Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 14. kapitola

28.12.2011 (12:30) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1320×

Rachel

Bylo to naše obvyklé holčičí sobotní dopoledne. Seděly jsme všechny čtyři na posteli a koukaly na nějaký romantický slaďák. Přitom jsme si lakovaly nehty a česaly si vlasy. Ta dopoledne byla moje oblíbená část týdne. S holkami jsme probraly všechny novinky a řešily, co podnikneme. Tentokrát to ale bylo jasné.

Dnes večer se konal jarní ples a my tam samozřejmě nemohly chybět. Byla to jedna z mých oblíbených akcí každého školního roku. Už minulý týden jsme všechny čtyři vybíraly šaty. Ty teď byly pověšené ve skříni a čekaly na sluneční světlo.

„Víte, co mi došlo? Že teď máme všechny čtyři nějakého přítele,“ řekla nadšeně Alice.

Hrklo ve mně při slově přítel a nechápavě jsem se na ni otočila.

„Tak to prrr. Damon a já spolu nechodíme, jenom spolu spíme. Proč to nikdo z vás není schopen rozlišit?“ řekla jsem.

„No tak, Rachel. Chodíte spolu ven, většinu času trávíš u něj a vsadím se, že spolu jdete i na ples,“ řekla Alice.

„Ven spolu chodíme, jenom když nemáme nikoho jiného, s kým bychom šli. Netrávím u něj většinu času, a když už ano, tak maximálně v jeho posteli. A na ples spolu v žádném případě nejdeme,“ řekla jsem a tím Alici umlčela.

Někomu možná připadalo, že s Damonem chodím, ale chraň Bůh. Byl skvělý milenec a užívala jsem si s ním spoustu legrace, ale to bylo všechno. Podle mého názoru by každý měl začít hledat lásku až po vysoké. Do té doby by si měl užívat svobodného života a bavit se. Ne mít na sobě uvázanou železnou kouli s nápisem přítel.

Když film skončil, vydala jsem se za Damonem.

Zaklepala jsem a otevřela dveře. K mému překvapení tam nikdo kromě něj nebyl.

„Ahoj,“ řekla jsem mu a zavřela dveře.

„Ahoj,“ řekl a usmál se svým šibalským úsměvem.

Došla jsem až k němu a políbila ho. Ve vteřině mi stáhl tričko a já jemu taky.

„Tak s kým jdeš na ples?“ zeptal se mě Damon, když jsem vstala z postele a začala se oblékat.

„Je to jeden kluk z basketbalového týmu. Myslím, že se jmenuje Brad, ale nejsem si tím moc jistá,“ řekla jsem mu.

„No, tak si to užij,“ řekl Damon.

„Ty taky,“ řekla jsem mu a zavřela za sebou dveře od jeho pokoje.

Nebyl jakýkoliv důvod pochybovat o tom, co se mezi námi dělo. Nebyly to žádné city jako láska, tohle byla jenom ryzí touha a vášeň, nic jiného. Už to nebudu nikomu vysvětlovat. Nikdo by to nepochopil. A přitom to nebylo vůbec složité. Přijdu, sex, odejdu. Nic víc, nic míň.

Bella

Já a Edward jsme spolu už dva měsíce. Dva měsíce. I já sama jsem tomu nemohla uvěřit, ale bylo to tak. Nikdy jsem s nikým nechodila. Vždy jsem jen flirtovala, nebo měla vztah na jednu noc.

S Edwardem to bylo jiné. Milovala jsem každou strávenou chvíli s ním. Každý jeho nádherný úsměv. Každá jeho smích. Milovala jsem Edwarda. Nemělo cenu to popírat. Bylo to tak a byl to nádherný pocit, který se mě neustále držel. Ještě jsem nebyla plně připravená říct mu to, ale věděla jsem, co cítím. On to musel poznat taky. Musel poznat, že bez něj nemohu být ani den, aniž by se mi stýskalo. Že pokaždé, když ho spatřím, neubráním se blaženému úsměvu.

Ležela jsem v jeho posteli zabalené do prostěradla, zády k němu. On mi na paži kreslil neviditelná kolečka. I tohle s ním bylo jiné. Nešlo už jenom o vášeň a touhu. Svým způsobem se mi zdálo, že se mu odevzdávám. A bylo to nádherné. Kam se hrabaly všechny mé vztahy na jednu noc.

„Takhle jsem se nikdy předtím necítila,“ řekla jsem mu upřímně a otočila se na něj.

Edward se usmál a políbil mě na rty.

„Miluju tě,“ řekla jsem mu a pocítila příjemnou úlevu. Řekla jsem mu to. Já mu to opravdu řekla.

„Já tebe taky,“ řekl Edward a políbil mě znovu.

Vůbec nebylo těžké mu to říct. Bylo to jednoduché a naprosto správné. Prostě jsem nad tím nepřemýšlela a vypadlo to ze mě. Cítila jsem se mnohem lépe.

„Jdu dneska večer na jarní ples,“ řekla jsem Edwardovi, když jsem se začala oblékat.

„To je mi jasné. Užij si to,“ řekl mi a usmál se.

„Přála bych si, abychom tam mohli jít spolu,“ přiznala jsem.

Jedna z věcí, která byla nevýhodnou na utajeném vztahu, byla ta, že jsem se s Edwardem nesměla nikde ukazovat. Občas jsem si přála, abychom byli jako každý jiný normální pár. Chodili na večeře do restaurací, šli na film do kina, účastnili se plesu společně. Bylo nám to odepřeno, a to mě někdy mrzelo.

„Víš, že to nejde. Věř mi, přeju si to stejně jako ty, ale dokud neskončíš školu, musíme náš vztah tajit pro dobro nás obou,“ řekl Edward. Potěšilo mě, že mluvil, jako kdyby si byl jistý, že nám to vydrží tak dlouho. V tuto chvíli jsem tomu chtěla věřit stejně jako on. Nedokázala jsem si představit, že bychom nebyli spolu, bylo to příliš bolestné. Bolestné myšlenky bylo to poslední, čím jsem se chtěla zabývat v přítomnosti Edwarda.

„Budeš mi tam chybět,“ řekla jsem mu.

Edward si povzdychl a chytil mě za ruce. Podíval se mi do očí, tak jak to uměl jenom on. Byl to naprosto hypnotizující pohled.

„Miluju tě, to je všechno, na čem záleží. Jsi pro mě jedna jediná a nikdy tě nechci ztratit. Vím, že je tady pár překážek, které musíme zvládnout, a jsem rád, že jsi neutekla. Nevzdávej to s námi,“ řekl a pohladil mě po tváři.

Vzdát to s námi? To nikdy. Až příliš jsem ho milovala na to, abych se ho jen tak vzdala, protože náš vztah není procházka růžovou zahradou.

„Nikdy to s námi nevzdám. Nikdy. Miluju tě a to je vše, na čem záleží,“ řekla jsem mu a políbila ho.

Těžko se mi od něj odcházelo, ale musela jsem se připravit na ples. Rozpustila jsem naše ruce a šla do svého pokoje.

„Bello, užij si to za nás oba,“ řekl ještě Edward, než jsem stihla zavřít.

Užiju, ale bez tebe to půjde těžko.

Rosalie

Thomas pro mě přišel přesně v osm. Protestovala jsem a marně se mu snažila vysvětlit, že se mi cestou z mého pokoje do tanečního sálu nic nestane. Byl neoblomný a já nakonec podlehla jeho šarmu.

„Vypadáš nádherně,“ bylo první, co řekl, když jsem otevřela dveře.

Tak moc jsem si nefandila, ale musela jsem uznat, že špatně jsem nevypadala. Vlasy jsem měla zvlněné do půli zad. Byla jsem jemně nalíčená. Oblečená jsem byla do béžových šatů s ramínky a výstřihem a kolem pasu jsem měla ozdobný vzor z barevných kamínků. Šaty splývaly až na zem a já si je neuvěřitelně zamilovala pro jejich jednoduchost a přitom vznešenost.

„Děkuji,“ řekla jsem Thomasovi a jemně ho políbila.

V jeho společnosti už jsem trávila celý měsíc. Všechno bylo skvělé. Thomas byl milý a pozorný. Často mě rozesmával a nejen mě. Všichni z naší party ho měli rádi. Byl skvělý přítel, ale i super kamarád. S Jasperem si docela sedli. I přesto se s ním ale Jasper nebavil tolik jako s Emmettem.

Emmett. Další kapitola mého života, o které jsem si myslela, že je nadobro uzavřená. Těžko jsem si mohla myslet, že něco uzavřu, když tu osobu vídám několikrát každý den. Co mě překvapilo, bylo, že Emmett Thomase moc neřešil. Choval se k němu normálně a ne nijak bojovně. Přiznávám, že část mě si přála, aby Emmett žárlil. Přece jenom, pokud jsem láska jeho života, neměl by být tak v pohodě s tím, že mám někoho nového. Rose, teď už si vážně směšná, okřikla jsem se a začala svou pozornost opět věnovat Thomasovi, který byl naprosto skvělý a byla bych blbá, kdybych ho nechala odejít.

Vešli jsme do tanečního sálu a Thomas vzal mou ruku. Dovedl mě rovnou doprostřed parketu a začali jsme tančit. Nadšeně jsem se usmála, když jsem zjistila, jak dobrý tanečník Thomas vlastně je. Zahlédla jsem Alice s Jasperem a Rachel s nějakým klukem.

Moc jsem nepochopila, proč vlastně nešla s Damonem. Pokud spolu nechodí, tak jsou alespoň kamarádi. Není lepší jít na ples s někým, koho znáte, než s úplným cizincem? Asi nám oba chtěli dokázat, že k sobě nic necítí. Tomu jsem nevěřila. Není to kvůli tomu, že spolu spí, protože vím, že Rachel měla i kluky, ke kterým nic necítila a spala s nimi. Bylo to kvůli tomu, jak se oba tvářili, když o sobě navzájem mluvili. Při každé zmínce jména toho druhého se usmáli. V jejich vztahu muselo jít o víc než jen o touhu a vášeň.

Ke mně a Thomasovi přišel fotograf. Oba dva jsme se natočili na kameru a usmáli se. Napadlo mě, že jednou tu fotku budu ukazovat svým dětem. Bohužel jsem při té scenérii neviděla Thomase. Nedokázala jsem si představit svoji budoucnost s ním. Prostě to nešlo. Musím tomu dát čas. Chodíme spolu teprve měsíc, bude mi chvíli trvat, než se do něj opravdu zamiluji.

Po pár písních jsme odešli z parketu a šli k baru. Měla jsem docela žízeň. Koneckonců, tancovali jsme docela dlouho.

Rozhlížela jsem se kolem a koukala po známých tvářích. Spatřila jsem Bellu, jak sama sedí u stolu. Bylo mi jí líto. Být na jejím místě, asi bych nevydržela mít utajený vztah. Zasloužila si jít na ples se svým přítelem a zatančit si s ním. Nemohla jsem jí přivést Edwarda, ale něco jsem udělat mohla.

„Thomasi, vyzvi Bellu k tanci, ať tady nesedí celou noc,“ řekla jsem mu.

„Nebude ti to vadit?“ zeptal se mě.

„Ne, jen běž,“ řekla jsem mu a usmála se.

Thomas došel až k Belle. Chvíli s ní mluvil. Bella se pak podívala na mě a já přikývla. Bella se usmála a šla s Thomasem na parket.

S úsměvem jsem se napila ze své sklenky.

„Smím prosit?“ ozvalo se za mnou.

Pití mi zaskočilo v krku. Otočila jsem se. Emmett tam stál ve skvěle padnoucím obleku a usmíval se jako vždycky. Měla jsem na vybranou? Kdo by mohl říct ne?

„Ráda,“ řekla jsme mu a položila skleničku na bar.

Emmett se usmál a vzal mě za ruku. Při jeho doteku mnou projela elektřina. Nechala jsem se vést na parket a ignorovala všechny okolo. Soustředila jsem se jen na to, že mě Emmett drží. Takhle bych reagovat neměla a rozhodně ne na něj. Proč nemůžu podobně reagovat na Thomase? Všechno by bylo mnohem jednodušší.

„Thomas vypadá jako dobrej kluk,“ řekl Emmett po chvíli tance.

„Jo, to on je,“ řekla jsem mu a záměrně se vyhýbala jeho pohledu.

„Jsem rád, že jsi šťastná,“ řekl a já už to nevydržela. Naše pohledy se setkaly a já pocítila to vzájemné porozumění, které s nikým jiným nemám a nikdy mít nebudu.

Myslel to vážně, to jsem poznala při prvním pohledu do jeho očí. Opravdu mi přál štěstí. Co mě štvalo, byl fakt, že jsem v tuto chvíli chtěla něco úplně jiného. Chtěla jsem, aby o mě bojoval. Přinutila jsem se nemyslet na takové blbosti a soustředila jsem se na náš tanec.

„Jak se vůbec máš?“ zeptala jsem se ho.

Chvíli si odpověď promýšlel, než ji řekl.

„Jde to. Nic se nezměnilo. Pořád žiju ten stejný život, jako před dvěma měsíci,“ řekl Emmett.

Dva měsíce. Tak dlouho jsme spolu nemluvili. Jak se zdá kamarádství pro nás dva nepřipadá v úvahu. Jenom ta představa, že se mi dva přátelíme, mi připadala nereálná. Bylo tam příliš nevyřešených citů na to, abychom mohli s klidem konstatovat, že jsme jen kamarádi.

Fotograf přišel znovu, aby vyfotil mě a Emmetta. Oba dva jsme se usmáli do objektivu a počkali, až nás vyfotí. Opět jsem si představila, že tu fotku budu jednou ukazovat svým dětem. Zvláštní, že ve chvíli, kdy jsme si představila sebe, byl tam i Emmett. Jeho jsem si představit dokázala. Dokázala jsem si představit naši společnou budoucnost a nedělalo mi to žádný problém. Až příliš pozdě mi došlo, že ho nikdy nebudu schopna nechat doopravdy jít.

Alice

Pozorovala jsem Jaspera, jak tancuje s nějakou holkou. Představil mi ji jako svou dobrou kamarádku. Jmenovala se Jane a chodila do stejného ročníku jako my. Zvláštní, že jsem si jí nikdy nevšimla. Samozřejmě, že jsem ho nechala, aby si s ní šel zatančit.

Vevnitř mě ale spalovala neuvěřitelná žárlivost. On je přece můj, tak jak to, že já tady sedím u stolu a on si v klidu tancuje s jinou, jako kdybych byla kus dřeva? Neskutečně mě to štvalo. Nebylo to fér, ale k Jane jsem pocítila náhlou nenávist. Nechtěla jsem, aby tančila s mým přítelem. Určitě k němu něco cítí a pokusí se mi ho přebrat.

Každý její letmý úsměv, který mu věnovala. Každý nepatrný dotyk, který neměl nic společného s tancem. Vše mě to přesvědčovalo o tom, že k němu něco cítí. A on si to klidně užíval a tvářil se jako největší neviňátko.

Úlevně jsem vydechla, když zazněl poslední tón písně. Jasper pustil tu mrchu a šel ke mně. Usmíval se, ale já byla naštvaná.

„Jsem zpátky,“ řekl vesele.

„Hmmm,“ zamručela jsem a zvedla se.

„Alice, děje se něco?“ zeptal se mě.

„Jo, děje. Jane je do tebe zamilovaná a ty si to ještě užíváš,“ řekla jsem mu naštvaně.

„Alice, o čem to mluvíš? To je naprostá blbost,“ řekl Jasper nechápavě a zakroutil hlavou.

„Takže podle tebe jsem blbá?“ zeptala jsem se ho podrážděně.

„To jsem neřekl.“

„Ale myslíš si to,“obvinila jsem ho.

„Alice, přestaň, co se to s tebou děje?“ zeptal se mě Jasper.

„Víš co, já jsem naprosto v pořádku. Užij si ples s Jane, jsem si jistá, že bude nadšená,“ řekla jsem mu naštvaně a bez přemýšlení odešla pryč z tanečního sálu.

Rachel

Stála jsem u baru a pozorovala tančící páry. Můj doprovod se na mě vykašlal ve chvíli, kdy spatřil svou vyvolenou. Nemohl jsem se na něj moc zlobit a upřímně mi to bylo jedno. Problém byl, že jsem si teď neměla s kým zatančit. Zbývalo mi jen popíjet u baru a znuděně pozorovat ostatní.

Ani jsem si nevšimla, že ke mně někdo došel, dokud jsem neuslyšela známý hlas.

„Ahoj,“ řekl Damon a já se otočila.

Musela jsem uznat, že v saku vypadal ještě víc sexy než v normálním oblečení. Usmála jsem se na něj.

„Ahoj,“ řekla jsem mu.

„Vypadáš skvěle,“ zhodnotil a usmál se taky.

Vypadala jsem dobře. Vlasy jsem měla rovné a dané na jednu stranu. Měla jsem na sobě jednoduché červené šaty s výstřihem.

„Ty taky a díky,“ řekla jsem mu.

„Tak co se stalo s tvým doprovodem,“ zeptal se mě Damon.

„Když spatřil nějakou holku, odešel pryč,“ řekla jsem mu.

„Udělal chybu,“ řekl Damon a já se opět usmála.

„Co se stalo s tvým doprovodem?“ zeptala jsem se ho zvědavě.

„Ukázalo se, že plánuje hned po škole nastoupit do kláštera jako jeptiška. Došlo mi, že bych si s ní moc neužil, a tak jsem se s ní slušně rozloučil a přenechal ji někomu jinému,“ řekl Damon a já vyprskla smíchy.

„Promiň,“ řekla jsem mu, když jsem spatřil jeho uražený pohled.

„Chceš si zatančit?“ zeptal se mě Damon.

„Jo, jasně,“ řekla jsem mu a chytila ho za ruku.

Šli jsme na parket a začali pomalu tančit. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Cítila jsem se dobře.

Snad se vám dnešní kapitola líbila.

Co říkáte na Alici a Jaspera? Řekla bych, že žárlivost je mocný cit a často může zastínit vše ostatní.

Jinak bych chtěla poděkovat za komentáře u minulé kapitoly. Udělaly mi radost. Jsem ráda, že tuto povídku ještě někdo čte. Vím, že nejsem zrovna nejlepší autorka, ale snažím se, aby se vám každá kapitola líbila. Jinak bych vás taky chtěla poprosit, jestli byste mi nezanechali nějaký názor, abych věděla, co mám zlepšit a co mám naopak ponechat tak, jak to je. Děkuji. Kajushqa1

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 14. kapitola: