Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opuštěná...? 9. kapitola

ručne vyrobené Team Jacob tričká :)


Opuštěná...? 9. kapitolaTak je tu další kapitola. Nejdřív jsem tuhle kapitolu chtěla nechat jako konečnou, byl by to takový otevřený konec. Ale řekla jsem si, že to nechám na vás. Takže chtěli byste další kapitoly a nebo už jen epilog?

9. kapitola

 

Vydala jsem se do Voltery a už jsem měla vymyšlený plán.

Nevím co, ale v cestě mě popoháněla láska, kterou jsem cítila u Cullenů. Cítila jsem, jak se všichni mají rádi a díky nim jsem mohla doufat, že někdy najdu svoji rodinu nebo nějakou založím. Nějakou, kterou bych si možná zasloužila, kterou bych mohla milovat, kterou bych mohla obdařit láskou. Láskou, která u mě nenašla zatím nic, na co by se upřela. Hlavně proto mi na těhlech „lidech“ záleží. Záleží mi na tom, aby aspoň někdo, kdo si to opravdu zaslouží, byl šťastný.

Hnala jsem se do Voltery a ani jsem se nenamáhala letět letadlem, běžela jsem přes hory pole a nakonec i přeplavala moře. V Evropě jsem se zase dala do běhu. Do Voltery jsem dorazila za den. Nemohla jsem uvěřit, jak rychle jsem se sem dostala, ale napadlo mě, že jsem mohla použít schopnost přemístění, jsem to ale mamlas. No nic, jde se na věc.

 

Nakráčela jsem si to rovnou do hlavního sálu a ani jsem se neobtěžovala klepat.

„Isabello… už jsi se vrátila,“ vydechl překvapeně Aro. Myslím si, že něco tuší a tak mi to nedalo a rozhodla jsem se poslechnout si jeho myšlenky.

„Co tady dělá? Jak to mohla přežít? Vždyť jich bylo tolik, byla to hotová sebevražda. Určitě něco tají. Vím, že jsem ji cítil v tom žaláři. Určitě tam byla, a jestli na něco přišla a ještě k tomu mi něco tají, neměl bych se začít bát? Ne, to je blbost, Aro Volturi se nikdy nebojí, nemá koho.“

Ježiši ten si je sebou tak jistý.

„Jsem, ale zase půjdu.“

„Jakto?“ zeptal se. Zřejmě se mu nelíbilo, že mě nebude mít pod dozorem.

„No víš, chtěla jsem zkusit jaký to je žít mimo Volteru,“ řekla jsem mu popravdě.

Aro chvíli přemýšlel. Nevěděl, jestli by mě tady udržel násilím, jestli mu něco nehrozí, když mě pustí. Bylo jasné, že se mě bojí a toho já hodlám využít, když už to vím. Nakonec po dlouhé době, co se hádali jeho dvě já, mi to dovolil s podmínkou pravidelných návštěv. To se mi sice moc nelíbilo, ale stejnak to nedodržím, protože kdybych se tady ukázala po tom, co za chvíli udělám, určitě by mě roztrhal na cimpr campr.

„Dobře,“ odpověděla jsem mu, „rozloučím se, sbalím a odjedu.“

Aro jen kývl a tak jsem se šla se všemi rozloučit, někdo mě nechtěl pustit, jako například Jane, a někdo naopak byl rád. S Felixem jsem se ani neobtěžovala rozloučit proč taky. Už dávno jsem ho neřešila.

Vydala jsem se do svých bývalých pokojů pro několik málo věcí, co budu potřebovat a pak rovnou hup do žaláře.

S batohem na zádech jsem si to mířila do toho vězení. Byla jsem si jistá, že Cullenovi musí znát pravdu, že oni si to nezaslouží. Nezaslouží si, aby takhle trpěli. Zaslouží si být spolu, i kdyby mě to mělo stát život, ale oni musím být spolu, prostě k sobě patří.

Pomalu jsem otevřela dveře a vydala se k té hromádce neštěstí.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji a čekala, až se z toho šoku malinko probere. Ovšem rozhodně jsem se nehodlala zdržovat s vysvětlením.

„Přišla jsem tě odtud vytáhnout, je to tu hrozný, tak pojď, půjdeš navštívit rodinu,“ zašeptala jsem k ní.

„Cože?“ zeptala se mě nevěřícně.

„Slyšela si.“

„Já ale nemůžu, Aro jim ublíží.“

„Neublíží, věř mi.“

Měla jsem pravdu, opravdu byla tak laskavá a milá, jak jsem si myslela.

Nevěřícně se na mě podívala, ale nakonec kývla, chytla jsem ji teda za ruku a přenesla se na kraj Forks dál půjdeme po svých.

 

Dorazily jsme před jejich sídlo a já poznala, že jsou všichni uvnitř. Nechala jsem Esme na okraji lesa a sama se vydala za nimi. Musela jsem je nejdřív připravit na ten šok.

Slušně jsem zaklepala, i když jsem věděla, že o mně všichni vědí.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě Carlisle.

„Co tě k nám znovu přivádí? Posílá tě Aro?“ ptal se mě.

„No tak za prvé jsem od Ara odešla a za druhé mám pro vás překvapení. Je to něco jako poděkování, ale myslím, že bych to udělala i kdybys mi nepomohl. Chtěla bych vám někoho představit, i když si myslím, že už ji znáte.“

Usmála jsem se na ně a prohlížela si jejich nechápající obličeje. Teď nebo nikdy řekla jsem si, když už jsou teda tak udivení, tak ať to mají za sebou. Rychle jsem se tedy přemístila za Esme a s ní pak zpátky.

Teda, pokud jsem si myslela, že vypadali nechápavě, nevím co teď. Oči jim málem vypadly z důlků. Najednou, ale Esme nestála vedle mě, byla uprostřed místnosti s Carlislem a náruživě se tam vítali, musela jsem se usmát.

Zbytek rodiny se s ní přivítal, až když ji Carlisle nedobrovolně pustil. Naposledy jsem pohlédla na tu rodinku a to štěstí, které přece jenom naše rasa může prožívat.

Byla jsem šťastná za ně, byla jsem pyšná na sebe, že jsem to dokázala. Tenhle pohled mi stačil, aby zaplnil to prázdné místo uvnitř, nebylo nic, čeho bych litovala a ani nepochybuju, že to takhle má být, ale teď musím jít, teď na mě čeká trest v podobě smrti.

A víte vy co, já se ani bránit nebudu, jsem šťastná, konečně jsem udělala něco dobře a rozhodně jsem nechtěla žít, když jsem viděla tu lásku, která mně u Cullenů pohltila, tu lásku, kterou nikdy nebudu mít. Nikdo mě nebude milovat a já ani nemám nikoho, koho bych milovala, tak proč tu zůstávat. Už tu nezůstanu ani o minutu déle, když vím, že můžu milovat a být milována.

Vydávám se tedy na cestu, jdu si pro smrt, jdu do Voltery za Arem. Obětuji se, aby oni byli šťastní.

 

****

Přečtěte si perex. Díky.

 

 

---------------

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Opuštěná...? 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!