Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ona vlk - Prológ a 1. kapitola


Ona vlk - Prológ a 1. kapitolaPríbeh o dievčati, ktoré v koži vlka spoznáva samú seba a pokúsi sa vyhľadať rovnaký druh a žiť medzi nimi...
Bella deň pred svadbou ujde do lesa snažiac sa nájsť Jacoba a dať mu posledné zbohom, lenže stretne niekoho, koho si ani vo sne nepredstavovala...
Príbeh rozpráva o vytvorení nového priateľstva, lásky, no aj trpkého sklamania či smútku.
Smelo do čítana. :) Prim.

 

 

Človek môže odohnať vlkov od svojho domu, nezabraní však tomu, aby vyli niekde v diaľke.

Vickey Arvay

Prológ

„Bella, si si istá, že to zvládneš?" opýtal sa ma upír, s ktorým som chcela byť po zvyšok večnosti. Edward si robil obavy z toho, že cúvnem z našej už dokonalej svadby. Nadýchla som sa.

„Áno, som si istá, že to zvládnem," odpovedala som s istotou v hlase. Usmial sa na mňa a venoval mi nežný bozk na líce.

„Idem na lov. Zajtra, pred oltárom." Nervózne som sa usmiala a zakývala mu na rozlúčku. Keď odišiel, zostalo tu prázdno a zima. Vstala som z postele a šla zatvoriť okno, keď som na kraji lesa zbadala vlčie oči. Isto patrili Jacobovi. Srdce mi poskočilo radosťou, rýchlo si na seba hodila mikinu a potichu sa vykradla von z domu. Rozbehla som sa k lesu za Jacobom, aby som ho mohla poslednýkrát objať. Vbehla som do lesa, ale jeho nikde.

„Jacob?" zvolala som do útrob temného lesa. Odozva nebola však žiadna. Šla som teda hlbšie do lesa, predsa by ma len tak neopustil. Volanie som veľakrát opakovala, ale ani raz sa mi neozval, ani neukázal. Zostala som len tak bezmocne stáť uprostred lesa, stratená a opustená.

Cítila som na sebe niekoho pohľad. Obzrela som sa, ale nikto tam nebol. Zrazu sa otočím a vidím len zlaté oči.

„Edward?“ Nebol to on. Bol to úplne niekto iný.

Kapitola prvá

O pár mesiacov:

 

Viem byť tichá, veľmi tichá.

Unáhlenosť ticho ruší. Netrpezlivosť kazí lov.

Viem si počkať.

Ticho sa plazím tmou. Je počuť len môj dych, tiché výdychy skrz vycerené zuby. Vankúšiky láb nečujne našľapujú v mokrom poraste. Pod nohou mi praskne vetvička.

Zastavím.

Čakám.

Idem pomaly. Nikam neutekám, dvíham nohu z tej suchej vetvičky. Premýšľam. Ako dlho som takto? Ticho. Odpoveď sa nedostavila. Vlastný dych ma chladí na rezákoch. Neďaleko zašuchotalo niečo živé, spozorniem a som v strehu. Žalúdok mám stiahnutý, prázdny. Napínam sa ďalej do tmy. Nastražím uši. Vydesené zviera nie je ďaleko. Je to jeleň? Dlhú chvíľu ticha vyplním, cvrlikaním nejakého hmyzu. Keby bolo zviera ranené, nevadí, že lovím sama.

Som znepokojená.

Do nosa sa mi dostaví vlna strachu. Mám ho plný nos. Idem za ním. Na zemi leží dievča, krúti sa. Už teraz som vyvedená z miery, cítim ako sa mi ježí srsť na krku. Nie je to človek.

Som úplne potichu.

Ani si nevšimne, že sa blížim. Keď otvorí oči, som priamo nad ňou, skoro sa nosom dotýkam jej tváre. Dívame sa na seba.

S každou sekundou, keď uprela pohľad do mojich očí, sa mi srsť na krku a chrbte zježila viac a viac. Jej prsty sa zarývajú do zeme. Narieka. Pomôž mi. Vraví. Neviem, ako jej pomôcť. Stále nad ňou stojím a pozerám sa na ňu. Kričí. Mám z nej strach. Cúvnem a sadnem si. Čakám.

Pomaly sa rozhodujem. Žalúdok rozhodol za mňa. Ak sa pohne z miesta, zabijem ju.

***

Prečo? Prečo práve ona? Akoby osud nechcel, aby sme boli spolu. Mám strach. O ňu.

***

Ešte stále ju cítim na svojej srsti. Jej pach sa ma držal ako spomienka z iného sveta. Kráčam lesom, neviem kam a nevadí mi to. Cítim sa ako v mrákotách. Pomaly vykračujem po vychodenej cestičke. Snehové vločky jemne padajú na zem. Sneh zakrýva stopy a pachy zvierat. Irituje ma to.

Stále kráčam. Necítim sa byť unavená. Kráčam už dlho, začalo sa stmievať. Prestáva snežiť. Obloha je jasná bez jediného mráčika. Mesiac mi svieti na cestu, po ktorej si už bezcieľne kráčam.

Začujem vytie jedného vlka. Zastavím a pozriem sa smerom odkiaľ vytie počujem. Pridám sa k nim, vyjem s nimi až do úsvitu.

Ulovím si zajaca. Pokračujem v ceste, keď zrazu cítim pach pižma. Prikrčím sa a tlmene vrčím, spomalím až stojím. Pach sa ma drží ako kliešť. Musí byť blízko. Veľmi blízko. Je za mnou.

***

Vyhlásili po nej pátranie. S rodinou sme prehľadali snáď aj celú Ameriku. Zľahla sa pod ňou zem. Doslova. Sestra mi vraví, že ju nájdeme. No neverím jej. Ale jej vízie vravia niečo iné.

***

Jeho zuby mi cvakli popri krku, snažiac mi roztrhať hrtan, a tak ukončiť môj život. Bránim sa, ale cudzí vlk je silnejší. Cítim, ako sa jeho zuby zabárajú do môjho krku. Bolesť je ochromujúca, kňučím a snažím sa utiecť z jeho zovretia. Po dlhej chvíli ma púšťa, padám zranená na zem. Týči sa nado mnou ako nad korisťou. Cítim strach. Jeho pohľad, tie čierne oči mi naháňali strach. Rýchlo sa staviam na nohy, otrasiem sa.

Spravím nesmelý krok smerom k nemu, no on len zavrčí. Vycúvam so stiahnutým chvostom a bežím preč. Bežím čo najďalej, bolesť sa stále zhoršuje. Srdce mi bije rýchlosť trepotania krídel včely.

Potknem sa a predo mnou sa objaví  strmý svah. Padám dole, kotúľam sa dole kopcom. Počujem, ako mi praskajú kosti v tele. Jedna po druhej. Dopadnem na zem. Dýcham plytko a rýchlo. Mám strach. Cítim na sebe dotyk, je mi príjemný, nechám ho nech ma ďalej hladí. Chcem sa pohnúť, no bolesť ma nepustí. Jeho ruka mi spočinie na krku.

Pššt, neboj sa, zašepká pri uchu. Upokojím sa a pokojne ležím na zemi. Už sa nebojím.

***

Vízia sa nezmenila. Stále v to dúfame, že žije. Musí žiť. Bez nej môj život nemá zmysel.

***

Vchádzaš do labyrintu a občas sa stratíš v slepých uličkách, ale ja ťa poznám dievča, ty nájdeš cestu von. Vraví hrubý hlas. Ten hlas, je mi známy. Otvorím oči, hlas tu už nie je, chcem sa postaviť, ale nedokážem to.

Napokon sa vstaviam. Rozhliadnem sa okolo seba. Nachádzam sa v malej izbe, kde je skromný nábytok, posteľ, skriňa a malý nočný stolík. Dvere sú jemne otvorené, pootvorím si ich a prekĺznem na úzku chodbu, ktorá pravdepodobne vedie do ďalšej miestnosti odkiaľ vychádzajú hlasy.

Krívam. Pri každom kroku sa ozve bolesť v hrudníku, polohlasne zakňučím.

„Vrátili sa!“ vraví jeden hrubý hlas. Na to mu odpovedá ďalší, ženský:

„A kto sa vrátil?“ pýta sa ženský hlas. Keď hrubý hlas neodpovedá, ženský nástojčivo žiada.

„Sam, kto?“

Duše lesa.“ 

 


Čauko! Je to moja prvotina, tak hádam sa Vám poviedka páči. Musím varovať, vety sú krátke, pretože je to z pohľadu vlka. Budú aj dlhšie,nebojte sa, veď sme len na začiatku. Kurzíva vždy budú Edwardove myšlienky oddelené hviezdičkami. 

Poteší koment, smajlík, kritika. :) 

Primrose.

 


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ona vlk - Prológ a 1. kapitola:

 1 2   Další »
20.08.2015 [10:54]

LuucciikkJe to pěkný Emoticon jdu číst další

11. Ceola
28.08.2013 [21:39]

Zajímavě napsané :) Emoticon Emoticon Jen tak dál :) Emoticon

23.08.2013 [22:22]

PrimroseVšetkým Vám ďakujem za komentáre, potešili ma. Naozaj. Emoticon

14.08.2013 [19:16]

Rebekaah1606Já jsem se rozhodovala začít číst tolikrát, ale nebyl a nebyl čas, pak mě k tomu na přhledu dokopal předchozí komentář a ano i mě to příde vela povědomé avšak ano, každý potřebuje inspiraci. Těším se na druhou kapitolu.
B.

14.08.2013 [17:53]

LilyBlackAhoj,
hneď ako som to začala čítať, spoznala som, odkiaľ vietor fúka...Je to tvoja prvá kapitolka a rozumiem,že každý potrebuje inšpiráciu, takže ťa nesúdim, ale tú ďalšiu skús napísať vlastnými slovami...ale určite pokračuj Emoticon

S dobrým úmyslom,

Lily Black

7. Mell
12.08.2013 [8:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Mirus
11.08.2013 [6:40]

Rozhodně mě začátek zaujal a počkám si na pokračování Emoticon Emoticon Emoticon

5. Petulka
11.08.2013 [0:55]

:) ďaľšiu

4. Jana
10.08.2013 [21:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Seb
10.08.2013 [20:26]

Zajímavý začátek. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!