Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 2. kapitola

Our Academy - 2. kapitolaJedna noc v tanečním klubu mnoho změní. Co? Koho?

Bella

 

 

Jakmile vystoupili všichni z limuzíny, rozhlédla jsem se kolem. Konečně velkoměsto, pomyslela jsem si. Před klubem stála obrovská fronta lidí, kteří čekali, až je pustí dovnitř. Emmett se jenom ušklíbl a sebevědomě šel dopředu. Aha, pan Oblíbený. Pokud se ale díky němu dostaneme do klubu přes tu frontu, neměla jsem žádné námitky.

„Ahoj, Tome,“ řekl a potřásl si rukou s vyhazovačem.

„Nazdar, Emmette. Pojďte dál,“ řekl vyhazovač a uvolnil všem cestu.

Byla jsem překvapená, jak lehce jsme se dostali dovnitř. Ostatní vypadali, jako by na to už byli zvyklí. Zřejmě byli. Být přátelé s Emmettem, mělo zřejmě určité výhody.

Uvnitř hrála hlasitá hudba a všude kolem lidé tancovali. Bylo poznat, že tento klub byl oblíbený.

„Tohle místo je skvělý,“ řekla jsem Rachel.

„Já vím, zbožňuju to tady,“ odpověděla a zavedla mě k baru.

Cestou jsem si prohlížela všechno kolem. Byl zde obrovský taneční parket, hudbu obstarával dobrý DJ, všude kolem bylo také plno boxů, ve kterých seděli lidé a popíjeli. Bar byl moderní. Posadila jsem se na jednu ze židlí a Rachel si sedla vedle mě. Obě jsme ihned získaly barmanovu pozornost. Odhadla jsem ho tak na pětadvacet. Byl černovlasý, měl zelené oči a byl naprosto k sežrání. Teda ne doslova. Poloupíři, kteří nedosáhli dospělosti, měli zakázáno krmit se na lidech. Škoda.

„Tak co si dáte, krásky?“ zeptal se nás barman a usmál se.

„Pro mě skotskou a pro ni martini,“ řekla Rachel a svůdně se usmála na barmana.

Byla jsem jejím výběrem překvapená, ale nic jsem neřekla. Připadalo mi, že Rachel se vyzná. Další důvod, proč mi připadala jako moje spřízněná duše.

„Můžu vidět občanku?“ zeptal se barman Rachel.

Rachel se usmála a pak upoutala barmanův pohled. Hypnóza, no jistě.

„Žádnou občanku dneska kontrolovat nemusíš a nebudeš,“ řekla Rachel a skončila s hypnózou. Barman jenom přikývl a šel dělat svoji práci.

O chvíli později už nám barman oběma naservíroval naše pití a šel obsluhovat další zákaznice. Usrkla jsem si svého martini a usmála se. Rachel věděla co mi objednat.

Nijak jsem tu událost s hypnózou nekomentovala. Všichni poloupíři měli schopnost člověka zhypnotizovat tak, aby udělal, co po něm chtějí. V Evropě to bylo zakázáno. Ale v Americe ještě ne oficiálně a všichni toho využívali, dokud mohli. Usnadňovalo to spoustu věcí.

„Chodíš sem často?“ zeptala jsem se Rachel.

„To záleží na tom, kam chtějí jít ostatní. Já to mám ráda všude, kde mají dobrý pití, skvělou muziku a hezký barmany,“ řekla a zasmála se.

„Tak to jsme dvě,“ řekla jsem a přiťukla si s ní.

„Tak mě napadá,“ řekla po chvilce Rachel, „nechceš jít tancovat?“ zeptala se.

„Jasně, proč ne,“ odpověděla jsem a Rachel už mě táhla na parket.

Ano, tahle holka je definitivně moje spřízněná duše.

Alice

Hned u vchodu se všichni rozdělili, a tak jsem se vydala za Jasperem, který měl namířeno k baru. Zahlédla jsem tam i Bellu s Rachel. Obě vypadaly, že se dobře baví. Postavila jsem se vedle Jaspera a usmála se na něj.

„Tak co si dáš?“ zeptal se mě Jasper a usmál se tak, že se mi málem podlomila kolena.

„Nevím, něco vyber, já zatím půjdu zabrat nějakej stůl,“ řekla jsem a vydala se k jednomu z boxů.

Posadila jsem se a čekala, až Jasper přinese pití. Dneska mu to náramně seklo. Měl na sobě džíny a k tomu bíle tričko s krátkými rukávy, které mu k nim ladilo. Jak jsem ho tak pozorovala, nevšimla jsem si ani, že si ke mně zatím přisedl nějaký kluk.

„Ty jsi ale kus,“ řekl ten kluk a já se na něj opovržlivé podívala.

Takhle dneska balí lidští kluci? No to potěš pánbůh.

„Promiň, ale nemám zájem,“ řekla jsem mu a dál čekala na Jaspera.

„Ale neříkej,“ řekl ten kluk a pokusil se mi sáhnout na stehno.

Teď už jsem toho měla akorát dost a dala tomu klukovi pěstí do obličeje, ten nevydal ani hlásku a rychle se vypotácel od stolu. Mohla jsem ho jednoduše zhypnotizovat a přikázat mu, aby od stolu odešel, ale tohle byla mnohem větší legrace.

Viděla jsem, jak se Jasper vrací zpátky s úsměvem na rtech, a vypadal, jako že každou chvíli vybuchne smíchy. Milovala jsem ten úsměv.

„Tak to bylo dobrý,“ řekl a začal se smát.

Postavil přede mě skleničku s martini a sám se napil ze své skleničky s vodkou.

„Nechtěl po tobě občanku?“ zeptala jsem se po chvíli Jaspera.

„Ne, kupodivu ne, zřejmě ho někdo zhypnotizoval,“ řekl Jasper a přiťukl si se mnou.

„To byla asi Rachel. Viděla jsem ji s Bellou na baru,“ řekla jsem a znovu se napila.

„Proč myslíš, že to byla Rachel? Mohla to být i Bella,“ řekl Jasper zvědavě.

„Bella ne. Je tady nová. Byla na školách v Evropě. Tam je ovlivňování lidí zakázané. U nás ještě ne oficiálně,“ řekla jsem na vysvětlenou.

„Pravda, Bella je tady nová a chvíli jí bude trvat, než si zvykne na všechny věci, které tady máme povolené. Viděla jsi, jak se tvářila, když jsme otevřeli to šampaňský?“ zeptal se Jasper.

„Jo byla hodně překvapená, ale klidně se napila.“

Ředitel akademie řešil toto téma mnoho let, ale nakonec rozhodl, že čím víc věcí povolí, tím spíš to nebudou mladí přehánět a nebudou dělat problémy. Dokud neudělali žádný průšvih, měli všechno povolené.

Povídala jsem si společně s Jasperem o všem možném, většinou jsme spolu takhle trávili večery v klubech. Možná to byl jeden důvod, proč jsem byla do Jaspera tak hrozně zamilovaná. Ten další byly jeho nádherné oči a jeho styl oblékání. Jo, u mě móda rozhoduje o všem, dokonce i při volbě kluka.

Rosalie

„Půjdeš se mnou?“ zeptala jsem se Emmetta, když jsem chtěla jít tancovat.

Hned u vchodu se všichni rozdělili a já a Emmett jsme si šli na chvíli sednout, poté jsme šli k baru a teď jsem se ho marně snažila přesvědčit, aby se mnou šel tancovat. Mrzelo mě, že mě Emmett takhle odmítá. Vždyť je to přece zábava zatancovat si se svou přítelkyní, která ho nadevše miluje. Bohužel se zdálo, že Emmett sdílí jiný názor.

„Jdi sama, já zůstanu tady a dám si ještě pár panáků,“ řekl Emmett.

Povzdechla jsem si a ještě jednou ho políbila, než jsem šla sama na taneční parket. Cestou jsem se snažila ignorovat rostoucí knedlík v krku. Takhle to poslední dobou bylo pořád. Trávili jsme spolu čas, nezdálo se mi, že se mi Emmett vzdaluje. Odmítal mě teď až příliš často. Pokud šlo o intimnosti, v tom problém nebyl. Pokud jsem s ním ale chtěla zapříst rozhovor nebo s ním jen tak ležet na pohovce a dívat se na film, odmítal mě. Ne přímo, ale nasvědčovaly tomu jeho posunky. Nebylo to příjemné a já se začínala bát o náš vztah. Nevěděla jsem, co dělám špatně.

Je to ale pořád ten stejný Emmett. Ten sladký kluk, který do mě byl takový blázen, když jsme byli v prvním ročníku. Určitě mě pořád miluje stejně. Vždyť my jsme dokonalí. Musíme být.

Pomalu jsem začala tancovat do rytmu hudby a začalo mě to bavit. Nevnímala jsem svět okolo sebe, jenom hudbu. Co na tom, že Emmett si mě poslední dobou nevšímá, tak jak by měl? Co na tom, že je to už pěkně dlouho, co mi přinesl kytku, nebo nějaký dárek? Nesoustředila jsem se teď na nic jiného než na tanec.

„Rose,“ zavolal na mě někdo. Otočila jsem se a uviděla Rachel a Bellu, jak ke mně vysmáté tancují. Usmála jsem se a začala tancovat společně s nimi.

Emmett

„Půjdeš se mnou?“ zeptala se mě Rose, když jsem vypil už druhou skleničku skotské.

Moc se mi nechtělo. Na okraji baru na mě mrkala jedna roztomilá černovláska, o které jsem s jistotou věděl, že nechodí k nám do školy, tudíž nehrozí žádné nebezpečí v podobě provalení mého flirtování. A co bylo nejlepší, ta černovláska byla pouze člověk, takže ji můžu ovlivnit.

„Jdi sama, já zůstanu tady a dám si ještě pár panáků,“ řekl jsem.

Rosalie si povzdechla a ještě jednou mě políbila. Byl jsem za ni vděčný, nebyla otravná a věděla, kdy má přestat. Také byla krásná a neskutečně sexy. Vždy mi dokázala zvednout náladu. Zařizovala mi různá setkání. Prostě ideální přítelkyně. Miloval jsem ji, to jsem věděl jistě. Potřeboval jsem ale nějaké to větší vzrušení v podobě zakázaného flirtu. Věděl jsem, že když Rosalie začne tancovat, na nic jiného už nemyslí. Ujistil jsem se, že Rosalie si mě už nevšímá, nasadil sebevědomý úsměv a vydal se směrem k černovlásce.

„Je tady volno?“ zeptal jsem se jí a ukázal na prázdnou židli vedle ní.

„Jasně,“ řekla a usmála se.

„Jsem Emmett,“ řekl jsem a napil se ze svojí skleničky.

„Emily,“ řekla dívka a podala mi ruku.

Políbil jsem jí ruku a dívka se začervenala. Také jí začalo zrychleně bušit srdce. Poznal jsem, že ji mám v hrsti. Ty lidské dívky bylo tak snadné omámit.

Ještě jednou jsem zkontroloval Rosalie. Tancovala s Rachel a s tou novou holkou Bellou. Je to jenom flirt nic víc. Rose se nic nedozví a všechno bude v pořádku.

„Tak pověz mi, Emily, jaké aktivity tě baví?“ zeptal jsem se jí a dívka mi začala svůdně šeptat do ucha.

Rosalie

Po nějaké době přestal DJ na chvíli hrát a já se společně s Bellou a Rachel vydala k baru. Emmetta jsem ovšem nikde nespatřila. Objednala jsem tři martiny a začala se dívat po Emmettovi. Nemohl se jen tak vypařit.

„Rose, není támhleto tvůj kluk?“ zeptala se mě Rachel opatrně. Proč ten opatrný tón? To se Emmett nějak ztrapňuje nebo co?

Otočila jsem se Racheliným směrem a pochopila, proč se Rachel ptala tak opatrně. Byl to Emmett. Byl to Emmett, kterému nějaká bezcenná lidská dívka šeptala do ucha, zatímco on se smál. Doslova jsem cítila, jak mi z obličeje padají ty růžové brýle, které už jsem si nějaký čas odmítala sundat. Jenomže bylo na čase, abych to udělala. Tohle byla realita. Realita, ve které mě Emmett vesele podváděl, zatímco já se snažila přijít na to, co jsem udělala špatně. Emmett už není ten patnáctiletý sladký kluk. Teď je to hajzl. Hajzl, který mi rozdrásal srdce.

Cítila jsem, jak mi po obličeji začaly stékat slzy. Rychle jsem je utřela a nasadila ledový výraz. Tady ne. Ne před mými nejlepšími kamarádkami. Věděla jsem, že musí zůstat silná a nedat nic najevo, dokud nebudu na akademii bezpečně zamčená ve svém pokoji.

„Jo, je to Emmett,“ řekla jsem chladně.

„Rose, je mi to tak moc líto,“ řekla Rachel. Měla jsem sto chutí ji okřiknout. Nechtěla jsem, aby mě někdo litoval. Bylo to ponižující, tak ponižující a ta lítost byla ještě horší.

„Mně ne, alespoň vím, že ve mně chyba nebyla“ řekla jsem.

Zavolala jsem si barmana.

„Co si budete přát?“ zeptal se mě barman svůdně. Vůbec jsem to neřešila a dala mu svoji objednávku.

„Pošlete tomu klukovi s tou černovláskou jednoho panáka vodky. A řekněte mu, ať si příště dává větší pozor, až bude podvádět svou přítelkyni,“ řekla jsem a vyčkala, až barman splní můj rozkaz. Pak už jenom stačilo počkat, až se Emmett otočí.

Ve chvíli, kdy barman předával Emmettovi vzkaz, viděla jsem, jak Emmett ztuhl. Pomalu se otáčel, jako kdyby nechtěl vidět, co je za ním.

Výraz v jeho očích byl k nezaplacení. Podívala jsem se na něj tím nejchladnějším pohledem a pak se vztyčenou hlavou odešla z klubu spolu s Rachel a Bellou. Zavolala jsem si taxíka.

„Rose, počkej,“ slyšela jsem volat Emmetta.

Nepočkám. Pro tohle Emmett vysvětlení nemá. Alespoň ne takové, které by mi navrátilo růžové brýle přes oči.

„Drž se ode mě dál,“ řekla jsem mu rezervovaně, když ke mně doběhl a nastoupila.

V taxíku bylo ticho. Rychle jsem přemýšlela nad tím, jaké mám možnosti. Ve škole se o tom nesmí nikdo dozvědět, alespoň ne do zítřejšího rána, kdy to každý stejně pozná. Podívala jsem se na Rachel a na Bellu. Tyhle dvě jsou jediné, kdo o tom ví, kromě mě a Emmetta. Nesmí to nikomu říct.

„O tomhle se nikdo nedozví. Jasné?“ řekla jsem až trochu moc výhružně. Zoufalá situace ale volá po zoufalém řešení.

„Jasné,“ řekly Rachel a Bella unisono. Bylo mi jasné, že teď by mi odkývaly cokoliv. Kdybych jim řekla, ať zdemolují Emmettův pokoj, zřejmě by to udělaly. Byla to docela lákavá nabídka, ale jednu věc, kterou jsem se od své matky naučila, bylo, nikdy neudělat scénu, ať už se mi něco nelíbilo sebevíc. Nebudu přece žádná zhrzená ex, která demoluje věci klukovi, který jí zlomil srdce.

Celou cestu taxíkem jsem cítila, jak se mi zvětšuje knedlík v krku, vevnitř jsem křičela bolestí ze zrady, moje srdce bylo rozbité na milion kousíčků. Už abychom byly na akademii.

Jakmile jsme dojely zpátky k akademii, zavřela jsem se v pokoji a dovolila svým emocím vyplout na povrch. První slzy na sebe nenechaly dlouho čekat. Smáčely mi obličej spolu s rozteklým líčením. Kdyby jen s každou odplutou slzou odplul i kousek mé bolesti, která v tuto chvíli byla těžce snesitelná. Nechápala jsem, jak mi to Emmett mohl udělat. Byli jsme přece bezchybný pár. Náš vztah měl být bez jediné chybičky. Všechno bylo krásné. Byli jsme do sebe zamilovaní. A Emmett to pak všechno podupe, kvůli jedné lidské dívce. Pokud byla jenom jedna. Nechtěla jsem si ani připouštět tuto možnost, a tak jsem tuto myšlenku rychle potlačila.

Jednu myšlenku jsem ale přece jen potlačit nemohla. Mezi mnou a Emmettem je zřejmě konec.


Zkusila jsem psát v první osobě. Jak se vám to líbilo? Napšte mi prosím, jakou verzi máte radši, abych se podle toho mohla začít řídit. Díky. Kajushqa1




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 2. kapitola:

 1 2   Další »
19.03.2012 [19:01]

delenacullenEmmett je hajzl Rose je mi líto ale super kapča
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.09.2011 [15:41]

LadyLilianne Emoticon Emoticon Emoticon

07.09.2011 [19:00]

IsabellaMarieLilyVolturiMnohen lůepší! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Faire
07.09.2011 [17:53]

FaireUž se těším na další pokračování. Emoticon Emoticon
Doufám, že přibude brzy. Emoticon Emoticon

07.09.2011 [15:29]

nicolecullenhaleJe to o moc lepší a konečně to má ten správný nádech krásný Emoticon

07.09.2011 [15:26]

Squirl45Dobrý, ale předtím se mi to líbilo víc, bylo to originálnější. Takhle tady píše většina lidí...

7. misacek
07.09.2011 [15:21]

Ĺíbilo- Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Sara
07.09.2011 [14:31]

PLS PLS PLS rychle další kapitolku Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. jess
07.09.2011 [14:30]

Emoticon Emoticon Emoticon

4. LoLíK
07.09.2011 [14:14]

jžš další..bo zdechnu :D

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!