Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opuštěná...? 12. kapitola

Opuštěná...? 12. kapitolaTak tu je po dlouhé době další kapitola. Doufám, že se nezlobíte, ale dlouho mě trvalo rozhodnout se, jestli mám napsat Opuštěnou nebo Strager, ale Opuštěná to vyhrála. Tak doufám, že toho rozhodnutí nebudu litovat a vám se bude kapitolka líbit. Vaše SuzySue.

12. kapitola

Jen jsem kývla a už jsem chtěla odejít, ovšem uslyšela jsem něco, co mě zrovna nepotěšilo.

Slyšela jsem kroky, co se k nám rychle blížily.

Napadlo mě, kdo to asi tak může být, ale přesto jsem doufala, že se mýlím. K mojí nelibosti jsem se nemýlila a zpoza stromů vykoukla Arova garda a v čele měla tři vládce. Sakra, jak se sem mohli dostat tak brzo, museli to vzít pěšky, protože letadlem to trvá rozhodně delší dobu.

Aro se zastavil pár metrů od nás a ve tváři měl naštvaný výraz. Kdybych si nebyla jistá svými schopnostmi, určitě bych se ho bála.

Po jeho boku stál Marcus a Caius. Na obou bylo vidět, jak za tady to vše obviňují bratra a že mu to i dali dostatečně sežrat.

A ani se jim nedivím, určitě se ani jednomu nechtělo z vyhřátého pelíšku.

Obraně jsem se postavila před Cullenovi, neměla jsem co ztratit.

„Ale, ale rodinka už je pohromadě,“ začal přeslazeně Aro a všechny přelítl pohledem, který se usadil na mě.

„Isabella,“ zašeptal skoro až zlomeně, na chvilku mi ho bylo líto, ale to mě přešlo hned, jak sem jsem si vzpomněla, co udělal Cullenům.

„Takhle mě zradit, to jsem od tebe nečekal. Dal jsem ti střechu nad hlavou, byl jsem k tobě laskavý a ty jak se mi odvděčíš. Měl jsem tě skoro rád jako vlastní dceru,“ začal hrát na mě divadélko.

„Ale, Aro, oba víme, že to není pravda. Ty o lásce nic nevíš,“ vrátila jsem mu.

„Zradila si mě a to se trestá smrtí,“ začal na mě křičet a bylo vidět, že už se tak dobře neovládá.

„Na moji smrt sis vzal až příliš málo upírů, nejsem tak bezbranná, jak si myslíš. Nevíš o mně nic. Ta hrstka upírů po tvém boku mě nedokáže zabít a troufám si říct, že to i někteří nechtějí,“ řekla jsem mu v úplném klidu. Doufala jsem, že mám pravdu. Doufala jsem, že Jane nebo Alec, že těm se do toho nebude chtít, ale na Felixe, který se přímo vedle vládců culil, jsem si dělala chutě.

„Nemyslím si, že jsi tak silná, jak se chvástáš,“ odpověděl Aro a v jeho hlase bylo znát přesvědčení, které měl sám nad sebou.

„Tolik bych si nevěřila, Aro,“ řekla jsem tentokrát já přeslazeně a hodila na ně ten nejlepší usměv, který jsem uměla.

„Aro, dokud máš čas, tak odejdi, radím ti dobře. Odejdi se svojí gardou a už se nevracej a nezkoušej nic podobného, čeho jsem byla svědkem.“

„Ale, Bello, přece si teďka nebudeš hrát na hrdinku a zastávat se někoho koho ani neznáš.“

„Na to je ani znát nepotřebuju. Stačí, když vidím jejich lásku a klidně bych obětovala život, ale to pro tebe nic neznamená, ty totiž nevíš, co je láska.“

„Isabello, co si to dovoluješ, za tohle budeš pykat a ta povedená rodinka s tebou,“ řval už naštvaně a dal znamení Jane.

Jelikož jsem věděla, co nás čeká, rychle jsem přetáhla štít, který chránil mě a Cullenovi.

Jane se nedobrovolně začala soustředit, věděla, že by ji čekal trest, kdyby neuposlechla. Nemohla jsem se na ni zlobit nebo jí něco vyčítat. Chápu ji.

Poznala jsem ten moment, kdy jsme se měli svíjet v bolestech, jelikož svůj darem drcla do mého štítu a musím říct, že to zrovna příjemný nebylo.

Slyšela jsem pár zalapaní po vzduchu, i když ho nepotřebovali. Všichni se totiž divili, proč Janin dar nefunguje.

Nejspíš zapomněli na můj dar. Aro se zatvářil chápavě, hned po tom jsem stihla postřehnout, jak dal rozkaz gardě, aby se na nás vrhla. Bylo to tak rychlé, že jsem málem nestihla zapnout fyzický štít, ale naštěstí se mi to povedlo. I když to mělo své následky. Jak narazili do mého štítu, na který jsem si ještě nezvykla, bylo to pořádná pecka a já couvla o pár kroků, až jsem si málem sedla na zadek.

Zkontrolovala jsem situaci, vypadalo to docela dobře. Voltuirovi se snažili k nám dostat, ale nešlo jim to.

Cullenovi byli zmatení, jelikož už se připravovali na boj a já jsem jim „zkazila“ plány.

„Měli byste odejít,“ snažila jsem se jim domluvit, ale nevypadalo to, že by mě chtěli poslouchat.

„Ale, Bello, snad si nemyslíš, že z tohohle všichni vyjdete beztrestně,“ řekl přeslazením tónem a zašklebil se na mě.

„Já si počkám, vždyť je vidět kolik tě stojí úsilí ten štít udržet, takže my si počkáme.“ Bože, jak já jsem Ara teďka nenáviděla. Nejradši bych to zabila, což vlastně můžu. Mám neomezenou moc, tak proč ji nevyužiju a já tady stojím a bráním, když můžu utočit.

Zákeřně jsem se usmála, což Arovi neuniklo a malinko mu zmizel úsměv z obličeje.

Vzpomněla jsem si totiž na jednu velice užitečnou věc. Mohla jsem totiž do štítu spustit elektrický výboj a tak jsem ani nezaváhala a použila další moji schopnost.

Všichni, co teď znovu narazili do mého štítu, odletěli a dokonce se někdo ani už nepostavil, zřejmě jsem to malinko přehnala. Nechtěla jsem je zabít, to byl pouze vedlejší účinek, ale jak se zdá tak to na Ara zabralo.

V jeho obličeji se objevila velká překvapenost a nevěřícnost, ovšem pak zase nasadil masku a tentokrát si semnou chtěl rozumně promluvit a to o samotě.

To se mi nechtělo a téhož názoru byli i Cullenovi, ale nakonec jsem přece jenom šla. Samozřejmě jsem nechala štít i na Cullenových, kdyby se o něco pokusili. Byla jsem zvědavá, co po mě chce a navíc se to mohlo obejít bez boje.

„Bello, Bello, Bello, co mi to děláš?“ promluvil skoro až zoufale a já ho nevěřícně pozorovala.

„Já to se ptáš ty mě. Já bych se měla ptát, co jsi ty udělal jim. Máš vůbec srdce. Měl jsi ho někdy, víš co to je cit. Asi se ani nemusím ptát, protože odpověď znám a to je ne.“

„Ale no tak, Bello, nepřeháněj, samozřejmě že vím, co to je i já jsem miloval,“ odpověděl a já jsem na něj koukala, jako kdyby spadl z višně. Tomuto jsem nemohla uvěřit, Aro Volturi miloval. To snad není možný.

 

***

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Opuštěná...? 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!