Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oceán je můj domov 1. kapitola

26.12.2012 (14:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 5156×

1. kapitola

Pohled Belly:

Cítila jsem ostrou bolest v místech mého srdce a štípavou bolest na hlavě. Ať už jsem mrtvá! Prosím! Ať skončí ta bolest! Přála jsem si, aby to skončilo. Nic jiného si nepřeji, prosím!

Nevím, po jaké době, ale bolest začala ustupovat. Už byla jen v mém srdci a tam se měnila na energii a sílu. Byl to divný pocit, pocit síly. Přemýšlela jsem, co se se mnou děje, ale nic mě nenapadlo.

Najednou jsem cítila tak obrovskou energii, až jsem myslela, že exploduji. Cítila jsem se jako Herkules.

Otevřela jsem oči. Všude byla tma, ale spíše modrá tma. Bylo v ní něco magického. Zvedla jsem se do sedu a rozhlédla se kolem. Byla jsem v nějaké jeskyni. Seděla jsem na kameni ve tvaru kruhu a všude okolo něj byla voda. Bylo to krásné místo. Velmi krásné.

Jak jsem se sem dostala? Kde to jsem? Jak dlouho tu jsem? Jak se odtud dostanu? Sotva jsem pomyslela na poslední otázku, mé tělo začalo zářit modrým světlem, které mě oslnilo.

Během vteřiny záře zmizela a já zapomněla jak myslet, tak jak se mluví. Měla jsem rybí ocas místo nohou. Byl modrý a celý se leskl. Na ňadrech jsem měla dvě mušle spojené perlami ve stejné barvě jako ocas. Vlasy jsem měla o hodně delší, možná až pod zadek, perfektně ladily s ocasem. Byly modré jako ocas a každý desátý vlas byl stříbrný.

Takže, co jsem? To jsem jako mořská panna? To je super! Ale jak se mi to stalo? A dokážu se vrátit do lidské podoby? Mé tělo zase začalo zářit a hned jsem byla člověk. To je bomba! Přála jsem si být zase mořskou pannou a voilà, byla jsem jí.

Hned jsem skočila do vody a začala hledat východ. Páni, já dýchám pod vodou. Najednou, zničehonic, jsem měla zase nohy. Dýchám pod vodou dokonce i jako člověk. Východ byl přesně na opačné straně od místa, kam jsem skočila.

Přeměnila jsem se, párkrát jsem mávla ploutví a hned jsem byla venku. Ta ploutev je hrozně silná. Překvapilo mě, jak rychle jsem si na ni zvykla. Jako bych byla mořskou pannou odjakživa a ne pár minut.

Když jsem byla venku z té jeskyně, rozhlédla jsem se okolo. Poznávala jsem to tady. La Push. Začaly se mi vybavovat vzpomínky. Forks. Charlie. Jacob. James. Laurent. Victoria. Cullenovi. Edward.

Zatřepala jsem hlavou, abych zahnala myšlenky, a vydala jsem se dál do oceánu. Úplně mě okouzlil ten podmořský svět. Takových barev, ryb a korálů. Dokonce jsem se skamarádila s několika delfíny a žraloky.

Nejvíce jsem si oblíbila, stejně jako oni mě, žraloka bílého a delfína skákavého. Pojmenovala jsem je Bruce a Filip. Dělali mi společnost hodně dlouho. Dokonce jsem zjistila, že když zapískám, připlavou ke mně delfíni, a když zakřičím takovým divným způsobem, připlavou žraloci.

Nevím, jak dlouho jsem plavala, ale narazila jsem na partu sedmi holek, tedy mořských pannen. Vydala jsem se k nim. Všimly si mě, až když jsem byla u nich. Všechny se podívaly mým směrem a začaly si mě měřit pohledem.

„Ahoj. Jsem Bella,“ představila jsem se jim. Jedna ke mně připlavala a natáhla ke mně ruku.

„Těší mě, Bello. Já jsem Lilith. Tohle jsou Kristen, Alex, Sarah, Nelisa, Zoe a Sophie,“ představila se mi a ukazovala na ostatní podle jména. Všechny jsem si okamžitě zapamatovala. Takovou paměť jsem nikdy neměla.

„Ahoj. Těší mě,“ pozdravila jsem je. Okamžitě byly u mě, objímaly mě a ptaly se na vše možné.

„Odkud jsi?“ zeptala se mě Kristen.

„Z Forks. Narodila jsem se tam a na pláži v Quileutské rezervaci se mi stalo tohle.“ Ukázala jsem s radostí na ploutev.

„A kdo ti daroval nesmrtelnost?“ zeptala se mě Alex. To mě hodně překvapilo, protože nevím.

„Nevím. Skočila jsem z útesu a pak jsem viděla jenom tmu a cítila bolest v hrudi v místech, kde mám srdce,“ zasnila jsem se. Kdo by mi dal nesmrtelnost? Zoe ke mně přistoupila a přičichla k mým vlasům. Pak se zastavila uprostřed pohybu.

„Casidy. Tebe přeměnila Casidy,“ řekla a všechny se přede mnou uklonily. Co to vyvádějí?

„Proč se přede mnou klaníte? Vstaňte! A kdo je ta Casidy?“ zeptala jsem se jich. Vstaly a doplavaly ke mně.

„Casidy je žralok. Legendární žralok. Je to dárkyně nesmrtelnosti a ten, komu dá život, bude velmi silný. Nesmrtelnost může dát jenom jednomu člověku, ale musí si ho vybrat. Jak se zdá, vybrala si tebe. Jelikož tě přeměnila, teď je něco jako tvoje matka a tvůj otec je oceán. A co tvá Tiára?“ zeptala se mě Nelisa. Co to je?

„Tia-co?“ zeptala jsem se.

„Tiára. Je to jakýkoli předmět, který ti umožňuje nějakou sílu. Moje Tiára mi umožňuje poznat kohokoli podle vůně. Proto jsem poznala Casidy. Ale ne všechny dostanou Tiáru,“ vysvětlila mi Zoe. Páni. Úžasný.

„Moje Tiára mi umožňuje poznat Tiáru nebo jakékoli schopnosti ostatních,“ řekla Kristen.

„My ostatní Tiáru nemáme, protože nás nepřeměnil nikdo výjimečný. Nás přeměnili obyčejní žraloci,“ řekla smutně Sarah. A já mám Tiáru?

„Mám Tiáru i já?“ zeptala jsem se.

„Máš, ale ne jen jednu. Tři. Ten náramek na tvém zápěstí je Náramek Sirén. Umožňuje ti lákat muže a oni udělají to, co budeš chtít,“ řekla Kristen. Podívala jsem se na ruku a opravdu. Houpal se mi tam náramek. Stříbrný s perlami a mušlemi.

„Druhá Tiára je tvůj náhrdelník. Když otevřeš přívěšek, objeví se ti zrcátko. Je to Zrcátko vidění. V něm budeš moct sledovat jakoukoli osobu, věc či okamžik. Stačí ho o to poprosit a uvidíš to, co chceš vidět.“ Sklonila jsem hlavu. Taky pravda. Na krku mi visel stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru mušle. Otevřela jsem ho a viděla sama sebe. Fakt to je zrcátko.

„A poslední Tiára je hřebínek (měl by být stříbrný, ale nenašla jsem) ve tvých vlasech. Když budeš potřebovat pomoct, vytáhni si ho z vlasů a pevně ho sevři v dlani. V ten okamžik se změní v trojzubec (taky by měl být stříbrný). Je to Trojzubec síly. Bude ti sloužit jako zbraň i jako ozdoba do vlasů.“ Sáhla jsem si rukou do vlasů a něco nahmatala. Nevšimla jsem si, že mám vlasy něčím stažené. Vytáhla jsem to z vlasů a byl to krásný stříbrný hřebínek ve tvaru mušle (měl by být stříbrný, ale nenašla jsem). Sevřela jsem ho v dlani a hned jsem držela stříbrný trojzubec.

„Ty brďo,“ vydechla jsem. Byla jsem úplně fascinovaná mými Tiárami. Děkuji ti, mami, poděkovala jsem v duchu Casidy.

„Je vidět, že jsi dcera Casidy. Ona by nikdy nedala život někomu, kdo by neměl dobrou Tiáru. Ale něco mi říká, že budeš mít ještě nějakou schopnost kromě Tiár,“ řekla Sophie. To je poprvé, co promluvila. Vzpomněla jsem si na Edwarda. Říkal, že mi nemůže číst myšlenky.

„Holky, když jsem byla ještě člověk, tak můj kluk a jeho rodina byli upíři. Jmenovali se Cullenovi. Carlisle, Esmé, Emmett, Rosalie, Alice, Jasper a Edward. Dřív jsem chodila s Edwardem. On má dar. Čte myšlenky, ale říkal, že mně je nepřečetl. Byla jsem prý první, komu do hlavy neviděl. Myslíte, že to s tím má něco společného?“ zeptala jsem se váhavě. Zamyslely se.

„Upíří schopnost a na tebe nepůsobila? Na nás obvykle schopnosti působí, ale jen když jsme v lidské podobě,“ řekla Lilith a připomněla mi tím Carlislea. Taky hledal důvody a odpovědi.

„Mám to!“ vykřikla Kristen a luskla prsty.

„Máš štít. Psychický, možná i fyzický. Proto na tebe čtení myšlenek nepůsobilo. Měla jsi ho už jako člověk, ale teď je silnější. Z tebe bude silná mořská panna,“ uznala Kristen. To mě nenapadlo. Já mám štít. Bomba! A co Alice? Je pro mě stále nejlepší kamarádka. Uvidí mě, nebo ne?

„Kristen?“ zeptala jsem se a jmenovaná se na mě otočila.

„Moje kamarádka, Alice, má taky dar. Je to Edwardova sestra, taky upírka. Ona vidí budoucnost. Uvidí mě, nebo jsem pro ni mrtvá?“ zeptala jsem. Alice byla opravdová kamarádka a měla jsem ji ráda jako sestru. Milovala jsem ji, ale Edwarda víc. Co asi dělá teď?

„Já bych řekla, že to druhé. Nejsi v lidské podobě, takže musím říct ne,“ řekla a já zesmutněla.

„Nebuď smutná. Celý život máš ještě před sebou. A musíš plavat s námi na Fidži. Je to tam bombastické,“ řekla Alex. Přikývla jsem a plavaly jsme směrem na Fidži. Celou cestu jsme si povídaly a zjistily o sobě všechno.

Fascinovalo je, že jsem se zamilovala do upíra a že můj nejlepší kamarád je vlkodlak. Chtěly znát detaily. Chtěly vědět úplně všechno o Cullenových, všechno jsem jim řekla pod podmínkou, že se jim budou vyhýbat.

Když ublížili mně, tak ať neublíží ještě mým sestrám. Ano, brala jsem je jako vlastní sestry, a navíc máme stejného otce. Tritona. Zjistila jsem, že se otec mění jen výjimečně do podoby mořského pána. Jinak je všude kolem nás jako voda v moři.

Nechala jsem se inspirovat filmem Mořské panny, z nich mám ty Tiáry, jen jsem je trochu upravila. Snad se Vám moje povídka zatím líbí a budete ji i nadále číct.

CatherineCullen

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oceán je můj domov 1. kapitola: