Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou - 29. kapitola - Úklady

Sexy Edward ve Volteře


Padlí andělé nepláčou - 29. kapitola - ÚkladyBella se vrací z Floridy. Kdo ji bude čekat na letišti a jak to bude dál? Začíná se schylovat k nečekaným událostem a naši hrdinové by si měli vychutnat chvíle pohody, protože kdo ví, jak to všechno dopadne...

Kapitola 29. – Úklady

Bella vystupovala v Seattlu z letadla a netrpělivostí se skoro třásla. V Jacksonville si pořádně neuvědomila, jak jí Edward chybí. Starosti o to, jak přesvědčit matku o svých důvodech zůstat ve Forks, jí nedovolily na to myslet. Teď ale měla co dělat, aby se nerozběhla o překot a loudavá chůze lidí vystupujících z letadla před ní ji přiváděla k šílenství. Vzpomínka na těch několik dní strávených v napětí a obavách  vybledla v okamžiku, kdy v příletové hale uviděla Edwardovu tvář, zářící úlevou a šťastným úsměvem. Neuvědomila si, kolik jí toho scházelo, dokud ji nesevřel v náručí. Štěstím a úlevou se jí podlomila kolena a jen jeho ruce sevřené kolem jejího pasu jí zabránily v tom, aby se sesunula k zemi. Znovu si uvědomila, že jeho náruč je přesně to místo, kam patří a odkud se už nikdy nechce hnout.

„Stýskalo se mi,“ zašeptala s nosem zabořeným do jeho hrudi. „Když nejsem s tebou, nejsem úplná.“

„Nemohlo se ti stýskat víc než mně,“ odpověděl a pak ji políbil tak, až se v ní zastavil dech, a ani jeden z nich nevnímal pobavené a shovívavé úsměvy okolních cestujících, z nichž nejeden si při pohledu na ně vzpomněl na svou první či největší lásku a neubránil se troše závisti.

Když se od sebe po chvíli dokázali odtrhnout, Bella se rozhlédla. „Přijel jsi sám?“

„Nestačím ti?“ usmál se.

„Samozřejmě. Jen se divím, že pro mě nechtěl přijet táta,“ podivila se.

„Je tady, v Seattlu. Mají zase na policejním ředitelství nějakou poradu. Ale už tu měl být, asi se jen zdržel,“ odpověděl Edward, vzal Bellu kolem ramen, do druhé ruky popadl její tašku a pomalu ji vedl k východu. „Zavoláme mu z auta a domluvíme se, kde na něj počkáme.“

Mířili ven a ani jeden z nich neviděl  dva páry rudých očí, schovaných za obroučkami tmavých brýlí, které je pátravě a trochu udiveně sledovaly.

Venku v autě Bella vytočila Charlieho číslo a chvíli si s ním povídala. Edward zatím uložil její tašku do kufru Volva, zabouchl ho, obešel auto a sedl si za volant. Pohlédl na Bellu, která ještě mluvila s Charliem.

„Já se zeptám, moment,“ odtáhla mobil od ucha a podívala se na Edwarda

„Copak?“ zeptal se.

„Táta se ptá, jestli by Esmé nevadilo, kdybych dnes zase přespala u vás. Porada se protáhne a táta se vrátí do Forks až zítra s kolegou. A prý má nějaké novinky, ale to nám poví taky až zítra. Tak můžu?“

„Že se ptáš,“ zazubil se na ni.

Zvedla znovu mobil a přiložila si ho k uchu.

„Tak jo, tati. Edward říká, že Esmé bude nadšená. Uvidíme se zítra. Ne, nevadí mi to, jistěže ne. A taky se mi stýskalo. Mám tě ráda. Ahoj.“ Zaklapla mobil a zářivě se na svého řidiče usmála.

„Sice se mi po tátovi stýskalo, ale tohle je jako dodatečný vánoční dárek,“ prohlásila zasněně.

„To ano,“ souhlasil potěšeně Edward a nastartoval auto.

xxxx

Dole v pekle si Belial mnul bříška prstů, která ho po posledním lusknutí svědila.

„Tak, a máme Charlieho na chvíli z cesty.“ prohlásil spokojeně. „Mají před sebou noc bez dozoru, protože Carlisle s Esmé ještě zůstali v Denali, chtěli vidět Rileyho, a ostatním je fuk, co Bella s Edwardem provádějí. To se to bude pokoušet,“ zamnul si radostně pařáty.

Lucifer se pochybovačně ušklíbl. „Jen aby. Takových příležitostí už měli, a nic z toho nebylo. Koukej něco pořádného vymyslet, Beliale, a Samiel ať se taky snaží. Začínám ztrácet trpělivost.“

„Ale vaše temnosti, potlačovaná touha je jako struna, která se nedá napínat donekonečna. Taky jednou praskne. A jim k tomu moc nechybí. Navíc se teď pár dní neviděli, a stesk taky může sehrát svou roli. To by v tom byl če… ,“ zarazil se, „anděl, aby se to tentokrát nepovedlo.“

„No právě,“ mrzoutil Lucifer. „Anděl. Mám čím dál větší podezření, že přesně někdo takový nám neustále hází klacky pod nohy. Anděl nebo svatý, šlape nám na paty.“ Chvíli o tom zamračeně přemýšlel, pak vzhlédl a zjistil, že Belial ještě stojí před jeho pekelným trůnem.

„Na co ještě čekáš? Stojíš tu jak špatně vyřezaný svatý. Upaluj a dej se do toho!“ Praštil vidlemi o podlahu, až se zatřásla, trochu se zablesklo, zasmrděla síra a Belial byl pryč.

Nahoře u nebeské brány Samiel překvapeně sledoval stříbřité Volvo, jedoucí po silnici ke Cullenovic domu.

„Kam to jedou?“ podivil se.

Petr vzhlédl od Knihy duší, kam právě zapisoval nově příchozí. Posunul si na nose zlaté brejličky a pohlédl nad obroučkami dolů.

„No kam by jeli, ke Cullenovům,“ pokrčil rameny.

„Bella se nemusí vrátit domů?“ podivil se Samiel.

„Asi ne,“ znovu pokrčil rameny Petr.

„A tobě to nevadí?“ nepřestával se divit Samiel.

„A proč by mělo? Stejně je Edward u Belly každou noc. Kdyby chtěli hřešit, udělali by to už dávno.“

„Jenže oni chtěli. Vzpomeň si na tu louku a na svůj vějíř. A i několikrát potom to bylo tak tak.“

Petr  zavrtěl hlavou, a prohlásil pevně: „Já jim věřím. Řekl bych, že se můžu spolehnout, že udělají to, co je správné.“ Pak se pátravě zadíval na Samiela.

„Poslouchej, komu ty vlastně straníš? Jako čert bys měl po jejich hříchu spíš bažit, a ne se ho bát, ne?“

„No vlastně ano,“ zaraženě si uvědomil Samiel. „Nějak podezřele mi na nich začíná záležet. Že bych tu nahoře začínal měknout? Tak to ne, to nemůžu dopustit!“ zatvrdil se a zamračeně si založil ruce na chlupaté hrudi.

xxxx

Bella si v Edwardově pokoji vybalovala tašku a právě zjistila, že nejspíš v Jacksonville zapomněla pyžamo, když jí zazvonil mobil.

„Jé,  ahoj, Jakeu. Jo, už jsem zpátky, ale Charlie musel zůstat v Seattlu. Dnes přespím u Cullenů. Jo, je tady, hned ti ho dám, počkej,“ přešla ke dveřím, otevřela je a zavolala dolů: „Edwarde? Volá Jake, chce s tebou mluvit!“

Když Edward vyběhl schody s tázavým výrazem v obličeji, pokrčila rameny, podala mu telefon a vrátila se k tašce. Začala vyhazovat zbylé věci ven, až se kolem navršily bez ladu a skladu. Nemýlila se. Pyžamo bylo fuč, nejspíš pod polštářem v její posteli na Floridě.

Edward domluvil a podal jí telefon zpátky. Všimla si, že se trochu mračí a z očí mu vyčetla starost.

„Co se děje?“ zeptala se.

„Asi to nebude nic vážného,“ odpověděl zamyšleně. „Kluci z La Push zase našli stopu nějakých upírů. Dvou. Motali se včera tady po okolí, pak zřejmě ucítili vlkodlaky a zmizeli. Stopa zase vedla do Seattlu, ale byl to jiný pach než posledně. Zeptám se Alice, jestli něco neviděla. Každopádně, Quileuté zase na nějaký čas zavedou hlídky kolem tvého domu. Jen pro jistotu. Tak kdybys prý uviděla vlky, nelekej se.“

Náhle zaostřil zrak na hromady prádla, které se kolem ní vršily, a usmál se.

„Hledáš něco?“

„Jo, pyžamo,“ zamračila se. „Asi jsem ho zapomněla v Jacksonville. A domů se mi pro jiné jet nechce.“

„Tak si půjč něco od Alice,“ navrhl jí. „Určitě nějaké má a ráda ti pomůže. A teď pojď dolů, ostatní už na nás čekají. Emmett se nemůže dočkat další koulovačky.“

„Nejdřív to musím uklidit zpátky,“ rozhlédla se rozpačitě po svých vyházených svršcích a začala je skládat na hromádky.

„Pomůžu ti,“ a sehnul se k ní dolů. Vtom jeho zrak padl na fotografii, která jí vypadla z diáře hozeného mezi trička, a ztuhl v náhlém šoku. Popadl ji do ruky a nevěřícně se na ni zahleděl.

„Kdo to je?“ zeptal se tiše a napětím mu přeskočil hlas.

„Ukaž?“ nahlédla mu Bella přes rameno. „Agnes, Philova dcera. Fotil nás hned druhý den po mém příletu. Proč?“

Edward ztuhle civěl na fotografii dvou dívek, držících se kolem ramen. Ta vlevo byla jeho Bella. A ta vpravo… rezavé vlasy, šedozelené oči, několik pih na nose… To byla ta dívka z jeho přeludů. Jedna z nich. Ale když se podíval pozorněji, nebyl si už tím tak jistý. Vysedlé lícní kosti a jiný tvar nosu mu povědomý nebyl. Dodávaly té tváři, jinak tak bolestně povědomé, trochu indiánský nádech.

„Zdálo se mi, že ji znám,“ zašeptal nejistě. „Ale teď si nejsem jistý. Odkud je?“

„No z Floridy přece. Bydlela s babičkou v Jacksonville a Phil se tam s mou mámou přestěhoval po svatbě taky, když přestal jezdit po klubech. Trénuje teď fotbalisty v jacksonvillské střední. Odkud bys ji znal?“

„Já nevím. Jen mi připadá povědomá,“ odpověděl vyhýbavě Edward. Nechtěl Belle vysvětlovat, že i tuhle dívku vídá v okamžicích, kdy nad sebou ztrácí kontrolu. Její tvář už dávno překrývá ta Bellina, ale stejně…

„No, vždyť se s ní za pár měsíců seznámíš osobně. Pozvala jsem ji na jarní prázdniny sem,“ usmála se na něj Bella, dorovnala poslední tričko a vyskočila. Natáhla k němu ruku, aby ho zvedla, a dodala:

„Tak pojď, nebo si Emmett pro nás dojde!“

Vstal a na oko se zamračil. „Tak ty se nemohla dočkat Emmetta? Tak po něm se ti stýskalo?“ škádlil ji. „Tak to abych začal žárlit, že?“

„No jasně,“ rozesmála se. „Jsem do něj tajně zamilovaná. Asi už to nemůžu dál tajit. Budeš muset utěšit Rose,“ dodala se smrtelně vážným výrazem v obličeji, pak se neudržela a vyprskla smíchy. Edward se k ní přidal a oba rozesmátí seběhli po schodech dolů.

xxxx

Bella stála v Alicině šatně a přehrabovala se v jejím prádla. Alice ochotně souhlasila, že si může od ní půjčit cokoliv na sebe, včetně kterékoliv noční košile, a Bellu v tu chvíli napadlo, nač je asi potřebuje upírka, která nikdy nespí. Teď, když se přehrabovala v záplavě hedvábí a krajek, jedna kreace odvážnější než druhá, pochopila Alicin potutelný úsměv. Došlo jí to. Stejný důvod přiměl upíry si pořídit do svých pokojů postele.

„Sakryš, to tu nenajdu nic normálního?“ pomyslela si netrpělivě a pak ji náhle něco napadlo. Sevřela v dlani kousek krémového hedvábí lemovaného krajkou a v očích se jí zablýsklo. Vyšla z Alicina a Jasperova pokoje a po cestě do Edwardovy ložnice zavolala dolů: „Díky, Alice!“

Zezdola se ozvalo : „Není zač. A přeji pěknou noc!“ A z Alicina hlasu byl znát dušený smích.

Bella vešla do dveří a směrem k Edwardovi, ležícímu na zádech se zavřenýma očima, prohodila:

„Hned budu zpátky. Neusni mi tu zatím!“ Pak zmizela v koupelně.

Edward se usmál Bellinu vtípku. I kdyby mohl spát, což jako upír nemůže, stejně by neusnul. S Bellou v koupelně a s hlavou plnou zmatených myšlenek by na spánek neměl ani pomyšlení.Marně se těm záhadám a nejasnostem snažil dát nějaký řád. Obrázek s jeho podobou, který se bůhvíjak ocitl ve starožitnictví, a Agnes, tak podobná jeho přeludům, se mu honily hlavou a on je nedokázal vytěsnit z mysli. Marně se snažil rozpomenout, odkud by Agnes mohl znát. Může si vzpomínat na někoho, koho v životě neviděl? Nebo viděl a zapomněl na to? A jak by to bylo možné? A kde se vzal ten portrét?

Náhle ho z myšlenek vytrhlo vrznutí dveří a závan té nejkrásnější vůně, jakou kdy cítil. Otevřel oči a spatřil Bellu, stojící ve dveřích koupelny. Vykulil je a zase honem zavřel. Zatracená Alice a její šatna!

Bella měla rozpuštěné vlasy, které jí ve vlnách splývaly kolem nahých ramen až skoro k pasu.. A na sobě měla jednu z Aliciných nočních košilí, kraťoučkou, sahající jen těsně pod zadeček, s úzkými ramínky. Vzpomněl si na drobnou lilii na jejím levém rameni a polilo ho horko. Přítmím pokoje bíle prosvítaly její štíhlé bílé nohy a co hůř, její tělo se zřetelně rýsovalo pod krémovým hedvábím, zezadu prozářeným světlem z koupelny. Krajka v hlubokém výstřihu lemovala křivky obvykle schované pod tričkem a Edward zděšeně polkl.

Když otevřel oči,  Bella zjistila, že se dívá do duhovek černých jako půlnoc.


Předchozí *   Shrnutí *   Další




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou - 29. kapitola - Úklady:

 1
3. ChantalleBooker
17.12.2017 [13:32]

No, beztak bude Agnese vnučka té jeho zrzavé svěřenkyně. Moc se mi to nechce líbit, mám dojem, že s Agnese budou potíže :-(.

16.09.2013 [21:27]

DopeStarsŽe je tá Agnes neter tej jeho ,,obete,,? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Avšak skončilo to veľmi zaujímavo, musím pokračovať ďalej Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.08.2011 [22:16]

TerisekkŽe by Edward neodolal? Emoticon
Zajímá mě, kdo to byl na letišti v Seattlu. Koho jsi tam narafičila. Tuším, že s ním budou ještě hodně velké problémy. No uvidíme, snad to nebude tak drastické. Emoticon
Jinak moc pěkná kapitola. Běžím na další, abych věděla, jak to bude pokračovat. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!