Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nůž hluboko v srdci 13.díl

15.06.2009 (14:30) • LonelyRebel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1454×

Edward se zničeho nic vrhnul k oknu.

„Stůj!“Alice mu skočila do cesty. „Co asi chceš teď dělat?“
„No rozhodně ne tu stát! Musíme za ní!“
„Dostaneme se za nimi po její pachové stopě!“řekl Carlisle.

„Není rozumné jít přesně tam kde nás chtějí mít!“vložil se do toho Jasper. „Je to past!!“
„Nemůžeme tam Bellu nechat!“pozadu nezůstávala ani Esme.

„Musíme tam jít...“řekl jsem potichu.

„Nejde to...Co když...to prostě....“Jasper nemohl vyslovit souvislou myšlenku.

„Musíme zachránit Bellu!“řekl pevně Edward.

„Zachráníme Bellu i Melanie a budeme bojovat.“přidal jsem se.
„Nevíme kolik jich je!“vložil se do toho znovu Carlisle.

„Carlisle, to tu chceš čekat?“
„Říkali, že ji neublíží!“

„To řekl Melanie!“pronese zvonivým hlasem Alice.

„Dobře půjdeme....“řekne poraženě Carlisle.

„Jste si jistí, že chcete jít všichni?“jeho otázka mě zarazila. Byl tu snad někdo kdo jít nechtěl? Ne nikdo takový tu nebyl. Dokonce ani Rosalie by neřekla ne, protože jsme rodina.

„Tak půjdeme!“

První se oknem ven vrhnul Edward a hned za ním i my ostatní.

„Stopa končí tady!“začenichala Alice.

„To je staré a opuštěné divadlo!“zarazila se Esme.

„Proč si všichni vybírají taková místa!“zaskuhral jsem.

„Je to dobré, taktické místo....“spustil Jasper. „Okolí je opuštěné a nikdo sem už dlouhé roky nechodí. Budou chytré. Musíme si dávat pozor. Nepůjde tu jen o nějaký krvelačný střet s novorozenými. Tentokrát se bude muset přemýšlet a zvažovat další kroky!“s těmito slovy mi věnoval významný pohled.

„Co je? Proč se díváš na mě? Já sem ještě o ničem nerozhodnul a nic neudělal!“

„To taky neříkám!“bránil se ukřivděne.

„Víš Emmete, tím ti chtěl pouze naznačit, že většinou taková rozhodnutí děláš ty a při boji neuvažuješ hlavou, ale svaly!“Alice se zasmála zvonivým smíchem.

„Ty malá....“zasyčel jsem, ale Edward mě vrátil do reality.
„Není čas na vaše dětinské hrátky! Cítím tu Bellu!“

„Dobře, jdeme dovnitř! Dejte si všichni pozor. A nedělejte nic neuváženého!“Carlisleův hlas zněl ještě chvíli uvnitř našich hlav a vydali jsme se k hlavnímu vchodu.

Můj nápad lézt okny byl hned zamítnut, protože by to mohli za prvé čekat a za druhé ještě se možná dá něco diplomaticky ukecat nebo co to Carlisle říkal. Někdy bych ho měl poslouchat.

O tom, že bysme se rozdělili nepadlo jediné slovo. Maximálně tak do párů a to by stejně nebylo ničemu víc užitečné. Rozdělením jsme si jednou prošli a ztratili jsme ji. Ztratili jsme upírku mého srdce. Upírku, která patřila do našich životů. Přišli jsme o Rose a to kvůli hloupému nápadu rozdělit se. Odnesla to plnou silou a byla na to uplně sama.

Přinutil jsem se nevzpomínat a soustředit se pouze na to co se bude dít až vstoupíme do domu, který by nám měl přinést jednoznačnou záhubu.

Vešli jsme dovnitř a hned se za námi zabouchly dveře.

„Opatrně...“radil šeptem Carlisle a my jsme obezřetně a pomalu našlapovali přes zdobenou vstupní halu, pokrytou značným nánosem prachu a pavučin.

Přešli jsme celou místnost a pak se za námi ozval lehký dopad.

Z horních trámů nám za zády přeskočily dvě lovkyně.

Jedna z nich měla světlé vlasy, ale ani né zdaleka tak do blonďata jako Melanie. Druhá byla bruneta a ani jedna nepůsobila přátelským dojmem.

Možná by zapůsobilo, kdyby se zasmáli, ale oni v očích měli jen touhu zabíjet. Bylo vidět, že jsou dobře vycvičené a poštvané proti upírům.

„Můžeme si promluvit...“začal Carlisle s lehkým úsměvem na rtech a Jasper se mu snažil pomoci svojí schopností, ale ani na jednu to nezabralo.
„My nemáme pověření mluvit pouze zabíjet....“zrzka promluvila. Její hlas byl skoro dětský nebo až tak melodický, že dětský hlas připomínal.

Znovu jsem ji je prohlédnul. Nemohlo jim být o moc víc než Melanie o dva možná tři roky víc. Nemůžou mít moc zkušeností, ale s krvelačností jakou působili z těch dvou musí být skvělí vojáci.

„Vyřídím to tady!“usmála se Alice. A vystoupila z naší řady pár kroky k nim.

„Alice! Nemůžeš tu zůstat sama!“namítnul Jasper.

„Jaspere, jsou jen dvě a navíc s nimi zkusím promluvit!“měla stále úsměv na tváři.

„Alice, víš co se stalo s Rosalie a navíc nefunguje tvá schopnost! Zůstanu tu s tebou. Ano Carlisle?“Esme by ji tu nenechala samotnou ani za nic.

„Já nevím....měli bychom se držet pohromadě.“pronesl váhavě Carlisle.

„Když budem chodit všichni spolu zbytečně nás to zdrží!A nemusíme včas zachránit Bellu. Carlisle jsou jen dvě....prosím.“zaškemrala Alice.

„Dobře...ale dejte na sebe pozor!“řekl smutně a poraženě.

„My jdeme!“řekl rychle Edward.

Nechali jsme je tam a vydali se dál. Měl jsem takový divný pocit v žaludku, že to tak lehké jak to vypadalo nebude. Vešli jsme do chodby, která vede ke kupé.
Tady nás taky překvapily dvě z lovkyň. Přesto, že měla každá jinou barvu vlasů byly si všechny rysově v obličejích podobné.

Tyto měly zase tmavší odstíny vlasů. Ale nejvíc mě překvapilo, že lovkyně nebyly ani jedna rysově podobné Melanii. Byla úplně jiná a navíc všechny zatím byly vysoké a nebyly tak půvabné jen všechny měly stejně melodický hlas, ale žádný nebyl tak krásný jako její.
„Vyřídím je!“nabídnul se Jasper.

„Nenecháme tě tu!“zaprotestoval Carlisle. „Možná, že máš velké zkušenosti z války a jsi z nás v tomto nejlepší, ale s někým jako jsou ony zkušenost nemáš!“

Překvapilo mě jak vyčkávali. Tiše, nemluvili jen ostražitě poslouchali a sledovali rentgenovýma očima každý náš sebemenší pohyb.

„Zůstanu tady s tebou!“řekl po chvíli.
„To tu raději zůstanu já!“řekl rychle Edward. „Možná Bella bude potřebovat doktora nebo budeme potřebovat mluvčího.“

„Melanie řekla, že jí neublíží a mluvčího dokážete dělat i vy dva. Hodně štěstí!“

„Vám taky!“zahuhlal jsem rychle a i s Edwardem jsme vyrazili vpřed a začínající souboj nechali za sebou.

Pach byl nejjasněji cítit zpoza jedněch dveří. Ani jsem nečetl co je tam napsané a i s Edwardem jsme vtrhli dovnitř.
Dostali jsme se do divadelního sálu. Před námi se táhly řady sedadel a vepředu velké jeviště.

V poslední řadě, té u které jsme skoro stáhli, po opěradlech sedadel elegantně přešlapovala Melanie. Držela tělo s lehkostí, ale jakmile nás uviděla zastavila a strnula.

Smutnýma očima plnýma žalu na nás pohlédla.

„Přišli jste....“řekla to až vyčítavě a vypadalo to, že se přemáhá aby se jí nezlomil hlas.

„Vida....vida....asi nebudete až tak rozumní....“velká černá opona se rozevřela a před námi stála asi 30lettá žena s dlouhými zrzavými vlasy, které se divoce vlnili kolem jejího obličeje. Za ní na zemi ležela s ruce svázanými Bella.

„Nic ti neudělala!“vykřiknul Edward.

„Ale...ale...vidím, že hra může začít.“

Melanie mírně zaváhala, ale pak ladným pohybem seskočila na podlahu před nás.
„Promiň....je mi to líto.....“pípla tiše.

„Melanie! Zabij je!“

Autor: LonelyRebel, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nůž hluboko v srdci 13.díl: