Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odhalené tajemství 3. kapitola

21.06.2010 (18:00) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1990×

Mamce spadla kapuca a ona zvedla hlavu. Edward i ostatní členové rodiny, kromě Justina, na ní nevěřícně zírali.

„Bello, jsi to ty?“ zeptal se Edward nevěřícně a vypadalo to, jako by nemohl uvěřit svým očím. Oni se snad znají? Ale proč mi mamka nic neřekla?

„Mami? On tě zná?“ Otočila jsem se čelem k ní a nakrčila obočí.

„Ano, jednou jsme se potkali. Úplně jsem na to zapomněla. Je to už hrozně dlouho.“ Bylo mi jasné, že neříká úplnou pravdu. Ale než jsem jí na to stihla něco říct, Edward jí nečekaně objal. Koukala jsem na ně jako vyjevená. Mamka ho ale hned odstrčila.

„Nesahej na mě ty parchante! Už nikdy se mě ani nedotkneš. Nenapadlo tě, že o tebe už nestojím? My teď pojedeme domů a Vy se k nám ani nepřiblížíte, nebo na Vás zaútočíme. Jdeme Renesmee.“ Chytla mě za ruku a táhla k aut u. Už jsem toho měla plné zuby. Nastoupila jsem rychle do auta a zapnula si bezpečnostní pás. Mamka nastartovala a prudce dupla na plyn.

„Tak řekneš mi konečně, co se tady děje?“

„Stěhujeme se. Na nic se mě neptej, všechno ti vysvětlím, až budeme odtud pěkně daleko. Jen mě nech prosím přemýšlet.“

„Fajn, ale potom mi to řekneš.“ Za pět minut jsme už byli u našeho domu. Mamka byla svojí upíří rychlostí hned v domě. Slyšela jsem, jak hází naše věci naštvaně do tašky a mumlá si něco jako hlupačko. Takhle tajemně se ještě nikdy nechovala, ale bylo mi jasné, že je to určitě důležité, když mi ještě nechce říct pravdu. Co pro ni může Edward znamenat, že na něho takhle začala křičet? Na každého je přeci tak milá, i na upíry. A ostatní Cullenovi znala taky, to bylo jasné. Tak co se mohlo stát, že tak zuří?

Takhle jsem ji neviděla ani, když jsem si uspořádala tajný večírek v domě a to byla opravdu hodně rozzuřená. Rok jsem musela chodit ze školy domů a neexistovala žádná výjimka. Když se mamka už rozhodne, nic na světě s ní nepohne. A pochybovala jsem, že bych jí mohla přesvědčit, abychom neodjížděli.

V tom jsem ale před domem uviděla Alici. Byla tu sama a nevypadala nijak nebezpečně. Vystoupila jsem z auta a šla směrem k ní. Nebála jsem se jí. Určitě je hodná.

„Co potřebuješ?“

„Potřebuju si promluvit s Bellou. Můžeš jít zatím k nám domů, přijdeme za vámi.“ V žádném případě jsem tu nechtěla nechávat mamku samotnou.

„Nic jí neudělám. Můžeš si půjčit moje auto, moje GPS tě navede k nám domů.“ Z tohohle jsem byla už opravdu zmatená. Neměla jsem vůbec dobrý pocit z toho, že tu mamku nechám, ale Alice byla určitě hodná. To na ní bylo vidět na první pohled.

Nasedla jsem do jejího žlutého sporťáku a zapnula GPS navigaci. Jela jsem snad pět minut, když jsem konečně dojela až k tomu obrovské domu. Byl opravdu úchvatný, měla jsem velké domy ráda a zvláště takovéhle. Nic bych tomu nemohla vytknout.

Vystoupila jsem a nejistě zazvonila na zvonek na dveřích. Nestačila uběhnout ani vteřina a už přede mnou stála Rosalie, která vypadala překvapeně.

„Co tu chceš?“

„Poslala mě Alice, ona ti to snad neřekla?“ Bloncka mě kývnutím hlavy pozvala dál, a tak jsem tedy jít musela. Skoro všichni seděli na sedačce, až na dva upíry, které jsem ještě neviděla. Usoudila jsem, že je to asi Carlisle a Esme.

Byla to hrozně trapná situace, a tak jsem k nim nejistě přistoupila a podala jim ruku. Carlisle mi ji stisknul a hned zase pustil. Ale usmál se na mě.

„Velice rád tě poznávám. Belliny přátelé jsou vždy vítáni.“ Nechala jsem ho přitom, aby si myslel, že je moje kamarádka. Já jsem o něm taky nic nevěděla, tak proč bych mu měla říkat pravdu? Potom mi stiskla ruku i Esme a já nevěděla, co mám dělat. Přivítání už proběhlo, tak co teď?

„Prosím, posaď se, než Alice s Bellou dorazí.“ Sednula jsem si kousek od Emmetta. Cítila jsem se hrozně nejistě, ale když jsem viděla, jak mi Emmett zírá na mé opálené nohy, které už zlákaly kde koho, tak jsem se nad tím pousmála.

„Nech si zajít chuť.“ Rosalie za mnou zavrčela a já se musela zasmát už nahlas. Bože, proč se do mě musí každý kluk zamilovat? Uznávám, že Rosalie je taky krásná, ale je moc bledá. Proti mně nemá nejmenší šanci. Zajímalo by mě, jak by reagovala, kdybych jí svedla Emmetta.

„Na to zapomeň, nebo skončíš špatně.“ Zavrčel na mě Edward, který se mi už nezdál tak tichý jako předtím.

„A kdo jsi, že mi máš co zakazovat? Vypadni z mojí hlavy ty blbečku. Dokázala bych tě přeprat levou zadní, tak si moc nedovoluj.“

„No tak, nebudeme se přece hádat. Tohle je rodinné shledání. Těším se, až Bellu zase uvidím. Mohli byste se k nám nastěhovat Renesmee.“ Řekl přívětivě Carlisle a sednul si s Esme vedle mě. Tak to se mýlí, my se k nim nikdy nenastěhujeme.

„Ale my se stěhujeme, takže pochybuju, že se tu dlouho zdržíme.“

„Nikam nepůjdete.“ Zavrčel na mě Edward, až jsem nadskočila leknutím.

„Já jsem se tě na nic neptala, tak buď zticha. Teda, ty být můj otec, tak od tebe rychle uteču, někam hodně daleko. Ani se nedivím, že nikoho nemáš. Možná, že je dobře, že s tebou Bella nechce nic mít. Takový poděs.“ Vypadalo to, že po mě každou chvíli skočí. Klidně bych si to s ním na místě vyřídila, ale nechtěla jsem jim tu nadělat nepořádek, byla jsem přece na návštěvě, a tak se návštěvy nechovají. Umím se ovládat.

Uslyšela jsem auto a asi za dvě vteřiny už stála moje matka s Alicí uvnitř domu. Mamka se po mě koukla a já jí vyšla naproti.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se mě a já jí stiskla povzbudivě ruku.

„V naprostém. Nepůjdeme už?“

„Musím něco všem říct, i tobě.“ Tvářila se smrtelně vážně, a tak jsem si s ní sedla zpátky k ostatním a čekala, co důležitého z ní vypadne. Obrátila se k Edwardovi s bolestí v očích. Bylo vidět, jak moc úsilí ji to stojí, aby všem řekla pravdu. Edward se taky tvářil hrozně nešťastně, nechápala jsem proč, určitě se to netýká jeho, nebo jo?

„Edwarde, pamatuješ si na tu noc, kdy jsme byli v tomhle domě sami?“ Zatvářil se překvapeně a nechápal co tím myslí, stejně jako ostatní.

„Ano, ale proč to tady rozebíráš?“ Hned mi bylo jasné o co jde. Co by se mezi nimi asi tak mohlo stát? Vyspali se spolu, a tak počala mamka dítě. A to dítě jsem já. Panebože, proč mě to hned nenapadlo? Co jsem si myslela, že to bude za tajemství?

„Mami, řekni mi, že to není on. On to být nemůže, tohle mi nemůžeš udělat.“ Prosila jsem ji zoufale, ale ona mě nehodlala poslouchat. Všechnu svou pozornost věnovala Edwardovi. Jistě, ten byl přece vždycky důležitější než já.

„Potom jsi odešel a já zjistila, že jsem těhotná. Chtěla jsem ti to říct, opravdu chtěla, ale ani jsem nevěděla, kde tě hledat. Nechal jsi mě tu samotnou a opuštěnou. Victoria mě mohla kdykoliv zabít, ale tobě to bylo jedno. Každým dnem jsem trpěla. Byla to pro mě muka, ale jediný kdo se o mě staral byl Laurent. Ano, on. Doteď jsem mu nesmírně vděčná. A když jsem za tři měsíce konečně rodila, narodila se mi Renesmee. Při porodu mě kousla, jinak bych zemřela, ale asi by to bylo nejlepší, co? Teď budeš mít výčitky, že jsem si dostatečně neužila svoje lidství. Ale něco ti řeknu. Renesmee je pro mě vším a jestli mi ji budeš chtít vzít, tak ti říkám ne. Zkus mi ji sebrat a budeš toho litovat, jak už jsem řekla na parkovišti. A na nikoho z nich se nebudu ohlížet.“ Přelétla očima všech sedm upírů. Byla jsem z toho všeho zničená, cítila jsem se podvedená. Proč mi to mamka kruci neřekla? To mi to musela říct tady, přede všemi? Horší už to snad být nemůže. Kéž bychom nikdy tyhle Culleny nepotkali, mohli jsme žít dál normálně. Teď se všechno změní.

„Ale to není možné.“ Vypravil ze sebe.

„Popíráš snad, že jsi její otec?“

„Ne, to bych nikdy neudělal.“

„Můžu k tomu snad taky něco říct, ne?“ Ozvala jsem se dotčeně a koukla se na svého „otce“. Vůbec na mě nepohlížel s láskou.

„Podle mě bychom měli s mamkou odjet a prostě to nechat tak, jak to bylo. Já po tobě Edwarde, samozřejmě nic nežádám. Nestojím o tvoji dobrosrdečnou pomoc, ani nic podobného. Jsem už plnoletá, takže můžu klidně odejít sama.“

„Nikam nepůjdeš Renesmee. Jsem tvoje teta, takže ti to zakazuju. A jestli se k něčemu takovému rozhodneš, uvidím to.“ Poklepala si Alice na hlavu a já si povzdechla.

„Ať tedy rozhodne tvoje matka, co budete dělat.“ Navrhla a já se usmála. Znám její odpověď a k tomu nemusím mít žádné schopnosti jako Alice.

„Já nevím. Mohli bychom se tu ještě chvíli zdržet, jestli Vám tedy nebudeme překážet. Ale už jsem náš dům prodala jedněm lidem. Museli bychom bydlet tady.“ Edward vstal a pobídl mamku, aby šla za ním. Ale s mým sluchem jsem slyšela, co říkají i když byli v jiném pokoji.

„Chtěl bych se ti omluvit Bello. Kdybych věděl, že čekáš moje dítě, nikdy bych tě neopustil. Věř mi, že mi to rvalo srdce, když jsem tě opustil. Odpustíš mi to?“ Ha, ta jestli ti to odpustí? To si piš, že ne. Znám přece svojí matku.

Uslyšela jsem vzlyknutí, a potom bylo jen ticho. Doufám, že tam nedělají to, co si myslím. Chtěla jsem vstát a překazit jim to, ale Alice mě zastavila.

„No tak, nech svoji matku, ať je konečně šťastná. Uvidíš, že se s Edwardem spřátelíš. Je fajn, i když tak nevypadá. A Emmettovi vtípky tě určitě budou bavit. Věř mi, že s námi se nikdy nudit nebudeš.“ Povzdechla jsem si a svezla se zpátky na gauč. Tak tohle bude vážně zábava. Doufám, že si mamka zachová trochu hrdosti. Nesmí mu přece hned odpustit. To nejde, nebo se z toho zblázním.

Ten jeho andělský obličej, tomu přece nikdo neodolá. A mamka nemá vůbec silnou vůli. Neměla jsem ho nechat, ať tam s ní jde sám. Copak jsem se úplně pomátla? Asi nejsem normální. Měla bych odtud hned teď zdrhnout někam daleko a ukázat se tak za deset let, až se s tím vyrovnám. Nebo možná taky nikdy. Mamka by byla šťastná a i můj otec, který mě zřejmě nenávidí. Ale já ho taky nesnáším. Takže se teď odtud musím nějak nenápadně vykrást.

„Ani na to nemysli, víš jak by to tvé matce zlomilo srdce?“

„Vážně? Teď to ale nevypadá, že by byla nějak smutná.“

„Až najdeš svou životní lásku, tak to poznáš.“

„Životní lásku? Ale no tak Alice, nic takového neexistuje. Jsou to jenom povídačky.“

„Tomu sama nevěříš.“ Přitulila se ke svému Jasperovi, který byl ze mě očividně znepokojený. Všimla jsem si, že mě Justin pozoruje, a tak jsem se na něj nenápadně podívala. Mohla bych se v těch jeho očích upíjet navždy. Ale on mě nepozoroval normálním pohledem. V tom pohledu bylo něco, co mě přinutilo uhnout pohledem a zčervenat. Kruci, proč taky nemůžu být upír? Teď na mě každý pozná, že se mi Justin líbí.

Moment, líbí? Vážně jsem řekla, že se mi líbí? Asi jsem trochu nepřemýšlela, musím být unavená. On by se mi přece nikdy nemohl líbit, to je absurdní, vždyť je tak panovačný a pořád má na mě nějaké narážky. To bych raději políbila žábu, než jeho.

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odhalené tajemství 3. kapitola: