Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 12. kapitola

06.12.2011 (19:00) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1250×

Alice

Byla to obvyklá snídaně jako každý den. Seděla jsem s holkama u stolu a jedla. Moc jsem nevnímala, co si povídají. Usmívala jsem se na Jaspera, který seděl o dva stoly dál s Emmettem a Damonem. On mi úsměv oplácel.

Já a Jasper jsme spolu úspěšně chodili měsíc. Všechno bylo dokonalé. Byla jsem šťastná a nic mi nescházelo. Tohle bylo to, co jsem celou tu dobu chtěla. Být s Jasperem. Ani jednou jsme se nepohádali. Zdálo se, že jsme pro sebe stvořeni. Jako dva kousky jedné skládačky. Většinu času jsme teď trávili spolu. Musela jsem uznat, že trochu zanedbávám holky, ale ony taky neměly zrovna kvanta času.

Rachel teď většinou byla někde s Damonem, i když zarytě tvrdila, že spolu nechodí, ale že spolu pouze spí. Nikdy jsem ty její vztahy moc nechápala. Stejně tak její důvody, proč se nechtěla zamilovat. Uznávám, že láska každého změní, ale není to tak drastické.

Rosalie se snažila flirtovat a chodit na rande, jak jen mohla. Emmett jí totiž nasadil brouka do hlavy, kterého se snažila vyhnat. Přece jenom, když vám někdo řekne, že jste láska jeho života, něco to s vámi udělá. V Rosaliině případě to u ní spustilo jakýsi obranný mechanismus, který jí zakazoval na Emmetta jakkoli myslet. I když myslím, že svůj vztah s Emmettem musí každý den přehodnocovat nejméně stokrát, než se je schopna přesvědčit, že udělala správně. Emmett teď byl dost jiný. Pořád se sice choval jako neuvěřitelný děvkař, ale bylo poznat, že Rose miluje.

Bella teď zažívala svůj první vážný vztah. A to s profesorem historie. Nemohla jsem se jí divit, Edward Masen je neuvěřitelně hezký upír. Když nám poprvé oznámila, s kým se schází, byly jsme všechny tak trochu v šoku. A nejen proto, že je to náš profesor, ale i proto, že představa Belly ve vážném vztahu se nám zdála dost nereálná. Ale bylo to tak. Ti dva se neustále tajně scházeli. Hráli neskutečné divadlo, nevím, jestli bych já byla schopná, takhle se plížit kolem. Bella to ovšem neustále obhajovala tím, že to neuvěřitelně okořeňuje vztah.

„Alice,“ řekla Rachel a zamávala mi před obličejem rukou.

Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Jasperův pohled mě totiž naprosto upoutal a já se nemohla odtrhnout.

„Kdo, co?“ zeptala jsem se a rozhlédla se kolem.

„Ptala jsem se tě, jak to jde s Jasperem,“ řekla Rachel a povzdechla si.

„Úžasně,“ začala jsem se rozplývat.

„Takže jste spolu už spali,“ řekla Rachel vesele.

No jistě, pro ni je všechno jenom o sexu. Chápu, že ona a Damon spolu mají takový vztah, ale já nechápu, proč bych měla. Vždyť není přece kam spěchat. Chodím s Jasperem teprve měsíc.

„Ne,“ řekla jsem klidně.

„Vy jste spolu ještě nespali?“ zeptala se mě Rachel až moc hlasitě.

Fakt díky, Rachel, pomyslela jsem si v duchu, když jsem zjistila, jak na nás všichni stočili zrak. Dala jsem si hlavu do dlaní a povzdechla si.

„Ne, vím, že se to tak nezdá, ale já a Jasper jsme spolu teprve měsíc. Nevidím důvod, proč bychom to měli takhle uspěchat,“ řekla jsem.

„Vy jste beznadějnej případ,“ konstatovala Rachel a zakroutila nad tím hlavou.

Tím mě naštvala. Nemá žádné právo na to, aby mě takhle soudila. To, že ona roztáhne nohy na potkání, neznamená, že já musím taky.

„Já alespoň nespím s každým, kdo se namane,“ řekla jsem v zápalu zuřivosti.

Rachelin výraz se změnil. V jednu chvíli byla celá veselá a ve druhou se tvářila, jako kdybych jí právě dala facku. Potlačila jsem špatný pocit. Nemá komentovat můj vztah s Jasperem.

Rosalie s Bellou se na mě překvapeně podívaly. Došlo mi, že bych měla odejít předtím, než dojde ještě k větší hádce. Hrdě jsem se zvedla od stolu a odkráčela pryč. Tác s nedojezenou snídaní jsem vysypala do koše. Ještě jsem se ohlédla, abych spatřila Jasperův nechápavý výraz a Rachelin zraněný.

Tak to jsem podělala.

Damon

Vyrazil jsem k Rachel hned po skončení poslední hodiny. Docela by se mi hodila jako parťák ven. Emmett už měl na dnešek něco domluveného a Jasper je pod pantoflem. Zbývala jenom ona. Zaklepal jsem na dveře a vešel.

Seděla na posteli a četla si časopis. V té uniformě roztleskávačky vypadala k nakousnutí. Vzhlédla od časopisu a hodila na mě tázavý pohled.

„Přeješ si?“ zeptala se otráveně.

A jéje, špatná nálada, tak to s ní radši večer nikam nepůjdu.

„Možná,“ připustil jsem.

„Ať je to cokoliv, nemám náladu,“ řekla a začala si opět číst.

Něco ji štvalo, ale já jsem to určitě nebyl. Měl bych si s ní o tom promluvit, přece jenom jsme přátelé s výhodami. Ne, asi ne. Tohle je Rachel, ta to zvládne sama. Navíc bych zbytečně ztrácel čas, jak se zdá, dnes nemá náladu na naše obvyklé dostaveníčko.

„Tak já půjdu,“ řekl jsem a šel ke dveřím.

„Myslíš si, že jsem coura?“ zeptala se mě najednou.

Zastavil jsem se uprostřed pohybu. Ona a coura, proč?

„Ne,“ řekl jsem a otočil se.

„Jseš si jistý, že to neděláš jenom proto, že si chceš užít?“ zeptala se mě.

Byla chytrá.

„Částečně, ale opravdu si myslím, že nejsi coura. Není nic špatného na tom, užívat si života v mladém věku“ řekl jsem a ušklíbl se.

„Fajn,“ řekla a opět si začala číst.

Zbytečně jsem tady ztrácel čas. Naštvaně jsem odešel z jejího pokoje.

Alice

Na trénink roztleskávaček jsem raději nešla. Potřebovala jsem chvíli klidu, abych si promyslela, jak se Rachel omluvím. Přehnala jsem to. Koneckonců, ona mě nesoudila, takhle vtipkuje pořád, tak proč mě to najednou tak štve?

Někdo zaklepal na dveře pokoje.

„Ahoj, můžu dál?“ zeptal se mě Jasper.

Usmála jsem se na něj. Vždycky, když ho potřebuju, je tady. Jak já ho miluju.

„Ty vždycky,“ řekla jsem mu a on se usmál.

Uvolnila jsem mu půlku postele a on si lehl vedle mě. Položila jsem mu hlavu na hruď. Neuvěřitelně mi to pomáhalo.

„Tak co se stalo? Ráno jsi ze snídaně vystřelila jako namydlená střela, a pak ses ani neukázala na tréninku roztleskávaček,“ začal Jasper a já si povzdechla.

„Podělala jsem to. Rachel měla nějaký kecy o nás dvou, a tak jsem ji urazila. Nemyslela jsem to tak, ale byla jsem naštvaná. A ji to ublížilo, a tak se jí radši snažím co nejvíce vyhýbat,“ řekla jsem.

„Přece to nemůže být tak zlé,“ řekl Jasper a já se v duchu zasmála.

„Prakticky jsem jí řekla, že je coura.“

„Aha, tak to je zlý,“ řekl Jasper.

„Díky za podporu,“ řekla jsem sarkasticky.

„Alice, Rachel na to už pravděpodobně zapomněla a pokud ne, tak to vyřešíte. Jste přece nejlepší kamarádky. Ty, Rachel, Rosalie a Bella.“

Alespoň malé ujištění o tom, že všechno bude v pořádku. To bylo všechno, co jsem po něm chtěla. Byl jednoduše báječný.

„Díky,“ řekla jsem mu a uvelebila se v jeho náruči.

Bylo mi jasné, že bychom si měli promluvit o nás, o tom, jak se náš vztah bude dál vyvíjet, ale nechtělo se mi. Chtěla jsem si užít tu dokonalou chvilku, kdy jsem se cítila skvěle a v bezpečí v jeho náruči. Všechno ostatní může počkat.

Rachel

Musela jsem si s Alicí promluvit. Pokud si o mně opravdu myslí to, co mi řekla, chci to vědět. My dvě jsme vždy byly skvělé kamarádky. No vlastně my tři, pokud počítám Rosalie, ta nás seznámila. Na začátku jsme se zase tolik nebavily, Rosalie byla totiž taková spojka mezi námi. Samy od sebe jsme se spolu nikdy moc nebavily. Až po nějakém čase jsme zjistily, že si bez sebe navzájem nedokážeme školu vůbec představit. Od té chvíle jsme byly nejlepší kamarádky, společně s Rosalií a teď už i s Bellou.

Neuvěřitelně mě mrzelo, co o mně řekla. Od ní to bolelo. Nevadilo by mi, kdyby mi to řekla jakákoliv jiná holka, ale od ní to prostě bylo osobní.

Zaklepala jsem na dveře a vešla. Psala nějaký úkol a nevnímala okolní svět, vzhlédla, aby se podívala, kdo přišel.

„Ahoj,“ řekla opatrně a vstala.

„Ahoj,“ řekla jsem jí.

„Rachel, já nevím, co se mnou bylo,“ začala Alice.

„Mám jenom jednu otázku. Opravdu si o mně myslíš, že jsem coura?“ zeptala jsem se jí.

„Ne, samozřejmě, že ne. Jsi moje nejlepší kamarádka. Já jen, když dojde na Jaspera, tak nemyslím,“ řekla Alice a omluvně se na mě podívala.

Zjihla jsem. Bylo poznat, že se kvůli tomu, co řekla, cítila dost mizerně. Nemohla jsem na ni být naštvaná, koneckonců nejsem žádná světice. Usmála jsem se na ni a objala ji.

„Nejlepší kamarádky navždycky?“ zeptala se mě Alice, zatímco jsem ji málem uškrtila.

„Navždycky,“ potvrdila jsem

I přesto, že máme občas problémy, vždy je nakonec vyřešíme. Od toho přece přátelství je. Nemohla bych se na ni zlobit navždy, zvlášť když to nemyslela vážně. Mohla jsem jenom doufat, že to navždycky bude vážně platit. Nedokázala jsem si představit, že až jednou na akademii skončíme, naše cesty se rozejdou. Bylo příliš těžké a bolestivé představovat si něco takového. No, času máme ještě spoustu, nemá cenu se tím teď zaobírat.

Ještě chvíli jsem u Alice zůstala a probírala s ní její vztah s Jasperem, tentokrát už bez mých poznámek. Musela jsem ale odejít, protože jsem měla na práci ještě jednu věc. Omluvu Damonovi.

Jasper

„Kam mě to vedeš?“ zeptala se mě Alice, když jsem jí zakrýval oči a mířil na fotbalové hřiště.

„Překvapení,“ řekl jsem a ušklíbl se.

Měl jsem pro ni malé překvapení. Už několikrát mi říkala, že jí chybí déšť. Přece jenom se narodila v Seattlu, a tak to dávalo jistý smysl, i když nechápu někoho, kdo by si při tak skvělém počasí, které tady poslední dobou panovalo, přál déšť. Musel jsem pochopit, že Alice prostě taková je. Já ji takovou miloval a posledních pár týdnů bylo nejlepších v mém dosavadním životě.

„Pořád měj zavřené oči,“ rozkázal jsem jí a rozprostřel uprostřed fotbalového hřiště deku, kterou jsem vzal s sebou. Zavedl jsem ji na deku a posadil ji.

„Už můžeš otevřít oči,“ řekl jsem jí a ona se hned začala rozhlížet kolem.

„Co tady děláme?“ zeptala se mě pohotově.

„Říkala jsi, že ti chybí déšť,“ řekl jsem jí a ona se na mě nechápavě zadívala.

„Co s tím má společného fotbalové hřiště?“ zeptala se.

„Víc, než si myslíš,“ řekl jsem záludně a usmál se na ni.

Každou chvílí by měly začít pracovat ostřikovače. Není to sice úplný déšť, ale je to lepší než nic.

„Jaspere, o co jde?“ zeptala se mě Alice zvědavě.

„Chvíli vydrž,“ řekl jsem tajemně a čekal.

„Chceš meditovat a tím přivolat déšť? Chápu tvou snahu, ale mám pocit, že to nebude fungovat,“ řekla a já se zasmál.

Po očku jsem zkontroloval hodinky. Ještě půl minuty.

Alice se na mě pořád nechápavě dívala. Nemohl jsem se jí divit. Asi bych to taky nepochopil, kdybych nebyl zasvěcený. A pak to začalo, všude začala vystřikovat voda a zalévat tak trávu na fotbalovém hřišti.

Alice se překvapeně zasmála. To byl ten úsměv, který jsem na ní tak miloval, když jsem věděl, že je naprosto šťastná.

„Vím, že to není déšť, ale,“ začal jsem, ale ona mě nenechala domluvit. Políbila mě a zapletla mi ruce do vlasů.

„Miluju tě,“ řekla nadšeně, ale pak jí obličejem přeběhl stín pochybností. To se vážně bojí toho, že to necítím stejně? Chtěl jsem jí ten pochybovačný výraz hned vymazat z její jinak usměvavé tváře.

„Taky tě miluju, vždycky jsem miloval a vždycky budu,“ řekl jsem jí a ona se opět rozjasnila.

Přitáhl jsem si její tvář a znovu ji políbil. A tak jsme jako dva blázni seděli uprostřed fotbalového hřiště a nechávali se postupně namáčet vodou. Alespoň, že jsme blázni, kteří jsou do sebe bezmezně zamilovaní.

Rachel

Zaklepala jsem na dveře Damonova pokoje a vyčkávala. Po chvíli mi přišel otevřít. Vypadal, že se někam chystá.

„Ahoj,“ řekl překvapeně a rozevřel dveře dokořán.

„Ahoj, přišla jsem se omluvit. Dneska odpoledne jsem měla špatnou náladu a zatěžovala jsem tě svými problémy. Mrzí mě, že jsi toho byl svědkem. Už se to nestane,“ řekla jsem mu a vyčkávala. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby už nechtěl pokračovat v tom, co jsme spolu měli.

„Za to se přece nemusíš omlouvat. Je normální vyjadřovat emoce,“ řekl Damon a já si oddechla.

„No, jak jsem řekla, už se to nestane. Nejsi moje kamarádka, abys se mnou řešil moje špatné nálady,“ řekla jsem mu.

„Když myslíš. No, každopádně, chystal jsem se ven, chceš jít taky?“ zeptal se mě.

„Jasně, proč ne,“ řekla jsem mu a usmála se.

„Super,“ řekl a vzal mě kolem pasu.

Usmála jsem se a vyvlékla se. Můžeme spolu spát, ale to nezahrnuje to, že si ostatní budou myslet, že spolu chodíme. To je to poslední, co bych chtěla a věděla jsem, že u Damona je to stejné. Jsme pro sebe v tomhle směru prostě ideální.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 12. kapitola: