nebo ne. Nebo že by to tak úplně nezáleželo na něm?

Kapitola  41. – Luciferův gambit

„Mám strach, Bello.“ Agnes seděla na pohovce, nohy přitažené k hrudníku objímala rukama. Teď zvedla utrápené oči ke své sestře. „Edward i Jacob vypadali vážně… naštvaní. Jestli to přeženou, a tomu Mikeovi opravdu ublíží…“ nedopověděla.

Bella dobře věděla, na co myslí, sama měla úplně stejné obavy. Nebylo jí líto pitomce Mikea. Za svou hloupost si zaslouží nějaký trest. Navíc od Edwarda už věděla, že to nebyla jen hloupost, která je poslala bruslit na tenký led. Z Mikeových myšlenek dávno věděl o jeho pocitech křivdy, žárlivosti a utajované zloby, jenže si myslel, že ho to přejde, a nenapadlo ho, že Mikeova  pomstychtivost zajde tak daleko. Teď si to vyčítal – jako obvykle si z toho vybral důvod pro svůj pocit viny – měl to předvídat, měl dívky lépe varovat, měl s nimi být.To Belle nahánělo strach. Edwardova frustrace ve spojení s Jacobovým žhavým vztekem se přetavila do potřeby jít si to s Mikem vyřídit. A Bella věděla moc dobře, co se děje s Jakem, když má vztek, a Edwardovy pevně stisknuté čelisti jí taky moc klidu nepřidaly. Ale před Agnes nechtěla své obavy dát najevo.

„Neboj,“ podařilo se jí, aby se jí netřásl hlas, „volala jsem Alici a vypravili se za nimi Emmett s Jasperem. Nenechají je udělat nic, čeho by později litovali. „Alespoň doufám,“ dodala v duchu.

„A jak jste na tom vlastně s Jakem?“ zeptala se jí ve snaze odvést její i své myšlenky jinam.

„Jako otištění,“ usmála se Agnes a pak pokrčila rameny. „Samozřejmě, oba víme, že je brzy. Teď nemůžeme naše rodiče postavit před hotovou věc. I když víme, že budeme spolu, že jsme oba našli toho druhého na celý život, musíme se smířit s tím, že budeme čekat. Billy, Jakeův táta, otisk chápe, ale Phil s Rennée ne. Je mi šestnáct, těžko mi dovolí se přestěhovat kvůli klukovi. Teď mi víc než dřív chybí babička,“ povzdechla si. „Ta by mi rozuměla.“

Bella se na ni zadívala se soucitem. „Já vím, bude to těžké. Když si vzpomenu, jak vyděšená jsem byla, když Rennée o Vánocích chtěla, abych se přestěhovala zpátky k ní… Už jsem si zvykla na to, být s Edwardem každý den, a nedokázala bych se ho vzdát. A teď,“ vzpomněla si na chvíle v lovecké chatě a prudce se začervenala, „teď už vůbec ne.“

xxxx

Edward seděl v autě, rukama drtil volant a snažil se zhluboka dýchat. Byl na cestě ke Swanům, poté, co ho Emmett s Jasperem  vyvlekli z domu Mikea Newtona a nacpali do auta. Teď, když nebyl pod uklidňujícím Jasperovým vlivem, se mu zlost vrátila, ale chvíle pro pomstu byla pryč. Jake v tuhle chvíli nejspíš pelášil stejným směrem jako on, ovšem po všech svých čtyřech. Jen co ho Emmett vytáhl ven z domu, Jake se už neudržel v klidu a obecenstvo neobecenstvo, přeměnil se přímo před užaslými zraky obou Edwardových bratrů. Edward si v duchu promítl ten osvobozující pocit, který Jakem proběhl v okamžiku proměny, a skoro mu to na chvilku záviděl. Kéž by mohl taky takhle vybuchnout! Třeba by se mu ulevilo. Jeho vztek odezníval jen pomalu, zvláště když si znovu vzpomněl na to, co se před chvílí odehrálo u Mikea. Frustrovaně udeřil dlaněmi do volantu.

Ten panchart! Když mu s Jakem řekli, co se mohlo stát, jak se děvčata málem utopila, dokonce se tomu smál! Prý nemají být pitomé! A pak si uvědomil, že oba dva zuří, a že by mu to nemuselo jen tak projít. Začal se vytáčet a byl by snad schopný zapřít i svou vlastní duši. Prý nikdy před holkama o bruslení nemluvil, to si ho musely s někým splést! A když zjistil, že vědí o tom, že mu Bella volala, a že jeho číslo, které zůstalo v paměti mobilu i s časem volání, ho snadno usvědčí ze lži, najednou zbledl a jeho skrytý vztek a zloba vyvřely na povrch.

„Tak jo, poslal jsem je tam! A co má bejt? Nic jiného si ta štětka stejně nezaslouží! Však počkej, sám poznáš, jaká je! Dala už ve škole všem, a až ji omrzíš, taky tě pustí k vodě. Ještě budeš litovat, žes ji vytáh!“ dštil na ně nenávistně a chtěl pokračovat, ale to už ho Edward držel pod krkem a kolenem ho přimáčkl ke zdi. To Mikea probralo a začal se cítit vyděšeně. Proboha, mohl mu Cullen fakt ublížit? Zbaběle zatěkal pohledem na toho Indiána vedle něj, jestli ho nezastaví, ale ten vypadal, že by mu spíš pomohl.

„A co ta druhá? I kdyby Bella byla taková, jak tu tvrdíš, nebyla tam sama! Co ti udělala Agnes? Vždyť ji ani neznáš!“ zavrčel na něj a ruce se mu třásly zlostí a chutí Mikea taky trochu přiškrtit.

Mikeovo vzrůstající zděšení v tu chvíli zastřelo jeho zdravý rozum, a tak z něj vyjelo: „To je fuk. Je to její ségra a budou určitě stejný. Všechny holky jsou stejný, zboží na jedno použití.“ Pozdě si uvědomil, že měl raději mlčet, že už jde vážně do tuhého, ale přece jen v něm ještě trochu převládala arogantní potřeba obhájit svůj názor. Ale to byla poslední kapka. Oba kluci se teď nad ním tyčili jako hrozivé skály, vrčeli a jejich vražedné výrazy srazily Mikeovo srdce do kalhot.

„Nikdy, už nikdy přede mnou o Belle nebo i jiné dívce takhle nemluv! Jsi lhář a zbabělec, jakému není rovno. Máš jen vztek, žes od ní nedostal, co jsi chtěl, a takhle by ses jí pomstil? Smrtí?“ Edward kolenem jen malinko přitlačil a Mike hekl. „Zkus ještě někdy něco podobného, a přísahám, že tě zabiju. Zabiju tě bez zaváhání, rozmáčknu tě jako veš, protože ty nic jiného nejsi,“ syčel na něj Edward a znovu přitlačil. Mike cítil, jak se ho zmocňuje panika. Edward zuřil a jeho zlostí zkřivené rysy mu dodávaly nebezpečný vzhled; bylo jasné, že to myslí smrtelně vážně. A když se přidal zlostí se třesoucím hlasem ještě i Jacob, se slovy: „A kdyby ne on, najdu si tě já!“, Mikeova hrůza dostoupila vrcholu a povolily mu nervy. Náhle cítil na stehnech vlhké teplo.

Vtom se dveře domu rozlétly a do haly vběhl Emmett s Jasperem v závěsu. Emmett popadl Jakea  a Jasper se snažil odtáhnout Edwarda, který cítil, že Jazz nepoužívá jen svou fyzickou sílu, ale i svůj dar, a že jeho vztek mizí nahrazován klidem a rozvahou. Povolil sevření a už bez odporu se nechal odvést.

„Tak už ho nechte, kluci,“ smál se Emmett. „Má dost, vyděsili jste ho až až. To stačí. Vždyť se strachy potento,“ podíval se s despektem na Mikea, kterého teď, když už ho Edward netiskl ke zdi, zradily roztřesené nohy a po zdi se svezl do vlastní louže.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se Jasper Edwarda venku.

„Jen díky tobě,“ procedil oslovený mezi zuby.

„Nemysli na něj. Mysli na sebe. Jak by ti bylo, kdybys ho opravdu zabil?“

„Báječně,“ odsekl Edward.

Jasper se smutně usmál. „Jen na chvíli. A pak bys měl celou věčnost na lítost. Ty dobře víš, o čem mluvím.“

Edward se zarazil. Věděl o Jasperových temných časech a teď se za sebe zastyděl.

„Promiň,“ hlesl zahanbeně. „ A díky, že s mě v tom nenechal. A tobě taky děkuju,“ otočil se na Emmetta, který už čekal v džípu. Jakea už před chvílí pustil a ten po přeměně zmizel v lese, a jak Edward tušil, už mířil za Nessie.

„Nám neděkuj,“ usmál se znovu Jasper. „Poděkuj Belle. Zavolala Alici – to je jediné štěstí, protože ta nic nevidí, když je u toho Jake. Ta holka je tvůj anděl strážný. Nejspíš k sobě opravdu patříte. Mám jet s tebou?“ ukázal bradou na Edwardovo Volvo.

„Ne, díky, Myslím, že už není třeba,“ odmítl Edward, nasedl do vozu a za chvíli už ujížděl za Bellou.

Jasper se za ním chvíli díval a pak se otočil na Emmetta.

„Takhle to dál nejde. Řeknu Carlisleovi – budeme muset Bellu přeměnit dřív, než se opravdu stane nějaké neštěstí. Tohle bylo jen o fous.“

xxxx

„No to máš pravdu, Jaspere, to tedy bylo o fous,“ bručel u nebeské brány ustaraný Petr a utíral si zpocené čelo.

„Zaplaťlucifer,“ oddechl si i Samiel a pak se zarazil. Zač vlastně děkuje? Vždyť peklo zase přišlo o hřích! Nespokojeně se nad sebou zamračil a marně se snažil potlačit v sobě nával divoké radosti, že Edward v téhle zkoušce obstál. Nebo to nebyl Edward? Zamyšleně se zadíval na Petra a přemítal, jestli tentokrát opravdu nefoukl. Bellin telefonát Alici… nebyl to náhodou Petrův nápad? Podezřením se mu zúžily oči. A pak, zmatený svými protichůdnými pocity, si uvědomil, že s tím stejně nic nenadělá. Vlastně mu to může být fuk. Dokud ho Lucifer nebude volat k zodpovědnosti za zmařené úklady, může to pustit z hlavy. A při představě, jak asi teď Lucifer zuří, znovu poděkoval osudu, který ho poslal k nebeské bráně. Tady alespoň není na ráně.

Petr tak spokojený nebyl. Tušil, že Lucifer se z fáze zuřivosti dostal už před časem, a teď v něm každý další nezdar jen posílí touhu uspět. Znal ho ještě jako archanděla, dávno předtím, než byl za svou pýchu sražen z nebes, a jeho povaha se od těch dob nezměnila – tvrdohlavost, arogance, přehnané přesvědčení o vlastní důležitosti a bezbřehá touha po moci – když se to sečte, vychází z toho jediné. Lucifer to nevzdá. Není zvyklý prohrávat.

Jediné, co ho alespoň trochu uklidňovalo, byla skutečnost, že on tentokrát nezasáhl. Ten telefonát nebyla jeho práce – to Bella sama jednala, jak nejlíp uměla. Možná měl Valentýn pravdu, možná se vážně můžou spolehnout na jejich lásku. Ta je v tuhle chvíli jejich spásou – jeden druhého chrání víc než sebe. Jenže – a v tu chvíli ho zamrazilo – taky by se mohli jeden pro druhého obětovat. To už taky viděl – jak se osudová láska mění v tragickou a dějiště plné růží a zpěvu v mrtvou a beznadějnou poušť. Ztracené duše Romea a Julie, kteří oba ukončili život vlastní rukou, jsou toho důkazem.

Ale může s tím něco dělat? Co má kdo napsáno v knize osudu, to se obvykle stane, a nikdo s tím nic nepořídí, jen ten člověk sám. Pouze jeho rozhodnutí mohou osud změnit, a nebe i peklo se sice mohou snažit to ovlivnit, nakonec však budou muset volit jen oni.

xxxx

Bella s Agnes seděly na postelích v Bellině pokoji, kam se před chvílí vytratily, aby měly trochu klidu. Sotva se před dveřmi objevil Edward a z lesa se vynořil Jake, vyběhly obě ven. Ale na dlouhé řeči nebyl čas. Sotva jim kluci stačili říct, jak to proběhlo u Mikea, na příjezdové cestě se objevilo Charlieho auto a hovoru museli nechat. Už předtím se dohodli, že bude lepší, když se Charlie o jejich koupacím extempore nedozví – dopadlo to dobře, tak není třeba děsit rodiče. Kluci se brzy rozloučili a odešli, Bella s Agnes se s Charliem navečeřely a pak zmizely nahoru, aby pokračovaly v holčičím drbání, které začalo odpoledne. Agnesin odjezd se blížil, prázdniny utekly jako voda a děvčata věděla, že se zase nějakou dobu neuvidí.

„Bude se mi strašně stýskat. A co teprve Jakeovi,“ prohlásila zachmuřeně Bella.

„No, máme telefon a maily, a internet a webkameru,“ vypočítávala možnosti Agnes, „a snad budu moci zase přijet, ne?“ podívala se na Bellu s otázkou v očích.

„Samozřejmě, kdykoliv a na jak dlouho budeš chtít,“ přitakala Bella. „Vždyť víš, že bych byla ráda, kdyby ses přistěhovala natrvalo. Ale to nám u mámy neprojde. Sotva se smířila s tím, že tu bydlím já. Tvoje odstěhování by už neskousla.“

„Já vím,“ pokrčila rameny rezignovaně Agnes. „A Jake to ví taky. Oba máme před sebou ještě školu, a po maturitě se uvidí. A třeba se mi podaří naše udolat dřív,“ ozvala se jí v hlase malá naděje. Pak se znovu podívala na Bellu a šibalsky se ušklíbla.

„A vážně je ti tak líto, že tu nezůstanu? Vsadila bych se, že Edwardovi ne. Alespoň už nebude muset před svítáním vyskakovat oknem.“

Bella se na ni šokovaně zadívala a zrudla jako rajské jablíčko. „Propána… ty jsi nás slyšela? Vždyť tu byl jen jednou, co jsi tady, a jen na chvilku. A stejně to tehdy ještě bylo nevinné.“

Teď se Agnes rozesmála naplno. „Ještě to bylo nevinné? Tehdy? A teď už by nebylo? Bello,“ zahrozila na ni v žertu prstem, „co jste vlastně v té chatě dělali?“

„No, sušili se, hlavně,“ Bella pohledem provrtávala podlahu. „Ale museli jsme si ty mokré věci svléknout. A pak…,“ zvedla hlavu a podívala se trochu zahanbeně na Agnes, zvědavá na její reakci.

„Páni,“ vykulila na ni Agnes užasle oči. „Já si jen dělala legraci, a ono vážně…  A jaké to vlastně je s upírem? Neublížil ti?“

„A myslíš, že tobě by Jake ublížil?“ zavrtěla hlavou nevěřícně Bella. „A jaké to je? No, nemám to s čím srovnávat… ale bylo to skvělé. Myslím, že tak je to vždycky, když je to z lásky, ne?“

„To asi ano,“ souhlasila Agnes. „Ale já nemůžu objektivně posoudit ani to. A zatím asi ani nehrozí, že bych mohla. Pozítří odjíždím.“

„Věřím, že se dočkáš,“ usmála se na ni Bella. „Musíš zase brzy přijet, a kdo ví, co se stane? Ale Agnes,“ zadívala se na ni prosebně, „nikomu o tom neříkej, ano? Edward má výčitky svědomí, je trochu ze staré školy, a nepotřebuje, aby si z něj ještě někdo dělal legraci. Emmett a Jake mají trochu tendenci si z lidí utahovat, víš?“

„Neboj, tvoje tajemství je u mě jako v trezoru,“ slavnostně slíbila Agnes a známým gestem si zavřela pusu na zámek.

xxxx

Petrovo tušení bylo správné. Lucifer nezuřil. Docela spokojeně se usmíval. Ano, spáchání smrtelného hříchu Edward zase o vlásek unikl, ale bylo vidět, že to tentokrát bylo opravdu na hraně, a to se té holce vlastně nic nestalo. Vládce pekel to utvrzovalo v přesvědčení, že jeho nápad se smrtí milované dívky je správná cesta k dosažení cíle. Nevadí, že se to tentokrát nepovedlo. Má rozehranou další partii – a vsadit to na tuhle kartu je určitě správné rozhodnutí. Jen nepovolit a Edward nakonec bude jeho, o tom byl skálopevně přesvědčen. Navíc se zdálo, že všechno zlé je pro něco dobré – Mikeovo ponížení, vztek a špatné svědomí z něj dělalo ideálního spojence. Může ho snadno využít pro své plány – a už taky dobře věděl, jak. Potřebuje jen trochu času – a toho měl dost. Je to jako šachy – měl teď figurky na různých políčkách hry a všechny směřovaly k jedinému – ke konečnému vítězství. Však on ještě může dát nebi mat.

A věděl, co mu může vyhrát celou tuhle osudovou hru. Obětování královny.

Předchozí *   Shrnutí *   Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou - Kapitola 41. - Luciferův gambit:

 1
2. ChantalleBooker
17.12.2017 [18:12]

Mike si nadělal do kalhot :D.

17.09.2013 [10:57]

DopeStarsMike je riadny debil, keď si dovolí byť drzí i keď ho niekto drží pod krkom Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Zaslúžil by si toho oveľa viac! Ale tak čo už no Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!