Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk nebo láska? 23. kapitola

Otisk nebo láska? 23. kapitolaJiskření...

Za mnou v lese stál Edward a hypnotizoval mě pohledem. „Nechceš zase utéct?“ zeptal se a probodával mě ublíženým pohledem.

Ne,“ zamumlala jsem a znovu se posadila čelem k jezírku s vodopádem. „Promiň, nechtěla jsem utéct, ale ti upíři u vás doma mě vyděsili. Netvářili se dvakrát přátelsky, ale čemu se vlastně divím.“

Mě se neomlouvej,“ zavrtěl hlavou, když si sedal vedle mě. „To Esme z toho byla šokovaná. Nečekali jsme tě, a i kdybys přišla, nemysleli jsme si, že by tě Eleazarova rodina mohla tolik polekat. Nebo naopak ty je.“

Nepolekali mě,“ popřela jsme. „Tedy lekla jsem se, ale nebyla jsme vyděšená. Spíš oni byli vystrašení, museli ze mě cítit vlky.“

Ano,“ souhlasil Edward. „Cítili je a dost je to vyděsilo, navíc to, jak rychle jsi zmizela a Alice zase ztratila tvou budoucnost. Myslela si, že jsi šla domů. Jenže to podala jako by ses vydala nechat zabít od vlků. Víme, že by ti neublížili,“ dodal ještě, když viděl, jak se nadechuji k protestu. „Jenže ona řekla: ‚Běžela k vlkům‘, čistě proto, abychom neběželi za tebou. A oni si to špatně přebrali. Vyděsili se, že poběžíš přímo do rezervace a oni tě roztrhají.“

Oni vědí o vlcích?“ podivila jsem se.

Ano,“ znovu souhlasil Edward. „Považujeme je za rodinu – sestřenice a bratrance. Žijí na Aljašce, mají tam trvalé sídlo. Museli jsme je informovat, právě pro případ, že k nám přijdou na návštěvu. Stejně jako my, i oni se musejí vyhýbat rezervaci, pokud nechtějí vyprovokovat střet se smečkou.“

Takže prostě přijeli na návštěvu,“ došlo mi. „A já je vyděsila.“ Najednou jsem se cítila značně zkroušeně. Co jsem to provedla, objala jsem si kolena a začala se kývat zepředu dozadu. Cítila jsem se příšerně. Jenže jsem nevěděla, jak dát Cullenovým vědět, že se s nimi chci sejít. Alice mě neviděla, a tak nemohla mou návštěvu předvídat. A já jí zase nemohla dát nikdy přesný čas, kdy se u jejich prahu zase objevím.

O nic nejde,“ mávl nad tím rukou Edward. „Carlisle jim všechno vysvětlil. Měli spíš strach o tebe, aby se ti něco nestalo, když ses vydala do rezervace. Asi si mysleli, že nevíš, co tě tam čeká. Což je vlastně komické, protože ty přesně víš, co tě tam čeká.“

Když jste si mysleli, že jsem v rezervaci,“ začala jsem a pohlédla přímo na Edwarda. „Jak jsi mě našel?“ Nešlo mi do hlavy, proč se za mnou vydal, když si myslel, že jsem vlastně na cestě domů a tam on nemohl.

Nooo,“ protáhl. „Šel jsem po čuchu, abych se přiznal. Nechtěl jsem být s nimi v domě a rozhodl jsem se jít projít, proběhnout a možná zalovit, když jsem narazil na tvůj pach, který se nestáčel k rezervaci. Rozhodl jsem se tě sledovat a doufal jsem, že ti budu moci vysvětlit návštěvu v našem domě.“

Jo?“ zeptala jsem se s roztřeseným úsměvem. Znamenalo to snad, že se bojí, abych neudělala něco nepředloženého, nebo snad o to, abych si nemyslela něco, co není pravda.

Jo,“ přitakal, „jsem rád, že jsi zase přišla. Tedy, Alice by řekla, že byla šťastnější, ale myslím, že se plete.“

Proč?“ podivila jsem se.

 

Edward:

Proč?“ podivila se, jako by vůbec netušila, co se mnou dělá jen pouhá její přítomnost. Když jsem ucítil její vůni v lese, nepřemýšlel jsem nad tím, kam běžím, prostě jsem se nechal vést vůní a prostě šel přímo za ní. Nechápal jsem, co mě k tomu vede, co mě táhne k ní, jako velký magnet, kterému nelze odporovat.

Je mi s tebou dobře,“ přiznal jsem se. Nevím, jestli to bylo dobře, ale nechtěl jsem jí lhát. Nemohl jsem jí lhát. Slova se mi řinula z úst, bez toho abych přemýšlel nad jejich smyslem.

Mě s tebou taky,“ přikývla a něžně se usmála. Pro ten úsměv bych překonal oceány, pohoří i nejhlubší propasti. Pookřál jsem pokaždé, když přivřela své oči a usmála se zářivým úsměvem. Miloval jsem těch několik vrásek, které se tvořily, kolem jejích očí.

Víš,“ začala zkroušeně a její úsměv pohasl. „Vím, že je to předčasné, ale… Až odejdete… Já… bojím se, co se se mnou stane. Za tu krátkou chvíli jsem si na vás zvykla a přirostli jste mi k srdci.“

To ty nám také,“ přerušil jsem ji nezdvořile. Nechtěl jsem, aby si myslela, že pro nás nic neznamená. „Máme tě všichni moc rádi.“ Musela si být jistá, že ji neopustíme, že ač se budeme muset odstěhovat zůstaneme v kontaktu, tak jako jsme v kontaktu s Denalijskými.

Bojím se,“ přiznala nešťastně a já nechtěl, aby byla nešťastná, i když jsem nevěděl, jak jejímu neštěstí zabránit. Konejšivě jsem ji pohladil po zádech a přisedl si o kousek blíž. „Bojím se, že vás ztratím.“

Neboj,“ usmál jsem se a přitáhl si ji k sobě. „Nepřijdeš, i kdybychom se odstěhovali, zůstaneme v kontaktu. Vždycky už zůstaneš členem mé rodiny. Ať se ti to bude líbit nebo ne.“

Slibuješ?“ zeptala se dětsky nevinným hláskem a pohlédla mi přímo do očí. Na malou chvíli jsem se ztratil v hloubce těch jejích, ale nakonec odpověděl.

Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí,“ zvedl jsem dva prsty k přísaze a pak se spolu s Bellou šťastně zasmál. Takhle se mi líbila mnohem víc, takhle šťastná a spokojená. Hlavu položila na mé rameno a pokojně oddechovala. Měla přivřené oči a usmívala se. Ta chvíle byla dokonalá a já najednou pocítil lásku.

Lásku, která naplnila mé netlukoucí srdce. Cítil jsem se živější, šťastnější a plnější než kdy před tím. Zároveň jsem bojoval s představou, že ona nikdy nebude moje. Je Jacobova, je to jeho žena a já nemám právo si ji nárokovat. Zaťal jsem ruce v pěsti, a ani jsem si neuvědomil, že na to zareagovala Bella.

Děje se něco?“ vystrašila se a zkoumavě mě pozorovala. Její oči byly hladové a já ač nerad, jsem musel tuhle chvíli přerušit.

Ne,“ zalhal jsem. Nechtěl jsem se přiznat co způsobuje moje napětí. Uvolnil jsem se a raději přesunul pozornost k jejímu hladovému pohledu. „Měla by sis zalovit, vypadáš vyhládle.“

Mluvíš stejně jako Jacob,“ zasmála se trucovitě. „Ještě se mi na lov nechtělo, ale měla jsem ho v plánu dnes v noci. Myslela jsem, že strávím den s Alice, ale to mi tak úplně nevyšlo.“

Nemusela jsi utíkat,“ zavrtěl jsem hlavou a pozoroval její oči, jak těkají ze mě do lesa. Vypadala, jako že se usilovně rozmýšlí a neví pro co se rozhodnout. Chtěla na lov a zároveň zůstat se mnou. Líbilo se mi, jak nerozhodná je. Líbilo se mi, že touží zůstat se mnou.

To už je jedno,“ zamumlala a zadívala se na mě. „Když si teď odběhnu na lov,“ začala a tu chvíli před dokončením věty protáhla, „počkáš tady na mě, abych si s tebou mohla ještě popovídat?“

Slibuji, že budu čekat,“ usmál jsem se, už jsem pochopil, proč těkala pohledem sem a tam. Přišla mi velice roztomilá. Líbilo se mi, jak váhá s odchodem, nakonec se ale rozhodla vystřelit do lesa.

Nechal jsem ji běžet a sám zůstal u vodopádu. Vypadal nádherně a jeho hukot mě uklidňoval, přemýšlel jsem nad Bellou a její touhou být nám na blízku. Něco na jejím zájmu mě upoutalo, fascinovalo a byl jsem rád, že jsem jedním z těch, o které nechce přijít. Bál jsem se, že se nakonec rozhodne s námi nestýkat. Že jakmile se odstěhujeme, zapomene, že nás znala, že jsme byli malou součástí její věčnosti.

Jsem zpátky,“ zasmála se za mnou a skočila mi zezadu po krku. Na chvíli jsem ztuhl, ale pak mi došlo, že to měla být jen legrace. Spolu s Bellou jsem se zasmál a pak pozoroval, jak ladně usedá vedle mě.

Jsem rád, že jsi zpět,“ řekl jsem a dál ji pozoroval. Její oči krásně zezlátly. Vypadaly jako roztavené zlato, které se na mě hřejivě usmívá a láká k utopení. A já se chtěl utopit, tak moc jsem si přál být pohlcen jejíma očima a už nikdy se nevynořit. Nechat se objímat jejich hřejícím, láskyplným pohledem. Topit se a utonout, připadalo mi to, jako lepší varianta, než zůstat navždy sám a jen vzpomínat na upírku, která však žila s někým jiným.

Ta představa mě týrala, ale zároveň jsem si nadával. Nemohl jsem nad ní takto uvažovat, už ani chvíli. Musel jsem tyhle myšlenky vytěsnit z hlavy. Nesměl jsem dát průchod citům, protože tím bych jí víc ublížil. A to jsem nemohl. Musela být šťastná, i když to znamenalo nebýt se mnou.

Jsem ráda, že jsi tady,“ vrátila mi. „Co kdybys mi řekl něco o svých sestřenicích?“ Její zájem o mou rodinu mě těšil. Byl jsem rád, že chce vědět víc o Denalijském klanu, který se stal naší rodinou.

Jsi na ně zvědavá?“ zeptal jsem se. Kdyby je chtěla poznat, nebyl by takový problém jít za nimi a představit je. Nějak jsem ale tušil, že sice je zvědavá, ale sejít se s nimi, na to je ještě příliš brzy.

Jsem zvědavá,“ přiznala se. „Ale poznat je nechci. Nezlob se,“ dodala a sklopila pohled.

Nezlobím se,“ usmál jsem se a nadzvedl jí obličej. Prostě jsem potřeboval ten její pohled. Musel jsem si ho užít, dokud to šlo. „Eleazar, Carmen, Tanya, Irina a Kate, jsou našimi příbuznými. Říkejme tomu tak. Setkali se s Carlislem a šli v jeho šlépějích. Ale nechtěli žít s námi, bylo by nás příliš, než abychom mohli předstírat, že je to normální. Už tak se mnozí lidé podivují, když vidí tak zvláštní rodinu, jakou jsme my.

Eleazar byl dřív v gardě Volturiových, pak ale poznal Carmen a spolu s ní odešel žít jinak. Společně pak narazili na tři sestry Tanyu, Irinu a Kate. Ty tři jsou poměrně hodně staré, mnohem dřív měly i matku, ta byla ale zabita za porušení upířích zákonů. Od té doby ty tři dbají na zákony až neuvěřitelnou měrou. Ale nejsou to fanatičky, jen se prostě obávají dalšího zásahu Volturiových.“

Kdo jsou ti Volturiovi?“ zeptala se a zvědavě si mě prohlížela. Ani mě nenapadlo, že o nich vlastně nemá nejmenší tušení a jak by taky mohla. Její vlčí rodina o nich určitě nevěděla, neměli tušení, co jsou zač, nebo že vůbec jsou. Nepotřebovali to ke svému životu, stejně tak, jako Volturiovi nepotřebovali vědět o nich.

Jsou něco jako královská rodina v upířím světě,“ vysvětlil jsem. „Jsou tisíce let staří a starají se o pořádek ve světě upírů, o dodržování utajení. Carlisle s nimi několik málo let žil, ale nevyhovoval mu jejich styl života ani touha po krvi. Jednou za čas nás pozvou na nějaký ples, nebo výročí, ale jinak se s nimi nestýkáme.“

Jaké jsou ty zákony?“ ptala se a vyděšeně těkala pohledem.

Tím nejdůležitějším je, že se musíme skrývat před lidmi,“ odpověděl jsem. „Nesmíme jim prozradit kdo jsme, nesmíme budit rozruch, nebo neuváženě vraždit a neuklízet po sobě. I když – to se týká spíš rudookých. Pak taky nesmíme přeměnit příliš malé děti, které by se neuměly ovládat. To byl také důvod, proč zemřela matka sester z Denali. Proměnila malé dítě, které pak vyvraždilo celou vesnici během jediné noci. Neumělo se ovládat i když vypadalo jako malý andělíček.“

Bože,“ vydechla. „Mohli by...“ nedokončila, ale napadlo mě, co ji tíží.

Ne, po tobě nepůjdou,“ zavrtěl jsem hlavou. „Jednak o tobě nevědí a nemají ani jinak důvod po tobě jít.“

A vlci?“ ptala se.

Ti do jejich zájmu nespadají,“ pokroutil jsem hlavou. „Nejspíš ani netuší, co jsou za druh nebo proč by se o ně starali.“

Takže upíři mají královskou rodinu,“ vydechla. Vypadala překvapeně a zase tak nějak roztomile.

Ano,“ souhlasil jsem. „Ale neboj, nejsou jako lidští monarchové. Tedy...“ odmlčel jsem se. „Jak se to vezme, možná trochu ano, ale snaží se jít s dobou. Moc jim to nejde, ale snaží se.“

Chápu, pokud jsou tisíce let staří,“ zasnila se a znovu mi pohlédla do očí.

Máš nádherné oči,“ usmál jsem se na ni a bezděky ji pohladil po tváři. Přivřela je, ale nic neřekla. Byl jsem rád, že se neodtáhla a nezačala utíkat pryč. Nechtěl jsem být příliš důvěrný, ale něco mě poňoukalo k hlazení její tváře a topení se v jejích očích.

Obkružoval jsem kontury jejích tváří, čela, brady… Díval jsem se do jejích zlatých očí a topil se v hloubce její duše. Cítil jsem se tak nádherně a přemýšlel, jestli se takhle cítí všichni členové mojí rodiny. Mé nitro se naplňovalo a já se obával že odletím jako balónek naplněný heliem.

Cítil jsem se šťastně a v jejích očích jsem viděl stejnou něhu, lásku a štěstí, jaké jsem pociťoval i já. Nebyl jsem si jistý, že cítí totéž, ale nezbývalo mi než v to doufat. Než jsem si stihl uvědomit co dělám, naklonil jsem se k ní a pomalu přivřel oči. Nakláněl jsem se víc a víc, dával jsem jí možnost ucuknout, ale to napětí mezi námi nejspíš cítila. Naklonila se mým směrem a pak jsem se neudržel.

Jediným pohybem jsem spojil naše rty a najednou cítil výbuch. Výbuch emocí, které zaplavovaly celé mé tělo, silně jsem ji objal a dál drtil svými polibky. Nezůstávala však pozadu. Stejně jako já líbal ji, tak ona líbala mě. Tiskla se ke mně a já cítil její radost stejně jako tu svou. Nechápal jsem, co se děje, ale cítil jsem neskonalé štěstí.

Bál jsem se, co s její duší udělá fakt, že tím podvádí svého muže, ale nechtěl jsem to řešit. Bál jsem se, co všechno se pokazí. Třeba, že už nikdy nepřijde, nenavštíví Alice, nebude mě chtít vidět. Tolik věcí mluvilo proti, já však nedokázal přestat. Líbal jsem ji a užíval si tu krásnou chvíli, která byla mezi mnou a jí. Miloval jsem ji a v tuhle chvíli to vypadalo, že i ona miluje mě.

Pak, jako by jí došlo, co se děje, se ode mne odtrhla. Vyděšeně se dívala do mých očí a pak jsem jen viděl její záda, jak mizí v lese. Nezastavoval jsem ji, nechal jsem ji běžet. Jen jsem se díval za jejími mizejícími zády a měl pocit, že mé srdce vzala s sebou a já už nikdy nebudu celý. Ta chvíle mě trhala na kusy a já věděl, že tohle utrpení si zasloužím.

Miloval jsem ji a moc dobře věděl, že není moje. I přesto jsem ji políbil, jsem hajzl. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otisk nebo láska? 23. kapitola:

 1
07.11.2018 [6:37]

marketasaky Emoticon

3. vinnetou
06.11.2018 [22:52]

Tak tohle se pekne mota! To jacoba pekne zamrzi... Chtelo by to novy otisk. Nebo je jejich pouto silnejsi a casem to pochopi a budou se stale pratelit?
Sakrys, to je napinave!

2. Kačka
06.11.2018 [11:34]

Konečně. Emoticon Emoticon Emoticon Snad si brzo uvědomí, co k Edwardovi cítí a odejde od Jacoba, od vlků, prostě celkově z rezervace Emoticon
Těším se na další kapitolu, tato byla skvělá Emoticon Emoticon

1. Petronela admin
06.11.2018 [7:43]

PetronelaParáda, paráda, paráda Emoticon Emoticon Emoticon.
Tohle byla asi nejpodařenější kapitola z celé série.
Neskutečně jsem si užívala Edwardův pohled i fakt, že nakonec došlo k puse. Emoticon
A jak se obvykle těším právě na Edwardův pohled, tak se teď nemůžu dočkat toho Bellina, abych zjistila, jak je na tom ona. Polibky Edwardovi oplácela, ale k Jacobovi má hodně silný vztah, přestože bych to spíš přirovnala k rodině než partnerovi. No uvidíme. Jsem zvědavá. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!