Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk nebo láska? 12. kapitola

10.11.2018 (12:00) • Kecka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 814×

Edward:

„Ahoj,“ zajásala Alice, když z lesa vystoupila Bella. Usmívala se od ucha k uchu a pomalým tempem se blížila k našemu domu. Opodál za ní se z lesa vynořil velký vlk a ochranitelsky na ni hleděl. Alice se zarazila na místě a vyděšeně zírala.

„Ahoj,“ zavolala Bella a hnala se Alice obejmout. „Chyběla jsi mi.“ To Alice potěšilo a tak ji také přirozeně objala. Jen přítomnost vlka se nikomu z naší rodiny nelíbila. Nebyl jsem si jistý, ale jestli je to Jacob, nemá nás rád.

Ahoj, jsem Cameron, usmíval se v myšlenkách přímo na mě. Bella říkala, že čteš myšlenky. Poslal ke mně a já němě přikývl.

„Neublíží vám,“ zastala se ho Bella. „Jen je ostražitý, že?“ otočila se ke svému společníkovi, rychle k němu přiběhla a podrbala ho mezi ušima. Vlk spokojeně zavrněl, než se vydal zpět do lesa. „Jen se přemění zpátky v člověka,“ vysvětlila Bella.

„Rádi tě vidíme,“ přivítala Bellu Esme. „Půjdete dál?“

„Ano,“ usmíval se Cameron, když se přidal zpět k naší skupince. „Vlastně jsme s vámi přišli něco probrat.“

„O co jde?“ ptal se obezřetně Carlisle. Stejně jako celá má rodina i on přemýšlel, proč si Bella přivedla hlídače.

„O La Push,“ odpověděl Cameron. „A o Bellu, abych tak řekl. Vaše přítomnost způsobuje menší vlčí boom.“

„Och,“ vydechl Carlisle. „Netušili jsme, že naše přítomnost zde způsobí nějaké potíže.“

„Nic vážného,“ mávla rukou Bella a s Alice v závěsu se vydala k domu. Vypadala tak přirozeně a vůbec ji nestresoval Cameron, který se mohl kdykoli přeměnit ve velkého nenávistného vlka.

„Nemusíte se mě obávat,“ řekl, jako by mi snad četl myšlenky. „Jsem zde na mírové misi,“ usmíval se od ucha k uchu a se zájmem si prohlížel dům. V jeho myšlenkách jsem slyšel obdivné povzdechy nad vzdušností a moderností uprostřed lesa. Fascinovala ho představa takového bydlení a nemohl uvěřit, že takhle žijí upíři.

„Omlouváme se za napětí,“ pokynul Carlisle do domu. „Ale na takovéto návštěvy nejsme připraveni.“

„Nemám hlad ani žízeň,“ usmál se Cameron. Evidentně to byl smíšek. „Bella mě nakrmila, než jsme se sem vydali. Je výborná kuchařka, ale tuhle informaci asi neoceníte.“

„Ne,“ zasmál se Emmett, „to opravdu ne.“ Přišel blíž ke Cameronovi a poplácal ho po rameni. Celá rodina ztuhla, ale Cameronovi chladný dotek upíra zdá se vůbec nevadil, jen se zasmál a spolu s Emmettem se vydal do domu. Značně se mi ulevilo, když se v jeho myšlenkách objevila možnost, přátelství s Emmettem. Tihle dva se tedy hledali.

„Proč jste tedy přišli?“ zeptal se Carlisle. Stejně jako já nechápal, proč by tuhle misi nemohla vyřídit Bella. Chtěli nás snad vlci zastrašit tím, že jsou přítomni v blízkosti a měli bychom si dávat pozor?

„Ve vesnici se začalo měnit stále víc mužů ve vlky. Předpokládáme, že za to může váš příchod,“ začal s objasňováním Cameron. „Bella je zatím v bezpečí, ale chtěli jsme vás požádat, zda by v případě ohrožení mohla být nějaký čas u vás.“

„Samozřejmě,“ vypískla Alice. „Budeš mít pokoj pro hosty a určitě si to užijeme. Hned ti ho ukážu.“ Jásala navenek i v myšlenkách. Mě však došlo, že Bella nezůstane. Tohle mělo být jen krajní řešení.

„Nezůstávám hned,“ mírnila ji Bella. „Jacob a Cameron jsou jen příliš ustaraní. Přijdu jen v případě, že by mi opravdu něco hrozilo. A to zatím není aktuální.“

„Aha,“ povzdechla si Alice. „To je škoda, měla bych tolik plánů.“

„Jistěže měla,“ zasmála se Bella, „ale do té doby, jsem slíbila Carlisleovi několik informací o mě a mém soužití s vlky. Myslím, že se docela hodí, že je se mnou Cameron,“ pokývla hlavou směrem k indiánovi, který už se uvelebil vedle Emmetta na gauči a společně procházeli výsledky nějakých zápasů v americkém fotbalu a baseballu.

„Cože?“ zbystřil, když postřehl, že se mluví o něm. Koukal jako malý kluk, který něco provedl. „Jo, jistě, cokoli,“ vyhrknul, když viděl, jak se Bella tváří. Ta jen pokroutila hlavou a zářivě se usmála na Carlislea.

„Tak co bys rád věděl?“ zeptala se a pokývla k velkému jídelnímu stolu. Byla zdá se zvyklá, že se u nich porady probírají u jídla.

„No,“ začal váhavě Carlisle. „Mám miliony otázek, ale myslím, že je to na delší dobu.“

„To nevadí,“ zakroutil hlavou Cameron a postavil se vedle Belly. „Mám se s vámi seznámit, páč tady Bella má žárlivého partnera, který se o ni straaašně bojí. Au,“ zanaříkal, když se Bellin loket ocitl přímo mezi jeho žebry.

„Jsme tu, abychom vám poskytli informace z obou stran,“ usmála se Bella. „Prostě oba pohledy na jednu věc.“

„To je úžasné,“ nadchl se Carlisle a rovnou je popohnal k jídelnímu stolu. Oba se spokojeně usadili každý z jedné strany a Carlisleovi nechali místo v jeho čele. Sám jsem se posadil vedle Belly a čekal na nové informace.

Bella:

Carlisle byl tak nadšený z toho, že si s nimi chceme povídat, že úplně zapomněl na stres z toho, že se mnou přišel Cameron. Jakoby si na tu myšlenku rychle zvykl a ani mu nevadil jistý zápach, který se linul celým jeho domem. Byla jsem ráda, že Camerona přijali tak nenásilně a rychle. I Cameron tak musel vidět, že tihle upíři jsou jiní než ti, o kterých vyprávěli starší z kmene.

„Tak se ptej,“ pobídl Carlislea Cameron a zářivě se usmíval. Spolu s tím jsem si však všimla, jak pozoruje celý dům. Byl zvědavý a zdá se se mu líbilo, v jak krásném prostředí tihle upíři žijí. Rozhodně to nebyli upíři z příběhů, kteří nemají pořádný domov a jen se toulají po světě bez nějakého cíle.

„Jistě,“ zamumlal Carlisle a bylo vidět, že usilovně přemýšlí na co se zeptat první. „Kolik vlků, bylo v rezervaci, když se z tebe stal upír?“

„No…,“ zamyslela jsem se. „Tuším, že byli tři, Jacob byl třetí, který se tenkrát proměnil a po mé přeměně chvíli žádný vlk nepřibyl.“

„Proč se smečka rozrostla na pět?“ zeptal se Edward. Vypadal neméně zaujatě než Carlisle. „Původně na tebe stačili tři?“

„To je složitější,“ odpověděla jsem zamyšleně. „Myslím, že tři jsou minimum a protože vlci mohou umírat, je třeba mít zálohu.“

„S tím nemohu nesouhlasit,“ zasmál se nešťastně Cameron. „Vlci umírají.“

„Jak je možné, že tě smečka přijala mezi sebe?“ pokračoval Carlisle a se zájmem si nás prohlížel. Nechtěl zabíhat do neštěstí smečky, když jím umřel kamarád a parťák. A já za to byla ráda.

„Neměli na vybranou,“ vychrlila jsem ze sebe a potlačovala smích.

Cameron se také uchechtl a dodal: „No, oni na vybranou měli, ale Jacob je ukřičel.“

„Pamatuju si to jinak,“ vykřikla jsem a hodila po něm uraženým pohledem. „Ale je pravda, že Jacob do mě byl už před tím otisknutý a já slíbila, že budu ta nejhodnější upírka, co kdy svět spatřil. Dlouho jsem nesměla opustit dům a na lov jsem mohla jen v doprovodu vlků.“

„Jacob rád vypráví, že ji chtěli zabít, ale on ji chránil vlastním tělem,“ sděloval další informace Cameron. Jen jsem na něj zírala, jak si Jacob uměl celou historii překroutit po svém.

„Když jsem tenkrát slíbila, že nezabiji člověka, bylo rozhodnuto. Jacob stále cítil pouto mezi námi a tak smečka nemohla zasáhnout,“ vyjasnila jsem situaci. „Něco takového by svému bratru neudělali.“

„To mluvíš o otisku?“ zeptal se Edward. Bylo vidět, že minule dobře poslouchal.

„Ano,“ přikývla jsem a pohlédla na Camerona, jestli smím pokračovat. Jemně přikývl a tak jsem pokračovala. „Předmět otisku – tedy ženu – musí vlk chránit i za cenu vlastního života. Taková žena se pro něj stane středobodem vesmíru a veškerého dění. Není nic důležitějšího než ona, nic zajímavějšího nebo smysluplnějšího, než být s ní a dělat ji šťastnou.“

„Důmyslné,“ zamumlal Carlisle. „Asi by mě nemělo překvapovat, že mají i tuhle část své existence pojištěnou.“

„Někdy je to dost šílené,“ usmál se Cameron. „Mnoho z nás se bojí zamilovat, aby se pak neotiskli do jiné ženy. Zrovna teď se přeměnil ve vlka muž od rodiny. Má ženu a dvě děti a bojí se, že duchové mu najdou jinou ženu a on zklame tu, kterou už má a miluje.“

„Copak to jde?“ zeptal se nevěřícně Edward. „Pokud ji miluje, má s ní děti a chce s ní dál být, proč by se otiskl do jiné ženy?“

„Nemůžeme ovlivnit, do koho se otiskneme,“ odpověděl rychle Cameron. „Jako Luke, Oliver a René. Luke chodil s René několik let, milovali se a byli pro sebe jako stvoření. A teď, několik dní zpátky, se do ní otisknul Oliver. Všichni tři jsou z toho rozčarovaní a rozhodně není nikdo z nich šťastný.“

Celý příběh našeho milostného trojúhelníku jsme znovu vylíčili a zodpověděli dalších tisíc otázek, než se začalo smrákat a Cameron zívat. Byl to opravdu dlouhý den s milou rodinkou, která byla nadšená, že jsem přišla a snad i že jsem přivedla Camerona. Minimálně Carlisleovi se nové informace líbily.

„Měli bychom jít,“ usmál se na mě, když viděl, že se Carlisle nadechuje k dalším otázkám.

„Ano,“ přikývla jsem a začala se zvedat. Omluvně jsem pohlédla na Edwarda a pak i na Alice. Vůbec jsem na ni neměla čas, ale byla jsem rozhodnutá, změnit to.

„Ano, čas tak rychle běží, když se jeden dobře baví,“ Carlisle byl stále zasněný do nových možností, které měli vlci, až se zdálo, že by nás nejraději nepustil, o to větší byl náš šok, když prohlásil: „Musím do nemocnice, mám noční, ale doufám, že si budeme zase moci promluvit.“

„Do nemocnice?“ vykřiknul nevěřícně Cameron a napjal se do obranného postoje. Snad si nemyslí, že tam potají cucá z darované krve?

„Ano, jsem lékař a mohu-li to tak říci, dobrý lékař,“ přikývl samozřejmě Carlisle. Jeho myšlenky zdá se ubíhaly jiným směrem než ty mé.

„Vy jste?“ dostal ze sebe Cameron a nechápavě kroutil hlavou. No, mě to také nedávalo moc smysl, ale aspoň jsem se netvářila jako vzteklý pes.

„Jsem lékař, už několik století,“ přisvědčil znova Carlisle. „Vždy jsem chtěl pomáhat lidem a takhle se mi to aspoň trochu daří.“

„To je…,“ začal Cameron, ale bylo jasné, že neví, jak větu dokončit.

„Úžasné,“ navrhla jsem, když se Cameron neměl k dokončení věty. „Myslím, že i my bychom se měli snažit víc vás poznat. A teď bychom už vážně měli jít.“

Autor: Kecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisk nebo láska? 12. kapitola: