Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 20. kapitola

Our Academy - 20. kapitolaZávěr školního roku. Stane se pár zvratů.

Alice

Poslední den ve školním roce nás jako každý rok čekal ples. Ples, kterého se zúčastnili úplně všichni, včetně profesorů. S Jasperem jsem už týden nemluvila a on se mi vyhýbal. Věděla jsem, že takhle už to dál nepůjde, a tak když šel ven na vzduch, vydala jsem se za ním. Chtěla jsem to vyřešit, chtěla jsem, abychom to přešli a aby vše bylo jako dřív. Bohužel mi bylo jasné, že tak jednoduché to nebude.

Nechtěla jsem si to přiznat, ale od té chvíle, co jsme se já a Jasper dali dohromady, jsem to už nebyla já. Nepoznávala jsem se. Nikdy jsem nebyla žárlivá. Říká se, že láska nás dělá bláznivými, ale kde je ta pomyslná hranice, za kterou bychom s bláznovstvím už zajít neměli?

Nešlo to říct jinak, než že jsem se prostě trochu zbláznila, když jsem byla ve vztahu s Jasperem. Jenomže já ho milovala, milovala jsem ho tak moc, že mě ničila už samotná myšlenka na to, že bychom se rozešli. To byla poslední věc, kterou bych si přála, abychom udělali.

„Ahoj,“ řekla jsem mu, když jsem ho našla sedícího na lavičce.

„Ahoj,“ řekl a poposedl si, aby mi udělal místo.

„Měli bychom si promluvit,“ řekla jsem tu větu, kterou často začínají rozchody.

„Já vím,“ řekl a já si sedla vedle něj.

„Chápu, že jsem udělala nějaké chyby, ale chci to vyřešit, vážně nechci, abychom se rozešli,“ začala jsem mluvit jako první.

Jasper si povzdechl a zadíval se na mě.

„Alice, já potřebuju pauzu. Jenom na léto, potřebuju si to všechno pořádně promyslet,“ řekl, ale do očí se mi nepodíval.

Pauza? On vážně dělá tuhle taktiku? Věděla jsem, co po pauze následuje. Rozchod a to jeden z těch bolestivějších, pokud vůbec existuje něco jako méně bolestivý rozchod.

„Jestli to chceš ukončit, ukonči to správně. Nebudu čekat celé léto jenom na to, abys mi po prázdninách řekl, že to nepůjde,“ řekla jsem Jasperovi rázně, ale ve skutečnosti jsem chtěla jenom brečet a brečet.

„Co se s námi vlastně stalo? Všichni si mysleli, že jsme dokonalí. Proboha, vždyť i my jsme si tím byli tak jistí,“ řekl, ale já věděla, že jenom oddaloval to, co mělo za chvíli přijít.

„Já to zkazila ve chvíli, kdy jsem se zbláznila. Nemůžeme spolu být, protože já pak začnu dělat věci, které se vymykají zdravému rozumu,“ řekla jsem.

„Není to přesně to, co má láska dělat?“ zeptal se mě.

„Ano, ale jen do určité míry, pak už je to příliš,“ řekla jsem a on chápavě přikývl.

„Mrzí mě to,“ řekl.

„Mě taky,“ řekla jsem mu.

Nezasáhlo mě to tolik, jak jsem myslela, že zasáhne. Asi proto, že už jsem nějaký čas podvědomě věděla, že je konec. Bylo to jasné. Kdyby nebyl, dávno bychom to vyřešili a všechno by bylo v pořádku. Možná nám prostě nebylo souzeno být spolu. Všichni si to sice mysleli, ale realita často bývá jiná. Kdo by například řekl, že se ze mě vyklube žárlivá potvora? Nikdo koho dobře znám.

I přes to všechno se mi stále zdálo, že to není úplný konec. Chybělo tomu něco, co by to naprosto jasně stvrdilo.

Jako kdyby slyšel mé myšlenky, se na mě Jasper zadíval, a pak se pomalu přiblížil svým obličejem k mému. Dokončila jsem tu vzdálenost mezi námi a dlouze ho políbila. Když už zlomené srdce, tak alespoň pořádně. Pořád jsem cítila tu lásku mezi námi, která, jak jsem věděla, jen tak nevyprchá. Bude trvat pěkně dlouho, než se z toho dostaneme, ale asi je to tak nejlepší, pro nás oba.

Zvedla jsem se z lavičky a vydala se zpět dovnitř mezi lidi. Na veřejnosti nebrečím, a proto jsem nechtěla zůstávat o samotě. Chtěla jsem být alespoň trochu silná. Na slzy budu mít čas celé léto. Tenhle ples jsem si vždy uměla užívat. Tento rok by neměl být výjimkou.

 

Bella

Kdo to kdy vymyslel, aby se dělali plesy se studenty i profesory? Ať už jsem chtěla nebo ne, pozorovala jsem Edwarda s Dianou, jak spolu vesele tančí. Vypadali, jako kdyby se nikdy nerozešli. Jak kdybych se já nikdy nestala. Byli neuvěřitelně sehraní. Při tanci vypadali jako praví profesionálové, kteří trénují několik hodin denně.

Ano, i přesto, že jsem je teď oba z celého svého srdce nenáviděla, jsem musela uznat, že spřízněné duše opravdu jsou. Stačilo je spolu chvíli vidět a každému bylo jasné, že patří k sobě. Všechny pohyby dělali naprosto automaticky.

Když s někým mluvili a Edward se pohnul, Diana se pohnula spolu s ním. Když ji Edward chytil kolem pasu, Diana mu automaticky dala ruku kolem ramen.

Naštvaně jsem upila z placatky jakéhosi hnusu, který mi dal jeden z méně bystrých spolužáků. Smysly to každopádně otupovalo a já věděla, že zítra se můžu těšit na pořádnou kocovinu.

Nechtěla jsem utéct s pláčem do pokoje jako malá holka, a tak jsem tam dál seděla u stolu, zatímco většina tancovala. Brala jsem to jako trénink do budoucna. Musím si začít zvykat na to, že Edward a Diana budou pořád spolu. Nebylo mi jasné, jak přežiju celý příští školní rok, ale doufala jsem, že ve zdraví. Mohla jsem také odjet, ale nějak se mi to nezdálo správné.

Nebudu utíkat, to přece nejsem já. A navíc i přes všechno špatné, je tady pořád skupina lidí, která by mi všude neuvěřitelně chyběla. Ano, přiznávám Rachel a spol mi přirostli k srdci. A tak jsem byla rozhodnutá, že na téhle škole zůstanu až do doby, než všichni odmaturujeme a rozletíme se všemi směry našeho obrovského kontinentu. Kdo ví, kde za rok skončí? Já jenom vím, že školu dokončím tady a nezastaví mě při tom ani Edwardovo dokonalé manželství, které mi teď tak okatě ukazuje.

„Chceš si zatančit?“ zeptal se mě Emmett, který se najednou objevil v mém zorném poli.

„Neměl bys náhodou vyzvat spíš Rosalie? Myslím, že ta by o to stála,“ řekla jsem mu, aniž bych to myslela jakkoliv zle.

Každý už věděl, že se Rosalie s Thomasem rozešla a většina taky věděla kvůli komu. Proto jsem nechápala, proč ti dva už nejsou opět spolu. Rosalie a Emmett k sobě přeci patří.

„Ta je tady zřejmě se svým klukem, myslím, že by o to moc nestála,“ řekl Emmett a já vykulila oči. To žil posledních pár dnů v jeskyni, nebo co? Ne počkat, dokonce i v jeskyni by se o tom dozvěděl.

„Ty to nevíš?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Co?“ zeptal se mě Emmett nechápavě.

„Oni se rozešli, asi před třemi dny. Překvapuje mě, že o tom nevíš. Mluví o tom celá škola. Copak jsi jel do vesmíru a zacpal si uši?“

Sledovala jsem, jak se jeho výraz mění z šokovaného na veselý.

„Půjdu najít Rose,“ řekl a odešel.

„Na zdraví,“ řekla jsem si tiše a nalila do sebe obsah placatky.

 

Emmett

Proč mi o tom neřekla? To byla jedna z mých milionů dalších otázek, které jsem na ni měl. Proč, jak, kvůli čemu?

Zahlédl jsem ji, jak se baví s jednou z roztleskávaček. Na tváři jí pohrával nepatrný úsměv, který jsem na ní miloval. Byla oblečena do zelených šatů a cop měla daný na jednu stranu. Všimla si mě, když jsem přicházel.

„Omluv mě,“ řekla svojí kamarádce a počkala, až k ní dojdu.

„Ahoj,“ řekla, když jsem jí stál tváři v tvář.

„Tanec?“ zeptal jsem se jí.

Usmála se a chytila mě za ruku. Došli jsme doprostřed tanečního parketu. Dala mi jednu ruku na rameno a druhou mě chytila za volnou ruku. Chytil jsem ji kolem pasu a začali jsme tančit.

„Proč jsi mi neřekla, že ses rozešla s Thomasem?“ zeptal jsem se jí po chvilce ticha.

Překvapeně se na mě podívala, a pak sklopila zrak.

„Záleží na tom?“ zeptala se mě.

„Opravdu se mě na to ptáš? Samozřejmě, že ano. Víš, že bych to rád věděl,“ řekl jsem.

„Šla jsem za tebou ten večer, kdy jsem se rozešla s Thomasem. Jenomže když jsem k tobě přišla, byla tam nějaká holka a mně došlo, že už ses posunul dál,“ řekla a tím mě málem donutila k smíchu. Ten pobavený úsměv, jsem ale nemohl zrušit.

Abigail, jo, ta určitě. Už vidím, jak by se mnou chtěla něco mít. Jenom představa nás dvou spolu mě nutila smát se ještě dalších deset let. Ne, že by byla nějak ošklivá, byla hezká, ale ne, rozhodně ne.

„Připadá ti to vtipné?“ zeptal se mě trochu ublíženě Rose.

„Neříkám, že jsem posledních pár měsíců držel celibát, ale ta holka, kterou jsi tam včera viděla, se jmenuje Abigail a kluci nejsou její typ. Je to moje dobrá kamarádka, občas se staví a povídáme si,“ řekl jsem.

„I když to tak je, nic to nemění na tom, že teď je všechno jinak. Ty jsi jiný,“ řekla.

Jako kdyby nevěděla, že ve chvíli, kdyby mi řekla, že se mnou chce být, změnil bych se. Pro ni bych udělal cokoliv. Těch několik měsíců bez ní bylo víc než prázdných. Někdo potřebuje k životu vzduch. Já hlavně potřeboval ji. Byla všechno, co mě drželo vždy nad vodou.

„Moc dobře víš, že s tebou je to jiné. Rose, já tě miluju a chci s tebou být,“ řekl jsem a ona prudce vzhlédla.

Na tváři měla svůj obvyklý dokonalý úsměv. Ten, který jsem tolik miloval a který mi tolik chyběl. Už dlouho se nestalo, aby byl adresován mně.

Rose se natáhla a spojila naše rty. Těžko se dal popsat ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, že jsem opět v jejím srdci. Obmotala mi ruce kolem krku a líbala mě dál, dokud nám oběma nedošel všechen vzduch. Odtáhla se jen na několik centimetrů, které se teď zdály jako obrovská vzdálenost. Tentokrát jsem ten polibek začal já.

 

Rachel

Damon, poslední osoba, kterou bych čekala na tomhle plese. Přesto tady byl a neustále se se mnou pokoušel mluvit. Já se mu neustále úspěšně vyhýbala a měla jsem v plánu dělat to tak až do konce plesu.

Nechtěla jsem ho tady. Nechtěla jsem, aby mi připomínal mou jedinou chybu. Přesto jsem ty hnusné city, kterým všichni říkají láska a které dokonale kazí náladu, nemohla potlačit. Byly tam, pořád stejné jako před měsícem. Možná jsem ho tady nechtěla, ale moje podvědomí skákalo radostí.

Bylo by fajn, kdyby se emoce daly prostě vypnout. Věci by byly o hodně jednodušší a to zvlášť pro mě. Mohla bych si užívat ples a ne se schovávat před klukem, do kterého jsem očividně zamilovaná. Fuj, jenom to slovo mi způsobovalo nevolnost.

Láska je naprosto k ničemu. Ničí všem životy a způsobuje deprese a taky docela dost sebevražd.

„Vyhýbáš se mi?“ ozvalo se za mnou a já sebou prudce trhla.

Jak mě proboha našel na terase? Nikdo sem přece nechodí. A já bych se normálně rozhodně nešla. Měla jsem chuť mlátit hlavou o zeď. Proč mě tak dobře zná?

Přehodnotila jsem svůj plán na ničení školního majetku a otočila jsem se jeho směrem. Nemělo cenu se dál schovávat, našel by mě všude. Znal mě až moc dobře na to, aby se dal oklamat.

„Co děláš na plese? Nemáš být na nějaké divoké párty a balit holky?“ zeptala jsem se ho a nahodila výraz typu je mi všechno jedno. Musím uznat, že můj herecký výkon nebyl tak dobrý jako obvykle.

„To jsem zkoušel poslední měsíc, nějak jsem nebyl v náladě,“ řekl a přibližoval se směrem ke mně.

On nebyl v náladě na paření? Je nemocnej, nebo co? Hlavně mi neříkejte, že se taky nakazil tou nechutnou lásko chorobou. Ne, on ne. Je to přece Damon, ten se nikdy nezamiluje, je až příliš bezcitný. A to jsem na něm měla tak moc ráda. Byl přesně jako já. Chápal mě.

„Odkdy nemá Damon McCarty náladu na paření?“ zeptala jsem se ho humorným tónem.

Damon se uchechtl a podíval se mi přímo do očí. Znervózňovalo mě to. Zdálo se mi, že ve mně může číst jako v otevřené knize.

„Od chvíle, kdy mu jedna mrška sebrala jedinou věc, kterou si myslel, že ani nemá,“ řekl a významně se na mě podíval.

„Kostkovanou košili?“ zkusila jsem to humorně ve snaze uvolnit situaci a zabránit tak přibližující se katastrofě. Zdálo se, jako kdyby se připravoval říct něco, co by neměl.

„Snažil jsem se tě nechat v minulosti, jenomže kamkoliv jsem jel, vždycky si mě doběhla. Neměl jsem na vybranou, musel jsem se vrátit,“ řekl a tím mě vyděsil.

Ne, ne, ne. Jen ať neřekne nic dalšího, čeho by později mohl hrozně moc litovat.

„Damone, už nic neříkej,“ řekla jsem mu varovným tónem.

„Chci s tebou být.“

Všechno se v ten jeden moment zpomalilo. Moje reakce, jeho reakce na to, co řekl. Jediné, co zrychlilo, bylo mé bušící srdce, které se teď opravdu pokoušelo dostat ven z mojí hrudi.

„Vím, že to odporuje pravidlům, která jsme si stanovili, ale nemůžu si pomoct,“ řekl.

Nahodila jsem svůj mozek opět do aktivního módu a začala rychle vymýšlet něco, co by zachránilo situaci.

„Za dva měsíce odjíždíš na Oxford,“ řekla jsem mu.

„Nejel bych do Anglie, šel bych na univerzitu v Miami. Mohl bych zůstat tady. Mohli bychom být spolu,“ řekl.

V tu chvíli jsem zaváhala. Celý můj plán, jak ho poslat pryč se rozsypal jako domeček z karet. Ani já jsem nemohla zůstat naprosto chladná, když mi tohle řekl.

Dokázala jsem si nás představit, spolu. Chození na opravdová rande, držení se za ruce a podobné věci, které se mi pro jednou nezdály jako naprosté kraviny a odporné.

Můj mozek naštěstí pořád ještě fungoval, alespoň z části. A způsoboval, že mi před očima blikal veliký červený nápis pozor. Dobré vědět, že můj pud sebezáchovy ještě funguje.

„Jeď do Anglie, začni studovat na Oxfordu. Žij jako předtím, než jsme se my dva potkali. Bav se, užívej si života. Zapomeň na to, že jsem kdy existovala,“ řekla jsem mu.

Po pronesení těchto slov se ve mně něco zlomilo. Už jsem to nebyla já. Ta dívka s úplně rozcupovaným srdcem byl někdo naprosto jiný. Tohle už nebyla ta stará dobrá Rachel, kterou jsem měla tolik ráda. Tohle byla zlomená a zničená holka, které se zamilovala.

„Je to opravdu to, co si přeješ?“ zeptal se mě Damon tvrdě, ale viděla jsem, že v pohodě taky není.

„Prosím, na to se mě neptej,“ řekla jsem mu.

Povzdechl si. Pohladil mě po tváři a zadíval se mi do očí. Přikázala jsem svým slzám, aby ještě na chvíli zůstaly uvnitř. Došlo mu, že je, aby šel, a tak taky udělal. Jak jsem slyšela jeho vzdalující se kroky, rozbrečela jsem se. Nevydala jsem ani hlásku, aby mě neslyšel, ale emoce ze mě doslova proudily. Desítky slz si prorážely cestu ven. Potřebovala jsem se něčeho chytit, a tak jsem se rukou opřela o kamenné zábradlí terasy. Cítila jsem se, jako kdyby někdo vzal obrovský kanón a střelil mě přímo do hrudi.

Tak tahle vypadá opravdu zlomené srdce.

 

Rosalie

„Nesnáším balení,“ zanadávala Rachel a sedla si na kufr ve snaze vměstnat do něj všechny svoje věci.

Mně bylo jasné, že je naštvaná kvůli něčemu úplně jinému.

„Viděla jsem tě včera s Damonem, co se stalo?“ zeptala jsem se jí a opatrně se na ni podívala.

Rachel si povzdechla a dala si hlavu do dlaní.

„Řekl mi, že se mnou chce být, já ho poslala pryč,“ řekla a já se na ni překvapeně podívala.

„Proč?“ zeptala jsem se.

„Protože jsem nechtěla, aby si kvůli mně zničil život,“ řekla Rachel a zvedla se kufru.

„O čem to mluvíš?“

„Byl připravený nejít na Oxford, to jsem nemohla dovolit,“ řekla.

Dál už jsem jí nic neřekla. Nemělo by to cenu. Byla až příliš přesvědčená, že udělala správně.

„Kolik je pravdy na tom, že ty a Emmett jste se včera na plese dali dohromady?“ zeptal se mě Rachel po chvilce s úsměvem.

„Políbili jsme se, hodněkrát. Po plese mě doprovodil k pokoji a šel,“ řekla jsem jí a neubránila se úsměvu nad hezkou vzpomínkou.

„Takže jste zase spolu,“ konstatovala vesele Rachel.

„Doufám,“ řekla jsem upřímně a zavřela kufr.

„Jsi si jistá, že s námi chceš absolvovat tohle léto? Bude to samé zlomené srdce a litování se,“ řekla Rachel.

„A proto jedu s vámi, aby k ničemu takovému nedošlo,“ řekla jsem jí a usmála se.

(…)

Před vchodem školy byli snad úplně všichni. Každý na prázdniny někam odjížděl. My jsme nebyli výjimkou. Bella, Alice, Rachel a já, jsme vyrážely na společné prázdniny. Vzhledem k tomu, že půlka z nás si je plánovala se svými drahými polovičkami, se kterými se rozešly těsně předtím, musely jsme prostě vymyslet náhradní program, který se skládal ze spousty večírků a opalování.

Holky už nastoupily do taxíku a já za nimi, když jsem uslyšel známý hlas.

„Rose,“ zavolal na mě Emmett a doběhl k autu.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ho.

„Odjíždíš, myslel jsem si, že bychom si měli promluvit,“ řekl a usmál se.

„Mám nápad. Oba si všechno promyslíme přes prázdniny. Všechny klady a zápory toho, když se dáme zpátky dohromady. Pokud se na konci prázdnin budeme oba chtít k sobě vrátit, tak to uděláme,“ řekla jsem mu.

„Dobře,“ řekl Emmett.

Usmála jsem se a políbila ho na rty.

„Tady je něco na promyšlení,“ řekla jsem mu tiše a s úsměvem nastoupila do auta.

Rachel už zatím stihla otevřít šampaňské a všem nalévala do skleniček.

„Díky,“ řekla jsem, když mi jednu podala.

„Už teď mi Jasper chybí,“ řekla Alice a povzdechla si.

„No tak, tyhle prázdniny jsou o zábavě. Zvládneme to, vždycky to zvládneme. Tyhle prázdniny začneme od znova,“ řekla jsem.

„Líbí se mi ten přístup. Na nové začátky,“ řekla Bella a všechny čtyři jsme si přiťukly.

Bylo mi jasné, že to nebude snadné. Ty tři měly zlomené srdce a já byla jediná, které měla důvod k oslavám, ale chtěla jsem, aby byly v pohodě. Dlužila jsem jim to jako jejich nejlepší kamarádka. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi podaří zbavit je smutku. Jedním jsem si ale jistá být mohla, tyhle prázdniny si pořádně užijeme.

 


 

Konec 1. série.


 

Ano, končím 1. sérii. Chci poděkovat všem, kdo se k povídce vraceli a komentovali ji. Všechny komentáře mi dělaly radost.

Mám dotaz na vás. Chcete abych pokračovala? Mám už vymyšlenou celou druhou sérii, ale potřebovala bych vědět, zda o ni máte zájem. Povídku můžu zakončit takhle a každý si může domyslet, co se stalo, anebo mohu pokračovat dál. Záleží jen na vás, dejte mi vědět, jestli chcete abych pokračovala, nebo ne. Díky. Kajushqa1



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 20. kapitola:

03.02.2012 [9:48]

AddyCullenNo jistěže, že chceme pokračování a kdo ne, ten ať ho nečte! Nakonec se mi to líbilo, i když podle popisu mě to moc nezaujalo. Emoticon Nakonec jsem si to moc užila, takže Ti děkuji za zpříjemněné chvilky dne... no spíš noci... Emoticon
Byla to nádhera!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. GothicMaky
03.02.2012 [9:43]

rozhodne pokracuj!

03.02.2012 [8:43]

Annie115Juhůů! :D Už se těším na 2 sérii :D Emoticon Emoticon

11. shitkat
03.02.2012 [8:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.02.2012 [22:51]

LadyLiliannemy chceme pokračovanie!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.02.2012 [22:30]

aghsfJá chci druhou sérii! Já chci druhou sérii! A jestly nebude... Tak mě máš na svědomí!

8. Míša
02.02.2012 [22:22]

Ani se mi nechce věřit, že už je to celá 1.serie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ale byla nádherná. Každá kapitola byla zajímavá, zábavná a bylo v ní tolik zvratů, že jsem měla hlavu jak balon... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ta dnešní to suprově zakončila. A i přes to, že to pro většinu nedopadlo zrovna růžově. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Doufám, že Rose a Emmet spolu i po prázdninách budou. Ti dva k sobě nádherně pasijí a líbí se mi, že k sobě našli cestu i přes všechny ty překážky. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Alice a Jaspera je mi vážnš líto. Ta scéna na lavičce byla boží a i když nejsou spolu, tak doufám, že jejich láska všechno vydrží a dají se zase dohromady. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Co se týče Belly a Edwarda tak jsem naprosto rozpolcená. Emoticon Emoticon Emoticon Jedna část chce, aby byli spolu. A ta druhá aby Bella poslala Edwarda někam... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Moc se těším na 2.serii a další nečekané situace, které si na nás zase připravíš Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.02.2012 [22:06]

Musíš pokračovat! :) Musím se dozvědět co ta mrcha udělala s Edwardem :D

6. val
02.02.2012 [21:55]

Bella by si mala najsť niekoho ineho možno HarryhoVolturiho Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. kvieetocek
02.02.2012 [21:52]

ahoj,jasne ze pokracuj...poviedka je super :)

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!