Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ošklivá Bella 3. kapitola

Sraz Ostrava!!! 34


Ošklivá Bella 3. kapitolaTak a je tu další kapitola. Jak asi dopadne Belly cesta domů? Přeji příjemný čtení a čekám na komentáře.

3. kapitola -  Nehoda a odvoz

Sjela jsem ze silnice do lesa a jen tak tak jsem se vyhnula stromům, kterých bylo jen pár na kraji silnice, ale nyní jsem byla hlouběji a šinula si to proti jednomu stromu, ke kterému jsem se nebezpečně blížila.

*****

 

Rychle jsem sešlápla brzdu a doufala, že se zastavím, sice jsem zpomalila, ale taky jsem se natočila. Připadalo mi to jako nekonečně dlouhá doba, když jsem bokem šťouchla do stromu a konečně jsem se zastavila. Oddychla jsem si a hlavu jsem si položila na volant, ale to jsem neměla dělat, protože jakmile jsem se dotkla volantu tak ten zatroubil a já se lekla tak že jsem se praštila do hlavy, zaúpěla jsem taková řacha. Sice to bolelo, jako čert, ale snažila jsem se ne to nemyslet a dostat se ven a auta.

„Zatracený pás.“ Nadávala jsem, jelikož my nešel rozepnout, zasekl se. Nemohla jsem se z toho zpropadeného auta dostat. Nejednou mi někdo pomáhal vylézt. Roztrhl pás a doslova mě vynesl z auta. Houpala jsem se v něčí náruči – studené.

„Pust mě.“ Zareagovala jsem okamžitě, když jsem si uvědomila, že ten někdo je Edward. Sice mě pustil na zem, ale nechtěl mě pustit úplně. Nevšímala jsem si ho a zamířila si prohlídnout autíčko. Byla jsem zvědavá, jakou ujmu, utrpělo. Došla jsem k němu z druhé strany a myslela, že se skácím. Plech na straně spolujezdce a část zadních dveří byla promáčklá a né málo.

„No super.“ Zanadávala jsem. Svoje autíčko jsem měla ráda a navíc ta oprava bude stát majlant.

„Já to zaplatím." Ozval se hlas vedle mě. Polekaně jsem sebou trhla.

„Proč bys to jako dělal.“ Nechápala jsem jeho myšlenkové pochody.

„No, protože kdyby si nezabrzdila, napálil bych to přímo do toho náklaďáku a kvůli tomu si dostala ten smyk tak že za to můžu, měl jsem dávat bacha.“

„To máš možná pravdu, ale já tě to zaplatit nenechám.“

„To jako proč.“

„Protože bych se cítila blbě a nemáš, proč mi to platit ty by si na mém místě udělal to samý, ne?“

„To sice jo, ale…“

„Žádné ale.“ Domluvila jsem a Edward si mě měřil naštvaným pohledem.

„Dobře, tak mě aspoň nech zaplatit odtahovku a dovést tě domů.“ Hm. To by šlo a stejnak podle jeho výrazu asi nemám na výběr.

„Fajn.“

 

***

Při cestě k jeho autu Edward zavolal odtahovce a já v klidu mohla přemýšlet, jakou výmluvu si mám připravit, ale nic mě nenapadalo. Byla jsem v ošemetné situaci, to bude zase doma bordel a těch otázek, už to vidím. I celou cestu k nám jsem měla příležitost přemýšlet, jak to udělám doma, jelikož autem vládlo ticho. Skoro jsem si ani nevšimla, že staví před naším barákem.

„Tak dík. Ahoj.“ Chtěla jsem se rozloučit, ale jak se zdálo, on mě ještě nechtěl pustit.

„Počkej, když nemáš auto, tak bych tě ráno mohl svést do školy." Hm lákavá nabídka, ale jestli má výčitky svědomý tak to nemusí.

„Nemusíš mě vozit do školy jen kvůli tomu, že nemám auto, není to tak daleko asi se projdu a navíc nemusíš mít výčitky svědomý.“

„Nemám.“ Odpověděl bez jakéhokoliv zaváhání a já v jeho obličeji začala hledat špetku pochybnosti, kterou jsem nenašla, ale čím dál víc jsem se začala utápět v jeho očích.

Připadalo mi jako by se ke mně přibližovat a chtěl mě políbit, ale říkal jsem si, že to je jenom výplod mé fantazie a tak jsem rychle sklonila zrak.

„Bells?“ zeptal se mě, ale já neměla odvahu se mu podívat do očí.

„Hm?“ zaručila jsem jenom.

„Proč vůbec nosíš ty brýle a rovnátka připadá mi to zbytečný, byla by si krásná i teď si hezká, ale…“ Ježiši, co to tady plácá.

„Dík.“ Zčervenala jsem.

„To Ang říkala taky, ale já prostě chci, aby mě brali takovou, jaká jsem a tohle ke mně patří. Měj se.“ Vystoupila jsem z auta, jak nejrychleji jsem dovedla, bála jsem, se co by se stalo, kdyby mě zase zadržel.

Došla jsem domů, kde na mě už všichni čekali. Sedla jsem si k nim ke stolu a bez jediného slova z jejich strany jsem začala vyprávět příběh, samozřejmě poupravený.

Napovídala jsem jim, že mě předjížděl nějaký idiot a málem to nestihl tak jsem rychle dupla na brzdu, aby se nestala bouračka a dostala smyk. Náhodou za mnou jel Edward Cullen, a když viděl, co se stalo tak mi pomohl.

Nejdříve to nevypadalo, že by mi to věřili, ale nakonec se s tohohle výmluvou smířili, což jsem se divila, ale neřešila jsem to, byla jsem ráda. Nakonec mě i propustili do mého pokoje, kde jsem se jak široká, tak dlouhá natáhla na postel a usnula.

 

 

Ráno jsem se probudila v tom samém oblečení, co jsem měla včera na sobě. Proto jsem rychle vlítla do koupelny a udělala ze sebe člověka teda, pokud to vůbec jde.

Vzala jsem si teda věci do školy plus notebook a vyrazila dolů po schodech, kde jsem se nasnídala a chtě nechtě jsem vyrazila pěšky do školy. Mohla jsem jet se sestrou, ale ta byla už ve škole. Cesta do školy mi trvala nijak dlouho jenom 30 minut mojí rychlé chůze.

Do školy jsem přišla včas, zrovna zvonilo na první hodinu.

Škola probíhala nutně, prostě stereotyp. Každou přestávku jsem se vydávala z hodiny na hodinu a nevšímala jsem si ostatní tak jako oni si nevšímali mě. Tak jako vždy i na obědě tomu tak bylo, vzala jsem si ovoce a šla si sednout ke svému stolu, kde jsem pomalu začínala psát tu smlouvu pro pana Cullena. Psala jsem jich dobrých deset minut, byla jsem v ráži, když mě někdo vyrušil tím, že si ke mně přisednut, divila jsem se, že si ke mně někdo sednul a tak jsem zaklapla notebook a otočila se na nezvaného návštěvníka. Byla to ta upírka - Alice.

„Potřebuješ něco?“ Zeptala jsem se jí zdvořile.

„No vlastně ano. Jak jistě víš, většina, kdo je tu nových tak pořádá večírek, aby se seznámila s ostatními a tak mi pořádáme karneval, bude sranda, uvidíš. A tak jsem tě přišla pozvat a u toho dohodnout nákupy, abychom si vybrali kostým, co ty na to?“ Zeptala se mě s neskrývaným nadšením.

„Myslím, že to není třeba, já na ten karneval stejně nepůjdu.“

„To by si mi neudělala.“ Dělala na mě Alice psí oči, kterým se fakt odolat nedalo, a chtě nechtě byla donucena souhlasně kývnout.

Byla jsem odsouzena jít s Alicí na nákupy a nakonec i na ten karneval. Vždyť Alice neříkala, jak dlouho tam mám být, takže plán zní, že se pozdravím s Alicí a její rodinou a pak co nejrychleji vypadnu. To zní jako super plán, už ho jen uskutečnit. No, to už jen zbývá po škole přežít nákupu s Alicí.

 

 

----

Doufám, že se Vám kapitola líbila, taky bych chtěla poprosit o komentáře, ráda čtu, co si myslíte a hodně mě potěší, když se Vám to líbí. Děkuji. SuzySue

---------------

Shrnutí Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ošklivá Bella 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!