Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpusť mi, prosím - 26. kapitola

1.eli771-Rozbřesk


Odpusť mi, prosím - 26. kapitolaZvládne Bella přeměnu? Přežije nebo zemře? Přeji pěkné počtení, Vaše NessCullen.

Jak dlouho ještě?" zeptal jsem se, aniž bych vzhlédl od mého anděla.

 

Už jenom pár minut, Edwarde," odpověděla mi naše jasnovidka.

Pohled Belly:

Promiň mi to," uslyšela jsem z dálky jeho sametový hlas, který mě zahřál na mém srdci. Chtěla jsem se probrat z té příšerné temnoty a obejmout mého anděla. Chtěla jsem být s ním a s naší dcerkou. Chtěla jsem znovu pohlédnout do jeho zlatavých očí, vidět jeho křivý úsměv a políbit ho na jeho dokonalé rty.¨

Mohli bychom konečně být jedna rodina. Rodinka s malým domečkem, zahrádkou a pejskem. Možná bez toho pejska. Ale kdybychom se s Edwardem k sobě vrátili, tak bychom se někde mohli usadit a žít normální život všichni společně. Já, Edward a naše krásná dcerka Renesmee.

Ale nejdřív se musím odtud, z této černočerné temnoty, nějakým způsobem dostat. Snažila jsem myslet na svoji rodinu a doufala, že mi to nějakým způsobem pomůže, abych se odtud dostala, ale stalo se něco, co jsem vůbec nečekala.

Mým tělem projela ohromná bolest, kterou bych nepřála ani mému největšímu nepříteli. Nikomu bych nepřála, aby si takovou bolestí prošel a pokud jsem si myslela, že toto je největší bolest, kterou mohu cítit, tak jsem se mýlila. Bolest se stále stupňovala a prostupovala každým kouskem mého těla. Moje krev se proměnila v oheň, který mě začal zpalovat zevnitř.

Co se to se mnou děje? Co se děje? Umírám? Přišla si pro mě? To byly moje otázky, které se mi hemžily v hlavě a já jsem na ně neznala odpověď. Proč se pokaždé musí můj život, když mám něco jen na dosah, zhroutit jako domeček z karet? Proč?

***

Nevím, jak dlouho mě už zpalovala ta příšerná bolest, která byla uvnitř mého těla. Ale něco se už změnilo. Bolest začala pomalu ustupovat. Pomalu se až z konečků prstů přesouvala do mého srdce. Mé srdce bilo jako o život, ale najdenou začalo zpomalovat až do normálního rytmu a já jsem myslela, že vše je u konce. Ale já jsem se opět mýlila. Mýlila jsem se jako vždy. Mé srdce pomalu a jistě přestávalo bít. Nejdřív vynechalo jednou, pak podruhé a nakonec jsem slyšela poslední jeho tlukot a nastalo ticho.

 Věděla jsem, co se právě se mnou stalo. Už nejsem křehká lidská bytost, ale stala jsem se bájným tvorem. Tvorem, kterým jsem se kdysi chtěla stát. Je ze mě upírka. Upírka, která do konce své existenci bude toužit po krvi.

Bello?" uslyšela jsem svého anděla, jak na mě volá. Už mi to nepřipadalo jako bych byla několik kilometrů od něho a vítr nesl jeho hlas ke mně.

Pomalu jsem otevřela svoje oči a pohlédla jsem do páru zlatavých očí, které mě pozorují. Svým perfektním zrakem jsem viděla zlatavé žilky v jeho očích.

 Bello?" zašeptal, jakoby nevěřil, že jsem to opravdu já.

 Edwarde!" zakřičela jsem a lekla jsem se svého hlasu, který mi připomínal zvonkohru. Hned jak jsem se vzpamatovala z tónu mého hlasu, jsem se vrhla Edwardovi kolem krku a nechtěla jsem ho pustit. Bála jsem se, že by mě mohl znovu opustit a už nikdy se ke mně nevrátit.

Bello, jestli mě chceš umačkat, tak jsi na dobré cestě," zamumlal mi do vlasů a já jsem si uvědomila, že mám teď o mnohem vetší sílu, než má můj anděl, když jsem teď novorozená. Rychle jsem ho pustila a podívala jsem se do jeho obličeje. Díval se na mě pohledem, který jsem u něho už mnohokrát viděla, předtím než mě opustil. Díval se na mě pohledem plným lásky a oddanosti.

Bello, chci se ti omluvit za to, co jsem z tebe udělal. Promiň mi to, ale nechtěl jsem tě ztratit. Ty roky, které jsem byl bez tebe byly pro mě muka. Muka, která mě mučila. Byl jsem naprostý idiot, když jsem tě opustil a nechal jsme tě tu samotnou. Když jsem tě opustil, i když jsi mě nejvíce s naší dcerou potřebovala a já jsem tu nebyl. Promiň mi to, prosím. A jestli je nějaká možnost, jak by jsi mi mohla odpustit, tak udělám všechno, ale hlavní pro mě bude, když mi odpustíš a dovolíš mi se o tebe a o Renesmee postarat." Poslouchala jsem každé jeho slovo a věřila jsem mu, že toho opravdu lituje. Bolesti v jeho očích by si všimnul každý, kdo by se na něho jen podíval letmým pohledem.

Uděláš opravdu všechno, abych ti odpustila?" zeptala jsem se ho svým zvonivým hláskem.

Ano, udělám všchno, aby jsi mi odpustila," řekl mi a já jsem se na něho usmála.

Polib mě a já ti všechno odpustím," řekla jsem mu a on se na mě nevěřícně podíval, ale pak jsem v jeho očích uviděla radost. Jednu ruku mi dal za krk a druhou rukou si mě přitáhnul blíže k sobě. Jeho dotek pro mě už nebyl ledový, ale příjemně mě hřál. Pomalu se ke mně nahnul a jeho chladný dech ovál moji kůži. Jeho rty přiblížil k mým rtům a nakonec prolomil jen pár malých centimetrů, které nás dělily, abychom se políbili.

Tento polibek byl nejkrásnější, který jsem zažila. Bylo v něm tolik něžnosti a lásky, že mi to připadalo až nemožné. Klidně bychom se takto dokázali líbat několik hodin či dnů, ale to bychom tady museli být sami a ne obklopeni ostatními.

Na tohle budete mít celou věčnost," konstatoval Emmett a smál se od ucha k uchu. Konečně jsem zaregistrovala i je. Moji ztracenou rodinu. Byl tam Jasper, který měl tělo pokryto mnoha jizvami, kterých jsem si nikdy nevšimla. Vedle něho stála moje sestřička, která se na mě usmívala a potichu tleskla. Kousek od nich stáli v objetí Carlisle s Esme a oba se na mě a na Edwarda dívali s láskou v očích  a  kousek před nimi stál Emmett, který se nám ještě pořád smál.

Ale až teď mi došlo, že tady přece někdo chybí.

„Kde je Renesmee a Rosalie?" zeptala jsem se a snažila jsem se je najít v místnosti.

„Nechtěli jsem nic riskovat," odpověděla mi Alice a já jsem si uvědomila, že jsem teď pro svoji dceru nebezpečná.

„Já jí ale neublížím," odpověděla jsem jí pohotově a kdybych byla ještě člověk, tak bych začala plakat.

Jak se vlastně cítíš, Bello?" zeptal se mě Carlisle.

„Cítím se normálně, ale až na to, že mám lepší zrak a sluch," odpověděla jsem mu a zaslechla jsem tlukot srdce, který zajisté patřil mojí dceři.

„Necítíš nějaké škrábání v krku?" zeptal se mě zvědavě Edward a já jsem se na něho zmateně podívala.

„Je to jen trochu slabé, ale skoro jsem to nevnímala dokud jste mě na to neupozornili."

„Myslím, že by jsi měla jít nejdřív na lov a pak bys mohla uvidět Renesmee," navrhl Carlisle a já jsem na to kývla a společně s Edwardem, Emmettem a Jasperem jsme se vydali na můj první lov.

>>shrnutí<<



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím - 26. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!