Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odplata - 2. kapitola

06.02.2012 (21:00) • BlairCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1192×

Záleželo mi na tom, jestli jsou lidi kolem mě šťastní. Ale jsem šťastná já? Když jsem umřela a Carlisle mě zázrakem našel, bylo to jako trest. Byla bych raději mrtvá, než stále žít s tou vzpomínkou, že jsem vdova. Otřásla jsem se nad tím slovem a chtělo se mi plakat. Měla jsem na svůj život takový vztek, že jsem se rozhodla změnit. Už nebudu ta smutná, naivní, milá Bella. Carlisle ještě uvidí, že mu umím udělat peklo.

Vešla jsem ven, kde bylo zataženo ale teplo. Když jsem se nadechla, ucítila jsem tu nejlahodnější vůni, kterou jsem doteď neznala. Omámila mou mysl a můj mozek nechtěl nic jiného, než najít zdroj slastné vůně. Rozběhla jsem se za tou vůni a nezastavovala. Před sebou jsem zahlédla zdroj omamné vůně, byla to srnka. Bez váhání jsem se na ni vrhla a zaryla se do jejího krku.

V sekundě jsem si uvědomila, co vlastně dělám. V další vteřině co jsem to udělala a proč. V poslední sekundě jsem ucítila, jak moje hrdlo spaluje veliká bolest, ale díky krvi - kterou jsem zázrakem pila – jsem to ani nevnímala. Než jsem mohla cokoliv udělat, srnka ležela u mých nohou mrtvá a já měla na rukou krev. Nevěřícně jsem se na sebe dívala, a kdybych mohla brečet, tak brečím.

Kolem mě se zvedl vítr a já se otočila. Nikdo tam nebyl. Jenom les, který byl osvětlen sluncem. Znovu se kolem mě zvedl vítr a já se otočila zpět. Asi jsem měla halucinace, ale cítila jsem to, a z ničeho nic jsem ležela na zemi.

Mohu být ještě špinavější.

Když jsem otevřela oči, nade mnou se tyčil Edward. Ve tváři měl zmatený výraz, asi stejně jako já.

Držel mi ruce podél hlavy a díval se na mě vystrašeným pohledem. Choval se nevychovaně, když tady na mně tak seděl a díval se na mé tělo.

„Isabella?“ zeptal se mě zmateně a já přikývla.

„Pane Cullene, můžete ze mě, prosím, slézt?“ zeptala jsem se naštvaně a on omluvně přikývl. Rychle ze mě slezl a pomohl mi na nohy.

„Děkuji.“

Edward se na mě stále díval a já nechápala proč. Když jsem si vzpomněla, že jsem právě zabila nevinné zvíře, tak jsem už pochopila. Měl ze mě strach, proto zaútočil. Teď jsem se na něho dívala zděšeně já.

Přistoupil ke mně blíž, dal mi svou dlaň k tváři a něco mi tam otřel. Nechtěla jsem vědět, co to bylo, ale domyslet jsem si to mohla. Byla jsem vyklepaná, protože jsem netušila, co v téhle situaci dělat. Jestli odejít rychle nebo ho taky zabít a utéct a nikdy se nevrátit. Ale jedno jsem věděla. Nedokážu ho zabít. Takový kluk, který je možná zasnoubený, nebo už ženatý, se prostě nedá zabít jen tak. Možná má i rodinu, ale to bych přece viděla na zahradě. Byl pro mě zajímavým typem muže.

„Jste v pořádku?“ zeptal se, a tak mě vytrhl z myšlenek.

„Ano, jsem,“ řekla jsem tiše.

„Jste celá od krve.“ A sakra.

Začala jsem velice rychle dýchat, i když jsem nemusela, ale byla to lidská reakce. Zděšeně jsem sledovala Edwarda a mé ruce se začaly třást. Jestli zjistí, že jsem monstrum, které zabijí, dají mě upálit. Skousla jsem si spodní ret a nevěděla, co říct.

„To zvíře… bylo raněné, tak jsem mu chtěla pomoc, ale už bylo pozdě,“ řekla jsem skoro lež a podívala se na Edwarda.

„Jsi upír,“ řekl tajemně a já ztuhla.

Takže upír. Ano, upír je monstrum, to se dalo čekat, ale abych pila zvířecí krev? Pokud vím, tak upír pije jenom krev lidí. Edward mě zabije, je to jasné. Protože v tomhle století, se takové nestvůry zabíjejí. Otřásla jsem se a odstoupila od Edwarda.

„Nejsem,“ zalhala jsem a usmála se.

„Ale jsi, Isabello,“ řekl a v sekundě byl u mě. Ani jsem si nevšimla, jak daleko jsem od něho byla.

„Já ani nevím, co se se mnou stalo.“

„Jsi upír. Musím to říct Carlisleovi.“ Moment, takže on mi tyká?

„Jsem Bella,“ řekla jsem a podala mu ruku, když už začal s tykáním.

„Edward,“ řekl prostě a potřásl si se mnou.

„Edwarde, já vážně nevím, co se se mnou stalo, ale prosím, tohle nikomu neříkej. Nechci, aby mě upálili,“ řekla jsem roztřeseným hlasem a běžela za Edwardem. Běží stejně rychle jako já, takže je asi taky upír.

Zastavil se a podíval na mě. Taky jsem se zastavila a zmateně se na něho dívala.

„Neboj se, Bello, neumřeš, na to můžeš vzít jed. Ale tuhle věc musíme říct otci.“ Zase ten jeho otec.

„Proč je tvůj otec tak důležitý? Nejsi snad už dost starý na to, aby ses rozhodoval sám?“ vypálila jsem a zastavila společně s Edwardem. Možná že přemýšlel, ale po chvíli se zasmál a znovu se řítil k zámku.

Dobře, když mi to neřekneš teď, tak příště ano.

Konečně jsme byli u zámku, když jsem si všimla, že na mě všichni zírají. Celá Edwardova rodina. Byla mezi nimi i Tanya, ta se hned s Edwardem začala líbat. Takže Tanya není jeho sestra ale přítelkyně.

Nijak mi to nevadilo. Přála jsem Edwardovi všechno nejlepší, ale tohle nemusí dělat přede mnou. Vedle mě se objevila malá černovlasá dívka. Podívala jsem se na ni, nevinně se usmála a trochu odtáhla.

„Takže ty jsi upír?“ zeptala se mě na skoro tu samou otázku jako Edward. Co je to za zvyk, že mi všichni tykají?

„Ani nevím, kdo jsem, nebo co jsem.“

„Neboj se, Bello, my to nikomu neřekneme, protože jsme taky upíři,“ vypálila na mě a já trochu přikývla. Takže jsem měla pravdu, že je Edward upír. Bylo to dobré ale i špatné.

„Je tohle chování normální?“ zeptala jsem se a namířila si to do zámku, abych se převlékla. Ale nevím do čeho, protože nemám žádné oblečení.

„Jaké myslíš?“ zeptala se mě, jako by nevěděla, na co se ptám.

„Myslím to, že zabíjím zvířata a ne lidi.“

Zastavila se a já se taky zastavila. Zírala na mě s úsměvem a potom zavřela oči a přikyvovala.

„Všechno se dozvíš, neboj. Ale teď není čas. Musíš svléct to špinavé oblečení,“ poukázala a já se začervenala. „Jsem Alice.“

Aha. Takže tohle je ta Edwardova sestra. Připadala mi celkem milá, ale to je jenom první zdání.

S Alicí jsme se vydaly do její obrovské šatny. A když říkám obrovské, tak to myslím doslova. Nikdy jsem takovou neviděla. Od krásných, bílých šatů jsem se dostala až k černým. Alice si myslí, že mi více sluší krvavě červené šaty, tak jsem si je nechala obléct. Byly bez ramínek, dlouhé až na zem a Alice mi také půjčila boty. Takže ještě sprcha a je všechno hotové.

„Páni, Bello, vypadáš… úžasně,“ řekla s úsměvem a já se začervenala.

„Díky.“

Dveře od pokoje se otevřely a tam stál Edward. Díval se na mě jako na nějakého ducha a mě to znepokojilo. Také byl převlečený a upravený.

No ten má alespoň svoje oblečení.

„Jsi překrásná, Bello,“ řekl mile a vážně.

„Dík.“

Edward

Nechápal jsem, že je Bella upírka. Ano, mohlo mě to napadnout, protože jinak by tu nebyla, ale to, jak se dneska zachovala, bylo to velice nepřirozené - pro nováčka. Byla tak překrásná. Když si vzpomenu na ty její krvavé oči, rty od krve, která jí stékala z koutků, krev na jejích bílých šatech… byla dokonalá. Ano, rozcuchané vlasy tomu dodávaly detail. Byla překrásná. Bella byla krásná, ale já měl Tanyu. Musel jsem uznat, že její myšlenky nedokážu přečíst…

Omlouvám se za zpoždění kapitolky, ale poslední dobou jsme neměla čas. A k tomu ještě bracha byl stále na PC…

Autor: BlairCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odplata - 2. kapitola: