Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ostrov mého života - 16. kapitola

kristen-vilinka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ostrov mého života - 16. kapitolaSituace na ostrově se po zahlédnutí letadla vyhrocuje. Dokáží se ale naši trosečníci vyrovnat s případným zklamáním? A dokáže být Edward Belle dostatečnou oporou? Příjemné počtení vám přejí Marketik a ZabZa

17.04.2010 (12:30) • Marketik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2179×

Na pár vteřin jsem zapomněla dýchat, když jsem si uvědomila, co mi to vlastně ukazuje. Pak jsem donutila plíce zase spolupracovat a zavřít čelist, která mi spadla takřka až na prsa.

Prudce jsem se otočila zase tváří k Edwardovi, šílený úsměv od ucha k uchu, až jsem mu málem narazila hlavou do brady. Ne, že jemu by to příliš vadilo, ale mě to mohlo docela bolet.

„Neplaš se tak,“ utnul mé nadšení hned v počátku. Obličej mi zkameněl a já na něj zůstala bezduše zírat.

„Je to sice letadlo, ale letí moc vysoko na to, aby to byla nějaká pátrací skupina. Letí ale zase moc nízko na dopravní letoun, takže to jinak může být cokoliv. Musíme zburcovat lidi, aby zapálili tu obrovskou hranici, co jsme předevčírem v noci s chlapy postavili. Přeci jen by je mohla zaujmout, pokud vědí, že je to tu podle map opuštěné.“

Vystřelila jsem jako šíp, ale Edward mě předhonil. Zpátky v táboře byl během několika vteřin a krátkým hlasitým hvizdem na sebe upoutal pozornost bdících a probudil spící.

„Vážení,“ zahřměl překvapivě silným hlasem, „blíží se k nám letadlo. Není sice záchranné, ale i tak bychom na sebe měli upoutat pozornost. Proto prosím zapalte co nejvíc pochodní a rychle k hranici.“

Jeho krátký projev na všechny velmi silně zapůsobil. Okamžitě se sebrali jako jeden muž, z připravené hromady si každý vzal jednu improvizovanou louči a její látkou omotaný konec vsunul do menšího ohně, který tu plápolal nepřetržitě.

Přidala jsem se k té honbě skoro až jako poslední, uklidňujíc zraněné, že skutečně nemusí jít s námi a i přes své zjevné zklamání jsem se jim snažila vysvětlit něco v tom smyslu, že jedna vlaštovka ještě jaro nedělá.

Připadala jsem si trochu jako idiot, ale bylo to spíš dáno tím, že se tolik věcí stalo v krátké době. Donutila jsem se na vteřinu zastavit a zavřít oči, abych si promnutím rtů připomněla ten dokonalý, hořkosladký polibek.

Rychle jsem vše ještě vysvětlila Lucy, ležící opodál a vyplašeně mžourajíc na ten mumraj kolem. Pak už jsem popadla jednu z posledních loučí, prudce jí strčila do výhně ohně, na jehož udržování měla právě teď směnu jedna z postarších dam z paluby našeho letadla, a rychle vyrazila za ostatními.

Z vrcholku jediné vyvýšeniny na celém ostrově musela naše cesta vypadat kouzelně. Ani nevím, proč mě to napadlo, ale myslí mi skutečně proběhla představa nepravidelného hada, tvořeného ze zapálených loučí, rychle se prodírající temným lesem po již vyšlapaných cestičkách.

Edward a jeho rodina byla samozřejmě napřed. Jak jsem již pochopila, naše rychlost s tou jejich se nedala ani v nejmenším srovnávat. Proto i když jsme se my ostatní teprve drápali do kopečka, oni už házeli první pochodně mezi dřevo a roští připravené hranice.

Ohni se nejprve moc nechtělo, ale když jsme ze všech stran naházeli ostatní louče, vzplál během vteřin vysokým plamenem, před kterým jsme museli uskočit stranou.

Sborově jsme zajásali, i když vlastně nakonec nebylo proč. My ale měli poprvé za dobu, co jsme trčeli na tomhle zatraceném ostrově, konečně pocit, že se něco děje. Něco pro naši záchranu. V tu chvíli jsme ani nepomysleli na to, co bychom dělali, kdyby to nevyšlo. Prostě jsme si to nepřipouštěli.

Sledovali jsme červenou tečku, která teď již byla o něco patrnější. Přelétávala teď přímo nad námi a my se zakloněnými hlavami bez dechu sledovali, zda udělá nějaký manévr, odkloní se ze své trasy, otočí se a vrátí.

Nic takového se ale nestalo. Letělo dál určeným směrem na sever bez jediného zaváhání. Postupně jsme přestali civět na oblohu a pomalým loudavým krokem se vydali zpátky na pláž. Pod kopečkem se ke mně přidal Edward. Mlčel, stejně jako ostatní. V tichosti nočního pralesa mě chytil za ruku a já byla za tu psychickou podporu nesmírně vděčná.

Ruku jsem mu pevně stiskla, i když jsem si nebyla jistá, zda to skutečně cítí. A i když ta ruka byla chladná a i přes hebkost jeho kůže tvrdá, v tu chvíli to pro mě bylo to nejkrásnější gesto na světě.

Nikomu se nechtělo příliš spát. Těch pár lidí, kteří nemohli jít s námi a zůstali semknutí kolem ohně, chtěli všechno vypovědět, ale nebylo jim toho příliš mnoho co říct. Steve s Edwardem to shrnuli v tom smyslu, že snaha byla, ale jestli to k něčemu bylo, ukáže až čas.

Usadila jsem se dál od ohně a složila si nohy pod sebe. Edward poté, co s otcem zkontrolovali zraněné, zamířil ke mně a zaujal místo vedle mě.

„Jak je ti?“ zeptal se. Otevřela jsem ústa, abych mu odpověděla, ale pak jsem jen zavrtěla hlavou. Objal mě kolem ramen a já si hlavu opřěla o jeho hruď, nepřítomně zírajíc do prázdna.

„Co když to bylo k ničemu?“ zašeptala jsem skrz přiškrcené hrdlo. „Co když jsme se opravdu snažili nadarmo, zničili hranici a přesto žádná záchrana nepřiletí?“

Objal mě ještě pevněji a moje vytrysknuvší slzy mu začaly máčet tričko vonící solí a mořským vánkem. Sevřela jsem ho rukama kolem pasu a nechala volný průchod všem těm emocím, které se ve mně svářely od té doby, kdy mi ukázal tu tečku na obloze.

„Bude to dobré, lásko,“ zašeptal mi do vlasů a políbil mě za ucho. Jemně mě pohoupal v náručí jako dítě. „Bude to dobré, slibuju. Zítra můžeme udělat novou hranici. Záchrana přijde, věř mi. A jestli ne zítra, tak za týden nebo za měsíc. Ale přijde, to vím určitě. Dostaneme se zpátky domů, neboj. Dostaneme…“

Plakala jsem hořké slzy zklamání a Edward mě houpal tak dlouho, dokud jsem v jeho kamenném, přesto však pohodlném objetí vyčerpáním neusnula.

---------------

Probudila jsem se ještě před svítáním, s bolavou hlavou a ještě bolavější duší. Edward tu stále ještě byl, ležel a držel mě v náručí. Usmál se na mě povzbudivým úsměvem a já se mu ho snažila vrátit, i když se mi to moc nepodařilo.

Chtěla jsem promluvit, ale položil mi prsty na ústa. Pak je nahradil svými rty a vtiskl mi něžný, krásný ranní polibek.

„Nedělej si starosti,“ zašeptal mi pak z takové blízkosti, že jsem cítila jeho sladký dech. „Všechno dopadne dobře, musíš jen věřit.“

Podívala jsem se na něj a pohladila ho po tváři. „A ty věříš?“ Jeho nádherné zlatavé oči se vpíjely do mých a ukazovaly mi tak hloubku a krásu jeho duše.

„Věřím v nás dva a to mi stačí,“ šeptl a pohladil mě po zacuchaných vlasech. „I kdybych tu měl trčet celý zbytek věčnosti, k úplnému štěstí bys mi stačila ty a tvoje přítomnost.“

Opřeli jsme se čely o sebe a dodávali si tak důvěry a lásky, abychom mohli pokračovat v tomhle nekončícím boji s osudem. V boji, který jsme se rozhodli vyhrát společně.

S prvními ranními paprsky zmizel v lese a mě na ústech zůstala jeho sladká ambrová vůně. S nově nabytou silou jsem vstala a dokázala se postavit dalšímu dni na tomhle konci světa.

Kdybych věděla, co uvidím na růžovějícím obzoru, zůstala bych snad raději sedět, protože mě to málem porazilo. Nemohla jsem tomu uvěřit a mé rozdivočelé srdce mi dávalo za pravdu. To snad nemohlo být možné!

Plula tam loď. A plula naším směrem!

Marketik

ZabZa

Autor: Marketik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ostrov mého života - 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře