Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osud nebo hra? 3

10.11.2009 (18:45) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1288×

Bylo to zvláštní, Jacob ke mě nejspíš něco cítil a já? Já mu to nemohla opětovat, zatím. Měly jsme vytvořit dvojici, chtěla jsem se dostat k tomu klukovi, ale než jsem k tom možnost byl zabraný. Nakonec jsem souhlasila a byla s Jacobem, byl na mě strašně milí. Chvílemi jsem ho vůbec neposlouchala, dívala jsem se na toho kluka s kterým byla moje sestra. Byl nádherný, anděl, bůh? Myslím že i toho je slabé slovo. Nemohla jsem se ale zbavit divného pocitu,  toužila jsem po jeho blízkosti.

Byla jsem nadšená, že jsem nikomu nic neudělala. Já a míč se nemáme zrovna dvakrát v lásce. Viděla jsem Rose jak se na mě dívá, dívala se na mě jako… kamarádka?

Byla s nějakým svalnatým klukem ve dvojici, šlo jim to přímo ukázkově. Učitelka Blacková je dokonce několikrát pochválila, dokonce také toho kluka z kterého jsem nemohla spustit oči. Bohužel mu to kazila moje sestra, protože jí nejde chytat přihrávky. Nikdy nebyla na tělocvik, spíš na módu.

Když konečně zazvonilo šla jsem se převléct, vzala jsem si rifle a složila ty kalhoty pro Rose. Byla jsem ráda, že bych si mohla najít kamarádku hned první den. Bohužel jsem to asi řekla moc brzo…

Když jsem Rose vracela kalhoty ani se na mě nepodívala, na tváři měla takový divný výraz. Jako kdyby ji někdo ublížil, ale vypadalo to že ji spíš ubližuji já, ale jak? To nevím.

Nechala jsem to být a šla jsem ke kantýně, fronta byla dlouhá ale naštěstí jsem byla brzo na řadě. Chtěla jsem si koupit pití, ale neměla jsem dostatek peněz. Měly to příšerně drahé, a to jsem si myslela že to máme my nejdražší, spletla jsem se.

,,Tak nic“ odpověděla jsem a chystala se k odchodu. Aniž bych to čekala někdo mě chytl za ruku, a tím donutit abych nikam nešla. Podívala jsem se na toho neznámého a byl to ON! Ten který mě včera pomohl, ten z kterého jsem nemohla dneska spustit oči. Včera jsem si jeho krásy tolik nevšimla, nejspíš jsem byla moc vyděšená že jsem se ztratila.

,,Tady máš“ podával mi peníze, které jsem sice chtěla ale připadalo mi to divné.

,,Nemůžu to příjmout“ začaly mu cukat koutky, nechápala jsem co je na tohle tak směšného.

,,Samozřejmě že můžeš“ řekl a nádherně se usmál, nakonec jsem si od něho ty peníze vzala a koupila si pití.

Když jsem se otočila abych mu poděkovala nebyl tam, prostě zmizel. Samozřejmě kdo by se bavil semnou? S nudnou holkou Isabellou. Šla jsem do třídy, tuhle hodinu jsem měla biologii.

Když jsem přišla do třídy všichni byly na svých místech, jediné které bylo volné bylo to moje. Místo vedle toho neznámého, nechtěla jsem vedle něho sedět. Zastavila jsem se u holky, která ho vyslékala pohledem, jestli bychom si na dnešek nemohly vyměnit místa. K mému štěstí souhlasila, sedla jsem si vedle nějakého kluka.

,,Ahoj Mike Newton a ty jsi Isabella Swanová že?“ super, určitě o mě ví celá škola.

,,Pro přátele Bella“ usmála jsem se, a otočila k učiteli který došel.

Celou hodinu učitel něco povídal, ale moc jsem ho neposlouchala. Připadala jsem si divně, jako kdyby na mě pořád někdo koukal, ale nejspíš to byla moje fantazie. Na konci hodiny nám učitel oznámil překvapení, budeme dělat ve dvojících které vybere slohovou práci.

,,Takže Isabella Swanová a Jacob Black“ na chvíli se zamyslel a pokračoval dál.

,,Edward Cullen a Melisa Swanová, Jessica Stanley a Mike Newton“ dál jsem učitele už neposlouchala, jak sem může chodit moje sestra když tady není? A kdo je ten Cullen?

,,Pane učiteli? Asi jste se spletl, ale moje sestra tady není“ nedůvěřivě se na mě podíval.

,,Swanová? Není tady protože šla k doktorovy“ odpověděl a začal nám to vysvětlovat, měla to být práce aspoň na dvě stránky, téma? Vánoce.

Co si představujeme pod tímhle pojmem, co by jsme chtěly aby bylo takové. Jaké by byly nejlepší vánoce pro mě? Chci jinou sestru.

Konečně zazvonilo, učitel nás nejdřív nechtěl vůbec pustit, prý že je těch 45 minut málo. Nakonec nás pustil, ke mně hned přišel Jacob a začaly jsme se domlouvat na našem úkole.

Když kolem mě přešel ten kluk, mimochodem jsem stále netušila jeho jméno.

,,Jacobe? Kdo to je? Ten co právě prošel?“ nemohla jsem to už dál vydržet, nemohla jsem mu říkat neznámí a nebo prostě on.

,,Ty to nevíš? To je Edwar Cullen, jeho sestra je Rosalie Cullenová“ Rose? Ta Rose která mi dneska pučila oblečení? A s kterou sedím?

,,Aha“ tohle jsem nečekala.

Zbytek školy jsem naštěstí zvládla, aspoň jsem přestala myslet na toho Cullena. Celý den mě doprovázel Jacob na hodinu.

Když konečně zazvonilo oddechla jsem si, tohle byla poslední hodina a mě zbývá jenom oběd. Nadšeně jsem zamířila do jídelny, ale jakmile jsem uviděla tu frontu hlad mě přešel. Ani jsem nevěděla že tady je tolik děcek. Stoupla jsem si do té nekonečné fronty, Mike na mě zamával a byl skoro úplně vepředu.

,,Belli!!“ zakřičel přes celou jídelnu, a naznačil abych šla za ním. Ani jsem nepřemýšlela a šla za ním, nechtělo se mi tady v té frontě zestárnout.

Stoupla jsem si před něho a vzala si nějaké jídlo, potom jsem se otočila abych si mohla najít volný stůl. Na výběr moc nebylo, bylo jedno místo u Cullenů a vedle té Jessici.

Šla jsem tedy za Jessicou, celou dobu se mě ptala na různé otázky. Chtěla vědět co je mezi mnou a Jacobem, a co cítím k Edwardovi. Všimla si totiž že mi půjčil peníze, neřekla jsem jí nic. Pár věcí jsem si také vymyslela, když mě její otázky otravovaly. Řekla jsem jí že chodím s Cullenem ale to mi neuvěřila. Dozvěděla jsem se že Edward Cullen s nikým nechodí, ta hnědovláska je Alice a ten vedle ní Jasper, chodí spolu. Rose zase chodí s tím svalovcem, s kterým se líbala. A nejdivnější je to, že jsou vlastně rodina. Cullenovi a Haleovi.

Také jsem se dozvěděla že se s nikým nebaví, jenom mezi sebou, jsou totiž divní. Všichni se jich straní a ani k sobě nikoho nepustí. Mě to k nim ale přitahuje, aspoň k jednomu. K Edwardovi. Když jsem dojedla odnesla jsem tác a šla na parkoviště, doufala jsem že pro mě přijede táta. Čekala jsem na něho dlouho, nakonec jsem to vzdala a šla jsem pěšky. Všichni totiž už podle všeho odjely. Zase na mě zapomněl, na Melisu by nezapomněl, proč zase na mě?

Když jsem šla kousek po silnici zastavil vedle mě Jeep, podívala jsem se na vlastníka a byl to ten svalovec, Emmet.

,,Ahoj Bella, nechceš svést?“

,,Udělal by jsi to pro mě?“ zeptala jsem se nedůvěřivě, neříkala Jessica že se s nikým nebaví? Tak proč semnou ano? Jaký mají důvod?

Dál jsem nad tím neuvažovala a přijmula jeho pozvání. Nasedla jsem na místo spolujezdce a rozjely jsme se.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osud nebo hra? 3: