Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 15. kapitola

29.12.2011 (21:45) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1308×

Rachel

„Už vážně musím jít,“ protestovala jsem, když mě Damon začal tahat zpátky do postele.

„Nikam chodit nemusíš,“ řekl Damon a shodil mě do peřin.

„Vážně bych měla jít,“ řekla jsem mu se smíchem a opět se zvedala.

„Já tě nepustím,“ oznámil mi a políbil mě, dřív než jsem stihla protestovat.

Usmála jsem se na něj a on mě pohladil po tváři. Cítila jsem se dobře a v bezpečí.

„Mám tě ráda,“ řekla jsem mu.

S hrůzou jsem se vymrštila do sedu. Uf, jenom sen. Co to sakra bylo za sen? Mám tě ráda? To jako vážně? A proč se mi zdá o Damonovi. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vstala.

„Jsi v pohodě?“ zeptala se mě Rosalie překvapeně.

Až teď mi došlo, že mám spolubydlící, která ví o všem, co se se mnou děje. Asi bych reagovala stejně, kdybych viděla svou kamarádku, jak se najednou ze spánku vymrští do sedu.

„Jo, jasně, měla jsem jenom špatnej sen,“ řekla jsem jí.

„No, podle toho úsměvu bych spíš řekla, že nemusel být tak špatnej,“ řekla Rose a zasmála se.

„Byl špatnej,“ řekla jsem rozhodně a šla do koupelny.

Ihned jsem si dala pořádnou sprchu, abych se probrala a vyhnala hloupé myšlenky na Damona. Nelíbilo se mi, že se mi o něm zdá. To nebyl zrovna dobrý způsob, jak bych měla trávit noc. Neměla bych snít o někom, s kým jenom spím. Možná, že spolu trávíme moc času, a proto se mi o něm zdá. Jo, tím to bude.

Vyfénovala jsem si vlasy a nalíčila se. Ze skříně jsem vytáhla fialové tílko a černé kalhoty. Obula jsme si boty na podpatku a vyrazila jsem společně s Rosalie na snídani.

Všichni už tam byli. Včetně Damona, kterému seděla na klíně jedna z roztleskávaček a neustále se smála. Kývli jsme si na pozdrav a já si sedla k druhému stolu, kde seděla Bella s Alicí. Alice vypadala, jako kdyby ji podupalo stádo krav. Alespoň se tak tvářila. Bella s ní něco zarytě řešila a tvářila se vážně. Překvapilo mě, že Jasper nesedí u stolu taky, on a Alice se od sebe sotva hnuli. Možná, že Jasper je důvod, proč se Alice tváří tak blbě.

S povzdechem jsme se posadila k nim a podívala se na Bellu, která pokrčila rameny. Rosalie si sedla hned po mně a podívala se na Alici.

„Tak co se stalo?“ zeptala se hned a chytla Alici za rameno.

„Ona a Jasper mají problémy,“ odpověděla Bella za ni, když se neměla k odpovědi.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se zvědavě.

Docela mě zajímalo, jaké problémy může mít náš dokonalý pár. Možná mají problémy s dokonalostí. Ne, to je blbost. Ale co já vím o vztazích? Nikdy jsem žádný opravdový neměla. Jediný vztah, který udržuji je mezi mnou a zábavou. Zatím nám to skvěle klape. Ještě jsme se ani jednou nepohádali.

„Udělala jsem neskutečnou scénu,“ řekla Alice s povzdechem.

A jéje, tak to nevypadá nejlépe. Alice a scéna, to musela mít hodně dobrý důvod.

„Jasper tancoval s jednou spolužačkou a já strašně žárlila. Pak za mnou přišel, já na něj začala křičet a naštvaně jsem odešla,“ řekla Alice a já na ni vykulila oči.

To jako vážně?

„A vy se mi divíte, že s nikým nechodím. Tohle z vás udělá láska,“ řekla jsem, ale Rosalie s Bellou na mě hodily ostrý pohled typu, moc nám nepomáháš, a tak jsem sklapla.

Mrzelo mě, že jsem nebyla u toho. Musela to být neskutečná podívaná. Žárlivou Alici jsem ještě neviděla. Na druhou stranu, moc mi to na ni nesedělo. Přece jenom, je to Alice. Ta nehádavá, milá, přátelská Alice. Ta přece nikdy nedělá trapné žárlivé scény.

Asi jsem udělala dobře, když jsem se rozhodla s nikým nechodit. Pokud ze mě láska udělá žárlivou hysterku, nechci s ní nic mít. No, i kdyby nedělala, tak radši uhořím zaživa, než abych byla do někoho zamilovaná.

„Měla bys za ním zajít a promluvit si s ním,“ začala radit Rosalie.

Jistě, naše Rosalie, která ví o vztazích všechno. Kdyby uměla poradit i sobě, dávno by odpustila Emmettovi a vykašlala se na Thomase. Uznávám, není to špatný kluk, ale k Rosalie mi vůbec nesedí. Rosalie potřebuje někoho s pořádným charisma, někoho, jako je Emmett. Thomas je oproti němu ztracené štěně. Možná, že Rose ho má ráda, ale nevěřím, že se do něj někdy zamiluje.

Když začala radit i Bella, zvedla jsem se od stolu a zbytek snídaně vyhodila do prvního koše. Nějak jsem dneska neměla náladu na dívčí poradnu. Byla neděle a já si chtěla užívat volno a ne se užírat Alicinými problémy s Jasperem.

Vydala jsem se k Damonovi, kterého jsem na snídani už neviděla. Nevěděla jsem, jestli u něj ještě nebude ta holka, ale zkusit to můžu. Cestu k němu už jsem znala nazpaměť. Záviděla jsem mu, že měl pokoj jen pro sebe. Spolubydlící jsou fajn, ale občas si prostě přejete být sami.

Zaklepala jsem a počkala na nějaké vyzvání.

„Dále,“ ozvalo se a já otevřela dveře.

Damon ležel na posteli a díval se na televizi.

„Ahoj,“ řekla jsem mu a zavřela za sebou.

„Ahoj,“ řekl Damon a usmál se.

„Na co se koukáš?“ zeptala jsem se ho.

Vypadal, jako že ho to vážně zaujalo.

„Fotbal, chceš se dívat taky?“ zeptal se mě a vzhlédl od televize.

Vím, že jsem holka, ale na fotbal jsem se dívala už odmalička. Byl to jeden z důvodů, proč jsem se dala k roztleskávačkám. Ráda jsem fandila, a to se nezměnilo ani po několika letech.

„Jo, ráda,“ řekla jsem mu a sedla si vedle něj na postel.

Damon se usmál a společně jsme začali fandit. Už jsem nemyslela na ten sen z rána. Uznávám, jsem ráda v jeho společnosti, ale ne proto, že bych do něj byla zamilovaná nebo tak něco. Prostě se s ním cítím dobře, to je celé. Možná, že bych to neměla tak pitvat a prostě to brát tak, jak to je. Jsme kamarádi s výhodami. To slovo kamarádi, taky něco znamená. S kamarádem se cítíte dobře a rádi s ním trávíte čas, nejste do něj zamilovaní. Zakroutila jsem nad všemi úvahami hlavou a opět se soustředila na probíhající fotbalový zápas v televizi.

Alice

Musela jsem s Jasperem mluvit. Holky mi dodaly dost odvahy na to, abych za ním šla a zaklepala na dveře.

Musela jsem mu říct, jak moc je mi líto, co jsem včera říkala, a jak jsem se chovala. Nebylo to správné a byla to úplná blbost. Jak jsem si vůbec mohla myslet, že by mě Jasper někdy zradil? Je to přece Jasper, miluje mě a já jeho.

Tolik jsme toho spolu prožili. Jsme skvělý pár, klape nám to. Myslím, že jsme to dokonale stvrdili v tom hotelovém pokoji v Miami minulý týden. První milování s Jasperem bylo ještě lepší, než jsem si myslela. Bylo to krásné a já cítila, že všechno v tu chvíli bylo tak, jak má.

Já a Jasper jsme si souzeni. Jsme pro sebe dokonalí. Všichni si to myslí a všichni tomu věří. Já taky a doufala jsem, že Jasper pořád zastává stejný názor. Neměla jsem nejmenší tušení, co budu dělat, pokud se se mnou rozejde.

„Ahoj,“ řekl, když otevřel dveře od svého pokoje dokořán.

„Ahoj, můžu dál?“ zeptala jsem se ho.

Jasper přikývl a uvolnil mi cestu. Proklouzla jsem kolem něj a počkala, až zavře dveře.

„Je mi to tak moc líto,“ začala jsem a šla k němu.

Chytla jsem ho za ruce a podívala se mu do těch dokonalých očí.

„Já vím,“ řekl Jasper.

„Vím, že jsem se zachovala jako žárlivá hysterka. Nikdy bys mě nezradil. Já vůbec nevím, na co jsem včera myslela, když jsem tě obviňovala. Moc se ti omlouvám a doufám, že mi odpustíš. Miluju tě a jsem moc ráda, že jsme spolu. Nechci, aby se nám to pokazilo. Zažívám s tebou nejlepší chvíle svého života, nechci, aby skončily,“ řekla jsem mu a Jasper se usmál.

Úsměv je vždy dobré znamení. V jeho případě to platí dvojnásob. Usmívající se Jasper se se mnou určitě nerozejde. Všechno bude dokonalé jako předtím.

„Taky tě miluju a promiň, že jsem se ti včera nevěnoval,“ řekl a pohladil mě po tváři.

On se mi omlouvá? Tak to ne. Všechno to byla moje chyba. To já dělám z komára velblouda.

„Za nic se neomlouvej, na tančení se spolužačkou není nic špatného,“ řekla jsem mu a usmála se.

„Jsme v pořádku?“ zeptal se mě Jasper.

„Jsme v pořádku,“ řekla jsem mu a on si mě s úsměvem přitáhl k polibku.

Ve chvíli, kdy se naše rty dotkly, bylo všechno opět tak, jak má být. Země se opět dala do normálního chodu. Slunce opět svítilo. Dokud budu s Jasperem, všechno bude dokonalé a krásné.

Nedokázala jsem si představit, že bych byla bez něj. Měla jsem pocit, že ve chvíli, kdy bych o něj přišla, všechno by zčernalo, země by se zastavila, nic by nefungovalo tak, jak má. Jasper byl moje jistota, moje láska, moje všechno.

Možná, že by mě mělo děsit, že jsem na někom takhle závislá, ale mně to bylo jedno. Když milujete, musíte část sebe věnovat tomu druhému. Musíte být ochotni riskovat a nebát se, že se spálíte. Já bych pro lásku navěky riskovala všechno. Možná, že i svůj život.

„Chceš si udělat piknik venku?“ zeptal se mě Jasper.

„Moc ráda,“ řekla jsem mu a objala ho.

Jasper vzal deku a z ledničky vytáhl pití. Já šla do kuchyně pro nějaké jídlo, a poté jsem se vrátila zpátky do Jasperova pokoje, kde už Jasper čekal na mě.

Společně jsme se vydali ven. Došli jsme až ke stromu, který stál blízko jezera, a jeho větve vrhaly příjemný stín. Společně s Jasperem jsem deku rozprostřela po trávě a sedla si na ni. Otevřela jsem první chipsy a podala sáček Jasperovi.

„Nedělní piknik, jsme jak pár po padesáti letech,“ řekl Jasper a uchechtl se.

„Já vím, ale jsem ráda, že to děláme,“ řekla jsem mu a políbila ho.

„Já taky,“ řekl Jasper a pohladil mě po tváři.

Damon

Jelikož jsem byl na Floridě kratší dobu než Rachel, nechal jsem ji, aby vybrala klub, do kterého dnes půjdeme. Překvapovalo mě, kolik času jsem s ní trávil. Normálně bych na ni už dávno kašlal, ale ona byla jiná.

Měla dobré připomínky, uměla si rýpnout, vyprávěla dobré vtipy, koukala na fotbal, neřešila, co si o ní ostatní myslí, a uměla se pořádně bavit. Bylo zde hodně důvodů, proč mě přitahovala a proč jsem rád trávil čas v její společnosti.

Na rozdíl od ostatních holek, na Rachel jsem neviděl jenom prsa a zadek. Všímal jsem si jejích povahových rysů, toho, jak se směje, o čem mluví. Zajímalo mě, co celý den dělala, jaké jsou její oblíbené filmy, co poslouchá.

Většina lidí by si pomyslela, že jsem do ní zamilovaný, ale tak to nebylo. Láska, ten cit neznám a ani ho znát nechci. Možná jednou, až opravdu dospěju a budu připravený na nějaký závazek, ale teď se chci jenom bavit. O nic jiného nestojím.

Hned, jak jsme vešli do klubu, zamířil jsem k baru. Rachel šla hned tancovat a o nic se nestarala. Další věc, která na ni byla dobrá. Neustále se na mě nelepila, jak to měla většina holek ve zvyku. Nezajímala se, jestli jsem s ní, nebo ne. Nezajímala se skoro o nic. Na druhou stranu, ve chvíli, kdy  by někdo urazil její přátele, byla by schopná téměř všeho.

Dopil jsem skleničku a vydal se za ní. Tancovala sama, ale bylo mi jasné, že každou chvíli za ní přijde nějaký kluk. Rozhodl jsem se, že ho přeběhnu, ať už je to kdokoliv a ještě jsem ho ani neviděl.

Rachel se usmála, když mě spatřila a pokynula mi, abych šel za ní. Došel jsem k ní a ona kolem mě začala tancovat.

Společně jsme tak někam zašli docela často. Byla skvělá panenka a ráda se bavila. V tom jsme si byli dost podobní.

Když přišla pomalá písnička, automaticky jsem ji chytil kolem pasu a ona mi obmotala ruce kolem ramen. Byli jsme sehraná dvojka a já na tom nechtěl nic měnit.

Jedna věc mi ale přece jenom připomínala, že nakonec to budu muset změnit. Za měsíc jsem totiž maturoval, což znamenalo, že za měsíc odjíždím pryč. Navždy.

Snad se vám dnešní kapitola líbila.

Co říkáte Damonovu blížícímu se odjezdu?

Zanechte mi jakýkoliv váš názor v komentářích.

Kajushqa1

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 15. kapitola: