Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opuštěná...?4. kapitola

16.12.2009 (10:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1970×

4. kapitola- Oslava

S Jane jsme na nákupech strávili dlouho dobu a proto, když jsme konečně dorazili do Voltery byl den oslav.

Všude ve Volteře bylo rušno, upíři tady poletovali a dolaďovali poslední maličkosti, k dokonalosti, kterou ta oslava museli mít, aby byl, Aro zcela spokojen. Nejdříve jsem tam s nimi poletovala, aby vše bylo dokonalé, sice jsem nevěděla k jaké události ta oslava je, ale stejně jako ostatní jsem chtěla, aby vše bylo dokonalé, protože Aro, byl pro mě jako otec. Měla jsem ho ráda i přes to, že se mi nezdálo jeho jednání s tou paní dole ve sklepení. Pak přišel, Aro zkontrolovat, jestli je vše jak má být, a když mě tam uviděl, zamračil se a vyhnal mě, abych se šla připravit. A tak jsem tady vyrazila do svého pokoje, kam mi už donesli tašky z nákupu, ale uprostřed cesty jsem se zasekla, ocitla jsem se totiž na rozcestí dvou chodeb, jedna vedla k pokojům, mezi kterýma byl i ten můj a ta druhá do sklepení.

Přepadla mě zvědavost, jestli tam ta paní ještě je. Tak jsem se rozhlídla po chodbě, jestli někdo někde není, a když jsem zjistila, že je čistí vzduch použila jsem tady jednu ze svých schopností a už neviditelná se vydala na průskům. Netrvala to dlouho a už jsem otvírala dveře, za kterými byla ubytovaná podle mě nevinná paní. S vrzáním dveřím jsem tedy nakoukla a zjistila, že tam je pořád jak Aro, sliboval. Paní se podívala ke dveřím, kdo ji to zase přišel navštívit a když nikoho neviděla, zmateně se rozhlížela po cele. Vypadala furt stejně, akorát teď měla pod očima tmavé kruhy jak byla vyhladověná. Bylo mi jí líto, ale pomoct jsem jí namohla, teda ne zatím. Nemohla jsem se déle u ní zdržovat prohlížet si ji s uvažováním jak ji pomoct, nesměl mě tady nikdo objevit a musela jsem se stihnout připravit na tu oslavu, protože to vypadalo, že Aro, chystá něco velkého a záleží mu na tom.

A tak jsem se tedy vydala do svého pokoje, kde jsem si oblíkala šaty, které jsme vybrali s Jane. Na hlavě si vyrobila první účes, který mě napadl, a lehce se nalíčila. Celá tady ta srandička mi zabrala 2 hodiny a to už byl čas vydat se do sálu, kde měla každou chvíli začít oslava.

Měla jsem si to zamířené přímo do hlavní sálu, kde se vše mělo za chvíli odehrát, ale cestou mně odchytil Demetry, který byl, už oblečený ve smokingu a moc mu to slušelo.

„Páni sluší ti to, Bells“ vysekl mi poklonu.

„Tobě taky. Zrovna jsem měla namířeno do sálu, jdeš semnou?“ zeptala jsem se ho.

„No vlastně mě posílá, Aro, abych tě odchytil, chce, aby si za ním zašla, ještě před oslovou“ jen sem kývla a vyrazila za Arem, věděla jsem, že bude ve své pracovně, ale co to po mě bude chtít?

„Volal si mě?“

„Ano, chtěl jsem ti oznámit, že tě veřejně představím.“

„Dobře.“ Sice si mi nelíbilo, že na mě bude koukat tolik "lidí" a všechna pozornost bude stočena na moji osobu, ale věděla jsem, že to jednou přijde, každý kdo patřil do královské gardy a byl významný nebo vysoce postavení byl představen veřejnosti. A já byla významná pro Ara svým štítem, ale byla bych i další schopností, kdyby o ní věděl. Jako že nevěděl a já to nehodlala měnit, měla jsem totiž v plánu jednou z Voltery odejít, a kdyby Aro, věděl, co vše umím, nepustil by mě, už teď to bude těžký ho přemlouvat, na tož pak.

„Tak pojď“ vyzval mě a přerušil tak moje úvahy o mojí budoucnosti.

Došli jsme před sál, kde už hrála muziky, a všichni se bavili. Aro, došel k trůnům a mě měl v závěsu. Decentně si odkašlal, tím dal znamení, aby se všichni zklidnili a dávali pozor.

„Všichni zde jste byli srdečně pozváni na oslavU, bez vysvětlení, které Vám teď objasním. Pozval jsem vás, abychom spolu oslavili vstoupení dalšího člena do naší gardy, významného člena a to nejen pro její dar, ale proto, že já osobě jí považuji jako za člena rodiny“ mluvil, Aro a mě spadla překvapením brada a nebyla jsem jediná, tak tohle jsem nečekala„a tak bych vám chtěl představit Isebellu Volturi“ ukázal na mě, Aro.

Slyšela jsem pár obdivných vzdychnutí, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Nemohla jsem totiž uvěřit tomu, co tady řekl, Aro. On mě považuje za člena rodiny a já ho obvinuji z bůh ví čeho, sice musím uznat, že mi něco na tom, že vězní tu upírku, nesedí, ale mě do toho přeci nic není. Ach ta moje zvědavost, jak se znám tak budu pátrat tak dlouho, než na to přijdu a pak toho budu litovat.

„A nyní oslavy můžou začít.“ Prohlásil, Aro a sálem se rozezněla krásna hudby.

„Smím prosit?“ ozval se, Aro vedle mě a já jsem nemohla a ani nechtěla říct ne.

Nakonec jsme s Arem tancovali víc než jedem tanec. „Pojď se mnou“ zašeptal mi Aro po asi 4 tanci. Já jako poslušný pejsek za ním cupitala.

„Rád bych tě oficiálně seznámil s Cullenovýma. Carlisle je můj dobrý přítel“ povídal, Aro, když už jsme stáli u nich“myslím, že jste neměli čas se seznámit a tak bych byl rád, kdybyste to napravili“ vysvětlil, Aro svoje počínání a zmizel. Což započalo trapné ticho mezi rodinnou a mnou.

„Hezký šaty, Bello“ promluvila na mě myslím, že Alice.

„Děkuju, tvoje jsou taky překrásný“ usmála jsem se na ní.

„Už zase oblečení?“ zaúpěl Emmet. Musela jsem se pousmát, nejspíš to nebylo jeho oblíbený téma.

„Máš nějaký dar“ vyštěkl na mě najednou upír, který mě při návštěvě u Cullenů doslova prosil pohledem, abych mu pomohla od té upírky, což jak vidím, se povedlo, tuším, že Edward.

„Mám štít, ale mohl ses zeptat slušně.“

„To se pak vše vysvětluje“ zavrčel si spíš pro sebe.

„Jestli ti vadí, že mi nevidíš do hlavy tak to máš smůlu, ale hned nemusíš být nepřátelský. To, že si krásný, chytrý a určitě dobře vychovaný ještě neznamená, že můžeš být hnedka protivný bručoun a frajírek“ pustila jsem se do něho a měla jsem pravdu, byl zbytečně drzí a to si já nenechám líbit, což u všech Cullenů vyvolalo překvapené pohledy.

„Holka ty si teda hustá“ pochválil mě Emmet. Usmála jsem se na něj.

„Mohl bych se zeptat, jaký to máš štít“ tentokrát to byl Carlisle on a jeho zvědavost vyprávěl mi o ni, Aro.

„Oba, jak fyzický tak mentální.“

„Fascinující“ špitl si spíše pro sebe.

„Ještě jsem se nikdy nepral s někým jako ty“ brumlal si Emmet a se zájmem si mě prohlížel.

„A radši nechtěl, nemuselo by to dobře dopadnout“ řekla jsem mu vážně, mohla bych mu totiž ublížit.

„Já se nebojím“ odpověděl s pyšností. A mně dal příčinu k zamyšlení, mohl by to být zajímavý soubor, jak se zdá tak Emm má opravdu sílu nejspíš to je jeho schopnost to by mohla být dobrá zkušenost.

„Fajn, jestli chceš, tak zítra to můžeme zkusit, ale pouze na vlastní nebezpečí.“ Varovala jsem ho znova

„Fajn.“ Zasmál se mé starostlivosti a jelikož už jsem si s Cullenovýma neměla, co povídat vydala jsem se za Jane.

Zbytek oslav proběhl v normální náladě, nic nečekaného se nedělo a všichni byli spokojeni a to po celý večer až do svítání, kdy už byl čas se rozejít a věnovat se zase povinnostem, nejvíce teda ze strany Ara, Marcura a Cause. Mě ovšem čekalo něco jiného a to souboj s Emettem.

---------------

Shrnutí Další kapitola

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Opuštěná...?4. kapitola: