Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ošklivá Bella 4. kapitola

Ošklivá Bella 4. kapitolaTak je tu další kapitola. Mysle jsem si že už v téhle vám ukážu co budou mít na sobě Cullenovy a Bella na to karnevalu ale nechám to na další kapitolu. Přeji hezké počteníčko a těším se na komentáře. P. S. Ve shrnutí mám nápad na novou povídku, koukněte se na to pls. A děkuji BellaCullenSwan, že mi pomohla vybrat kostýmy do další kapitoly.

4. kapitola - Nákupy a návštěva

Alice neříkala, jak dlouho tam mám být, takže plán zní, že se pozdravím s Alicí a její rodinou a pak co nejrychleji vypadnu. To zní jako super plán už ho jen uskutečnit. No a tak už jen zbývá po škole přežít nákupu s Alicí.

***

Tak teda končí poslední hodiny a na mě už čeká Alice s jejím žlutým porschem.

„Ahoj Bella pospěš si, nemáme vela času.“ Volala na mě hned, jak jsem vyšla ze školy.

„Ahoj!" Stačila jsem jí pozdravit, než mě nacpala do auta na sedadlo spolujezdce.

Cesta probíhala docela rychle, s Alicí jsme si povídali a nikdy nedošlo na to, že by nastalo ticho, vždy bylo něco, o čem jsme si mohli popovídat teda kromě módy. To u nás nešlo, protože podle Alice mám příšerný vkus, ale za to ona moc, řekla bych moc noblesní.

Celou dobu, kdy jsme nakupovali, tak Alice sháněla jenom oblečení pro ně a rozhodně nezůstalo u oblečení na ten karneval. Koupila mi krásné dlouhé šaty a k tomu masku (tzv. Škrabošku). Také mi nakoupila mnoho triček, kalhot, sukní, mikin, svetrů, bot a můj protest jí rozhodně nevadil, nevšímala si ho. Prostě mě jenom nacpala do kabinky s kupou hadříků, které jsem si musela zkusit a pak se jí ukázat. Po zhodnocení pak šlo oblečení bud zpátky na věšák nebo do košíků. Dokonce mi ani nedovolila zaplatit, byla jsem na ni naštvaná a pevně rozhodnutá, že jí ty peníze vrátím.

Nákupy už trvali příliš dlouho na můj vkus. Myslela jsem si, že to nikdy neskončí, ale díky bohu nějaký chytrolín vymyslela zavírací doby a já mu budu nadosmrti vděčná.

Cesta domů už neubíhala tak rychle po většinu času jsem se snažila neusnout.

Je osm hodin večer a mi jsme konečně dorazili do Forks. Alice zrovna parkovala před naším domem, když jsem si všimla, že je tam taky zaparkované moje autíčko, o které se opírá Edward. Vystoupila jsem z auta, ale Alice mě nenapodobila.

„Ahoj. Co tu děláš?“ Zeptala jsem se ho.

„Přivezl jsem ti opravený auto.“

Trochu jsem se zamračila, jestli to zaplatil za mě tak ať si mě nepřeje.

„To je od tebe hezké. Kolik stála oprava, abych věděla, kolik ti dlužím.“  Po změnu se teďka zamračil Edward.

„Nic mi nedlužíš.“ Řekl nekompromisně, ale na mě to neplatí, já se s ním klidně hádat budu, a když budu muset tak se sním i poperu, sice by vyhrál, protože je upír, ale to je fuk. Stejně si myslím, že by radši ustoupil, než aby se pral s holkou, který může něco udělat a to on nechce. Podle jeho očí je vidět že je vegetarián a ti nechtějí ubližovat, takže se vlastně nemám čeho bát.

„Edwarde Cullene.“ Přišla jsem k němu a zabodla svůj ukazováček do jeho hrdi.

„Okamžitě mi řekni, kolik ti dlužím za opravu SVÉHO auta, které jsem JÁ nabourala.“ Dávala jsem důraz na jednotlivá slova, aby konečně pochopil, že to není jeho vina a že to autíčko vlastním já a taky bych to měla zacvakat.

Zamračil se na mě a udělal další krok ke mně, oba jsme byli na toho druhého naštvaný a oba jsme byly tak tvrdohlavý.

„Isabello Swanová za tu nehodu ty nemůžeš, byla to moje vina, vlastně si my zachránila život, a proto jsem povinen zaplatit tu opravu.“ Zachránila život to tak, stejně by se mu nic nestalo, ale to já přece nemůžu vědět, jsem člověk.

„Tak na to zapomeň.“ Prskala jsem mu skoro už do obličeje, byli jsme k sobě tak blízko, že kdyby nás někdo teďka viděl, myslel by si, že se chceme políbit.

„Ne, ty na to zapomeň.“  Zavrčel na mě, Vím, že bych se měla leknout jako ostání lidi, ale já jsem věděla, kdo jsou, takže to pro mě nebylo žádné překvapení, ale pro něho jo. Myslím, že si byl jistý, že jsem slyšela, že vrčel, ale divil se, že nijak nereaguju, musela jsem se usmát jeho výrazu. On se na mě ještě zmateněji podíval, ale zřejmě to už nechtěl řešit, protože se na mě mile usmál.

„Dovol mi to zaplatit.“ Zaprosil a já jsem se na něj znova zamračila. Asi se rozhodl, že to zkusí po dobrém a s tím jeho úsměvem, po kterém se holkám podlamují nohy, ale to má smůlu, na mě to neplatí. Já neustoupím, jsem tvrdohlavá stejně jak on. A ať se mu to líbí nebo ne, já ho to nenechám zaplatit.

„Tak na to zapomeň.“ Prskla jsem mu zase do obličeje, začíná to být otřepané. Chvíli se na mě díval a vypadalo to, že přemýšlí, co mi na to řekne, ale jak to vypadalo, k mluvení se moc neměl.

Po chvíli mi prstem přejel po tváři až ke konci brady, nechápala jsem, co to dělá, ale když se začal ke mně naklánět, docvaklo mi. On mě chce políbit. Mě? To mu přeskočilo, to si ze mě dělá srandu, to se s někým vsadit nebo jako co to má znamenat, jediné co vím, že to vážně myslet nemůže. Vždyť se podívejte na mě a pak na něj, to nedává smysl.

A proto když už se to málem stalo, tak jsem rychle udělala dva kroky od něj. V tu ránu se na mě podíval tak ublíženě, že mi to bylo líto, začala jsem toho dokonce litovat a přemýšlet že by to přece jenom myslel vážné, ale tyhle myšlenky jsem radši hned zahnala, proč si dělat plané naděje.

Uznávám, líbí se mi, komu by se taky nelíbil, je hezký milý, gentleman a je chytrý prostě kluk, kterého by si každá holka přála, ale přece nechce mě – vždyť jsem ošklivá. Chvíli jsme se na sebe dívali, ale pak mi to nedalo a já se musela zeptat.

„S kým si se vsadil?“ Prostě ta moje zvědavost a navíc jsem to doopravdy nechápala.

„C…Co?“ Vykoktal ze sebe a nevěřícně si mě prohlížel.

„No s kým si se vsadit o tom, že……že.“ Nedořekla jsem, ale jak se zdá tak pochopil.

„Já jsem…“ Začal, ale přerušil ho Charlie.

„Bello? Jsi to ty?“

„Jo, už jdu.“ Zavolala jsem na něj a s posledním pohledem, který jsem věnovala Edwardovi, zaplula do domu. Bylo to zvláštní, nebyla jsem na něj naštvaná, jen mě to mrzelo. Myslela jsem si, že on je docela v pohodě, ale jak jsem si to mohla myslet Vždyť ho ani pořádně neznám. Neznám ho ani týden a to si nemůžete o někom tak rychle udělat pravdivý obrázek. To je skoro nemožný.

Radši jsem už o tom nepřemýšlela a odložila jsem si bundu. Chtěla zapadnout do svého pokoje, jenomže někdo zazvonil.

 

----

(Ve shrnutí mám nápad na novou povídku. Koukněte se na to a napište, co si o ní myslíte. Díky. SuzySue.)

---------------

Shrnutí Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ošklivá Bella 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!