Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opravdová láska? - 23. kapitola


Opravdová láska? - 23. kapitolaPo docela dlouhé době přináším novou kapitolu. Bella se konečně dostane na vyšetření. Co jí doktor řekne? Bude moct jít na operaci? To se samozřejmě dozvíte, když si tenhle díl přečtete:) Jinak konec je tak trochu z vlastní zkušenosti:) Pěkné čtení přeje Vaše Zuzka88

23. kapitola

„Edwarde, já tě miluju a to, že jsi upír, na tom nic nezmění.“ Ještě víc vykulil oči.
„Vážně?“
„Ano.“ Překonala jsem poslední vzdálenost, která nás dělila, a objala ho kolem pasu.

„Ale mám pár otázek.“ Pořád trochu váhal, ale nakonec mě sevřel svými pažemi a hlavu zabořil do mých vlasů.
„Samozřejmě, s tím se počítá. Miluju tě,“ vydechl a úlevně se zasmál.

Zbytek cesty proběhl za mého neustálého brebentění a Edwardových odpovědí na mé zvědavé otázky. Bylo mi hloupé ho jimi takhle bombardovat, ale nemohla jsem si pomoct. Kdy se vám stane, že zjistíte, že váš přítel je upír?

Edward se na mě shovívavě usmíval a trpělivě mi všechno vysvětloval.

Ani jsem se nenadála a stáli jsme před obrovským komplexem nemocnice Seattle Grace. Nervózně jsem se usmála a ruce zaťala do pěstí. Edward je vzal do svých dlaní, vypáčil mi prsty a propletl je se svými. Podívala jsem se na něj. Chytil mě do pastí svých krásných očí a nenechal mě uhnout.
„Bello, bude to v pořádku. Všechno dobře dopadne,“ řekl pevným hlasem, sklonil se ke mně a políbil mě.

To mi vyhnalo z hlavy veškeré neveselé myšlenky a já se poddala jeho rtům.

Po chvilce se ode mě odtrhnul a zašeptal. „Měli bychom jít.“

Zhluboka jsem si povzdechla a nechala si od Edwarda otevřít dveře a pomoci z auta. Uchopil mě za ruku a vedl mě prosklenými dveřmi dovnitř. Ocitli jsme se v obrovské hale, všude pobíhali doktoři, sestry a pacienti. Zmateně jsem koukala na ten šrumec a přemýšlela, kudy se asi tak vydat.

Než jsem se stihla nějak rozhodnout, už mě Edward táhl k výtahu. Tam zmáčkl tlačítko se 4 a než jsem se nadála, dveře se otevíraly.

Zde už nebyl takový zmatek. Naopak tu bylo ticho a klid. Edward mě zavedl k recepci, kde se blonďaté slečny zeptal, kde najdeme doktora Phillipse. Slečna se na nás znuděně podívala a chtěla něco odseknout, ale hned jak spatřila Edwarda, nahodila rádoby svůdný úsměv, pořádně vypnula hruď a směrem k Edwardovi odpovídala.
„To musíte na konci chodby do leva a pak druhé dveře vpravo. Jestli potřebujete, tak vás tam ráda odvedu,“ lísala se ta můra. Víc jsem se k Edwardovi přitiskla, abych jí dala jasně najevo, že je můj.

Přejela mě pohrdavým pohledem a zase začala flirtovat s Edwardem. Ten se nenechal, rychle jí poděkoval a už mě vedl zmíněnou chodbou. Cestou jsem pěnila, co si ta čůza myslela! V tom vzteku jsem úplně zapomněla důvod naší návštěvy, a tak, když jsem se objevili před dveřmi ordinace doktora Phillipse, jsem chvíli nechápavě koukala, pak mi to došlo a zase se vrátila předchozí nervozita. Vztek byl lepší.

Edward zaklepal, neslyšela jsem žádnou odpověď, ale i přesto otevřel dveře a vešli jsme.

Nebyla to tak úplně ordinace, jako spíš kancelář. U velkého okna stál mohutný psací stůl, za kterým seděl zhruba čtyřicetiletý muž. Jeho tmavé vlasy byly místy prokvetlé stříbrnými nitkami, což jenom umocňovalo jeho charisma. Byl opálený a díval se na nás azurově modrýma očima. Vstal, aby nás přivítal a tak jsem mohla ohodnotit i jeho štíhlou postavu se širokými rameny. Byl to prostě fešák.

„Vítám vás,“ pronesl hlubokým hlasem. „Vy budete Isabella Swanová, že?“
„Jen Bella,“ usmála jsem se na něj. Vzbuzoval ve mě důvěru a dokonce jsem se i přestala bát. Pak se doktor otočil na Edwarda.
„Edward Cullen,“ představil se a potřásl si s doktorem rukou.
„Takže Carlislův syn, že?“
„Přesně tak,“ odpověděl Edward a pak dodal. „Moc vás pozdravuje.“
„Díky, vyřiďte mu i mé pozdravy. Už je to dávno, co jsme se naposled viděli,“ zavzpomínal.
„Takže Bello, pojďte prosím do mé ordinace,“ vyzval mě doktor.

Otevřel dveře, kterých jsem si předtím nevšimla. Za nimi se schovávala opravdová ordinace. Byla skoro celá bílá. Uprostřed stálo lehátko, ke kterému mi doktor pokynul.

Vyskočila jsem na něj, Edward se posadil vedle mě a uchopil moji ruku.

Doktor zapnul kruhovité světlo a namířil ho přímo na můj obličej. Světlo bylo ostré, nic jsem neviděla, tak jsem zavřela oči a za víčky viděla spoustu barevných obrazců.

„Teď vám ty jizvy prohmatám, abych zjistil, jak na tom jsou. Ničeho se nebojte,“ uklidňoval mě. Na tváři jsem ucítila teplé jemné ruce. Lehce mačkaly jizvy a přejížděly po nich sem a tam.
„Smím se zeptat, co se vám stalo?“ Jeho hlas zněl zvědavě. Asi nevidí každý den, aby měl člověk takové jizvy od čela až na hrudník.
„No, já jsem spadla a…“ nedokončila jsem větu. Úplně se mi vykouřilo z hlavy, jakou výmluvu Cullenovi vymysleli.
„Jistě, chápu. Nemusíte odpovídat, vím, jak je to těžké. Ale ještě jsem něco tak pravidelného neviděl. No nic,“ zakončil vyptávání. „Jizvy ještě nesou tolik staré, jejich okraje jsou stále měkké a proto by se daly vyhladit laserem. Bohužel vaše jizvy jsou navíc hluboké, takže by tam stále byly vidět. Proto bych vám doporučil operaci. Jsem si jistý, že vás toho dokážu zbavit. Na hrudníku určitě a na tváři taky. Je jen na vás jak se rozhodnete.“

Na tohle jsem čekala. Tolik jsem toužila slyšet ta slova. Můžete na operaci. Srdce, mi poskočilo radostí.
„Dobře. Ale chtěla bych odstranit jen ty na tváři. To co je pod tričkem tam nechte,“ řekla jsem.

Oba, doktor i Edward se na mě upřeně zadívali. Vím, je to nelogické, ale chtěla jsem mít nějakou památku na to, co mi Jakob udělal. Nechtěla jsem na to jen tak zapomenout.
„Jak si přejete,“ reagoval doktor, když zjistil, že ze mě nic jiného nevypadne. „Tak co kdybychom šli dohodnout termín?“ Přikývala jsem a následovala ho zpět do kanceláře, Edward mi šel v patách.

Doktor se zabořil do svého koženého křesla a my si sedli do křesílek naproti němu. Začal se prohrabovat tlustým diářem.

„Takže je tu termín za dva měsíce,“ oznámil a dál se probíral papíry. To je za dlouho. Byla jsem, trochu zklamaná.
„Vidíte, málem jsem si toho nevšiml.“ Prstem se ťuknul do čela. „Je tu ještě volný termín dřív a to za týden.“ Usmál se na mě zářivým úsměvem. Seděla jsem bez hnutí. Za týden? Už za týden se zbavím těch hrozných jizev? To je dřív než jsem čekala. Probrala jsem se z ohromení a začala horlivě přikyvovat.

Doktor mě tedy zapsal a se slovy, že mě v pondělí ráno očekává jsme se rozloučili.

---

Stála jsem rukama opřená o pult po stranách umyvadla a dívala se do zrcadla před sebou. Jelikož bylo přes celou stěnu, odrážela se v něm celá místnost a já. Studovala jsem každou částečku svého obličeje a přemýšlela, jak moc se po operaci změním. Bylo jasné, že jizvy budou pryč, ale budu vypadat stejně jako před Jakovým útokem nebo už to pak nebudu já? Tahle otázka mě trochu trápila, ale zakázala jsem si na to myslet. Přeci po plastické operaci tváře nebudu vypadat jako Sandra Bullock. Stále budu mít svoje hnědé oči, druhá polovina obličeje zůstane nezměněná. Ale i přesto mi v mysli hlodal malý červík. Povzdechla jsem si.

Ani nevím jak, ale ze zadu se mi o kolo pasu obmotaly dvě silné studené ruce a přitiskly mě na tělo za mnou.

Edward, kdo jiný, když jsem v jeho koupelně. Tenhle víkend tady přespávám, rodiče  museli letět do Dallasu, a protože se mi s nimi nechtělo, je jasné proč, a nechtěla jsem být doma sama, člověk nikdy neví, kdy se kdo vrátí, Jaka jsem od té události neviděla a tak nevím, co bude dál, přesvědčila Esmé moji mamku, abych u nich mohla na víkend zůstat. Samozřejmě ve vší počestnosti. Kdyby mamka jen tušila, že spím s Edwardem v jeho pokoji, počkat, vlastně tam spím sama, ale za jeho přítomnosti, asi by ji kleplo a ona mě odtáhla pěkně domů.

Edward mi dal pusu na temeno a pak si bradu opřel o moje rameno, takže jsem je mohla obě krásně pozorovat v zrcadle.

Teď jsem se zaměřila na Edwarda. Jeho krása mi brala dech. Byl tak dokonalý, že to ani nebylo možné. Zvedla jsem ruku a opatrně se dotkla jeho mramorové tváře, abych se ujistila, že je skutečný. Vtiskl mi polibek do dlaně a já pak složila svoje ruce na těch jeho, stále pevně obtočených kolem mého pasu.

Zrak jsem přesouvala mezi svým a jeho obličejem. Ještě nikdy jsem neměla příležitost porovnávat nás takhle přímo. Ten rozdíl byl příšerný, propastný. Nádherný anděl a obyčejná, navíc zjizvená holka. Nemohla jsem se na to dívat, tak jsem zavřela oči.

„Jsi krásná,“ zašeptal mi do ucha a políbil na krk.
„To říkáš jen tak. Jak bych mohla být? Díval ses teď pořádně?“
„Ano, díval a proto vím, že mám pravdu,“ odpověděl přesvědčeně. Chtěla jsem protestovat, ale otočil mě čelem k sobě a moje ústa zacpal nádherným polibkem.

„Bello,“ promluvil, když se odtáhl. „Už jsem ti několikrát řekl, že tě miluju takovou jaká jsi. Mě přijdeš krásná taková, jaká jsi. Nic na tom nezmění jizvy, ani operace, prostě to tak je,“ pokrčil rameny.

Jeho slova mě zahřála u srdce. Vím, že mě miluje, ale přesto… Usmála jsem se a dala mu mlaskavou pusu.

„Měla bys jít spát,“ řekl a vzal mě do náruče, aby mě do postele odnesl. Natáhl se vedle mě a já se stočila u jeho boku a hlavu si položila na jeho hruď.

Dostala jsem pusu na čelo a pak mi začal broukat.

Vzpomněla jsem si, jak jsem tady spala poprvé. Vlastně to tenkrát bylo kvůli Jakovi. Ten kluk může snad za všechno, co se mi kdy stalo. Bylo to skoro stejné jako dnes, ležela jsem s Edwardem v jeho posteli, požádala jsem ho, aby se mnou zůstal, protože jsem se bála být sama. Tehdy jsem ještě netušila, jak moc ho miluju.

Víc jsem se k němu přitulila a propadla se do říše snů.

---

Ač jsem se bránila, jak nejvíc jsem mohla, mamka stejně pořád trvala na tom, že mě do nemocnice odveze sama. Chtěla si dokonce najmout pokoj v hotelu, aby tam se mnou mohla být co nejvíc. Ještěže táta musel do práce, jinak by ho určitě taky naverbovala.

Edward mi slíbil, že se před operací ještě určitě uvidíme.

Byla jsem z toho nesvá. Nebála jsem se, to ne, byl to takový zvláštní pocit.

Hned jak jsme přijeli, poslal mě doktor na řadu vyšetření, kvůli operaci, která měla proběhnout odpoledne. Mamka se mnou všechno oběhala a v deset jsem si lehala do postele v nadstandardním pokoji. Prý jiný není volný, ale já si myslím, že v tom mají prsty Cullenovi.

„Mami, jdi si najít hotel, ubytuj se a vrať se až bude po všem,“ vyháněla jsem ji.
„Ale zlato, nechci tě tu nechávat samotnou, vždyť jdeš až ve dvě hodiny a je teprve deset.“ Proč ona je tak paličatá. Asi budu muset s pravdou ven.
„No, víš, on za mnou přijde Edward, tak tu se mnou bude,“ sklopila jsem zrak a začervenala se.
„Aha, tak odtud vítr fouká. Proč jsi to neřekla hned,“ uvolněně se usmála. „Dobře, zlato, až se probudíš, budu tu. Uvidíš, že to dobře dopadne, holčičko, jsem si tím jistá.“ Políbila mě na obě tváře a čelo, a pak odešla.

Neuběhly ani dvě minuty a vcházel Edward.
„Jak se cítíš?“ zeptal se po náležitém přivítání.
„Jako, když jdu na operaci,“ usmála jsem se. „Je mi fajn.“
„To jsem rád. Bude to v pořádku uvidíš.“ Za posledních pět minut je už druhý, co mi to říká. Ještě z nich začnu být nervózní.
„Já vím, já vím,“ zamumlala jsem a hrála si s jeho prsty.

---

„Slečno Swanová, už je čas.“ Do pokoje přišla starší sestra. Táhla sebou stolek s injekční stříkačkou a podobnými hrůzami.
„Dám vám anestetika. Trochu vás to omámí, není se čeho bát,“ informovala mě ta dobrá duše, ale já při pohledu na injekci málem omdlívala. Křečovitě jsem se chytila Edwarda.

Sestra mi zatím zaškrtila ruku, aby mohla snadněji najít žílu.
„Snad se nebojíte injekce, drahoušku, je to jen taková malá včelička. Jste přece statečná holka,“ povzbuzovala mě, ale vůbec to nepomáhalo. Vzala si injekci s čirou tekutinou a přibližovala se k mé ruce.

Chtělo se mi utéct.
„Bello,“ oslovil mě Edward a já se na něj podívala. Aniž jsem to čekala se vrhl na mé rty a vášnivě je začal líbat. Zapomněla jsem, kde jsem, co se děje. Byl jen on a já. Ale po chvilce se odtáhl a já zklamaně vydechla. Proč jen to musel utnout.

„A je to,“ řekla sestra. „Vidíte, ani o tom nevíte,“ usmívala se. To je pravda, ani jsem nepostřehla, že mi píchla jehlu do ruky. Vděčně jsem se na Edwarda podívala a dala mu pusu na tvář.
„Za deset minut pro vás přijdu, děvenko,“ pronesla a odešla.

To co mi píchla bylo asi hodně silné. Začala jsem vidět trochu rozmazaně. Edwarda jsem chvíli viděla i třikrát. Přišlo mi to hodně směšné a tak jsem se řehtala jak idiot. K tomu všemu jsem dostala škytavku, takže jsem se tlemila absolutně všemu a do toho škytala. No musel na mě být pohled pro bohy, fakt.

Edward se snažil nesmát, ale občas mu zacukaly koutky. Když jsem se začala hrabat z postele a vykřikovat, že se musím rychle vyčůrat, jinak to pustím do kalhot, rozesmál se naplno, ale do koupelny mi pomohl. Jako gentleman počkal za dveřmi.

Já se přidržovala všeho možného a pořád se svíjela v křečích smíchu. Když jsem vykonala potřebu, vyšla jsem ze dveří a málem sebou flákla na zem. Edward mě pohotově chytil a odnesl zpět do postele. Chytila jsem se ho kolem krku a pak, když mě chtěl položit, jsem se odmítla pustit a křičela jsem, že ho miluju a nemůže být bez svého zachránce, svého prince Edíčka.

Pak přišla ta sestra a když mě viděla, smála se na plno. „Kdybych věděla, jak to na vás bude působit, dala bych vám toho míň.“

Edward mě posadil do kolečkového křesla, které sebou sestra přivezla. Násilím mi vypáčil ruce, popřál mi štěstí, naposledy políbil, slíbil, že tu bude čekat a nakonec mi zamával. Já mu taky mávala, div mi neulétly ruce.

Cestou na sál mě smích trochu přešel a já začínala být ospalá.

Příjezd na sál jsem vnímala jen okrajově. Byla tam docela zima. Všude přístroje a lidi v modrých pláštích s rouškami. Někdo mě přemlouval, ať si přelezu na lehátko, že se mi tam bude lépe spát a já usoudila, že má pravdu a s obrovskou námahou, za pomoci jedněch rukou tam vylezla. Ještě naposledy jsem otevřela oči a podívala se nad sebe. Stála tam žena s bílím čepcem, který jí zakrýval vlasy a rouškou přes ústa. Na obličej mi přitiskla masku a říkala, abych zhluboka dýchala a počítala do deseti.

Poslechla jsem.
„Jedna, dvě, tři, č… “ A pak jsem nevěděla o světě.

_________________________________________________________________________

Jak se Vám tahle kapča líbila? Prosím, prosím komentář:))

A abych nezapomněla, chtěla bych Vám moc poděkovat za komentáře k předchozí kapitole, bylo jich fakt hodně a udělaly mi ohromnou radost. A taky chci poděkovat za nominaci na povídku měsíce, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by mě tam někdo napsal. Díky, díky za všechno:)

_________________________________________________________________________

22. kapitola    SHRNUTÍ     24. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Opravdová láska? - 23. kapitola:

 1
28.10.2012 [9:41]

BellaSet Emoticon Emoticon Paráda! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!