Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - 7. kapitola


Oheň a led - 7. kapitolaTak musím říct, že Vás asi zklamu. Většina z Vás mi do komentů psala, že jsou zvědaví, kam Edward El veze. Evidentně jste čekali nějakou bombu. Bohužel... Ale trochu napětí tu je, ale vážně jen maličko. Jinak Vám chci opravdu moc a moc poděkovat za tu spoustu komentů a říct "jen tak dál":D Takhle se mi to líbí.:) Příjemné čtení Vaše Zuzka88

7. kapitola

Elizabeth

Zastavil na nějaké lesní cestě. Nevystoupil, jen koukal před sebe. Hmm, to je teda zábava. Začala jsem ťukat prsty do opěrky na dveřích.

Jak chce, já mám celý den. Dál jsem bubnovala, protože to byla jediná možná činnost. Z ničeho nic mě zarazila studená ruka, která přiklopila moje prsty a tak je zastavila.

Podívala jsem se na můj doprovod a zvedla jsem obočí. Že by se mu to nelíbilo? Smůla. Hned, jak se narovnal, jsem začala nanovo.

„Mohla bys toho prosím tě nechat?“ řekl.
„Proč ne,“ pokrčila jsem rameny. Fajn, Edward už promluvil, tak teď už můžu konečně já.
„Mohl bys mi laskavě říct proč jsme tady, bratříčku?“ zeptala jsem se ironicky.
„Jistě, sestřičko,“ vrátil mi to. „Nechci, abychom kolem sebe chodili jakoby se nic nestalo…“
„Ale ono se nic nestalo,“ přerušila jsem ho naštvaně.
„Ale stalo. Stali jsme se dobrými přáteli, rozumíme si. El, možná se ti líbím, ale není to láska. Jsem si tím jistý. Proč tedy nemůžeme pokračovat v našem vztahu tak, jak byl do teď?“
„Ty jsi mi ale nějak chytrej. Jak můžeš vědět, že do tebe nejsem zamilovaná?“ zeptala jsem se.
„Jasper to ví,“ opáčil a mě vylétly oči z důlků. Co do toho proboha plete Jaspera?

Edward se zatvářil poplašeně a hned se dal do vysvětlování.
„Teda, mluvil jsem o tom s Jasperem a on si to myslí a já taky,“ řekl rychle a upřel na mě svůj pohled.

Takže on mě sem vzal proto, že ví, že ho nemiluju a chce být dál můj kamarád. Vzal mě sem proto, aby mě přesvědčil. No, alespoň se snaží, to se musí nechat. Ale já si to musím pořádně rozmyslet.

Přiznejme si, že má pravdu, nemiluju ho. Jen se mi líbil a jeho nevšímavost jsem brala jako výzvu. Myslím, že bych si s ním jen užila a pak šla hezky dál. Ale možná, že v jeho případě by to byla škoda. Taky měl pravdu v tom, že si rozumíme. Už dlouho jsem nenašla osobu, se kterou bych si pokecala tak jako s ním.

„Tak co?“ vyrušil mě. Ohnala jsem se rukou.
„Neruš, přemýšlím.“

Možná by to bylo fajn. Kdybych se s ním nakonec rozešla, tak by byl definitivní konec a už bych s ním asi nepromluvila. Takhle to zůstane při starým a mě zůstane super kámoš.

Vždyť si můžu najít jiného kluka, stačí vyrazit do Port Angeles nebo se porozhlédnout ve škole. Tak a je rozhodnuto.

„Ok.“
„Cože?“ podivil se.
„Beru tvůj návrh. Zůstaneme přátelé, asi to tak bude nejlepší,“ odkývala jsem mu to. „Jen mi prosím tě řekni, jsi gay?“ Musela jsem se zeptat na důvod svého neúspěchu.

Edward se rozesmál, jako bych právě řekla nějaký vtip.

„Ne,“ vyrážel ze sebe v křečích smíchu, „to opravdu nejsem.“
„Fajn. Tak jsem nějak ošklivá nebo co?“ Snažil se tvářit vážně, ale moc se mu to nedařilo. Přemýšlela jsem, jestli se nemám urazit.
„El, jsi hezká holka a když chceš tak i milá. Já jen… prostě mě nepřitahuješ, to je všechno. Hlavně to neber nijak špatně,“ vysvětloval.
„Nepřitahuju?“ zeptala jsem se nešťastně. Edward se pousmál, ale pak nasadil vážnou tvář.
„Jsem si jistý, že ostatní kluci jsou z tebe paf,“ uklidňoval mě. Hmm, doufám, že má pravdu.
„Tak máš nějakou holku?“ vyzvídala jsem dál. Záporně zakroutil hlavou, ale tvářil se tak nějak…

Asi jsem vypadala hodně špatně, protože nečekaně navrhnul.
„Co takhle jít někam do klubu. Třeba tam, co jsme se potkali, hm?“ Vykulila jsem oči.
„Myslela jsem, že to nemáš rád.“
„Co bych neudělal pro nejlepší kamarádku,“ otituloval mě a tím mi zvedl náladu.
„Super, tak kdy?“ těšila jsem se.
„Mohli by s námi jít moji sourozenci a Bella. Co v pátek?“
„V pátek to bude nejlepší,“ souhlasila jsem. „Ale myslím, že Bella nepůjde, teda vím to. Je teď ještě divnější než dřív. Včera, když jsem přišla domů,“ zdůraznila jsem, aby pochopil, po jaké situaci to bylo, „jsem ji našla v pokoji. Určitě předtím brečela. Poznám to, ale odmítá se mnou mluvit. Už dva roky spolu normálně nemluvíme. Dřív to bylo jiné, možná je to trochu moje vina,“ povzdychla jsem si. „Asi bychom měli jet. Jinak po mě táta vyhlásí pátrání.“

Edward vypadal trochu zamyšleně, ale nastartoval, zkušeně otočil mezi stromy auto a už jsme frčeli.

„Tak zítra,“ zavolala jsem na něj a ještě mu zamávala. Má nálada byla na pomyslném žebříčku hodně vysoko.

Nakráčela jsem domů, dole nebyla živá duše, tak jsem myslela, že Bella bude nahoře, ale nebylo po ní ani památky. Kam mohla jít? Ona nikdy nikam nechodila.

Isabella

Ze školy jsem šla raději pěšky. Edwardovu přítomnost už bych asi znovu nezvládla.

Cupkala jsem po krajnici, kolem mě občas projelo auto. Bylo to trochu jako tenkrát, když mě vezl domů Edward, ale tentokrát nepršelo.

Za přemýšlení, o kom jiném, než o Edwardovi, jsem došla až k domu. Odemkla jsem, což znamenalo, že tu El ještě nebyla. Asi se někde udobřují. Na levé straně hrudníku mě při té myšlence bolestivě píchlo.

Donesla jsem batoh do pokoje a najednou na mě začala ze všech koutů útočit prázdnota. Jakoby tu na mě čekala a teď mě chtěla celou pohltit. Svírala mi celé tělo, nemohla jsem dýchat.

Otočila jsem se na patě a zadními dveřmi utekla do lesa. Myslím, že jsem za sebou ani nezavřela dveře.

Zastavila jsem se až po několika metrech a musela se vydýchat. Na běhání jsem nebyla zvyklá.

Tady to bylo jiné. Ptáci zpívali v korunách stromů, byl tu všudypřítomný život. Věděla jsem, že nejsem sama. Vydala jsem se po lesní pěšině a stále se vzdalovala od domu.

Nechápu, proč se mi to v posledních dnech vrací tak často. Zvykla jsem si na samotu a bylo mi tak dobře. Ale teď, když jsem sama, ozývá se moje svědomí, nedopřeje mi ani chvilku klidu. Jak se s tím mám vyrovnat? Ať řeknu cokoliv, nic se zpátky nevrátí, všechno zůstane při starém.

Po tvářích se mi už zase rozkutálely slzy. Špatně jsem viděla na cestu, tak jsem si sedla na velký balvan, který ležel u cesty. Objala jsem si kolena a pokoušela se ovládnout. Ani pláčem to nespravím. Když se mi to jakžtakž povedlo, znovu jsem se rozešla. Pěšina už se docela vytratila a já se ocitla v hlubokém zeleném lese. Neviděla jsem nic, než stromy obrostlé mechem, kapradiny, kameny.

Usoudila jsem, že už je čas vrátit se. Táta by měl starost a rozhodně jsem ho nechtěla nijak trápit.

Myslela jsem, že to vezmu tou samou cestou zpět, ale nějak jsem nevěděla, kudy jsem přišla. Chvíli jsem šla jedním směrem v domnění, že narazím na cestu, ale ani po půl hodině nic. Jak dlouho jsem sem vlastně šla?

Vyhrnula jsem si rukáv, abych se podívala kolik je hodin. Půl šesté. Za malý moment se začne stmívat. V kolik jsem odešla z domu? Tak o půl čtvrté. V tu chvíli mě bohužel nenapadlo se podívat.

Udělala jsem dalších pár kroku vpřed, ale pak se celá zoufalá zastavila. Ztratila jsem se, jen si to přiznat. To se opravdu může stát jen mě.

Nenapadlo mě nic jiného, než chodit sem a tam, ale spíš jsem se ještě víc zamotala. Když už jsem si neviděla pod nohy a tma byla tak hustá - mohutné koruny stromů nepropustily měsíční světlo, nebo bylo možná zataženo - že jsem nezahlédla ani svou ruku, kterou jsem si dala před oči, sedla jsem si na zem a přemýšlela, co dál.

Bylo mi jasné, že se odsud dneska rozhodně nedostanu. Snad zítra, až bude zase světlo.

Táta se zblázní, znám ho. Ale nic s tím nezmůžu. Musím tu nějak přenocovat a ráno najít cestu ven z tohohle bludiště.

Elizabeth

Kde se ta Bella courá? Nesedělo mi to k ní. Ona byla pořád doma, neměla přátele, tedy poslední dobou neměla skoro žádné zájmy, prostě nic. Znovu jsem se podívala na hodiny. Jedenáct pryč.

Když jsem se vrátila domů, čekal na mě vzkaz na záznamníku. Táta zase nepřijde domů. Musel jet kvůli tomu případu do Seattlu a zůstane tam až do neděle. Máme se opatrovat a být hodné. Jak jinak.

Říkala jsem si, že Bella šla jen na procházku nebo tak, ale když ani v devět nedorazila, začala jsem mít docela starost. No a teď… Tátovi jsem volat nemohla. Než by sem dojel, zabralo by to moc času a třeba ani o nic nejde.

Ne, tohle rozhodně nevěstí nic dobrého. Co dělat? Nakonec mě napadla jen jedna osoba, která by mi mohla pomoct.

Čapla jsem mobil a už vytáčela číslo.
„Edwarde,“ vyhrkla jsem, než stačil něco říct.
„El. Stalo se něco?“
„Nevzbudila jsem tě?“ Nevím, proč jsem se ptala na takovou blbost, měla jsem důležitější věci k řešení.
„Ne, tak co je?“ odpověděl a šel k věci.
„Bella se ztratila,“ řekla jsem prostě.
„Cože?“ vyjekl.
„No, je pryč. Nevím co mám dělat.“
„Za chvilku jsem tam,“ křiknul a zavěsil.

Za deset minut jsem vyběhla před dům. Edward zastavil a už pospíchal ke mně.

„Co se stalo? Jak se mohla ztratit?“ nechápal. Řekla jsem mu všechno, co jsem věděla a pak jsme spolu dedukovali, co se mohlo stát.

„Zůstaň tady a já ji přivedu,“ řekl mi nakonec.
„Jak to myslíš?“
„Věř mi. Přivedu ji. Ale ty tu zůstaň, rozumíš?“ nabádal mě. Nechápala jsem to. Jak ji chce najít?
„El,“ oslovil mě netrpělivě.
„Jo jasně.“

A než jsem se nadála, stála jsem tam sama. Nevím, kam zmizel. Vrátila jsem se dovnitř, sedla si na gauč a čekala.

Edward

Rozběhl jsem se po její stopě. Cítil jsem ji stejně dobře, jako by stála hned vedle mě.

Pachová stopa mířila do lesa. Modlil jsem se, aby byla v pořádku. V místních lesích by se člověk v noci potulovat neměl. Žije tu hodně predátorů, což je taky jeden z důvodů, proč jsme se sem přistěhovali.

Utíkal jsem svou nejvyšší rychlostí. Obava o Bellu mi svírala útroby. Ani jsem nevěděl, že jsem tak velkého strachu schopen.

Šla hodně daleko, musel jsem uběhnout už několik kilometrů. Nejdřív po cestě a pak stopa z ničeho nic zabočila vlevo. Chvíli jsem běhal v kruhu, i já jsem to poznal, až nakonec začala její vůně sílit. Zpomalil jsem, abych ji nevylekal a taky by nebylo dobré, kdyby mě zahlédla v mém přirozeném tempu.

Už takovou rychlejší lidskou chůzí jsem se dostával k místu, odkud se ozývalo bušící srdce. Krev jsem nikde necítil, takže musela být v pořádku. Z mého kamenného srdce mi spadl jeden obrovský balvan.

„Je tam někdo?“ Zaslechl jsem její vylekaný hlas.
„Bello, to jsem já,“ řekl jsem a pak vykřikla.
„Edwarde, ježiši Edwarde.“ Už jsem ji měl na dohled. Stála tam a rozhlížela se kolem sebe, jak se v lese nesla ozvěna a ona nevěděla, odkud přijdu.
„Tady,“ řekl jsem. Její srdce vynechalo jeden úder a pak udělala něco, co jsem nečekal, ale rozhodně mi to nevadilo. Rozběhla se ke mně a padla mi do náruče. Přitiskla hlavu k mému rameni a objala mě kolem krku.

Zalilo mě teplo. A nejen to, které proudilo z jejího těla, i když se celá třásla zimou, bylo to teplo uvnitř. Zahřálo mě u srdce a já měl pocit, jako bych znovu žil.

Pevně jsem ji objal, nadechl se vůně jejích vlasů a zašeptal.
„Už je to v pořádku, jsem tady.“


Tak jak velké je zklamání? Líbilo se?


6. kapitola     SHRNUTÍ     8. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - 7. kapitola:

 1
17.11.2011 [10:22]

EmpressSkvelééééé Emoticon Emoticon Emoticon

06.09.2011 [17:44]

KatarinaCullenBože, ja som skoro spadla zo stoličky EmoticonEšte že ju Edward zachránil Emoticon Emoticon Emoticon Chudák Bella, čo sa jej vlastne stalo ??? Emoticon Ku kapitole poviem jediné slovo: perfekt Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!