Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Označená 10. kapitola

20.03.2011 (14:30) • dcvstwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 5522×

Pohled Rosalie

Po hádce Edwarda a Alice byli všichni skleslí. Ani nevím, co se dělo doma potom, ale vím, že já a Esmé jsme běžely za Alice. Je to zvláštní, ale já cítím něco jako mateřské pudy vůči Alici. Ano! Vůči Alici. Vždy to bude moje malá sestřička. Vždy. Nikdo se jí ani nedotkne, a jestli jí Jasper, nebo některý jiný chlap ublíží, tak přísahám, že ho vlastnoručně vykastruju! I kdyby to měl být Emmett! To je mi jedno. Kéž by to byl Daren…

Dál jsem neměla čas přemýšlet nad takovými věcmi. Celou noc jsem s Esmé proseděla pod Renesméiným oknem a pozorovala, jak si Alice a Renesmé povídají. Po nějaké době jsme si všimla, že Alice začala mluvit o nějakém plesu. Na tom nesmím chybět! Na tom nesmí nikdo chybět. Ihned jsem vše oznámila Esmé a spolu s ní jsme to řekly klukům. Nebylo nadšení. Proč? Protože jsme museli na nákupy. To je, co?

S Esmé jsem se po návratu domů a oznámení klukům téhle novinky, rozhodla, že na nákupy zajedeme den po té, co pojede Alice s Renes… Moment! Žárovka bliká, hlásek křičí, červíček hlodá. Kušuj s Renesmé! Od teď je to jen a jen Nessie. Když si představím, kdo to jméno, lépe řečeno přezdívku, vymyslel. Ten prašivý čokl! Ten zablešený, tupý a smrdutý čokl! Takhle bych tu mohla vyjmenovat všechna záporná přídavná jména a všechna by na něj seděla.

Ihned jsem ho ale vypustila z hlavy. Teď jsem měla na práci mnohem důležitější věci. Zrovna byl den, kdy se Alice s Nessie vydaly na nákupy. Jely do města Glasgow. To se hodí. Zítra se budeme moci vydat na nákupy my. Ihned jsem toho využila a společně s Esmé jsme se vytratily ke stolu s katalogy s oblečením. Vybíraly jsme různé modely šatů, abychom měly alespoň představu… Vybíraly jsme celý den. Večer jsem se vydala za Nessie. Něco se jí muselo zdát, protože sebou ve spánku ošívala. Když tam přiběhla Alice, byla jsem zděšená z té věty, co vypustila z úst. Ten ples je už zítra! Na nákupy jedeme hned ráno. Ihned jsem se rozeběhla domů a všem vše řekla. Kluci nebyli nadšení, ale dámská část osazenstva Cullenovic rodiny se zaradovala. Aby ne, když se jede nakupovat.

…

Ležela jsem na posteli a hlavu měla položenou na Emmettově hrudi. Svými prsty jsem mu na břiše kreslila kolečka a přemýšlela, jaké by to bylo, kdybychom nemuseli čelit té strašné době, kdy se Nessie dozví, že zrovna my jsme její rodina. Jak bude reagovat? Bude naštvaná, že jsme jí tak dlouho lhali a nebude nás chtít nikdy vidět, nebo bude nadšená, že našla svou rodinu a bude s námi chtít zůstat? Nebo se rozeběhne do Volterry a vše jim poví a oni jí nedovolí, aby se vrátila? Tolik otázek a žádná odpověď. Můžu jen doufat, že to dopadne dobře. Ne. Ne dobře, ale přímo výborně.

Neustále si dokola přehrávám tu scénu, když mi Bella volala, že čeká miminko. Když mi řekla, že si ho chce nechat, ale Edward s Carlislem jí to nechtějí dovolit. Když jsem zjistila, že budu teta. Že v naší rodině bude miminko. Když se Nessie narodila a já jsem jí málem zabila matku. Když ta vůně byla nesnesitelná… Až v tu chvíli jsem pochopila, co Edward myslel tím, že Bellina vůně je pro něj nesnesitelná. Lákavá až se mu z ní točí hlava.

„Rose, zlatíčko na co myslíš?“ zeptala se mě má láska. Svůj pohled jsem stočila na něj. Opřela jsem se loktem o postel a koukla se mu do očí.

„Vzpomínám, jaké to bylo, když se Nessie narodila. Když mi Bella zavolala, že je těhotná. Když jsem ji poprvé držela v náruči a uvědomila si, že se mi narodila neteř.“ V tu chvíli jsem sklopila oči a sledovala zdobení naší přikrývky. Když ona byla tak zajímavá!

„To všechno jsou tak… ostré vzpomínky. Některé mě přímo bodají do mého mrtvého srdce, že mám kolikrát pocit, že se to nikdy nestalo a já mám halucinace.“ Jen mě pozoroval.

„Zlato, nad čím to přemýšlíš. Žádné halucinace nemáš. To se neboj. Za to ti ručím. Uvidíš, že všechno bude dobré a my se budeme moci s Nessie nádherně bavit. Teda alespoň já.“ řekl a zašklebil se nad poslední větou. Ty jeho ptákoviny ho nikdy nepřejdou.

„Tak dobře, ale teď vstávat. Jedeme na nákupy!“ to už jsem zakřičela do útrob domu hodně hlasitě. Každý mě musel slyšet, nikdo mě nemohl přeslechnout. Ihned jsem Emmetta zatáhla do koupelny a donutila ho, se osprchovat. Hned po něm jsem šla já. Když jsme byli hotoví, hodila jsem po něm oblečení. Oblékl se a spolu se mnou jsme sešli dolů po schodech, kde na nás čekala naše rodina. Pohled do Jasperovi zmučené tváře byl hrozný. Došla jsem k němu a pohladila ho po rameni. Tím jsem mu dala najevo, že to se za pár hodin spraví. Ještě dnešní den a bude mýt Alici u sebe. Vyšli jsme před dům a nastoupily do dvou aut. Vyjeli jsme směr město Glasgow a doufali, že budou mýt dobrou zásobu šatů a obleků.

…

Vystupovali jsme z aut a holčičí část osazenstva naší rodiny se ujala vedení. Zapadli jsme hned do prvního obchodu ve velkém obchodním centru Foxter. Jak já to tu miluji! Všichni jsme si vybrali nějaké šaty. Já si vybrala nádherné modro – fialové. Esmé si vybrala modro – zelené. Bella si vybrala také namodralé. Když jsme měly vybrané šaty, šly jsme si koupit boty a kabelky. Spolu s tím, jsme si nechaly udělat účesy v kadeřnictví. Účes si nejdřív nechala udělat Bella,pak já a pak Esmé. Každá si vybrala ten, co se jí hodil k šatům a k jejímu stylu. Když jsme byly hotové, šly jsme najít kluky. Našly jsme je mezi obleky. Měly výborný vkus. Odtáhly jsme je k autům a s hrůzou zjistily, že je už na čase se sbalit a jet domů. Nastoupili jsme do aut a vyjeli. Mužská část osazenstva Cullenovi rodiny se třásla a to hlavně Emmett. Dneska mu dávají basebalový zápas a on ho prošvihne. To je teda nadělení.

Jasper s Edwardem a Carlisle byli v pořádku. Rozdávali úsměvy na všechny strany. Podle mě se už Jasper nemůže dočkat, až bude s Alicí o samotě…

…

Přijeli jsme před dům a vystoupili. Obě dvě koupelny v našem krásném domě byly neustále zaplněné. V jedné jsme se mi holky malovaly a upravovaly a v druhé se mezitím vším střídali naši manžílci. Když jsme byli všichni oblečení a přichystaní, tak jsme šli do garáže se rozhodnout, kdo pojede jakým autem. Dnes má Emmett výhodu. Bude muset řídit. Já ne, protože mám sukni a tudíž mi překáží v řízení. Proklínám sukně!

I když, někdy bych je za nic na světě nevyměnila. Emmett si sednul za volant a jen jsme čekali, kdy se k nám nasáčkuje Edward s Bellou. Když nastoupily, mohli jsme vyrazit. Esmé s Carlislem a Jasperem nám byly v patách. Toto bude ještě dlouhý večer.

Pohled Alice

Už od rána jsem byla jako na trní. Myslela jsem, že se unudím k smrti. Heh, já už mrtvá jsem! Abych se nenudila, vzala jsem si můj časopis - který už jsem viděla nejmíň desetkrát -  a listovala jím. Vyhlédla jsem si jeden účes, který by mohl Renesmé slušet. Ihned jsem spřádala plán, jak jí ho učesat. Uslyšela jsem lehké kroky, které jdou mým směrem. Okamžitě jsem zaklapla ten časopis, aby nebylo vidět, co chystám.

„Co si dáš k snídani?“ zeptala jsem se Renesmé.

„Já si něco najdu, neboj se,“ odpověděla. Když jsem se jí zahleděla do tváře, usmála jsem se. Ty kruhy, co měla pod očima, jí zmizely. To je dobře. Kdyby jí nezmizely, tak bych jí nechala celý den spát. Přivázala bych ji k posteli, kdybych musela! Když se Renesmé nasnídala, šla se osprchovat a já jsem po ní umyla misku od cereálií. Fuj, páchne to jak hnůj! Jak to může jíst? Když Renesmé vyšla z koupelny, zatáhla jsem ji do “mého“ pokoje. Tam jsem vyndala krabičku laků na nehty. Byly tam všechny barvy. Červené, modré, zelené, růžové, fialové… Zkrátka všechny.

„Kde jsi to sehnala?“ ptala se. Jen jsem se zasmála a neodpověděla.

„No tak, Alice, odkud to máš?“ Byla neodbytná.

„Dobře, povím ti to. Mám to z města. Koupila jsem to v tom obchodu, jak jsme si vybíraly kabelky. Uviděla jsem je a hned jsem si je zamilovala. A ani nebyly drahé… Takže… Tady je ta růžová! Musím ti ty nehty nalakovat, aby se to hodilo k šatům. Ty pak nalakuješ ty moje.“ Dál už nikdo nic neříkal. Nehty jsme si lakovaly asi hodinu a já jsem pak Renesmé přemluvila, abych jí mohla udělat ten účes. Slušelo jí to. Byla krásná, celá po otci. Otec. Matka. Jsem zvědavá. Něco mi říká, že její reakce nebude zrovna kladná. Že bude jako dva magnety, co se ne a ne spojit. Dva magnety obrácené k sobě severem. Dva kladné ionty, co se odpuzují. Ach, proč nemůže přijít vize, abych neměla starosti? Tam nahoře mě opravdu nemají rádi

…

„Renesmé, pospěš, nebo to nestihneme! Začátek je už za dvacet minut!“ popoháněla jsem ji. Je hrozně pomalá. Doufám, že její rekce na ten náhrdelník… Náhrdelník! Málem bych zapomněla!

Urychleně jsem vyběhla schody a zapadla k sobě do pokoje. Začala jsem přehrabávat své věci a našla svůj náhrdelník. To bych tomu dala, kdybych si ho nevzala. Popadla jsem ho do ruky a vložila do své kabelky. Tady budeš do té doby, než přijde tvůj čas…

„Alice!“ slyšela jsem volat Renesmé. Okamžitě jsem se otočila a sešla dolů. Renesmé už čekala v autě a tak jsem vyšla ven, zamkla dveře od vily a šla nastoupit. Renesmé nám objednala Taxi, protože ani jedna nemůžeme řídit. Zatracené sukně!

…

Dojely jsme před taneční sál v Glasgowu a já už jsem se ohlížela, po své zbylé části rodiny. Našla jsem je, jak čekají u vchodu. Ihned jsem hledala tu jedinou osobu. Jaspera. Když jsem ho spatřila, byl snad ještě krásnější než v mých vzpomínkách. Na tváři se mi usadil můj – jak jinak než okouzlující – úsměv. Rozeběhla jsem se k němu a dlouze a vášnivě jsem ho políbila. Dala jsem do něj všechno. Ach, jak mě se stýskalo!

Vím, že toto nikdo nečte, ale prosím...

Já vím. Psala jsem, že je to věnováno Shindeen, ale je to věnováno ještě někomu. Veubella. Díky Vb. K napsání této kapitoly jsi mě dokopala ty! A já ti opravdu děkuji, jelikož by to leželo rozepsané další týden. Moc se omlouvám, že další kapitola je až teď. Můzy jsem měla na rozdávání, ale nemohla jsme se dohodnout o obsahu této kapitoly. Doteď přemýšlím, že tam zařadím i vlky, ale nechce se mi.

Autor: dcvstwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Označená 10. kapitola: